Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Russet píše:
Neřeš se tolik. Tak pro něj jsi lehce podivínská. Ale zatím zůstává. Neodežeň ho pochybnostmi o sobě. Neexistuje mustr, jak se chovat. Já třeba mávám synovi, babičce, ale svému dospělému muži dám pusu a řeknu ahoj. Mávám, když nechci křičet a s dotyčným se vidíme na dálku.
S máváním bych byl hodně opatrný, hodně záleží co má člověk v ruce.
Jako terapii doporučuji zakladatelce stát se pomezním rozhodčím ve fotbale.
@Anonymní píše:
Děkuji všem za reakce. Když jsem se svěřila kamarádkám, shodly se na jednom, že to od něj není pěkné, že si přijde důležitě, musí si uvědomit, že mi to není příjemné atd atd. Prostě dle nich na mě nebere ohled a vědomě že mě dělá blbce,............
Co konkretne? Cim si pripada dulezity? S tema vezema nebo kdy?
@Anonymní píše:
Děkuji všem za reakce. Když jsem se svěřila kamarádkám, shodly se na jednom, že to od něj není pěkné, že si přijde důležitě, musí si uvědomit, že mi to není příjemné atd atd. Prostě dle nich na mě nebere ohled a vědomě že mě dělá blbce,............
a čím konkrétně z tebe dělá blbce?
@Regina Hero Tím, že se mě ptá na historii. Neznám, nevím. Spousta věcí se mi dostala z hlavy od škol.....
Jinak holky a pánové,
výslovně jsem mu řekla, že si nepřejí drahé dárky, že si připadám hloupě. A včera?? Na ně čekaly náušnice a foťák. Ano, foťák.
prý to mám předběžně k narozeninám. Na moje námitky reagoval, tak že něco vracet nebude, nikdy. A ať o tom už nemluvím.
Kamarádka potom viděla zprávy, které mi posílal a celé to na ní dělá dojem, že já jsem ta podřízena, on velí a nebere mě jako rovnocenného partnera.
Drahé dárky po čtvrt roce se mi zdá neadekvátní......... A mám v sobě nějak zakořeněno, že raději dávám, než budu. To si pak přijdu, že využívám a nechávám se vydržovat. ![]()
Jinak z mého dárku (šachy) byl unesený
![]()
@Anonymní píše:
@Regina Hero Tím, že se mě ptá na historii. Neznám, nevím. Spousta věcí se mi dostala z hlavy od škol.....Jinak holky a pánové,
výslovně jsem mu řekla, že si nepřejí drahé dárky, že si připadám hloupě. A včera?? Na ně čekaly náušnice a foťák. Ano, foťák.
prý to mám předběžně k narozeninám. Na moje námitky reagoval, tak že něco vracet nebude, nikdy. A ať o tom už nemluvím.
Kamarádka potom viděla zprávy, které mi posílal a celé to na ní dělá dojem, že já jsem ta podřízena, on velí a nebere mě jako rovnocenného partnera.
Drahé dárky po čtvrt roce se mi zdá neadekvátní......... A mám v sobě nějak zakořeněno, že raději dávám, než budu. To si pak přijdu, že využívám a nechávám se vydržovat.
Jinak z mého dárku (šachy) byl unesený![]()
no, asi je v jiné finanční situaci než ty a jemu se to drahé nezdá… neřeš to… nemusíš se snažit oplatit rovným dílem, určitě od tebe nečeká, že mu budeš dávat taky drahé dárky… prostě si zvykni, že je fajn dárky i dostávat… není každý chlap držgrešle…
A taky si zvykni, že občas i dobrá kamarádka má třeba závan závisti a ač si to ani sama nepřizná, může říct něco jen proto, že ona takové dárky nedostává… s manželem jsme se znali čtyři měsíce, když mi koupil lyže, abych s ním mohla jezdit… protože já sama žádné neměla a po bývalém jsem měla spíš samé dluhy… když jsem se bránila, že je to fakt drahý dárek, tak mi řekl, že pokud by mi je nechtěl koupit, tak mi je nekoupí, ať to neřeším… tak jsem to neřešila… z historie mě nezkoušel, ale pořád mi vysvětloval fyziku a elektriku a rádiové vlny a tak… protože ho to bavilo a je v tom dobrý… já ho za to obdivovala, protože tyhle věci jsou pro mě tajemnější než čínské znaky…
Jsme spolu patnáct let, je fajn pořád a nejvíc mě vždy dostane tím, jak říká, že má čtyři děti… dvě dospělé jsou moje z prvního manželství, ale chová se a mluví tak, jako že jsou to všechno naše děti… kdybych dala na kamarádky, asi bych si s ním nikdy ani nezačala…
@Anonymní píše:
Dobré ráno, prosím o uchování anonymity z důvodu, že sem chodí na příbuzná, chtěla mě jen pomlouvá, závidí a lže.
Nebo, prosím, o smazání.Jsem silný introvert, po 3 měsících známosti jsem otevřela své srdce a řekla věci, které nejsou příjemné. I věci, které mě před lety srazily na dno. Mé otevření se týkalo toho, že si vedle něj případam jak tupec, nemám takový přehled jako on (na to mi říká, že on zas neví to co já, že se není za co stydět, každý je nějaký a potom mluví o své bývalé švagrové, že je nepoužitelná a kolegové take - tak co si mám vybrat???myslet???), že před lety mi ublížil přítel, mám na sebe vysoké nároky, neumím přijímat dary (odmítám od něj drahé dárky a on je z toho špatný) atd
Pak jsem se omluvila. Chápala jsem to, že ho tím otravují… A jeho odpověď: není co promíjet, beru to jako dokonalou tvoji upřímnost.
Přítelovi je starší, než já. Jak tu jeho reakci mám chápat??? Mám složitou povahu, nikdy jsem se nesverovala. Spíš byla ta vrba. Nikdy jsem neměla potřebu být obletovaná, dostávat dary atd. A zase se začínám zahrabávat do své ulity a být samotář…
No tak jsi introvert, to je cca 25 % populace.
On tě bere jaká jsi i s tou složitou povahou, tak to nehroť, hoď se do klidu a buď na něho milá, to ocení určitě víc.
Děkuji všem za reakce. Když jsem se svěřila kamarádkám, shodly se na jednom, že to od něj není pěkné, že si přijde důležitě, musí si uvědomit, že mi to není příjemné atd atd. Prostě dle nich na mě nebere ohled a vědomě že mě dělá blbce,............