. Jsem moc ráda, že je to u vás lepší.
Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Pláče a pláče
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
28.10.13 13:54
@Silky123 četla jsem tvoje deníčky, jsem ráda, že už je to dobré a že už si malou konečně užíváš. A jsem taky ráda, že i z takového extrémně ubrečeného miminka nakonec vyroste pohodové dítě a klidné dítě. Naše ubrečené miminko proplakalo celé dny cca první 3-4 měsíce, pak už se to pomalu lepšilo. Ale dobře si to ještě pamatuju a nedovedu si představit, že by to trvalo třeba těch 10 měsíců, proto bych asi na tvém místě do druhého nešla.
@Veru.Kb ještě k tomu kočárku. Chápu, že je to pro tebe už stresující, ale zkusila bych přece jen ještě to bříško, za to nic nedáš. Davídek doma na bříšku tak dlouho nevydržel, ale venku, jak mohl pozorovat, tak byl zlatej. Delší dobu na břiše vydržel venku tak okolo toho 4 - 5 měsíce. Jinak i teď ho musím dávat do kočárku hodně ospalého, po jídle, to pak usne a za jízdy dlouho spí. Když je unavenej jen trochu, tak mu tam taky nejde zabrat a brečí. A v bdělém stavu tam jezdí buď na břiše, nebo na zádech, ale pak mu furt musím podávat hračku, křupku, pití, mluvit na něj, tleskat, zpívat (chodíme s kamarádkou, ona to na své dítě dělá taky, tak si nepřipadám jako úplněj blázen 
). To aby sis nemyslela, že ho šoupnu do kočárku a je to tiché usměvavé mimi, to ne. I přes den, stejně tak, jako u tebe a Mišul. Nezabaví se sám, max 10 - 15 min., ale to musí mít hodně dobrý den. Ale zas když se mu věnuju, tak nebrečí vůbec. Snažím se ho učit, že maminka má i jiné povinnosti, když jen kníká, tak k němu nejdu, ale jak se rozeřve (většinou tak po 2 min. 
), tak vím, že nepomůže, než ho vzít. Ale doma ho už v Manduce nosím na zádech, takže udělám vše, co potřebuju. Mám ho v Manduce, zpívám mu, přitom vytírám, vařím, věším prádlo, vše, co je třeba. A když usne na tu svoji půl hodinku, tak se snažím nedělat nic. Neboj, i u vás se to lepší. Ptala ses, kdy se Davídek začal otáčet. Pár dnů před koncem 5. měsíce (korigovaně tedy začátkem 5. měsíce). Máte čas. A otáčí se ti už na bok?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Veru.Kb
31.10.13 13:33
@Duckula Ahojky, měli jsme to stejně, fenyklový čaj nám dělal oboum špatně, mě bolelo hrozně břicho, tak i malému už jsem ho nedala, stejně jako Babycalm a laktobacily. Jen ty jsem do něj lila donedávna, po vysazení se trochu uklidnil a začal víc spát. I o 6 hodin. Mě tak laktobacily nedělají dobře, jemu ale podle dr. pomáhali, asi jsem měla dát na sebe a necpat to do něj 4 měsíce. Před laktobacily ale také dost plakal, tak trochu uklidnění po vysazení mohla být náhoda. To široké balení máme také stejné. Já jsem ale používala látkovky dobrovolně, minulý týden jsem je zkusila vyměnit za pampersky a líp si prdne i se začal víc hýbat, otáčet. Pampersky už jsme ale pár týdnů také měli a i tak byl uplakaný, tak asi možná zas náhoda. I když se trochu uklidnil, i tak je dost uřvaný. Děkuji za zkušenost.
- Citovat
- Upravit
Veru.Kb
31.10.13 15:31
@Silky123 jej prožila sis to, co teď prožíváme my.. s tím rozdílem, že Martínek tak extrémně neblinká, to jste měli opravdu šílené a ten šok, když se tím dusí a co rychle dělat.. 
co tedy nakonec zjistili, jaký je důvod blinkání?
jinak příběh na vlas stejný jak ten náš.. někdy si nedokážu představit, jak přežiju další dny..
teď má aspoň období, že tak půl dne spí, zbytek prokřičí a problindí.. sic k němu v noci vstáváme asi tisíckrát, ale lepší, než když do půlnoci křičel a pak se po 10 min. až hodině pořád budil a křičel a nešlo to utěšit.. teď už tak extrémní pláč taky nemá, asi poslední 2 týdny je to trochu lepší.. i tak je dost uřvaný.. už sotva lezu.. je také docela těžký, pronese se, má skoro 7,8 kg..
