Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Otěhotnět nebo počkat?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
6.6.06 17:44
Za 1, Uznávám, že jsem zejména vůči Petulde přestřelil. Nejde to vzít zpět, ale je lituji toho.
Za 2, U Tracy mi nejde o její věk, ale o její přístup k „pořízení“ dítěte. Prostě její uvažování nepovažuji za správné. Zjevně je zde více lidí, kteří na to mají podobný názor jako já, takže zřejmě na jejím jednání je něco přinejmenším rozporuplného. Je to můj názor a mám na něj právo, stejně jako vy na svůj.
Tracy si tak jako tak svůj „problém“ ujasnila, takže pro ni tato debata svůj účel splnila. Doufejme, že bude se zvoleným řešením spokojená i za rok, dva, 10…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.6.06 18:06
Einsteine ,
navrhuji uzavřít příměří. Na emimino si ráda chodím odpočinout, pokecat a ne se hádat.
Právo na názor samozřejmě máš a nikdo ti ho nebere. Už tu bylo několikrát zmíněno, že šlo pouze o formu. Jasně, víc lidí s tebou souhlasilo a nikdo se s nima nehádal, protože to napsali slušeně.
Chápu, že můžeš být třeba zvyklý se vyjadřovat trochu ostřeji, než my tady. Ale když někam přijdu a chci se zapojit do diskuse, měl bych respektovat pravidla, která tam platí (viz pravidla diskusí). Neber to jako vyčítání, ale jako radu do budoucna. Myslím, že tak se předejde zbytečným konfliktům.
Vše dobré tobě i tvé rodině.
Peťulda
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.6.06 22:22
Kedze vidim, ze Einstein II., ktoreho sa hlboko dotklo to, ze som si dovolila ho spomenut v inej suvislosti a inej diskusii to neriesi len cez mile sukromne spravy, ale aj verejne, tak si dovolim napisat aj ja verejne svoje vyjadrenie.
Nikdy som nemala konflikt s dotycnym panom. Ani v debate o svokrach.
Ak ano tak si prosim skopirovanie toho konfliktu sem.
Takze neviem kto to tu klame?
Akurat som ho tam zazrela, pretoze tu diskusiu citam a zazrela som ho opat tu, kde pise podobnym stylom.
Do cudzich konfliktov sa obvykle nemiesam, takze som sa nemiesala ani v diskusii o tchyni.
Tymto ho zdravim a prosim o sukromnu debatu, cez sz, ako nam to pekne islo doteraz, kym som nenarazila ja na tuto diskusiu.
Aky je ten svet internetu maly, ze?
A aby som prejavila svoju nezaujatost, na Einsteinovych nazoroch je kus pravdy, ale absolutne nepochopim, ze niekto schvaluje styl jeho prejavu.
To sa tu za chvilu mozeme bavit stylom www.rodina.cz a spol.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.6.06 22:45
A pripajam Einsteinom II. spominanu diskusiu ako dokaz, ze proti nemu nemam nic osobne na co by som nevedela 3m zabudnut, ziadny konflikt totiz nebol 
.
http://emimino.cz/modules.php?…
Dokonca som nasla aj jednu diskusiu, kde vystupuje velmi slusne, takze to asi predsa len ide, len tak dalej 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.5.18 18:15
Ahoj všem!
Na emimino chodím už nějaký ten pátek, ale až teď mě napadlo zaregistrovat se a moci se tu tak taky trochu vypsat. Nemůžu ještě zakládat nové diskuze a proto jsem se rozhodla obnovit tuto, i když se má situace trochu liší od původní zakladatelky. Ráda bych se tu vypovídala a přečetla si názory zkušenějších.
Tak tedy. Je mi 29 let, manželovi 31. Jsme spolu čtyři roky, brali jsme se loni. Máme se rádi, manželství klape. Víceméně od svatby přemýšlíme o dítěti. Já jsem v září nastoupila do nové práce, která mě baví, píšu diplomovou práci na magisterském oboru a příští rok v únoru jsme plánovali opožděnou svatební cestu s tím, že po ní se začneme snažit. Celou dobu jsem s tímhle plánem počítala, bohužel mi nedávno asi přeskočilo a víceméně nemyslím na nic jiného než na dítě. Manžel by nejraději počkal se snažením do toho příštího roku, abych stihla v klidu napsat tu diplomku a dodělat studia, já jsem chtěla původně ještě tak rok chodit do práce, ale když nad tím teď tak přemýšlím, přijde mi to jako strašně dlouhá doba, víceméně téměř dva roky do doby, než by se dítě narodilo. Pokud bychom tedy měli štěstí. Nejradši bych otěhotněla hned, ale samozřejmě jsou tu určité věci, které mě drží zpátky. Předně bychom se potřebovali přestěhovat do většího bytu, máme do příštího července pronajatý malý byt o dvou ložnicích (+ obývák, kuchyně a koupelna). Na druhou stranu s malinkým miminkem bychom se sem vešli a já si poslední dobou říkám, že bychom se po čase zvládli určitě přestěhovat i s dítětem. Na vlastní bydlení zatím nepomýšlíme, žijeme v zemi, kde jsou velmi drahé nemovitosti, které navíc nemají extra dlouhou životnost a prozatím jsme si spočítali, že nás i z dlouhodobého hlediska vyjde nájem finančně mnohem lépe a nemusíme se vázat na konkrétní místo.
