Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Dana066 Jo, dávala jsem se včera odkaz na článek, to by do ní nikdo neřekl…ano peníze se neví, kde skončily…
@Anonymní píše: Více
Příspěvek upraven 09.02.25 v 11:26
@Dana066 píše: Více
Ale kdyz sama onemocnela, tak si leky na bolest vzala.
@Anonymní píše: Více
Také jsem si vyslechla, jak uz budu min pomahat. A hlavne u druheho dítěte.
Boomeri, no. ![]()
@PaníBovaryová Tak nejsou rodiče tak staří, aby vyžadovali pořád pomoc, ne? Nebo s čím jste pomáhali?
@anavi13 píše: Více
Tak oni vnouce rádi mají, to jo. Ale pro nás pochopení nemají. Taky jsme do té doby pomáhali hodně, taky jsme pořád slyšeli nemáte deti, máte spoustu času. Ale teď proste není kapacita. Samozřejmě za to že je to s dítětem složitější si můžeme sami, oni by všechno napravili hned. My byli oba úplně bezproblémové deti, tak nechapou ze tohle je proste trochu jine. Ale o pomoci se nedá ani uvažovat vzhledem k jejich věku a tomu jak to je. No při třech dětech vyčítat nepomahani mi přijde úplně mimo teda, vždyť je jasný že se mate co otáčet sami.
@Takyjedna píše: Více
Jako k tomu… myslím si, ze kdyby byla jinde, tak bude lepší. To souhlas, hodně věci zhoršovalo to, že sama dobře věděla, že ji nijak ráda nemám.
Na druhou stranu ji jinde nikdo nechtěl.
A k tomu zrcadlení, byl to můj třetí pes, dva předtím od štěňat, ti byli hodní, i když každý má své mouchy. A teď tenhle kterého máme teď, toho máme od jeho pěti let a je to taky těžký pohodář. Ale třeba jsem si z toho něco měla vzít, k něčemu mi to mohlo pomoct. Ale reálně leda k tomu milosrdnějšímu pohledu na ostatní lidi a jejich situaci. Jinak to bylo dost trápení bez dobrých konců.
Ale byla jsem fakt pitomá. Chtěla jsem ji dát dobrý domov, a věděla jsem, ze se ji předchozí majitelé vzdali po narození dítěte (měla tři majitele). Jenže v době, kdy jsme ji brali, jsem dítě neplánovala, a myslela jsem, že fakt to je péče na pár měsíců… no a v mezicase se narodilo dítě a to bylo fakt peklo.
@Ploskutáček píše: Více
Ale takoví lidé se vůbec nemusí chválit sami, to už je jen další level, kdy je ta potřeba validace z vnějšku tak velká, že se ti lidé nedokážou krotit. Ale naopak spousta lidi se často tváři velmi skromně a chválu přijímají zdánlivě s rozpaky. Pak je velmi těžké poznat, že jde o narcise. Poznáš to tak, že ti lidé napínají své úsilí tam, kde se dá ten obdiv a chvála očekávat, ale tam, kde už je ta odezva slabší nebo žádná (typicky doma nebo v rodině, kde se ta jejich součinnost předpokládá stejně jako od ostatních členů rodiny), tam už se s ochotou nepřerazí, často se nechávají doprošovat nebo mají řeči typu “buď rád/a, že vůbec něco dělám, taky bych nemusel/a”.
@Hoa Mai píše: Více
Velmi moudře napsáno, díky, docvaklo mi to až po tvým komentáři. Možná je to tak, že v rodině a v příbuzenstvu se často pomáhání bere jako samozřejmost, kterou není třeba oceňovat, protože je automatická. A je fakt, že od cizích se mnohdy dočkáme většího uznání. Na druhou stranu, ať jde o rodinu nebo přátele, já neumím říkat ne a fakt nepomáhám kvůli uznání a obdivu, ale proto, že se to má.
@Ploskutáček píše: Více
To máš špatně nastavené. Strejdovi, či jinému rodinnému příslušníku tyranovi/feťákovi/alkoholikovi/kterého nemáš rád/… přece nebudeš pomáhat proto, že se má, protože rodina…
.
@Anonymní píše: Více
Tipuju, že vás jako své děti odkládali často k prarodičům.
Pak si tu plnou palbu péče neumí představit, protože oni měli za zadkem své rodiče, jesle, školky.
@Anonymní píše: Více
Prý nemám nárok být na mateřské dovolené unavená
slova tchýně. Vy to máte těžší. Takový problém u dítěte se v té starší generaci špatně chápe. Neumějí si to představit. U nás třetí má fakt zdravotní problémy - viditelné. Jsme pořád po lékařích, čeká ho zřejmě další operace. Řeším pořád sopel, teploty, uši, teď apnoe. Prostě kolotoč nemocí. Normální rodina by toto pochopila. Manželova rodina to vlastně bere tak, že si za to můžeme sami. Nemoce mu přivoláváme. Nezajímá je to. Nepřijdou se zeptat jak dětem je, když jsou nemocní. Nepomohou. A když jo, tak očekávají obrovské poděkování. My by jsme měli zvládat úplně vše. Tady jde hlavně o to, že jsem opakovaně odmítla hlídat starou dementní babičku. Mít zdravé tři děti, tak to zvládnu. Není toho kolem ní moc. Ale takto už prostě tu kapacitu nemám. Hlídací babičky nemáme, takže je to taky vše jen na nás.
@Bytsamsebou píše: Více
Každý tu definici bude mít jinou, pro mě je to třeba člověk, který druhým pomůže nezištně, pro kterého je dostatečná odměna to, že se ten druhý pak cítí lépe, a ne proto, že je pak lépe hodnocen okolím nebo si ty druhé zaváže pro budoucí pomoc sobě.
Za mne je hodným člověkem ten, který ZÁMĚRNĚ NEUBLIŽUJE druhým lidem, životu.
Přesto jak píše nahoře, cítím se podobně, ale stejně mám rezervačku v pekle, protože jsem nechala dlouhodobě šlapat po svých nikdy nenastavených hranicích a v záchvatu sebeobrany jsem v očích druhých ubližovala.