už jsem z toho řevu dost vykolejená, nenajím se, hltám pár lžic něčeho, je mi jedno čeho, řve mi do toho, mě je pak blbě od žaludku, jak pořád křičí, padá mi všechno, pořád něco rozbíjím..
jsou to hrozný nervy, únava je zabiják, potřebovala bych aspoň v noci normální spánek, abych se na ten den připravila a líp to zvládla..
také dělám to, že při obří únavě si ho dám vedle sebe do postele, hladím ho a chvilku zavřu oči, on mi do toho řve..
rady příbuzných a kamarádů jsou šílené, nikdo nemá pochopení, jak nezažili uplakané mimi, je pro ně jasná chyba v matce, pak jsou na návštěvě, chtěj mi jakože předvést, co se s takovým miminem dělá a malej jim spustí takový hysterák, že mi ho bezradně vracej, u mě se aspoň chvilku uklidní…
nejhorší jsou neustálé kydy mamky a tchyně, že máme kočárek k ničemu, že si za to můžu sama, že jsem si ho naučila na to a tamto, že mám úzkosti, tak beru ubrečený miminko špatně, že takový jsou všechny miminka.. bla bla..
také mám špatné pocity, že mě nemá rád, ale když ho někdo drží, pořád mě hledá, kouká po místnosti, kde jsem a směje se na mě..
také jsem četla pár knih, nejvíc mě nakrkla hláška od Kiedroňové, už to tu i bylo psáno, že ubrečená miminka nejsou, že je to chyba v manipulaci rodiči, dokonce jsem se naučila tu manipulaci podle ní, bez efektu..
takže výsledek je, že sem přestalo hodně lidí chodit na návštěvy a všichni na mě koukaj jak na neschopnou matku, ne-li na psychopatku, co nesnese své dítě a navíc neustálé útoky ze všech stran, že nechodíme na návštěvy a nikdo nechápe, že s malým nejdu ani ven..
taky při jakémkoliv dotyku začne křičet, málokdy se mu něco líbí, občas hladit po hlavičce, jinak jak na něj sáhnu, tak řev, chci mu dát bryndák, řev, oblíkám ho, řev..
také mi strašně moc pomáhá manžel, bez něj bych to těžko zvládla.. i přesto všechno chcem další mimi, rozhodně ne v nejbližší ani blízké době, ale chcem, aby nevyrůstal sám..
zvládli jste hodně náročné období 
chápu, jak to muselo být těžké, my máme za sebou teprve necelý půlrok, snad brzy také bude líp..
- Citovat
- Upravit
Veru.Kb
31.10.13 15:41
@verusak.berusak na bok joo.. Veru já na to už opravdu nemám, nechci už zkoušet chodit ven, mám asi už trochu blok, jen když vidím kočárek nebo nosítko, je mi blbě a cítím se hrozně zklamaná.. vždy potřebuju aspoň týden než to zas zkusím.. halda lidí říká, že si musí zvykat postupně, ale od 2.týdne života jsme jezdili každý den kočárkem, od 2 měsíců to najednou přestávalo jít, pak aspoň to nosítko, ale i v tom už hrozně vříská.. zkoušela jsem kočárek před měsícem naposled, promodrával mi hodinu při řevu, pak jsem to vzdala a otočila to domů.. v nosítku řve už jakmile ho tam začnu cpát, pak už ho nejde utěšit, pak ho doma ještě hodinu potom utěšuju při echt řevu.. nechápu, čím to je..nu to si určitě nemyslím, že strčíš Matýska do kočárku a hned spí. Zpívání u nás nezabírá, ani zabavování a to jak venku, tak doma, zabavit se dá tak na 5 min., pak už nevím co, tak ho poponáším sem tam a občas se mi ho zas na pár minut povede zabavit..
- Citovat
- Upravit
Veru.Kb
31.10.13 15:44
@verusak.berusak Veru a jak si zajdeš třeba k dr.? Já potřebuju jít se štítnou žlázou, s kostrčí, mám po porodu hnuto, na test cukrovky, měla jsem v těhu, tam a tam atd.ale s ním nemůžu nikam a nikdo mi ho nepohlídá..
- Citovat
- Upravit
Silky123
31.10.13 16:00
Holka zlatá, přesně jako u nás, nesmírně tě chápu. I tu únavu, kolikrát jsem si říkala, že se chci zhroutit, ať mě odvezou na psychiatrii a mám klid, jen klid, samotu bez jídla, jen klid.
