Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Pláče a pláče
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
25.10.13 23:31
@Veru.Kb nase mala mela reflux, kazdy dr mi rikal ze to prejde a ze to nic neni. Nakonec jsem sla na entorologii a doktorka nam napsala Helicid. Po 14 dnech brani byla mala o neco lepsi. Zahojil se ji jicen podrazdeny od neustaleho zvraceni. Blinkat prestala asi v 10 mesicich a ro ze dne na den.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.10.13 22:32
@Veru.Kb tak alespoň, že už ti trošku lépe spí. Davídek taky přes den spával jen při houpání v hacce, ale tak to už nestojí takové úsilí a člověk se u toho může najíst, internetit a tak. A teď už spí i bez houpání. Sice jen 30 min., ale to spoustu dětí v tomto věku. Tak se i Martínek určitě zlepšuje aza měsíc to zas bude lepší. Jinak jsme zpátky v kočárku 
. Šel do sporťáku. Máme ho do úplného lehu a jde oddělat ta stříška, že tam zůstane jen taková síťka, přes kterou pěkně vidí, tak tam jezdí na břichu i na zádech a občas i zabere do spánku. Tak ještě to bych být tebou zkusila, na to bříško do kočárku, protože doma je to fakt na palici. Ptala ses, co vše děláme s tím refluxem - tak kromě těch obvyklých opatření (často odkrknout, přizvednutá poloha všude, Nutriton) máme v příkrmech jen zeleninu (teď začínáme i masozeleninu) a z ovoce jen zásadité a dostává už do ruky kukuřičné křupky (zahuštění) a dál máme Onprelen (je to jako Helicid, co ti tady psala Janichka). Ale jako jak začíná lézt, tak je furt na břiše a prostě blinká pořád, asi se s tím nedá nic dělat, musíme počkat. Jinak mě ještě napadlo, nás teda hned dr. upozorňovala, že sono vyšetření nemusí být vypovídající, protože se sleduje jen 5 min. a zrovna v ten okamžik nemusí být těch refluxních příhod tolik.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Veru.Kb
27.10.13 10:56
@verusak.berusak Veru, na bříšku malej vydrží doma jen pár minut, tak v kočárku by ho to asi taky nebavilo. Mlátí pak hlavičkou o zem a řve. Už ani nemám odvahu zkoušet jít ven, koupila jsem i tu Manducu namísto klokanky v domnění, že by mu tam mohlo být líp. Nic. Nevím, jak půjdem v út na očkování. Jupííí tak zas jezdíte v kočárku, nu to jsou skvělé zprávy!! Davídek už se pokouší lézt? Šikulka. To Martínek se ještě ani neotočí ze zad na bříško, sic mu je už 5,5 měsíce, ale jakoby 4 měsíce. Prý by se měl otočit do 6.ukončeného měsíce. Kdy se ti otočil Davídek? Koukám, jak pěkně klučina vytáhnul 
Už 68 cm, Martík je stále prďola, 63 cm. Mě přišlo, že na gastru blil dost, během těch 5 minut 3 echt blití, museli to tam pak celé lehátko uklízet a měnit povlečení. Ovoce je tedy víc na blinkání? Tu zeleninku mixuješ bez vodičky? Jaké masíčko už papá Davídek? Křupky mu chutnají?
- Citovat
- Upravit
Veru.Kb
27.10.13 11:00
@Janichka také jsme tam byli, dr. řekl, že malý reflux nemá, přestože tam hodně blinkal, doporučil AR mléko nebo Nutriton. Naše dr. si myslí, že to má z přejídání, že nesmí papat víc jak 110. Malý papá 80-100 a i tak hodně blinká. Říkala, že by to běžně řešila Nutritonem nebo Gastrotusem, ale že nám to nedoporučuje, malý má velké problémy se zácpami a prdíky. Nutriton mu dávám do každého mlíčka, blinká i tak. Převlíkám ho pořád a to je obložen bryndáky. Zeptám se na ten Helicid. Děkuji za radu.
- Citovat
- Upravit
Veru.Kb
27.10.13 11:36
@Silky123 Děkuji moc za rady. Také nám řekli, že je dráždivý. Jej blbý porod 
Já blbý samotný porod neměla, jen předčasný a oddalovali 3 dny po tom, co odtekla plodovka, nevím, jestli to má také na mimi vliv. Samotný porod šel hodně rychle. Jen jsem měla šílené bolesti 3 dny. U nás to bude asi hodně o tom blinkání a prdíkách, stále ho trápí.
