Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Já bych se na to vyprdla. I když jsem také některým ublížila, vždycky ale o rozchodu věděli
Nebylo to, že bych se jim najednou začala vyhýbat. I se mnou se jich pár rozešlo, z mého pohledu to byly kraviny (například „musíme se rozejít, potřebuju se učit na maturitu“), z jejich pohledu důležité věci. Ani jeden se mi nikdy neomluvil, ale když se potkáme, tak se pozdravíme, usmějeme, případně prohodíme pár zdvořilostních frází. Kdyby někdo z mých bývalých chtěl čumět jako puk i po tolika letech, tak ať si tak čumí.
Neudělala bych to, budeš s velkou pravděpodobností za trapku.
Prijde mne to jako krok nejake zoufalky, co by rada obnovila vztahy.
Vymazat z hlavy. Někdy se může stát, že svůj význam pro lidi z minulosti přeceníš. Pokud bych měla indicie, že kvůli mně leta chodí na psychoterapii, asi bych to zvážila, jinak je to spíš trapas.
Tak já naopak říkám, že pokud to tak cítíš a máš potřebu se omluvit, udělej to!
Taky jsem to udělala a neskutečně se mi tím ulevilo…
Dali jsme se do řeči, on je čerstvým tatínkem, měli jsme hned společné téma. Už v tom dávno nebyla žádná zášť, žádné výčitky, nic, jen jsem mu chtěla říct co jsem cítila a dobře jsem udělala. Dneska se moc lidí omluvit neumí, časem se všichni nějak vyvíjíme a měníme a ač nejsem v kůži těch kluků, Tvoje gesto by mi určitě udělalo radost. Za ten pokus nic nedáš a Tobě se tím hodně uleví…
Držím palce!
Obnovovat nic nechci, nemám k tomu důvod.
Ale ve vše třech případech jsem s nimi přestala komunikovat, nepsala, nezvedala telefon a úplně je odřízla, bez vysvětlení, z ničeho nic. Prostě kráva.
Bydlí docela blízko a já se docela bojím, že je jednou potkám ve strašně dlouhé frontě v supermarketu ![]()
Taky bych do toho nešla, jestli by vůbec ty kluci o omluvu stáli, za ty roky si to už určo nějak zpracovali. I když musím říct, že mě tenkrát potěšilo, když se mi bejvalej omlouval, že byl vůl, že se se mnou rozešel a já sem za to ráda
navíc jsem pak zjistila, že jeho a náš syn se jmenují stejně
![]()
@Anonymní píše:
Obnovovat nic nechci, nemám k tomu důvod.
Ale ve vše třech případech jsem s nimi přestala komunikovat, nepsala, nezvedala telefon a úplně je odřízla, bez vysvětlení, z ničeho nic. Prostě kráva.
Bydlí docela blízko a já se docela bojím, že je jednou potkám ve strašně dlouhé frontě v supermarketu
Oni už se s tím určitě vyrovnali ![]()
Kaslat na to, pokud si jim neutekla s peněženkama, a teď je chceš vrátit..i s penězi
A co v situaci, kdybych na některého z nich narazila… mám dělat, jakože nic a začít s všeobecnými konverzačními tématy nebo se fakt omluvit?
@ncc1701 píše:
Oni už se s tím určitě vyrovnali
Tomu věřím ![]()
Ikdyž ten poslední od našeho rozchodu s nikým nechodil (máme společného známého) a to už je 7 let.
@Anonymní píše:
A co v situaci, kdybych na některého z nich narazila… mám dělat, jakože nic a začít s všeobecnými konverzačními tématy nebo se fakt omluvit?
Kdyby na to došlo slovo tak třeba, ale jinak netrapčit ![]()
Omlouvám se za anonym:
Holky, je to blbost, navíc už dost let stará, ale pořád mito leží v hlavě.
Kdysi dávno jsem hodně ublížila třem klukům, v jiném časovém horizotu. Na střední, po střední a na vysoké. Oni mě hodně milovali a udělali by pro mě všechno a já byla kráva nebeská, která si toho nevážila.
Roky uplynuly a já jsem se změnila. Je mito všechno hrozně líto a pořád koketuju s myšlenkou, že bych se jim omluvila, ale neodhodlala jsem se.
Dneska jsem jednoho z nich viděla jít po náměstí, nevšiml si mě. Měla jsem cukání za ním jít, pozdravit ho a omluvit se za to, jak jsem se chovala. Ale neudělala jsem to. Říkám si, jestli to má ještě teď cenu, po 10 letech. Určitě už je ženatý, má děti, je šťastný a na mě zapomněl a já budu za trapnou osůbku z minulosti.
Jak by jste se zachovaly vy? Nechaly by jste to plavat?
Mám pomněrně splachovací náladu a měci z minulosti v minulosti nechávám, ale tohle mě poslední dobou moc trápí.