Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zakladatelko,
tady ty blbé kecy a výmluvy, jak je k němu život nespravedlivý a všichni jsou na něj zlý, je klasický příklad omlouvání své neschopnosti a zdůvodňování si svého pití. Bohužel. Je fakt, že když se nebude chtít léčit, tak s ním ani nehneš. A netrpěla bych to. život je na to moc krátký a ty jsi mladá, aby jsi zahodila nejlepší a nejkrásnější léta života s takovou troskou.
Nějakou dobu jsem dělala na protialkoholním a stačilo mi to. Když jsem tam viděla ty lidi, jak svoji slabost a závislost sváděli na těžké dětství a nespravdlnost, která se jim kdy udála, jen aby nemuseli přiznat, že si za to můžou sami, to bylo děsné. A hlavně spoustu z nich k léčení přinutila rodina a já je za pár měsíců po propuštění potkávala v hospodě nebo jinde s flaškou v ruce. Takže já bych to opravdu netolerovala. Dneska nemá život lehký skoro nikdo a vymlouvá se na to každý, chlastá snad každý? Ne, tak proč ten tvůj přítel by měl.
Ten chlast je jedna věc, ale to, že ti sprostě nadává, věc druhá. Pokud by totiž „jen pil“, přišel domů, lehl si a spal, pak by se vše snad dalo ještě snést. Ale věř mi, že ono se to všechno bude stupňovat - bude ti ještě více a častěji nadávat, vyhrožovat, padne první facka…a ty se budeš cítit hůř a hůř, budeš mít čím dál menší sebevědomí, neustále budeš žít ve stresu, co zase bude, kdy přijde, s jakou náladou přijde, co mu zase bude vadit, pak přijdou tvé zdravotní problémy, sevření žaludku, neschopnost usnout bez prášků na spaní…a pak ti jednoho krásné dne tvé dítě jen tak mezi broukáním řekne: „Mami, jsi hnusná kráva.“ Nechci tě ztrašit, jen prosím domysli všechny důsledky, které by to mělo v případě, že bys s ním zůstala a žila dalších x let. Věř mi, moc dobře vím, o čem mluvím, taky tím momentálně procházím a chystám se k odchodu s malým miminkem. A radím ti…odejdi a hodně rychle na takového člověka zapomeň, i kdybys ho milovala nevím jak. Pokud se dobrovolně nepůjde léčit, pak mi věř, že tě za chvíli tak zničí, že se pomaličku budeš muset jíž léčit ty - k psychologovi. Zkus sebrat všechny síly a opravdu reálně uvažuj o odchodu, bude ti mnohem, mnohem líp, najdete klid…a hlavně nejen tobě, ale i dítěti
.
holky moc moc vám děkuji
máte pravdu,nenechám ze sebe znovu dělat trosku. Jen mě to strašně mrzí kvůli malému,ale snad to i on jednou pochopí moc vám děkuji holky ![]()
edikkladno píše:
holky moc moc vám děkujimáte pravdu,nenechám ze sebe znovu dělat trosku. Jen mě to strašně mrzí kvůli malému,ale snad to i on jednou pochopí moc vám děkuji holky
Zakladatelko, bude to lepší, než kdyby musel syn koukat na svého ožralého poblitého otce, který ti usnul na chodbě. Nebo ho potkával ve městě, jak se zpitý válí po zemi atd. Tohle zažila kamarádka, trvalo to šíleně dlouho a když se konečně upil k smrti, byla to pro všechny úleva. Ano, zní to hrozně, ale takhle daleko to už zašlo. Nevážila si ho, neměla ho ráda a hnusil se jí, i její matce. Jen neměla to srdce od něj odejít.
edikkladno píše:
holky moc moc vám děkujimáte pravdu,nenechám ze sebe znovu dělat trosku. Jen mě to strašně mrzí kvůli malému,ale snad to i on jednou pochopí moc vám děkuji holky
Toho bych se nebala, vzdyt kolik holek uz tu napsalo neco ve smyslu „nasi spolu byli taky jenom kvuli mne/nam detem, a kdyby sli od sebe, bylo by nam vsem lip“ … apod. Podle toho, co pises, se „tatka“ kvuli malymu zrovna nepretrhne, chlapecek je malej a bude zvykly zit s Tebou a Tvoji rodinou a bude mu dobre. Az bude trochu vetsi, zacal by se i ptat, tesil by se treba na tatu a ten by dorazil grogy
to by byl hodne smutnej pohled, a pro Tebe obzvlast.
Promin ze to pisu takhle mozna ostre, ale jsem ve spechu a nemam cas na nejaky kudrlinky okolo
preju Ti hodne stesti, udelej to kvuli tomu malymu hlavne !! ![]()