Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Jednu takovou znám, ale je to alkoholička. Děti jsou u slušného otce a mají se bez ní mnohem líp.
Pak znám jednu, která má tři děti se třemi otci a o prostředního kluka přestala jevit zájem, nechala ho otci a téměř se nestýkají.
Nedovedu to pochopit. ![]()
Myslím, že zakladatelka nezaložila diskuzi proto, aby jste ji moralizovaly a psaly, že vy by jste to nikdy neudělaly. Dotaz zněl jasně, chce vědět, jestli někoho znáte nebo jste to samy udělaly. Jestli ne, tak jí tady nepřispívejte.
Zakladatelko, už tu jedna taková diskuze byla, kdy to nějaká matka řešila, partner ji údajně týral a ona neměla ke svému dítěti citový vztah, tak to tady chvilku řešila a pak psala, že odešla. Možná bys to někde dohledala.
Pokud cítíš, že dětem nebo dítěti bude u otce a prarodičů líp a ty nebudeš strádat a nebude se ti po nich stýskat, tak je to tvá volba. Nevím, jak to budeš řešit prakticky, ale smiř se s tím, že se může stát, že ti to děti nikdy neodpustí.
Taky znám jeden pár, který se tak domluvil. Jsou to rozumní lidé, dvě děti zůstali u tatínka (důvod neznám - nejspíše škola). Maminka bydlí cca 50km od nich. O děti se starají oba, každý druhý víkend jsou u maminky. Nebo je chodí hlídat, když tatínek potřebuje.
Už přes rok takto fungují.
Důvod rozchodu nevím.
Já bych bez dětí neodešla, za prvé se jako matka cítím být v životě dětí nenahraditelná, máma je jistota, skála, Bůh v očích dítěte. A za druhé, když to udeláš, dětí necháš u otce, tak ačkoliv se třeba domluvíte, budete spolu normálně komunikovat a s dětmi se budeš stýkat, tak přesto spácháš regulérní společenskou sebevraždu. 99% lidí tě odsoudí a navěky budeš za krkavčí matku. Je otázkou, zda ti to vše stojí za to?
Znám dvě ženy, jednou je moje kamarádka. První dítě holčina, dílo náhody. Druhý kluk též dílo náhody, ale nějak nebyly peníze na interupci, tak si ho nechala. Vydržela se přemáhat tři roky, pak oba nechala svojí mamce „na krku“ a šla žít svůj život. Dneska je jim tuším 17 a 16 let, se svojí mámou vycházejí relativně dobře, ačkoli nebyla schopná být mámou se vším co k tomu patří, nikdy se na ně nevykašlala úplně. Druhou ženou je moje máma. Když mi bylo pár měsíců, došlo jí že je na dítě mladá, budoucnost se nevybarvila jak čekala a tak mě dala svému otčímovi a jeho mamince (pro mě prostě babi a děda ) vrátila se až když už jsem byla v pubertě. Sžívání bylo a je náročné do dneška
Jestli jsem za něco ráda tak za to, že jsem na světě a za to, že když už se o mě nemohla či nechtěla starat, nedala mě tak úplně cizím lidem. Nechala mě tam kde tušila, že to pro mě bude nejlepší.
Ono se to hezky píše, já bych své dítě nikdy nedala, bože to snad ani není matka, dali jí ho pozdě na břicho a podobné řeči
Ale na druhou stranu, člověk by se dětem měl obětovat jen pokud sám vnitřně chce. Všechno co se dělá jen z povinnosti, z očekávání co tomu řekne okolí atd. je špatně.
Pokud jsou tvé pohnutky čistě jen finančního charakteru, určitě bych hledala i jiné cesty a řešení, je to dřina ale dá se. Jestli je to o tom, že ty prostě v sobě tu "mámu " nemáš, tak to přes koleno nelámej. Jen počítej s tím, že za všechno v životě se platí a pokud se jednou rozhodneš a vyskočíš z toho, tak na 99% nenaskočíš zpět. Všechno je to jen o tom jak to cítíš ty ![]()
Moje sestra nechala syna ( 11 let) u otce a babičky. Měla práci v jiném městě, malý byt, oni ji ukecali, že je to pro dítě lepší, zůstat ve starém prostředí, chodil do elitní školy, měl náročné koníčky, otec i babička barák, víc peněz.. Že nemá být sobecká a nechat ho tam. Dnes spolu moc dobrý vztah nemají, jako známí, ne matka se synem. Už je dospělý. Syn nemá nic moc vztah ani s otcem a babičkou, jsou to manipulativni lidi pro které jsou nejdůležitější peníze a moc. On to bohužel přejal po nich.
