Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Tomas85F píše:
Zajímavé diskuzní vlákno. K dosažení této mety mi chybí pouhých pár let. Velký rozdíl mezi muži a ženami je v jakém věku zažívají nejvíce pozornosti od druhého pohlaví. Ženy to mají brzy od 18 do 25 let. Je to vyloženě kvůli fyzickému vzhledu. Může se stát, že žena ve 30 se o sebe velmi dobře stará zatímco v 18 ne a vypadá lépe ale to je velká výjimka. Muži to mají přirozeně později. Mezi 35 až 40 lety. V tom věku mají to co hlavně mladé ženy hledají - sociální schopnosti, komunikační dovednosti, kariérní postavení, majetek. Vzhled nehraje skoro žádnou roli. Tak mladý muž v 18 se vůbec nemusí trápit nezájmem od žen. Ať na sobě pracuje a jeho čas přijde. Samozřejmě tohle není exaktní věda ale všeobecně to platí a je dobré si to uvědomit.
Kde jste přišli na to, že vzhled nehraje žádnou roli?
Myslím, že pro hodně žen je důležitý, bez toho ani není přitažlivost nějaké vlastnosti to nenahradí.
Vzhled je hodně důležitý, a proto je hodně těch dlouho marně hledajících, co mají přemrštěné požadavky na protějšek a přitom jsou sami/y nic moc
![]()
@Kutil Tom píše:
Vzhled je hodně důležitý, a proto je hodně těch dlouho marně hledajících, co mají přemrštěné požadavky na protějšek a přitom jsou sami/y nic moc![]()
Jenže, když se ti protějšek nelíbí, není tam fyzická přitažlivost, tak je to o ničem
@Venetia píše:
Jenže, když se ti protějšek nelíbí, není tam fyzická přitažlivost, tak je to o ničem
V pořádku, přístup „na Mercedes nemám a Oktávka je pod moji úroveň, tak mi nezbývá než chodit pěšky“ je zcela legitimní
![]()
@Kutil Tom píše:
V pořádku, přístup „na Mercedes nemám a Oktávka je pod moji úroveň, tak mi nezbývá než chodit pěšky“ je zcela legitimní![]()
![]()
Nechápeš, ale to je fuk
@Venetia píše:
Kde jste přišli na to, že vzhled nehraje žádnou roli?
Myslím, že pro hodně žen je důležitý, bez toho ani není přitažlivost nějaké vlastnosti to nenahradí.
Myslel jsem skoro žádnou roli. Samozřejmě částečně má. Ale podle videí a různých diskuzí všude na internetu jsem došel k závěru, že všechny vlastnosti zmíněné v mém prvním příspěvku mají pro ženy větší důležitost a až potom je jak ten muž vypadá. Proto to věkové rozmezí. Vzhled je povětšinou v mládí a potom rychle odchází. Ty vlastnosti v útlém mládí nejsou a přicházejí tak okolo 35 let. Samozřejmě se to dá rozebrat z více úhlů pohledu.
Mám takovou vsuvku k tomuto tématu. Myslím, že další věc, která je vlastní postarším panicům od 35 let a více je neschopnost komunikace s cizími ženami a ženami obecně. Ta absence vztahů se ženami a snahy o balení nás připravuje o část komunikačních dovedností. Takže co mě přimělo k předání této myšlenky. Před pár týdny jsem cestoval po republice za zábavou na nejmenovaný fantasy festival. Část cesty proběhla také vlakem. Měl jsem koupenou místenku a sedl si. Naproti mě byli 2 lidi. Zachovávám anonymitu a proto nezmiňuji ani čas spoje ani odkud a kam jel. Naproti mě seděl chlápek, který mohl mít tak mezi 35 a 40 lety a vedle něj studentka mladá holka okolo 20 let odhadem. Evidentně se neznali a viděli se poprvé. On podle mě neměl zrovna extra vzhled hubený a na sobě tričko se supermanem. Znáte české dráhy a jejich zpoždění. To byl i tento případ. On s ní navázal nenucenou konverzaci na toto téma a bavili se většinu cesty. Já celou dobu potichu seděl naproti. Potom všichni dojeli do konečné stanice, vystoupili jsme a už se nikdy neviděli. Uvědomil jsem si z toho, že něčeho takového absolutně nejsem schopen. Moje až extrémně introvertní já většinou nedokáže zavést konverzaci s cizím mužem a s cizí ženou už vůbec ne. Je to jen takový krátký příběh, se kterým se někdo podobné povahy třeba může identifikovat.
@Tomas85F píše:
Mám takovou vsuvku k tomuto tématu. Myslím, že další věc, která je vlastní postarším panicům od 35 let a více je neschopnost komunikace s cizími ženami a ženami obecně. Ta absence vztahů se ženami a snahy o balení nás připravuje o část komunikačních dovedností. Takže co mě přimělo k předání této myšlenky. Před pár týdny jsem cestoval po republice za zábavou na nejmenovaný fantasy festival. Část cesty proběhla také vlakem. Měl jsem koupenou místenku a sedl si. Naproti mě byli 2 lidi. Zachovávám anonymitu a proto nezmiňuji ani čas spoje ani odkud a kam jel. Naproti mě seděl chlápek, který mohl mít tak mezi 35 a 40 lety a vedle něj studentka mladá holka okolo 20 let odhadem. Evidentně se neznali a viděli se poprvé. On podle mě neměl zrovna extra vzhled hubený a na sobě tričko se supermanem. Znáte české dráhy a jejich zpoždění. To byl i tento případ. On s ní navázal nenucenou konverzaci na toto téma a bavili se většinu cesty. Já celou dobu potichu seděl naproti. Potom všichni dojeli do konečné stanice, vystoupili jsme a už se nikdy neviděli. Uvědomil jsem si z toho, že něčeho takového absolutně nejsem schopen. Moje až extrémně introvertní já většinou nedokáže zavést konverzaci s cizím mužem a s cizí ženou už vůbec ne. Je to jen takový krátký příběh, se kterým se někdo podobné povahy třeba může identifikovat.
Ale proč? Čeho se bojíš? Že tě někdo uhrane? Spojovací prvek bývá dost často dítě nebo pes. Jsou bezprostřední, navazují kontakt a nestydí se. Trénuj. Jestli jezdíš vlakem často a delší vzdálenosti, je to celkem ideální situace se seznámit. Nikdy neopovrhnu se bavit s úplně cizími lidmi, vždyť o nic nejde. Jsme jeden druh přece. Ne mimozemšťani.
@Russet také (bohůžel) patřím do této skupiny @Tomas85F rozumím. Nejsem sice typický introvert a společnosti lidí se necítím vůbec špatně. Jenže stává se mi, že když mám improvizovat a s někým se začít bavit, tak mi ústa a mozek vypoví službu. Pokud něco ze sebe dokážu vypotit, tak řeknu tak totální kravinu. Není to o tom, že bych se s Vámi bál komunikovat. U mě problém začít debatu z mé strany a vést smyslplný rozhovor. Mě ta komunikační vybavenost prostě chybí. Jenže tohle se trénuje, když musíte mluvit s partnerem, nebo když jste často ve společnosti, což u introverta tak snadné není
@němý pocestný píše:
@Russet také (bohůžel) patřím do této skupiny @Tomas85F rozumím. Nejsem sice typický introvert a společnosti lidí se necítím vůbec špatně. Jenže stává se mi, že když mám improvizovat a s někým se začít bavit, tak mi ústa a mozek vypoví službu. Pokud něco ze sebe dokážu vypotit, tak řeknu tak totální kravinu. Není to o tom, že bych se s Vámi bál komunikovat. U mě problém začít debatu z mé strany a vést smyslplný rozhovor. Mě ta komunikační vybavenost prostě chybí. Jenže tohle se trénuje, když musíte mluvit s partnerem, nebo když jste často ve společnosti, což u introverta tak snadné není
Tak řekneš kravinu. Zrudneš. Chápavý protisedící to pochopí a ujme se konverzace. Nebo se zahledí do mobilu, knihy nebo z okna. Katastrofa se nekoná.
@Russet píše:
Ale proč? Čeho se bojíš? Že tě někdo uhrane? Spojovací prvek bývá dost často dítě nebo pes. Jsou bezprostřední, navazují kontakt a nestydí se. Trénuj. Jestli jezdíš vlakem často a delší vzdálenosti, je to celkem ideální situace se seznámit. Nikdy neopovrhnu se bavit s úplně cizími lidmi, vždyť o nic nejde. Jsme jeden druh přece. Ne mimozemšťani.
Uhrane to snad ne. Chybí odhodlání a neumím se k tomu donutit. Tyhle spojovací prvky nemám. Občas mi pomůže cizí pes ale moc ne. Extrovert to těžko pochopí. Vlakem na dlouhou vzdálenost jezdím spíš výjimečně, když jedu na dovolenou nebo nějakou akci. Což je tak dvakrát ročně. Ty komunikační schopnosti u mě chybí. Bavit se s úplně cizími lidmi to už je pro mě skoro jako superschopnost. Z té stejné cesty jsem si vzpomněl na další situaci. Měl jsem sebou velký batoh ve kterém byl stan se spacákem a dalším vybavením. Chvilku před odjezdem autobusu mě v obchoďáku oslovila nějaká žena a ptala se mě na objem toho batohu, protože hledala obdobný batoh pro svého přítele. Tohle je pro mě taky neuvěřitelná situace. Zeptat se na něco cizího člověka, když to není nutné jako v tomto případě a lze to vyřešit bez toho také neumím. Nemluvě o tom, že být na jejím místě, tak než bych se odhodlal toho cizího člověka oslovit, tak už by desetkrát odešel na autobus.
@Tomas85F píše:
Uhrane to snad ne. Chybí odhodlání a neumím se k tomu donutit. Tyhle spojovací prvky nemám. Občas mi pomůže cizí pes ale moc ne. Extrovert to těžko pochopí. Vlakem na dlouhou vzdálenost jezdím spíš výjimečně, když jedu na dovolenou nebo nějakou akci. Což je tak dvakrát ročně. Ty komunikační schopnosti u mě chybí. Bavit se s úplně cizími lidmi to už je pro mě skoro jako superschopnost. Z té stejné cesty jsem si vzpomněl na další situaci. Měl jsem sebou velký batoh ve kterém byl stan se spacákem a dalším vybavením. Chvilku před odjezdem autobusu mě v obchoďáku oslovila nějaká žena a ptala se mě na objem toho batohu, protože hledala obdobný batoh pro svého přítele. Tohle je pro mě taky neuvěřitelná situace. Zeptat se na něco cizího člověka, když to není nutné jako v tomto případě a lze to vyřešit bez toho také neumím. Nemluvě o tom, že být na jejím místě, tak než bych se odhodlal toho cizího člověka oslovit, tak už by desetkrát odešel na autobus.
Neříkej, že to nejde. Pak to opravdu nepůjde. Jako malá jsem nedokázala dojít k pultu a říct si o chleba a housky. V osmdesátkách sice byly samoobsluhy, ale i takový pultový prodej. Referát před třídou byl taky boj. Pak jsem začala vystupovat. Zpívala jsem ve sboru. Na střední jsem byla po brigádách a musela jsem ze sebe vymáčknout slovo. Třeba na hotelové recepci jsem denně viděla nové lidi. V práci jsem byla taky nucena mluvit s lidmi, které jsem nikdy neviděla, telefonovat do ciziny. Prostě když se do toho pustíš, zjistíš, že se zeměkoule neotočí naruby a nestane se nic hrozného.
@Russet píše:
Neříkej, že to nejde. Pak to opravdu nepůjde. Jako malá jsem nedokázala dojít k pultu a říct si o chleba a housky. V osmdesátkách sice byly samoobsluhy, ale i takový pultový prodej. Referát před třídou byl taky boj. Pak jsem začala vystupovat. Zpívala jsem ve sboru. Na střední jsem byla po brigádách a musela jsem ze sebe vymáčknout slovo. Třeba na hotelové recepci jsem denně viděla nové lidi. V práci jsem byla taky nucena mluvit s lidmi, které jsem nikdy neviděla, telefonovat do ciziny. Prostě když se do toho pustíš, zjistíš, že se zeměkoule neotočí naruby a nestane se nic hrozného.
To co bylo v dětství problém už jde. Vystupování ve sboru mě minulo. Ve zkratce to co nutně potřebuji k přežití jako nákup v odchodě, pracovní rozhovor nebo pohovor do nové práce zvládám. To jsem se naučil. Horší je to u takzvaného „tlachání“ typu jaký byl víkend, co si dáš dneska k večeři, jaké filmy máš ráda atd. Asi by bylo dobré něco o kolegyních v práci vědět a mít trochu lepší vztah, než jen dnes musíme udělat tohle a nazdar zítra. Všeobecně se chlapy podle mě učí mluvit se ženami při pokusech o balení v 15 - 17 letech. A asi se při tom rozvíjí komunikační schopnosti s vámi ženami všeobecně (třeba i nezávazný rozhovor v práci). Když s tím nezačnete, tak se to o 20 let později blbě dohání.
No já mám v práci dva…jeden 39 přehnané nároky+ podivín. A druhý extrémně stydlivý a nekomunikativní s ženami, dokonce jsme mu zaplatili štětku a on seděl na opačném konci pohovky a nebylo možno z něj dostat jediné slovo. A dotyčná věděla, že je panic a hrála to luxusně, že je známá od kámoše a že se jí líbí atd. a stejně nic ani slovo ![]()