U mě šlo o „kousnutí“, prostě jsem si řekla, že to je „moje“ dítě a pokud to přežiju, tak to dám podle svého. Byli jste na neuru? My na to „máme“ diagnozu, měla jsem blbý porod, takže kořenovou hypertonii a dráždivost mi řekl hned v porodnici neurolog s tím, že budeme chodit na kontroly.
Před tím jsem to brala za kydy, ale v rámci možností (je to těžký jako tunový závaží) zkus myslet na něco pozitivního. U mě v návalu únavy, opotřebovanosti atp. zabírala představa pláže s bílým pískem, jak se mi boří nohy do písku a nikdo tam není, jen já a ticho… V podvědomí mě to nastartovalo do úsměvu.
Vyzkoušej, co můžeš, nechoď přes míru, jak to Martínek snese, taky jsem zkusila kde co. Trvalo mi asi 17 měsíců, než malá vzala na vědomí režim, musela jsem si vystavět nějaký „rozvrh hodin“, protože v tom příšerném řevu bych se zbláznila. Takže jsem chodila ven klidně v sedm ráno, když maličká vstávala ve čtyři…, pak snaha o spánek, aspoň chvilku, doma hraní, listování knížek, rozbalování toaletního papíru, alobalu, hrabání v těstovinách, prostě cokoli, co se zdálo, že tak nějak zabere.
S tím blitím, naposledy primař říkal, že to vypadá na extrémně háklivé zažívání, a i když byla malá donošená, velká, tak zažívání se vyvíjí až do tří let. Takže to, co mimi nesneslo na roce, tak na dvou úplně v klidu, prostě to chce čas a trpělivost… Vždyť to znáš.
Jinak jak se do mě pouštěli někteří, tak jsem to usekla. My to máme takhle, tak to tak budeme mít. Neboj, ty pravé kamarádky přijdou. Byly jsme s maličkou skoro pořád samy, pak se začaly věci zlepšovat a „náš“ přístup vyhrál. Začaly se na nás nabalovat hlavně děti, pak i maminky. A dneska jsem dostala pochvalu 
, když mi paní prodavačka na dětskou obuv řekla, že miluje, když nás s dcerkou pozoruje, jak si „povídáme“, jak se dcerka nebojí mi nic říct.
Dcerka si od dvou let sama říká, když ji tlačí botičky, kde ji tlačí. Pláče? No a co? Asi ji něco tíží, je smutná, já jsem taky někdy smutná.
Já jsem dcerku do roka nosila furt, opravdu furt, když zabrala v kočárku, tak jsem trajdila i v mrazech, jo i ve velkých mrazech, přehodila jsem přes celý kočár teplou deku, ještě pláštěnku a hlavně že spala.
Jinak pořád v náručí, došlo to tak daleko, že abych se nezbláznila, tak jsme stavěly u každého zajímavého kamínku, kytky, stromu, pařezu, auta, díry v chodníku. Všechno jsem jí ukazovala, komentovala. Prostě abych nezcvokla. Dneska je hodně všímavá, kupodivu si začíná dávat velmi zajímavým způsobem dohromady věci, které by mě vůbec nenapadly.
Ber to podle sebe, jak to cítíš ty. Věř mi, kolikrát jsem si říkala, že už musím opravdu umřít nebo totálně se zhroutit, že tolik už je za námi a furt nikde žádné zlepšení.
Dokud jsme bydleli nějakou dobu v podnájmu, tak to bylo ještě horší, byly tam asi nějaké zóny (nerozumím tomu), dcerka ječela hrozně, nespala. Pak jsme se přestěhovali do vlastního a jako když utne. Zkus vyzkoušet zóny u vás, nasměruj postýlku, cokoli. Třeba u nás jsem se dozvěděla, že v tom podnájmu byly nějaké radonové nálezy, a i když byly provedené nějaké sanační práce, tak tam asi něco bylo.
Hodně pomohly rituály, opravdu ano. Teprve teď sklízíme ovoce . Vykoupat se, vyčistit zoubky, poňuchňat v posteli, je ráda nahatá, tak tam řádíme, pak mlíčko a spát. Po mlíčku automaticky bafne „něco“ na spaní, dá pusu tátovi a jdeme.
Když jí něco říkám, tak nelžu. Teď vidím, jak to bylo dobře. Zní to směšně, ale začíná všechno kristalizovat až teď, když už jsem byla vyřízená a chtěla to zkusit ještě jinak…
Třeba mě konkrétně mrzí, že když jsem hodně unavená, tak se trošku mračím a dcerka se ptá, jestli se zlobím, říkám, že ne, že jsem jen hodně unavená. Ale na druhou stranu jsem šťastná, že se ptá, aby věděla proč, že s ní to nemá nic společného.