Bohužel tím, že žijeme v zahraničí, mohu zapomenout na jakoukoliv mateřskou apod, to tady bohužel není. Ve chvíli, kdy bych zůstala s dítětem doma, budeme odkázáni pouze na manželův plat, předběžně jsem to tak počítala a vyšlo mi, že bychom v takové situaci nic moc neušetřili (maximálně pár tisíc měsíčně). Teď jsme schopni dávat bokem minimálně 20 tisíc měsíčně (spíš víc), takže by to byl poměrně velký pád. To je asi hlavní důvod, proč jsem chtěla ještě rok pracovat, abychom si byli schopni vytvořit větší rezervy. Momentálně máme našetřených cca 400 tisíc, což se může zdát jako slušná částka, ale přeci jen, pokud plánuji být třeba dva roky bez příjmu, tak to zase takové jmění není. Navíc jsme se tedy chtěli stěhovat, nakoupit nový nábytek a nějaké spotřebiče.
Dnes jsme měli s manželem rozhovor a on se přiklání k tomu začít se snažit příští rok v únoru, což je za nějakých tři čtvrtě roku. Sama vím, že to není nijak dlouhá doba a že tak zněl původní plán, ale dneska mě ta představa úplně rozbrečela. 
Snažím se myslet pozitivně, ale pořád mě hlodá myšlenka, že je to skoro jeden celý rok, nejsem naivní a nemyslím si, že nám zadaří hned první měsíc, taky mi v tu dobu bude už skoro 30. Na druhou stranu rozum mi říká počkat, je to jen pár měsíců a z organizačních důvodů by to bylo logičtější. Víceméně teď obrazně v pondělí ráno vstávám s tím, že počkáme a uvidíme příští rok, v úterý zase s tím, že kašlu na dovolenou, kašlu na byt, diplomku dopíšu s břichem a zbytek se nějak vyřeší. Sama v sobě se nevyznám.
Moc by mě zajímaly názory těch, které byly v podobné situaci? Daly jste na srdce nebo na rozum? A jak to dopadlo? Litovaly jste svého rozhodnutí? Nečekám tu radu nebo vyřešení mé situace, ale třeba mi zkušenosti ostatních pomůžou podívat se na to všechno z jiného úhlu.
A omlouvám se za zmatený román, snad to někdo dočte.
Edit: překlep
Příspěvek upraven 20.05.18 v 18:29
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.5.18 18:18
V jake zemi zijete, ze tam neni materska? Jen jsem zvedava, diky za odpoved 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.5.18 18:23
@Plavuše Nerada bych říkala konkrétně, chodí sem rodina a nerada bych, aby nutně věděli, co řeším. Žijeme mimo Evropu, ale to je v podstatě jedno, on ten systém mateřských, jak ho známe z ČR, není ve světě celkově moc častý. V našem regionu ani v ostatních zemích, ze kterých pocházejí často naši přátelé, nic jako mateřská není, nebo je jen velmi velmi krátká. Tady u nás se chodí zpět do práce pár týdnů po porodu, lepší firmy dají třeba tři měsíce neplaceného volna. 