Při kojení jsem zkoušela vysazovat různé potraviny, na které by mohl mít alergie, to také nemělo efekt.
Jej to jste si s blinkáním „užili“ dlouho..
Hmmm nám také nepomohl ani Nutriton, možná ale o něco jo, dřív blindil také i nosánkem a fest. Teď i po 2 h, ale jsou to trošky, hodně jen při říhání při papání. I tak ublinkává často a pořád převlíkám.
Nu takové rady, jako vyřvání, opravdu miluju, to může říct jen člověk, který nezažil hodně plačtivé miminko. Také už jsem zažila názor, že mám poporodní psychozu a malého nemám ráda atd. Nikdo nás nechápe, ani rodina. Neustále ze všech stran nadávání, že nepřijedem na návštěvu, ale nevěří mi a nechápou, že nejsme schopni a nechodíme ani ven, protože šílěně pláče a promodrává v kočárku i nosítkách, chodíme pouze k dr.
Také jsme vstávali i po 10 ti minutách celou noc a během dne spal 3×10 minut. Teď za poslední 2 týdny spí i 15 hodin denně hodně přerušovaně, vydrží ale dokonce i 2 hodiny, v noci i 3,4 hodiny. Je to po vysazení probiotik. Ale je možné, že je to jen náhoda. Také plakal i 20 hodin denně s pauzami. Teď už to tak šílené nejni, ale musím ho celé dny nosit nebo houpat a stále zabavovat.
S tou trpělivostí je to u nás stejné, ale jsem už hodně unavená. Teď máme pár světlých dní, ale znám to, že za chvíli bude zas vše jinak. A mám strach, co zas přijde. Už takhle jsem ráda, že se za ten den aspoň vyčurám a že spím aspoň 5 hodin denně hodně rozkouskovaných. Nějaké vaření, praní nepřichází v úvahu, jedině, když je manžel doma nebo po nocích, když malej zabere.
V kočárku nic nezabírá, ani zpívání, povídání, hračky, ukazování, nic, jednou jsem mu tam strčila i nahrávku se zvuky moře.
Děkuji moc. Nu aspoň vím, že nejsme jediný extrémní případ, nikdo mi nevěří, že nemůžem ven, dost mi lidi odsuzují. Už jsem se to naučila ignorovat, ale je mi z toho smutno, už takhle je vše hrozně těžké a ještě kopance od blízkých.
- Citovat
- Upravit
27.10.13 15:35
@Veru.Kb odkud jste? V Motole se zabývají nadměrně plačícími kojenci http://www.fnmotol.cz/…pecializace/ Možná by vám pomohli. Každopádně, pokud nechce moc jíst, zkoušeli jste jiné UM? Nechodit ven není řešení, pokud nechce kočárek ani manducu, tak co ho jen ponosit v náručí? Jinak manduku ještě nezatracuj - Adélka jí taky nemusela - novorozenecká vložka jí nesedla, pak je takový hluchý období, kdy je ta vložka už malá, ale bez vložky je to taky na prd. Adélka do ní dorostala teprve teď a to je dost obřík. Do teď mi v ní řvala, asi jí vadily ty roztažené nožičky. Šátek milovala. Starší to třeba vůbec nevadilo a v pohodě v ní byla od 4 měsíců, a to byla menší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Veru.Kb
27.10.13 15:45
@lecijasek Praha Žižkov. Ju vím, že se tam zabývají nadměrně plačícími- rozebírají také rodinnou situaci a psychiku rodičů, do toho se mi moc nechce. Jiné UM chcem zkusit, ale nechceme moc experimentovat, má trávicí potíže a jiné UM by to mohlo ještě zhoršit. Teď jsme začali s příkrmy, tak je blbost měnit UM, až si trochu zvykne na zeleninu, zkusíme změnu UM. POnosit v náručí nic moc, je hodně těžký a hodně se mi mele, nesla jsem si ho tak jednou na poštu, několikrát mi málem vyskočil. Nesnáší hlavně oblékání, kort když se mu dává bundička a čepička, to ho tak nakrkne a rozeřve, že pak jen nacpání do nosítka je už ta poslední kapka. Pro mě nechodit ven řešení je, nevím, jak jinak to udělat, už jsem vyzkoušela všechno možný. Při všech pokusech jít ven řve a promodrává, vydrží to celou dobu venku a to vždycky. To je šílený.
