Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Ze tedy obnovuji diskuzi. Ja jsem se prave dnes podivila, ze jsem se alkoholu rok nedotkla. Dceru jsme udelali na velikonoce kdy se mi vymklo z rukou asi 10psenicnych piv. Pila jsem rekreacne a aktivne od puberty takze tech 15let urcite jednou tydne typu mejdan a na stredni a vysoke to dost pritvrzovalo. 10piv byl na vysce klidne muj obrat za vecer (je to nejlevnejsi rozumej). Jinak pro sebe na pohodu vinko i sama na chut nebo k jidlu. Tvrdy vyjimecne. Ale bylo to pravidelne nekolikrat do tydne a az na nejaky preslapy jsem se nikdy nepozastavila nad tim, jestli jsem alkoholicka, protoze mi alkohol proste nechybel. Byl to zdroj urcite „zabavy“ nebo nudy. Nemam pocit, ze bych se k temto scenarum chtela/mela vracet s ditetem. Znam chlapy co denne davaji tech 5piv na dobrej vecer a jsou v klidu. Doma mam takovyho, ktery si posedi po praci/oslavy prihne si dost, ale doma si neda ani pivko ke kachne.Z tohoto si troufam usuzovat, ze rekreacni alkoholici existuji.
A k čemu je tenhle výkřik dobrý? Ten rok abstinence, který jsi zvládla, je daný těhotenstvím a kojením, byla bys těžkej alkáč, kdybys tohle období pila, rekreačně nerekreačně. Napiš za pár let, jestli jsi přestala pít definitivně. Já měla asi 4 roky, kdy jsem nepila téměř vůbec (sklenku piva ke grilu maximálně)-dvě těhotenství, dvě roční kojení. A to jsem předtím pila taky 10 let stylem v pátek po tréninku do hospody a v sobotu někam na party
A co to vypovídá? Nic, než že nejsem tak blbá (rozuměj vychlastaná), abych alkoholem ohrožovala své děti ![]()
Byla to reakce na to, jak soudit miru zakladatelky. Tam se spis divim, ze ma na to s detmi cas. Netvrdim jaka jsem hrdinka, ze nepiji, kdyz je to samozrejmost. Chtela jsem tim poukazat na to, ze to proste i pro cloveka co ma velkou spotrebu neni podstatne. ![]()
@Anonymní píše:
Byla to reakce na to, jak soudit miru zakladatelky. Tam se spis divim, ze ma na to s detmi cas. Netvrdim jaka jsem hrdinka, ze nepiji, kdyz je to samozrejmost. Chtela jsem tim poukazat na to, ze to proste i pro cloveka co ma velkou spotrebu neni podstatne.
Ty máš ale doma 3-4 měsíční miminko. Kdybys teď pila, bylo by to na léčebnu. Takže jak píšu, zkus napsat za dva, tři roky.
Nejde o to, kolik je ještě ok a kolik už je hnus. To je subjektivní pocit každého z nás a na to se tazatelka neptala. Ptá se, jestli si myslíme, že už je alkoholik. Jenže, tazatelko, to množství, o kterém píšeš, není určující. Typická závislost se projevuje neovladatelnou touhou dát si alkohol. A je úplně jedno, kolik ho je; z počátku ho bývá méně a potřeba narůstá, jako u každé drogy. Jde o to, zda nutkání máš, či ne a zda tomu ukojení touhy jdeš vstříc. Takže pokud tu někdo řeší, zda je alkoholik, není třeba uvádět množství. Je třeba položit si otázku: „Musím si alkohol dát, mám opravdu chuť si nalít a musím to mít?“ A pokud tomu nedokážeš odolat, i kdyby to bylo jen jedno pivo, pak závislá na alkoholu jsi, bez ohledu na množství. Naprosto jednoduché.
A je jedno, jestli člověk pije sám doma nebo společně s lidmi v hospodě, to už je jen způsob konzumace. Zásadní je - pokud mám neovladatelnou chuť (= jsem závislá), snažím se toho cíle (= musím se napít) dosáhnout jakkoli (= šahnu sama do regálu, jdu do baru s přáteli atd.).