Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Otec alkoholik
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
15.3.11 12:22
Nepíšeš náhodou o mém otci? Kromě těch ženských to bylo úplně stejný. Bylo, umřel, v mladém věku. Jdi za ním, bud s ním, nevyčítej mu nic, jen s ním bud a dej mu najevo, že ho máš ráda a ten pocit si v sobě uchovej, protože jestli umře, tak už to potom neuděláš. Já to nestihla a lituju toho. J.
- Citovat
- Upravit
15.3.11 12:23
Jo holt rodiče si nevybíráme 
je mi tě líto…Ale do nemocnice bych šla,pořád je to přeci jen tvůj táta a ty by jsi si to mohla taky do konce života vyčítat,že jsi za ním nešla.Držim pěsti 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.3.11 12:26
Ahoj, určitě za ním běž, víš pak by sis to vyčítala, jen tam buď s ním a nic neříkej…ono jestli píšeš co všechno mu je a s jeho živ. stylem- bohužel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.3.11 12:31
Zakladatelko jako kdyby jsi psala náš rodinný příběh… určitě za ním chodte a věnujte se mu. Alkoholismus je nemoc má a měl vás rád jistě vždy jen byl prostě nemocný…
Jednou by sis to vyčítala věř mi. Mamka měla otce doma do posledního dechu a my jsme za ním denně chodili, sháněli pro něj první a poslední…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.3.11 12:33
Ahoj Inko,
můj otec je taky alkoholik, téměř kopie toho tvého. Akorát nebyl mamce nevěrneja nikdy se neléčil. Býval to velmi chytrý chlap, alkohol už mu pomalu vymývá mozek. Zapomíná, všechno opakuje několikrát,blábolí nesmysli. Hučeli jsme do něj tisíckrát, někdy se chvíli drží, ale pak to zase začne. Za střízliva se mu klepou ruce a je nervózní. Pije taky natajno a sám.
Pije už asi 18 let. Měl nějaké problémy s podnikáním a ty to spustily. Dřív pil pouze příležitostě, skoro vůbec. Ani nemíval doma lahváče, když jsem byla dítě.
Je mi do breku, když to teď píšu. Nejsi v tom sama 
Ach jo, zatracenej chlast…
Jak už bylo psáno, jdi za ním do nemocnice, nic mu nevyčítej, ačkoli máš určitě nutkání 
Drž se!
Inko E.
- Citovat
- Upravit
15.3.11 12:36
Šla bych za ním a řekla mu, že ho máš ráda a zkusila opatrně říct, že pokud by podstoupil nějaké léčení, budeš mu ráda 1porou. Ale upřímně, nevěřím, že by se nějak zlepšil, pokud nědělal dosud nic, jen si huntoval zdraví, tak to nebude dělat ani teď. Nezbývá ti, než se sama smířit s tím, že je takový, jiný nebude. Je to jeho tělo, jeho život, on sám to může změnit, ale musí chtít. Tím, že mu vyčteš, že tě trápí, jaký vede život, to si maximálně ulevíš, ale on se nad tím bude maximálně podivovat a nebo tě pošle někam. Nevím, jakou má náturu. Můžeš mu akorát říct, že je ti líto, že nebyl lepším tátou a že doufáš, že o to bude lepší děda.
Ono se těžko radí, někoho to vyburcuje, aby se sebou něco začal dělat a jiný se stáhne a začne se užírat, jaký vede život. Tak ať je líp
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.3.11 12:39
Babi byla taky alkoholička (již zemřela), ale ona mojí mamce, tetě a strýcovi totálně zkazila dětství. Často je ještě v předškolním věku vyhazovala z domu, ať si jdou za tátou, hned, jak dostala výplatu, tak to propila a navařila akorát na týden buřtguláš, zbytek měsíce se museli stravovat u příbuzných, často je i bila.
No, abych to shrnula. I přesto všechno (a pak i to, že spolu dlouhá léta nemluvili) tu mamka byla, když babi dostala rakovinu. Pak najednou skoro přestala pít. (občas ulítla, už jsem se naučila její výčitky, když byla opilá ignorovat, protože když nepila, byla to nejlepší ženská na světě).