Mimochodem - Kiedroňová, naprosto vyhozené peníze, taky ji mám. Konkrétně dráždivé děti nesnáší pozici na klubíčko a blicí už vůbec ne tygříka. Zkoušeli jsme průběžně pořád, nikdy nic nezabralo.
Piš, piš, ptej se, ať v tom nejsi sama. Pokud si četla mé deníčky i příspěvky, tak asi víš, jak jsem dostala do těla, jak moc neschopná jsem. Strašně mě to zraňovalo, protože „ke všemu“ mi dávaly do těla i ostatní maminky.
Věř mi, chápu tě tak moc, že mi je do breku, když si představím, co prožíváš.
Tak se drž! 
- Citovat
- Upravit
Silky123
31.10.13 16:02
P. S. Jestli jsou tam chyby, tak se omlouvám, nestíhám po sobě číst
- Citovat
- Upravit
31.10.13 21:40
VERU, chápu, tak ten kočárek vyzkoušej zas až za čas. Jinak Davídek se taky rozčiloval, když jsem ho dávala do nosítka, teď už ne (jsem vlastně překvapená, jsem si to až teď uvědomila, že už při instalaci neprotestuje), ale uklidnil se tak do 5 min., co jsme vyrazili ven. S tím zabavováváním, to se teď bude rychle lepšit. A jak píše Silky, taky pořád buď nosím nebo se s ním válím na zemi nebo tlačím kočár. Teď nám snad rostou zuby nebo co, protože je zas nějakej uřvanější, blbě spí a dělá i ofuky okolo jídla. Sousedi už na nás blbě koukají, protože poklad ječí jak tur. Dneska nás byla vyzvedávat kamarádka a slyšela výstup skrz zavřené okno ve 3. patře až na chodník 
Jinak si přečti ty deníčky od Silky, myslím, že tě to povzbudí (ale ty komentáře pod tím raději nečti 
).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.10.13 21:41
Jo, ještě Veru, Martínek je krásnej chlapeček, opravdu jo. A šikovnej. Jak je na boku, tak to už se bude raz dva přetáčet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.11.13 10:31
Ahoj holky, sem tam si procitam vasi diskuzi, moc mi pomohla v sestinedeli, protoze nas Tonik taky hodne plakal. Nastesti si to ale sedlo a ted uz je fajn. Ono je to docela hnusny, ale kdyz si clovek cte, ze jsou na tom jini, kteri na tom jsou jeste hur, tak se mu ulevi. O to vetsi ale mate muj obdiv a klanim se pred vami 
My tedy mame problem s kocarkem, malemu se tam nelibi. Vetsinou se tedy dorve a aspon na chvili usne, ale jinak je to boj. Muze se mi zdat o trihodinovych prochazkach na ktere chodila treba moje segra. Navic jsem se na ne docela tesila, protoze jsem mela problemove tehotenstvi a pulku prolezela. U nas je to o to horsi, ze ma Tonik hooodne pronikavy hlas, v kocarku se do toho opre a to jsme slyset na cele Vrsovice. Lidi se za nami otaceji, nakukuji do kocarku a taky mi zkousi „radit“ 
Uprostred tydne jsem mela docela krizi a rikala si, ze na to kaslu a ven chodit nebudeme, ale uz je to pryc. I diky vam, protoze si opravdu nemohu stezovat. Doufam, ze az bude Tonik sedet, tak se to zlepsi a zacne ho kocarkovani bavit, uz i proto abychom se podivali do vnitrni Prahy, zatim jsem z Vrsovic nevytahla od porodu paty.
Moc vam vsem drzim palecky, jste opravdu maminky hodne obdivu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.11.13 07:40
@Veru.Kb místo fenyklového sem začala dávat jen anýz, který koupíš v sáčku jako koření, pár zrníček do hrnku vody, má to ráda a do každé zeleniny sem jí od začátku přidávala trošku kmínu do takového toho vajíčka co je na sypaný čaj abych to nemusela vybírat.
S těmi laktobacily máš pravdu, taky sem měla pocit, že to bylo s nima spíš horší než lepší.
Nedávno sem přestala kojit, Kačka se plazí jak malinkatý čertík, na prdíky si ani nevzpomene. Vlastně sem ji už dlouho neslyšela prdět. Z tohoto hlediska je upně ok.
Tak ať je to i u vás brzy na pohodu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Silky123
2.11.13 14:44
Moc díky , opravdu nastala změna, je to k neuvěření
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
