Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj. To rozhodnutí je na tobě - můžeš si najít dobrého kamaráda, se kterým si budeš psát. Nepíšeš, odkud jsi a jak jsi stará. Já bych ti , pokud budeš chtít, klidně napsal soukromou zprávu. ![]()
Ahoj @Murutin ,
mám to s přítelem podobně. Já nepravidelné směny v cizině, on práce v ČR, ale povětšinu času od pondělí do pátku na služebkách mimo ČR . Společného času je fakt málo… Ale my jsme se za tohohle stavu už seznámili a vlastně nic jiného neznáme ![]()
Mám to stejně jako ty, jsme sice každý den v kontaktu. Buď si píšeme nebo voláme, ale jsou okamžiky, kdy mi přítel opravdu chybí. Nejhorší je to, když jsme spolu víc dní v kuse, já se pak vrátím do práce a jsem zase sama. Po dovolené nebo tak se mi vždycky stýská nejvíc.
Jak se říká, zvyknou se dá i na šibenici
Takže si časem zvykneš a nebude to tak hrozné jako na začátku a hlavně si říkej, že jsou to „jen“ dva roky. Je důležité se ve volném čase zabavit a hlavně zůstat v kontaktu. My veškerý společně strávený čas dopředu plánujeme a pak se na sebe neskutečně těšíme. Jsme si pak vzácní ![]()
@Ughg
dekuju… my se do te situace taky seznamili, jsem samostatna, dokazu se zabavit a vedela jsem, do ceho tak nejak jdu… jsme v kontaktu denne, obcas jen par zprav, obcas dvouhodinnovy telefonat. Zalezi na jeho vytizeni a casovem posunu
. Jen obcas se nevidime treba i dva mesice… ![]()
@Murutin píše:
@Ughgdekuju… my se do te situace taky seznamili, jsem samostatna, dokazu se zabavit a vedela jsem, do ceho tak nejak jdu… jsme v kontaktu denne, obcas jen par zprav, obcas dvouhodinnovy telefonat. Zalezi na jeho vytizeni a casovem posunu
. Jen obcas se nevidime treba i dva mesice…
Plně tě chápu, občas je to fakt na palici… Nezbývá, než vydržet a těšit se, že bude líp
Já sem třeba přtelovi na rovinu řekla, že pokud spolu aspoň půl roku nebudeme bydlet, tak se brát nechci a děti do takovéhle situace už vůbec ne. Taky to teď máme (doufám!!!) pouze přechodný stav ![]()