@Micini moje matka odesla s mladym klukem a me s mpu malou segrou nechala nevlastnimu otci(za coz jsem mu vdecna, jinak bych zkoncila v decaku) segra je jeho…
Znám jich několik a vždy se musí vědět situace, ve které to udělaly. Já svého syna miluju, ostatně jako většina matek své dítě, ale kdybychom se teď s partnerem rozešli, nechala bych ho u něj. A to ne proto, že bych se ho chtěla „zbavit“, ale z důvodu nemoci a omezených možností se o něj postarat. Nehledě na to, že bych asi musela na čas k rodičům, kteří bydlí hodně daleko a nechtěla bych malému ničit to, na co je zvyklý.
@Bibi239 píše:
Ja mam dojem, ze zakladatelka jiz jednou toto tema resila ve vztahu k sobe. Diskuze na jejim profilu neni, zrejme byla smazana.
Ted se pta obecne, prptoze tehdy tam byla poradna mela.Pokud si ji pletu s nekym inym, tak se omlouvam, ale poznala jsem ji podle te diskuze, zda otec musi byt v RL, kdyz je vdana.
já ty diskuze našla, je to stejná osoba
Znám jeden případ. Holčina měla dvě krásné děti. Holku a kluka. Kluk měl 6, holka tři. Chlap ji porad podváděl a ona to snasela protože neměla kam jít a na koho se obrátit. On ji pak začal vyhrožovat ať vypadne. Odstěhovala se daleko a děti mu nechala. Vím že si tam našla práci a podnájem. Holku si vybojovala ale kluk tam zůstal protože byl zvyklí na babičku a otce. Naockovali ho a u soudu řekl, že chce zůstat tam. Sociálka dala na prcka, protože v 6ti už prý ví kde chce být. S holčinou sem v kontaktu a vím že mu furt volá i na Skype a jezdí. Vím že když tam byla naposledy tak ji syn řekl, že ji má rád ale že už by mohli odejít. Byl i zlý na sestru. viděla jsem jak ji to ublizilo. Vím, že se má ta její dcera moc dobře a ona se stará a posílá alimenty i na kluka. Je mi z toho smutno… Jim jde jen o peníze a nikoho to nezajímá… Takže asi tak. (omlouvám se, píšu z mobilu)
Ano, pamatuju si na sousedku z dětství. Byla to stará paní, její manžel sedával s námi na dvorku a my děti jsme ho měly rády, povídal si s námi a rozuměl nám. Když jsme jako banda ze dvorku povyrostli, zjistili jsme, že starý pán je na úrovni tak 5-6 letého dítěte, proto nám rozuměl. Sousedé si povídali, že jeho manželku pán Bůh potrestal. Nerozuměla jsem tomu. Až mi to mamka jednoho dne vysvětlila. Ona opustila manžela a dvě děti, protože se zamilovala do svého současného manžela. Rozvedla se, chtěla nový život, děti nechala u bývalého a znovu se vdala. Zanedlouho měl její nový manžel nehodu na motorce. Musela ho znovu naučit chodit, mluvit, jíst, uměl slabikovat jednodušší slova, ale intelekt a dospělost se už vrátit nepodařilo. Celý život prožila vedle „dospělého dítěte“, občas byl vzteklý, protože zapomněl, že už obědval a chtěl další oběd apod. Spolu děti neměli. On zemřel v dost vysokém věku, určitě mu bylo přes 80, v obličeji neměl skoro žádné vrásky - snad proto, že prožil život bez starostí jako dítě. Ona ještě žije (je sousedka mých rodičů), stará, vrásčitá, opuštěná vdova, za kterou nikdo nejezdí, vychází jen na nákupy.
