Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ne ale jedna babička ( asi 55let) mě v prodejně chytla za ruku a řekla mi zlatíčko (jsem stokilovej zarostlej chlap)
Hodne zakazniku/klientu mi vykalo, ale rikalo mi jmenem. Nevadilo mi to, jmenuji se tak, tak proc by mi tak nerikali. I ve firme jsme fungovali tak, ze si vsichni tykali, bylo to fajn. Mohla jsem jit za sefem (jednatelem) a normalne s nim mluvit. Nemela jsem z nej strach
. Hlavne to resilo i problem, ze jsem nemusela resit s kym si tykam a s kym vykam
. Jinak jsem delala v nadnarodni firme (cca 300zamestnancu)
Taky se s tím běžně potkávám, nepřijde mi na tom nic zvláštního. Řekla bych, že zejména v nadnárodních firmách je to naprosto běžné.
A v čem je vlastně problém? Nevíme, v jakém prostředí pracujete. Nicméně vaše vykání si s kolegy naznačuje jistou „starobylost“ ve vztazích ve vaší firmě. Navíc moc nepíšete, jakým způsobem vás zákazníci oslovují. Paní Petro, byla byste tak hodná a poslala tu fakturu už zítra? Petro, pošleš už tu fakturu konečně?
@Anonymní píše:
Zdravím, zajímal by mne váš názor na moji situaci. Je to normální nebo jsem jen přecitlivělá?
Ve své práci se setkávám s různými klienty. Klienti si nás sami vyhledávají, mají-li pro nás zakázku (resp. je-li to zakázka, kterou pak zpracovávám i já). Vždy jsem jim představena příjmením (někdy i s titulem), ostatně příjmením mne oslovuje i můj šéf. Mezi kolegyněmi si vykáme, oslovuji je jménem, či příjmením. Ty, kterým šéf říkal příjmením (o generaci starší jak já), jsem vždy oslovovala příjmením (i když ostatní jménem), ty, kterým říkal jménem, jsem oslovovala také jménem. Příjmení jsem totiž ani neznala.
A jaký je dotaz?
Máme zákaznici, pro kterou spolupracuji a ta mne (ona i její šéfová) téměř od samého začátku v e-mailové korespondenci oslovuje zásadně křestním jménem. Zná ho, protože je součástí mé adresy. Přijde vám to normální? Já ji oslovuji vždy příjmením.S firmou spolupracujeme asi rok a půl a odpracovala jsem pro ně tak odhadem 200 hodin.
Oslovují vás zákazníci křestním jménem?
občas se mi stane a to hlavně starší ročníky, jedna zákaznice mi říká i zlatíčko
ale já jednám s normálními lidmi, nikoliv s firmami.. mi to nevadí, nejsme v osobním kontaktu, pouze po telefonu. Jinak v práci si všichni tykáme až na nejvyšší posty, vykání mi přijde děsně neosobní.
Pokud je to oslovení jménem ve formě „paní Anno“, přijde mi to mnohem normálnější, než třeba oslovovat kolegy ve firmě příjmením. Nevidím v tom nic neslušného ani zvláštního, osobně oslovování křestním jménem spolu s vykáním ve formálním prostředí vítám (i v práci, i ve škole, i u očaře).
@Ivan PPZ
Ano s kolegy si vykám, protože jsem služebně nejmladší (a téměř nejmladší ve firmě) a tykání mi nikdo nenabídl. Možná proto, že nedělám přímo s nimi, ony si mezi sebou tykaly, když jsem sem přišla. Ale také už tu společně pracovaly několik let. Nemám žádné podřízené a pouze jednoho nadřízeného - majitele firmy. Jsme malá firma, oni ještě menší.
A jakým způsobem mne zákazníci oslovují? Všichni ostatní „normálně“
, tedy příjmením.
Jen ona mi píše „Dobrý den, Petro…“
Ale možná jsem jen více a více zaujatá, protože požadavky, které byly včera, byly absolutně nesmyslné a dalo mi to dost práce jim to vymluvit - požadavky změnily až v okamžiku, kdy jsme to odmítla udělat.
Nic nenormálního mi na tom nepřijde, když píšu třeba fotografce příklad napíšu: Verunko mohla byste, a ne paní Kohoutková mohla byste… případně paní magistro…
Takže jsem divná já… ![]()
A manžel, protože, když u nich ve firmě přišlo nařízení, že si mají všichni tykat, tak s tím měl také problém. (S kým si chtěl tykat- přímí spolupracovníci, s tím si potykal…)
Asi jsem stará konzerva…
![]()
Tam kde pracuji já se s kolegy i klienty oslovujeme křestním jménem. I když si vykáme, nebo se neznáme. Je to také dané tím, že máme tak 60% klientů cizinců, kteří jsou na to zvyklí ze svých zemí.
Já bych řekla, že třeba jsou tak i navyknutí ze své firmy, já např řešila něco po emailu s někým v cizině a úplně stejně mě oslovoval křestním jménem, myslím, že v zahraničí je to úplně normální… takže sem k nám to prostě postupně také přechází, no..
já pracuji v nadnárodní firmě a kromě mzového účetního jsem všechny vždy oslovovala křestním, je to fitemní kultura prostě, s někým jsem si tykala, s nadřízenými vykala, jako u téměř šedesátiletýho chlapa by mi prostě jeho křestní jméno nešlo přes zuby…ale nejsem sama
@Anonymní píše:
Takže jsem divná já…
A manžel, protože, když u nich ve firmě přišlo nařízení, že si mají všichni tykat, tak s tím měl také problém. (S kým si chtěl tykat- přímí spolupracovníci, s tím si potykal…)
Asi jsem stará konzerva…![]()
![]()
Nařízení tykání mi přijde přitažený za vlasy. Co Ti má co firma diktovat komu tykat
Oslovování klientů, kolegů křestnim i do mailu mi přijde v pohodě.
Zdravím, zajímal by mne váš názor na moji situaci. Je to normální nebo jsem jen přecitlivělá?
), ostatně příjmením mne oslovuje i můj šéf. Mezi kolegyněmi si vykáme, oslovuji je jménem, či příjmením. Ty, kterým šéf říkal příjmením (o generaci starší jak já), jsem vždy oslovovala příjmením (i když ostatní jménem), ty, kterým říkal jménem, jsem oslovovala také jménem. Příjmení jsem totiž ani neznala.
Ve své práci se setkávám s různými klienty. Klienti si nás sami vyhledávají, mají-li pro nás zakázku (resp. je-li to zakázka, kterou pak zpracovávám i já). Vždy jsem jim představena příjmením (někdy i s titulem
A jaký je dotaz?
Máme zákaznici, pro kterou spolupracuji a ta mne (ona i její šéfová) téměř od samého začátku v e-mailové korespondenci oslovuje zásadně křestním jménem. Zná ho, protože je součástí mé adresy. Přijde vám to normální? Já ji oslovuji vždy příjmením.
S firmou spolupracujeme asi rok a půl a odpracovala jsem pro ně tak odhadem 200 hodin.
Oslovují vás zákazníci křestním jménem?