Já ji znala asi 4 roky (sama jsem jí vyhledala, když mi bylo 16) než zemřela a dala je s mamkou opět dohromady a i když mamka kolikrát nadávala, že jí bylo líp, když se nestýkali, byla ráda, že nakonec se stihli usmířit. Chodila jí venčit psa, když jí bylo po chemoterapiích blbě, jezdila i otvírat a zavírat okno, když si zlomila nohu v krčku, do špitálu jsme také pak chodili a i když si za to, v jakém stavu možná mohla sama (možná by se jí líp bojovalo s rakovinou, kdyby jí nemuseli podporovat alkoholem zlikvidované orgány), tak přesto bych si neodpustila, kdyby byla sama až do smrti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.3.11 12:42
Máme v rodině něco podobného a možná ještě horší,zkončilo to amputacema obou nohou,ale je zbytečné s ním o tom mluvit.Ten člověk to nepochopí, že si za to může sám a viní lékaře,že nepomohli.V tomto stádiu je léčba alkoholismu zbytečná,nejlepší je se člověku věnovat,ukázat mu že má rodinu a usnadnit zbytek života.Držím palečky 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.3.11 13:06
Souhlasím s první anonymní odpovědí.
U nás to teda taky bylo jinak, ale než taťka umřel, měsíc jsem se s ním nebavila kvůli jednomu jeho „seku“ a pak nepřišel do práce, tak tam šel strejda s policajtama a našli ho oběšeného. Byl tam asi 4 dny, v největších vedrech, druhý den jsem tam šla pro věci na pohřeb a občanku a policajti samozřejmě nevětrali, hrozně to tam smrdělo. Chtělo se mi zvracet a zároveň mi bylo blbé, že je mi v podstatě zle z vlastního otce… Je to přes dva roky a mně je strašně líto, že taťka nepoznal mého syna. Často se mi o něm zdá, přemýšlím, jaké by to bylo, kdybychom teď za ním jezdili, kam bychom chodili na procházky… Miluju ho pořád a mrzí mě, že jsem mu to nikdy nestihla říct.
Jestli má Tvůj tatínek takové zdravotní problémy, jak píšeš, tak mu buď oporou a hlavně ať cítí, že ho máš ráda. Buď silná
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.3.11 13:18
nevědět, že jsem jedináček, tak řeknu, že to píše moje sestra. Mám to samé, dokonce kvůli otci docházím na psychiatrii a beru antidepresiva. Dlouhá léta jsme zažívali peklo, chlast je vždy na prvním místě. Otec se ožírá do bezvědomí, není schopen chodit, mluvit, prostě nic. Každou chvíli přijde o práci, nejhorší je, že už je i dementní a neschopen se o sebe postarat. Dvakrát byl na léčení - zbytečně. Došlo to tak daleko, že jsem ho vyškrtla ze svého života, jenomže teď se opět ozval, nemocný, nezaměstnaný, bez peněz, zoufalí......takže jsme zase tam kde jsme byli 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.3.11 14:56
Poprvé, když ho odvezli do nemocnice tak mě epileptické záchvaty, tak reaguje mozek na nedostatek alkoholu…pak ho převezli na psychiatrii, protože v deliriu napadl sestřičku…křičel, že musí domů, nakrmit psy…nikdy žádné neměl
Museli ho připoutat, mě odřené ruce na kost…měl vykřičené hlasivky..chodila jsem za ním a koukala se na něj, jak je smutný, jak pláče. Blábolil nesmysly, vidím to do teď, jsou to dva roky.
Má jen mě, jsem jeho jediný dítě, mám syna 1,5roku, je to jeho jediný vnuk! Má zrzavé vlasy jako on, jako já…říkala jsem si, že to všechno mu pomůže, že se vzchopí a bude chtít bojovat..marné.
Všechno už je marné.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.3.11 14:58
Doufej, že v tom jeho nám nepochopitelném světě je mu dobře.
Když je člověk závislý, ani hromada zlata, jeho blízcí, hrozna smrtelné choroby, nic, prostě nic ho nestaví, bohužel… J.