Jednu takovou opuštěnou slečnu a kluka vychovávám skoro 8 let, zprvu jsem nechápala jak to mohla matka udělat opustit dítě, časem jsem pochopila její tvrzení že udělala pro děti to nejlepší co v danou chvíli mohla
Děti jsou spokojené žijí si v klidu bez stresů a křiku mámy
s mámou máme dnes dobrý vztah navštěvujeme se, ale pouto matka +dítě je pryč
popravdě je mi ji líto je sama se svým vyvoleným ![]()
Nejspíš víš sama nejlépe jestli otec tvých dětí je dobrým otcem, oba rodiče jsou důležitý a ani jeden z nich neni důležitější, bez matky nebo otce je to uplně stejně těžká situace. Já jsem vyrůstala nejdříve bez otce, poté odešla i matka a nechala mě babiččce, moje máma není špatný člověk a můj otec nebyl vůbec ukázkový ale spíš mi chyběl otec než matka, když se máma vrátila vdaná, přilnula jsem víc k otčímovi než že bych si vytvořila vztah k ní. Říct že matka je nanahraditelná ale otec je, za mě je to znevažování všech otců…
Taky znám, a nikdy to nepochopím..
Nechala příteli 5 letého chlapečka a 3 měsíční holčičku. Ten se postaral, a je skvělý táta. V této době ještě na rodičáku:-).
Ta ženská odešla za jiným, protože ji děti prý vzaly svobodu - bylo jí 28let. Nezajímá se, nestará se a teď je prý někde v Rakousku.
@bozska-mrcha píše:
Znám dvě ženy, jednou je moje kamarádka. První dítě holčina, dílo náhody. Druhý kluk též dílo náhody, ale nějak nebyly peníze na interupci, tak si ho nechala. Vydržela se přemáhat tři roky, pak oba nechala svojí mamce „na krku“ a šla žít svůj život. Dneska je jim tuším 17 a 16 let, se svojí mámou vycházejí relativně dobře, ačkoli nebyla schopná být mámou se vším co k tomu patří, nikdy se na ně nevykašlala úplně. Druhou ženou je moje máma. Když mi bylo pár měsíců, došlo jí že je na dítě mladá, budoucnost se nevybarvila jak čekala a tak mě dala svému otčímovi a jeho mamince (pro mě prostě babi a děda ) vrátila se až když už jsem byla v pubertě. Sžívání bylo a je náročné do dneškaJestli jsem za něco ráda tak za to, že jsem na světě a za to, že když už se o mě nemohla či nechtěla starat, nedala mě tak úplně cizím lidem. Nechala mě tam kde tušila, že to pro mě bude nejlepší.
Ono se to hezky píše, já bych své dítě nikdy nedala, bože to snad ani není matka, dali jí ho pozdě na břicho a podobné řečiAle na druhou stranu, člověk by se dětem měl obětovat jen pokud sám vnitřně chce. Všechno co se dělá jen z povinnosti, z očekávání co tomu řekne okolí atd. je špatně.
Pokud jsou tvé pohnutky čistě jen finančního charakteru, určitě bych hledala i jiné cesty a řešení, je to dřina ale dá se. Jestli je to o tom, že ty prostě v sobě tu "mámu " nemáš, tak to přes koleno nelámej. Jen počítej s tím, že za všechno v životě se platí a pokud se jednou rozhodneš a vyskočíš z toho, tak na 99% nenaskočíš zpět. Všechno je to jen o tom jak to cítíš ty
Krásně a pravdivě napsané ![]()
Taky bych dítě nikdy neopustila, ale netroufnu si odsuzovat, neznám situaci, nevím, v čem dotyčná vyrostla a jsem schopna pochopit, že ne každý má ty správné mateřské pudy. Proto ještě jednou prosím všecky moralistky, aby si své moralistické řeči nechaly tentokrát od cesty. Zakladatelka své dítě netýrá ani neháže do konťáku, ona ho prostě nechává otci, je to těžko pochopitelné, pro někoho odsouzeníhodné, ale nikdo neví, čím prochází a jak má nastavené životní hodnoty. Je to její volba.
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat