Panic ve 35 letech

Dobrý nápad.

@Náhodný host Stojím ve všem nohama pevně na zemi. Nestřílím výš než mám sám nabito. Obrovské nároky na ženu a seznámení jsem nikdy nekladl. Když se podívám do zrcadla a taky do peněženky, tak moc dobře vím, co můžu ženě nabídnout. Jsem samostatný, žiju sám, starám se o domácnost, umím péct, něco uvařit taky umím. Mám svých pár koníčků a zájmů. Neholduju žádné závislosti. Nejsem asi ani typický asociální introvert. Z povahy svého povolání to ani nejde a komunikovat s lidmi musím a samozřejmě také s ženami. Problém celý život u mě je, že jakmile jsem se kdykoliv byť jen náznakem pokoušel o něco víc a žena se mi líbila, tak to vždy skončilo špatně. Doopravdy jsem v životě chodil jen s jednou dívkou ještě v době puberty a bylo to pár měsíců, nikdy jsme se tehdy ani nelíbali a ani nedrželi za ruce, no a pak jako by to u mě všechno skončilo. Líbila se mi strašná spousta dívek, ale bál jsem se je oslovit. Jediné, co si troufnu tvrdit je, že tak z 90% je všechno o vzhledu. A v tom jsem měl od dospívání problém. Jsem vysoký, hodně vyzáblý, dodnes trpím akné a mastnou pletí. Snad od deváté třídy se mi začaly dělat na hlavě kouty, takže zatímco kluci byli vlasatí a měnili účesy podle módy a co frčelo, já bohužel abych nevypadal jako úplný d**il tak mám celý život jeden střih a to 4 nakrátko. Dlouhou dobu jsem nosil brýle, takže jsem byl celý život lůzr. Vyrůstal jsem jen s mamkou a babičkou. Bez otce a mužského vzoru. Když jsem dospíval, tak jsem si neměl ke komu jít pro radu, pomoc. Byl jsem i šikanovaný holkama. Všechno tohle dohromady udělalo že mě mix, i duševní, kterým jsem teď. Chci změnu, ale nevím kde a jak začít. A vím, že mi už moc času nezbývá ten vývoj otočit. Věk je neúprosný. Řeknu to tak. Těžko posoudit člověka, který toto nikdy nezažil. Zklamaní, pády, nezdary tím vším si každý člověk v životě projde, ale musí za každé situace vidět tu naději a to světlo na konci tunelu. Já si už ale připadám jako ten křeček v kolečku, co každý den naskočí a běží a běží,…bez účelu… A tady je každá rada drahá. A bohužel i tohle ženy vnímají. Možná tu zoufalost v mých očích, sebevíc se jí snažím potlačit. Těžko se to popisuje. Tady se bavíme o tom si někoho najít za účelem třeba jen toho sexu, ale tam musí být taky určitá chemie, možná o to větší. Protože musí přebít ty povahové stránky člověka.

@Templář píše:
@Náhodný host Stojím ve všem nohama pevně na zemi. Nestřílím výš než mám sám nabito. Obrovské nároky na ženu a seznámení jsem nikdy nekladl. Když se podívám do zrcadla a taky do peněženky, tak moc dobře vím, co můžu ženě nabídnout. Jsem samostatný, žiju sám, starám se o domácnost, umím péct, něco uvařit taky umím. Mám svých pár koníčků a zájmů. Neholduju žádné závislosti. Nejsem asi ani typický asociální introvert. Z povahy svého povolání to ani nejde a komunikovat s lidmi musím a samozřejmě také s ženami. Problém celý život u mě je, že jakmile jsem se kdykoliv byť jen náznakem pokoušel o něco víc a žena se mi líbila, tak to vždy skončilo špatně. Doopravdy jsem v životě chodil jen s jednou dívkou ještě v době puberty a bylo to pár měsíců, nikdy jsme se tehdy ani nelíbali a ani nedrželi za ruce, no a pak jako by to u mě všechno skončilo. Líbila se mi strašná spousta dívek, ale bál jsem se je oslovit. Jediné, co si troufnu tvrdit je, že tak z 90% je všechno o vzhledu. A v tom jsem měl od dospívání problém. Jsem vysoký, hodně vyzáblý, dodnes trpím akné a mastnou pletí. Snad od deváté třídy se mi začaly dělat na hlavě kouty, takže zatímco kluci byli vlasatí a měnili účesy podle módy a co frčelo, já bohužel abych nevypadal jako úplný d**il tak mám celý život jeden střih a to 4 nakrátko. Dlouhou dobu jsem nosil brýle, takže jsem byl celý život lůzr. Vyrůstal jsem jen s mamkou a babičkou. Bez otce a mužského vzoru. Když jsem dospíval, tak jsem si neměl ke komu jít pro radu, pomoc. Byl jsem i šikanovaný holkama. Všechno tohle dohromady udělalo že mě mix, i duševní, kterým jsem teď. Chci změnu, ale nevím kde a jak začít. A vím, že mi už moc času nezbývá ten vývoj otočit. Věk je neúprosný. Řeknu to tak. Těžko posoudit člověka, který toto nikdy nezažil. Zklamaní, pády, nezdary tím vším si každý člověk v životě projde, ale musí za každé situace vidět tu naději a to světlo na konci tunelu. Já si už ale připadám jako ten křeček v kolečku, co každý den naskočí a běží a běží,…bez účelu… A tady je každá rada drahá. A bohužel i tohle ženy vnímají. Možná tu zoufalost v mých očích, sebevíc se jí snažím potlačit. Těžko se to popisuje. Tady se bavíme o tom si někoho najít za účelem třeba jen toho sexu, ale tam musí být taky určitá chemie, možná o to větší. Protože musí přebít ty povahové stránky člověka.

Myslím, že tady by to chtělo radu odborníka, nějaký psycholog a možná i psychiatr. Každá žena nebo vůbec každý člověk vnímá osobnost druhého člověka. O vzhled jistě jde a ne málo, ale znám X lidí, co se seznámili a opravdu krasavci nejsou. Nejen muži, ale i ženy. Ale znám i hezké a úspěšné lidi, co si nenašli/y partnera dost na úrovni. Zájem o ně byl ale ony měly laťku moc vysoko. Vztah není potřeba jen najít, ale umět i udržet. Z popisu, co jsi tady dal, se obávám, že ani toto by moc nešlo. Tady nejde o to se naučit souložit, to je velmi snadné, tady je problém ta minulost. Nebo spíš minulost která stále zůstává přítomná v tvé osobnosti, vlečeš ji s sebou jak ranec na zádech. Tady by to chtělo nějakou odbornou terapii, to vztah se ženou suplovat nemůže. Stejně jako je zhouba, když vztah s partnerem má nahradit třeba pocit chybějícího otce nebo matky, tak to je docela zátěž. Co jsi popsal, tak to každá žena vycítí a před takovým uteče. Radil bych pomoc od odborníků, pak by mělo fungovat i to navázání vztahu. Tady můžou lidi napsat dobře míněné rady, ale nenahradí to profesionální studované odborníky. Věci, co jsi uvedl jsou daleko větší kalibr, že jsi neměl zatím sex se ženou je vedle toho nepodstatná věc. I když je to důsledek toho, co si v sobě neseš.

@Náhodný host píše:
Já nemyslel vztah na jednu noc, ale myslel jsem najít si kamaráda na dlouhodobější vztah, kde to bude primárně o sexu. Tady samozřejmě to chce předem vyloučit určité typy lidí, co nesednou. Ale nemí tu laťku tak vysoko, jako když chce někdo životní vztah. Potom obvykle ten vztah stejně přeroste, jen o sexu to pak obvykle není.Četl jsem, co nám tazatel napsal o sobě. Asi bych se měl omluvit za to doporučení mu posloužit zaučením. Co napsal, tak bych se neodvážil to nějaké ženě radit. I dřív to bylo zčásti v nadsázce, zčásti vážně.

Já taky nemluvím o jednorázovce, nabídky na pravidelný sex jsou, ale jak říkám, zatím mě to fakt neláká.
Mě teda Zaučovani nenapadlo, jen jsem zodpověděla jeho dotaz, co ženy na mužích přitahuje.

@Templář píše:
@Náhodný host Přesně i nad tím jsem uvažoval. Existuje i kineziologie. Odblokování mysli. Taky si myslím, že tam někde v podvědomí mám velký blok. Vždyť jsem heterosexuální jedinec, ženy se mi od dospívání líbí, přitahují. Jen ten blok je oslovit. Zkoušel jsem to teď třeba na Valentýna. Řeknete si, hloupost…ale.. Koupil jsem růži a úplně cizí mladou ženu jsem oslovil na ulici, popřál jí hezkého Valentýna a daroval jí tu květinu. Ulevilo se mi trošku, protože se po dlouhé době na mě opět jedna žena hezky usmála, poděkovala a říkám si… aspoň jedné neznámé jsem tím třeba zlepšil den. Já se v té chvíli cítil taky až pozoruhodně dobře, takže taky to úplně není o tom, že bych se ženami nedokázal komunikovat. Jak jsem psal, i musím. Ale někde tam je blok. Možná ta šikana z jejich strany kdysi, ještě na základní škole. Možná ta výchova v dětství, kdy jsem neměl žádný mužský vzor. Neměl jsem nikdy tu tendenci jako ostatní kluci děvčata provokovat, kecat s nimi. Když už to přišlo a zkusil jsem to, vysmála se dotyčná, utrousila pár nehezkých vět a konec… Řekl jsem si, v dospělosti to bude lepší. No a stalo se, co jsem taky popisoval. Zamiloval jsem se do jedné ženy, stýkali jsme se spolu. Výlety, kecání, atd… Jeden večer jsme se u ní opili a skončili u divokého líbání, objímání, hlazení, prý cítila taky něco víc, ale pak konec… Přestala komunikovat, na nic nereagovala, začala lhát, vymlouvat se. Prostě to dopadlo hodně špatně. Rozváděla se. Na mě si jen udržela sebevědomí, potřebovala se pomstít citově na někom za svého nevěrného manžela, potřebovala vrbu, převozníka a pak mě odkopla. To vám taky moc nepřidá. Zvlášť, když poprvé v životě se s někým líbáte, držíte za ruce, je tam to teplo, hlazení, doteky. To krásné. A pak se z té ženy vyklube lhářka a pomstychtivá žena. A to té ženě bylo 40 let. Takže i taková špatná zkušenost jen podpoří tu nedůvěru v ženy obecně.

Tak tohle je samozřejmě špatně a chápu, že tě to semlelo. Ale upřímně, i chlapi tohle dělají, ale pravda, že Dneska bych si nejspíš otevřela lahvinku prosecca a udělala si hezký večer. Ale nejsem ve tvé situaci, tak si ze mě příklad neber. Nicméně ta zena byla špatná, ne ty.

@Templář píše:
@Kockazvysocan Nejsem naivní a vím, že stejně se dokážou zachovat i chlapi a bohužel je to většina případů. Ale bylo to celkově prostě špatně. Znal jsem tu ženu strašně dlouho. Měli jsme jako bývalí kolegové hodně dobrý vztah. Takže tam ta důvěra byla i to větší. Ten počáteční stres tam u mě nebyl, protože jsem jí už znal, takže i ta komunikace byla taková v pohodě. No a pak se stalo, co se stalo. Vyústilo to v nádherný večer, na malou chvíli jsem si připadal normální a šťastný. Udělal bych cokoliv na světě pro ní, aby byla šťastná. Na nic jsem si před ní nehrál, věděla jak žiju, kde pracuju. Věděla, že alespoň teď že začátku se sníží její životní standard, na který byla zvyklá. Několikrát jsem jí říkal, že nejsem a nikdy nebudu jako její manžel, věděla, že jsem nezkušený, že vlastně začínám.. přesto hovořila o tom, že cítí něco víc a došlo k čemu došlo. Nejhorší na tom je, že to byla nakonec jen hra z její strany, pomsta, chtít někomu ublížit za to, co se stalo mě. Bývalému manželovi se pomstít nemohla. Žije šťastně s novou přítelkyní, tak to udělala mě. Otevřít se citově jinému člověku je hodně velký risk. No a mě se opravdu nevyplatil. Tím spíše se ještě prohloubil ten strach z žen. Ale neuvěřitelným způsobem se to ve mě bije, protože vztah, sex i vše co k normálnímu životu patří, tak bych chtěl. Jak tady ale zaznělo a sám jsem nad tím také uvažoval. Nejspíše bude nejrozumnější vyhledat odborníka. Cesta bude dlouhá…

Odborník je na místě . Hele, na rovinu, tohleto litovani sebe sama, šťourani se v minulosti, je víc asexuální než to, že jsi panic. Najdi odborníka, vyřeš to a uvidíš. Přála bych ti to.
Ta ženská byla prostě svině a nejspíš to měla vymyšlený dopředu, prober to taky s odborníkem..
A k tomu vzhledu -těžko říct, co u tebe znamená aknozni pleť, ale není dnes výjimkou, že j chlapi chodí na kosmetiku.
Vyzablej - no s tím nic neuděláš nejspíš, stejně jako já s větším zadkem, v tom bych zásadní problém neviděla. A brejle mě osobně přijdou vic než sexy, vždycky jsem chtěla chlapas brejlema a nikdy ho neměla 

@Kockazvysocan píše:
Odborník je na místě . Hele, na rovinu, tohleto litovani sebe sama, šťourani se v minulosti, je víc asexuální než to, že jsi panic. Najdi odborníka, vyřeš to a uvidíš. Přála bych ti to.
Ta ženská byla prostě svině a nejspíš to měla vymyšlený dopředu, prober to taky s odborníkem..
A k tomu vzhledu -těžko říct, co u tebe znamená aknozni pleť, ale není dnes výjimkou, že j chlapi chodí na kosmetiku.
Vyzablej - no s tím nic neuděláš nejspíš, stejně jako já s větším zadkem, v tom bych zásadní problém neviděla. A brejle mě osobně přijdou vic než sexy, vždycky jsem chtěla chlapas brejlema a nikdy ho neměla

Ano, je to přesně jak píšeš. Litovat se, vrtat se v minulosti, jak mi lidi ublížili, to odradí daleko víc než akné. Tlak na vzhled a krásu je větší na ženy, na muže je menší. A je jiný, muž by měl být mužný a nemusí pak mít hezkou tvářičku, nevadí plešatá hlava.

Když píšeš u sebe, tak ten zadek, na tom tolik nezáleží. Naopak dost mužů má radši větší, někdy spíš vadí, že žádný zadek není. Když zadek je, tak navíc u části žen jde zmenšit. Když ona zhubne, tak má slabší stehna i zadek. Ale každá ne. Ale i štíhlá má jiný profil těla, je to ženská postava, boky jsou širší než u muže, tak to má být. Řada různých celebrit si zakládá na velkém zadku. Jiné zas na tom, že jsou celkově obézní. Když mají vysoké sebevědomí, tak kupodivu to zdaleka tak nevadí. Muži je pak berou jako přitažlivé. Netvrdím, že to platí na 100%, ale řekněme z 80% ano. Ty si můžeš u sebe myslet, že máš zadek větší a třeba partnerovi se to naopak může líbit, i když o tom nemluví.