Já chci být se svým dítětem doma, i manžel si to přeje.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.5.18 18:23
@AnaMoon Ahoj, jak jsem si přečetla tvůj příběh, docela ti v něčem rozumím 
Já jsem hodně plánovací typ, takže jsme si taky s manželem řekli tak v půlce roku 2016 že na začátku roku 2018 se začneme snažit. Tenkrát jsem měla pocit že možná to budu sama chtít ještě posunout, ani jsem se na dítě moc necítila (bylo mi 26). jenže na začátku roku 2017 se mi to najednou v hlavě přepnulo a jediná myšlenka byla, že dítě chci „hned“- přitom jsme potřebovali ještě něco našetřit na auto, a objednali jsme si dovolenou která se absolutně neslučovala s těhotenstvím na srpen. Otravovala jsem manžela pořád s tím, že bych už fakt chtěla miminko, ale rozmlouval mi to, že počkáme minimálně po té dovolené, že předtím to fakt nemá smysl. Pořád jsem byla na vážkách jestli tedy začít se snažením v tom srpnu nebo v lednu, přepočítávala jsem všechno možné i nemožné a byl to děs. Nakonec jakmile bylo po dovolené, peníze už nebyly dostatečná motivace a domluvili jsme se že se tedy snažit začneme Akorát osud tomu stejně nechtěl a otěhotněla jsem až po sedmi měsících, takže se to vyřešilo „samo“… když jsem ale viděla že to nejde, byla jsem tak trochu ráda, že jsme to začali řešit raději dřív… to asi není nějaká univerzální rada, spíš jsem chtěla sdílet svou kušenost, protože fakt znám ten stav kdy to člověku v hlavě „přepne“ a najednou jsou mu všechny velkolepé propočítané plány jedno A ono to vždycky nějak dopadne!!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.5.18 18:28
@Silver_Lining Děkuju! Přesně takhle se cítím, úplně přesně jsi to vystihla. Máme v plánu úžasnou svatební cestu a já si říkám, že bych tam nejradši jela až třeba za tři roky s dítětem.
Moc gratuluji k těhotenství a ať je vše jen v nejlepším pořádku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.5.18 18:41
Tak my taky meli v planu na letosni unor krasnou dovcu v exotice a byli jsme doma domluveni, ze se tam zacneme snazit o miminko, ale nakonec jsem otehotnela driv a jela V druhem trimestru. I tehotna jsem si dovolenou uzila. Je pravda, ze tim, ze uz jedno petilete lite mam tak tehotenstvi, tak neresim a neprozivam. Vetsina lidi v mem okoli nechapala, ze dovolenou nezrusime a opravdu nebyl duvod tehotenstvi probihalo v poradku a nastesti uz jsem mela i po nevolnostech. Setrit statisice neni predem treba az s ditetem ti dojde kolik toho nepotrebujes preji hodne stesti a necekala bych. Ja budu mit letos 32 a druhe dite za dva mesice. Kdo vi jak rychle se vam zadari.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.5.18 18:48
@AnaMoon píše:
Ahoj všem!
Na emimino chodím už nějaký ten pátek, ale až teď mě napadlo zaregistrovat se a moci se tu tak taky trochu vypsat. Nemůžu ještě zakládat nové diskuze a proto jsem se rozhodla obnovit tuto, i když se má situace trochu liší od původní zakladatelky. Ráda bych se tu vypovídala a přečetla si názory zkušenějších.
Tak tedy. Je mi 29 let, manželovi 31. Jsme spolu čtyři roky, brali jsme se loni. Máme se rádi, manželství klape. Víceméně od svatby přemýšlíme o dítěti. Já jsem v září nastoupila do nové práce, která mě baví, píšu diplomovou práci na magisterském oboru a příští rok v únoru jsme plánovali opožděnou svatební cestu s tím, že po ní se začneme snažit. Celou dobu jsem s tímhle plánem počítala, bohužel mi nedávno asi přeskočilo a víceméně nemyslím na nic jiného než na dítě. Manžel by nejraději počkal se snažením do toho příštího roku, abych stihla v klidu napsat tu diplomku a dodělat studia, já jsem chtěla původně ještě tak rok chodit do práce, ale když nad tím teď tak přemýšlím, přijde mi to jako strašně dlouhá doba, víceméně téměř dva roky do doby, než by se dítě narodilo. Pokud bychom tedy měli štěstí. Nejradši bych otěhotněla hned, ale samozřejmě jsou tu určité věci, které mě drží zpátky. Předně bychom se potřebovali přestěhovat do většího bytu, máme do příštího července pronajatý malý byt o dvou ložnicích (+ obývák, kuchyně a koupelna). Na druhou stranu s malinkým miminkem bychom se sem vešli a já si poslední dobou říkám, že bychom se po čase zvládli určitě přestěhovat i s dítětem. Na vlastní bydlení zatím nepomýšlíme, žijeme v zemi, kde jsou velmi drahé nemovitosti, které navíc nemají extra dlouhou životnost a prozatím jsme si spočítali, že nás i z dlouhodobého hlediska vyjde nájem finančně mnohem lépe a nemusíme se vázat na konkrétní místo.