- Citovat
- Upravit
15.3.11 15:06
Tak můj otec měl a má problémy s alkoholem, co vůbec moje paměť sahá. Je to jeho boj, nebudu mu házet klacky pod nohy, ale ani ho nebudu za každou cenu zachraňovat. Prostě registruju, že tu je a že má problémy. (V posledních letech se ještě přidaly hrací automaty.)
Pokud se někdo ocitnul v takové situaci s někým z příbuzenstva, tak ví, co to obnáší. Pokud toto nezažil, tak je to dobře a může si gratulovat.
Za sebe říkám jedno - žádné omluvy, žádná lítost, ale taky žádné kázání a poučování. Ti lidi se stejně změnit nemůžou. Nemají k tomu totiž dost silný důvod a dost silnou vůli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.3.11 22:17
Já jsem se svým tátou nevyrůstala - opustil mámu, když mu řekla, že mě čeká. Viděla jsem ho poprvé v 16ti letech, to už byl v invalidním důchodu, kvůli problémům se zády a srdcem…hodně pil, věčně si někde půjčoval peníze a hooooodně lhal. Když mě a mým dvoum nevlastním bratrům, které měl z prvního manželství řekl, že mu umřela sestra a tak nám nemůže platit alimenty, aby jí mohl zařídit pohřeb a pak jsme zjistili, že sestra žije, tak jsme s ním všichni 3 přestali komunikovat…pak začínal prosinec 2003 a já si říkala, že bych za ním zajela, že je tak sám, ale bráchové mě odradili, že si za to může sám, že kdyby nepil a nelhal, tak by mu bylo líp. No a 12.12.mi volali z policie, že sousedi hlásili, že ho pár dní neviděli a taky že si od doktora nevyzvedl prášky na srdce. Tak museli otevřít byt a našli ho tam mrtvého, ani nevíme, kdy umřel…
Mrzí mě to, ikdyž jsem ho neznala, ale vím, že za to všechno mohl ten alkohol…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Omlouvám se za anonymitu, ale je to pro mě velmi citlivé téma…
Jak začít…můj otec je alkoholik, je mu 56let, pije od puberty, už před svatbou s mojí mámou se ambulantně léčil na protialkoholní. Jeho první žena nemohla mít děti, taky pila, brala různé léky, byla léčena ze závislosti atd. a to sama pracovala na psichiatrii…
Pak si otec našel moji mámu, ta měla z minulého manželství moji sestru a bratra. Otec byl nadšený, když mohl mít konečně vlastní dítě. Přál si syna, ale i tak mě měl samozřejmě rád.
Tatínka si pamatuji tak nějak zvláštně..často spal, byl neustále veselý, hodně podnikal, byl šíleně na ženský. Mou mámu příkladně podvedl, když byla v nemocnici, dovedl si jinou a moje sestra je načapala. Pořád dost pil, ale jen tajně, do hospody nikdy nechodil, schovával si víno různě po domě. S mou matkou se rozvedli, on měl přítelkyni o 15let mladší, ta od něj po 9-ti letech utekla..začal pít víc, navíc bral Lexaurin apod. Bylo to těžké období, volal mi 20× denně, jen aby mě slyšel mluvit a přitom sám nic neříkal, chtěl, abych za ním chodila, ale v podstatě nic neříkal, byl vždy namol.
Našel si novou přítelkyni, ta má invalidní důchod kvůli depresím apod. Před dvěma lety ho odvezla záchranka, doma neustále padal, pomočoval se, blábolil…byl 3měs. na psychiatrii, ale z alkoholismu ho neléčili, nechtěl léčbu podstoupit. Byl rok a půl klid a teď je v nemocnici zas, selhávaj mu orgány, má vysoký tlak, vředy…
Zažila jsem si s ním už hrozné věci, nikdy by nikomu neublížil, je vždy hodný, milý, jen prostě společensky unavený…
Měla bych se za ním stavit do nemocnice, ale štve mě, že si za to může sám a všechny nás tím trápí, na druhou stranu mu to neumím říct do očí. Nevím, jak se k tomu postavit, vyčinit mu a nebavit se s ním nebo …nevím, vůbec nevím co dělat.
Omlouvám se za román, jsem hrozně nešťastná, přes to všechno ho miluju a moc se trápím