Bohužel tím, že žijeme v zahraničí, mohu zapomenout na jakoukoliv mateřskou apod, to tady bohužel není. Ve chvíli, kdy bych zůstala s dítětem doma, budeme odkázáni pouze na manželův plat, předběžně jsem to tak počítala a vyšlo mi, že bychom v takové situaci nic moc neušetřili (maximálně pár tisíc měsíčně). Teď jsme schopni dávat bokem minimálně 20 tisíc měsíčně (spíš víc), takže by to byl poměrně velký pád. To je asi hlavní důvod, proč jsem chtěla ještě rok pracovat, abychom si byli schopni vytvořit větší rezervy. Momentálně máme našetřených cca 400 tisíc, což se může zdát jako slušná částka, ale přeci jen, pokud plánuji být třeba dva roky bez příjmu, tak to zase takové jmění není. Navíc jsme se tedy chtěli stěhovat, nakoupit nový nábytek a nějaké spotřebiče.
Dnes jsme měli s manželem rozhovor a on se přiklání k tomu začít se snažit příští rok v únoru, což je za nějakých tři čtvrtě roku. Sama vím, že to není nijak dlouhá doba a že tak zněl původní plán, ale dneska mě ta představa úplně rozbrečela.
Moc by mě zajímaly názory těch, které byly v podobné situaci? Daly jste na srdce nebo na rozum? A jak to dopadlo? Litovaly jste svého rozhodnutí? Nečekám tu radu nebo vyřešení mé situace, ale třeba mi zkušenosti ostatních pomůžou podívat se na to všechno z jiného úhlu.
A omlouvám se za zmatený román, snad to někdo dočte.Edit: překlep
Příspěvek upraven 20.05.18 v 18:29
No to máš stejně jedno, co na to ostatní, důležité je, co na to tvůj manžel. Jestli on nechce, tak se stěží sama oplodníš. Zkus to probrat s ním, třeba ani neví, jak moc po miminku toužíš teď.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.5.18 18:50
@Petkaelik Taky moc gratuluji! A děkuji za názor, tohle je zrovna taky věc, co se mi hodí. Přesně jsem si říkala, že pokud budu zdravá, určitě bych zvládla jet i jako těhotná, pokud by se tedy nejednalo o úplný začátek nebo konec těhotenství. Tak jsem ráda, že s tím má někdo osobní zkušenost.
Jinak my nešetříme ani tak na dítě jako takové, ale spíš bychom rádi velkou rezervu, abychom se nemuseli klepat a žít od výplaty k výplatě. Manžel má velkou rodinu, bratranci a sestřenice mají poměrně malé děti a pravděpodobně dost věcí podědíme. 
Díky ještě jednou a přeji moc a moc zdraví tobě i miminku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.5.18 18:55
@Paola21 Manžel o dítěti mluví už dva roky, pro něj byl mezník svatba. Pokud manželovi řeknu, že bych si přála dítě teď, není to pro něj problém. On se jen bojí, abych nebyla moc ve stresu - těhotná, do toho škola a práce. Nikdo neví, jestli budu zdravotně ok. Proto by radši počkal, ale rozhodně to není tak, že nechce.
Já jsem mu dnes řekla, že mám v hlavě dvě alternativy - začít se snažením hned, nebo až příští rok po svatební cestě. On mi řekl, že mu přijde rozumnější ta druhá, ale že si to musím hlavně rozmyslet sama. Tak rozmýšlím. A ptám se na zkušenosti ostatních.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.5.18 18:58
@AnaMoon píše:
@Paola21 Manžel o dítěti mluví už dva roky, pro něj byl mezník svatba. Pokud manželovi řeknu, že bych si přála dítě teď, není to pro něj problém. On se jen bojí, abych nebyla moc ve stresu - těhotná, do toho škola a práce. Nikdo neví, jestli budu zdravotně ok. Proto by radši počkal, ale rozhodně to není tak, že nechce.
Já jsem mu dnes řekla, že mám v hlavě dvě alternativy - začít se snažením hned, nebo až příští rok po svatební cestě. On mi řekl, že mu přijde rozumnější ta druhá, ale že si to musím hlavně rozmyslet sama. Tak rozmýšlím. A ptám se na zkušenosti ostatních.
Jo tak.), tak to bych se začala snažit třeba ještě dneska.. málokomu to vyjde napoprvé a může se stát, že se budete snažit třeba rok, pak by ses vyčítala, že jste tak otáleli. S dítětem se dá vše zvládnout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
20.5.18 19:05
@Paola21 To je právě situace, které se děsím. Že si to naplánuju a pak tu budu rok brečet, proč jsme nezačali aspoň o chlup dřív. Na druhou stranu mám zase okolo sebe kamarádky, které přemýšlely stejně, radši se snažily dřív a otěhotněly hned první měsíc, ač se to ještě „nehodilo“. Kéž by tak člověk věděl dopředu, jak dlouho to bude trvat… 
Na druhou stranu myslím, že žádná z nich teď nelituje, i když to nemají kolikrát lehké. A asi bych radši to než X měsíční snažení bez výsledku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