- Citovat
- Upravit
27.10.13 16:01
@Veru.Kb Jenže on v té psychice může být ten problém, děti jsou neskutečnej barometr. Starší mě o tom přesvědčuje každý den. Navíc po několika měsících řevu musí být každej zralej rovnou to blázince. To píšu s nadsázkou, ale chtěla jsem říct, že pak už je to začarovanej kruh, kdy se v tom motáte obě.
Máš pravdu změna mléka to může zhoršit, ale také zlepšit, já u starší 2 měsíce po varování doktorky váhala, a pak mlátila hlavou do zdi, že jsem to neudělala dřív.
Jinak já myslela spíš vyjít ven před barák a tam ponosit nechat prokoukat nebo dojet kočárem do parku a tam ponosit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Veru.Kb
27.10.13 18:45
@lecijasek Jj tohle už mi taky hodně lidí říkalo, děkuji za rady. Taky, že mám poporodní psychozu a nemám ho ráda. Martínkův pláč už jsme zkoumali ze všech stran, rozpláče se vždy, když tlačí prdíka nebo ublinkne. Zřejmě to bude tedy tím. Také bude přecitlivělý na tyto pocity. Také jsem citlivější a trpím úzkostmi, mám je ale získané, ne vrozené. Po porodu jsem byla úplně v pohodě a vysmátá, ve 4 týdnech začal Martík trpět na prdíky a víc a víc plakat, pak 20 h pláč unaví každého, jak fyzicky, tak psychicky, ani echt otrlý člověk, by nezůstal chladným. Radši jsem i byla u svého psychologa, kam chodím s úzkostmi a potvrdil mi, že psychozou netrpím, pouze běžnými mateřskými úzkostmi. Pro Martínke děláme první poslední, celé dny ho zabavujeme, smějeme se na něj, hrajeme si, chováme, blbneme, rozesmíváme. Pak přijde ublinknutí nebo prdík a rozpláče se. Nevím, které UM bych zkoušela, je toho hodně a u každého čekáš 2 týdny, co to s miminkem udělá. Teď máme Nutrilon HA a zahušťujem Nutritonem.
- Citovat
- Upravit
Veru.Kb
27.10.13 18:49
@lecijasek A jeho pláč se postupně uklidňuje, každý měsíc o něco míň, nejhorší 3. měsíc, tak jak Karp popisuje koliky u nedonošených. Kdyby to bylo psychikou, tak se nezačne uklidňovat.
- Citovat
- Upravit
27.10.13 20:30
@Veru.Kb Veru, teď to jen tak plácnu, momentální nápad, se asi zasměješ, ale má malý dudlík? Venku na procházce by ho neuklidnil?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Veru.Kb
27.10.13 21:21
@Ivča78 Jo má Dudlík žužlá vždy při usínání. Máme celou přehlídku dudlíků 
používáme hodně.. na procházce ho neuklidnil
- Citovat
- Upravit
27.10.13 21:44
@Veru.Kb Ahoj, jak si tak čtu tvé potíže s prckem, jako bych vrátila s Káťou čas.. Řvala první ligu a stálo mě to opravdu hodně sil, aby byla aspoň snesitelná pro okolí. Pomohly nám dvě věci, jak sem se hrozně snažila její prdíky nějak ukočírovat tak sem do ní i sebe lila fenyklový čaj, byla na něj citlivá, takže po odstranění tohoto čaje byla o dost lepší. Byla citlivá i na pouhý tlomek fenyklu v jakémkoli čaji, zkoušela sem to několikrát. A ta druhá věc, široké balení. Ona jak byla mega prdíková a stažená v kalhotkách, byl to fakt mazec. Tlačila prdík, ublinkla, kyselina jí pálila v krku, tak řvala a řvala. Buď že ji bolelo bříško, nebo pálil krk, škytala v jednom kuse.
V 6 měsících jí sundali široké balení a během dvou týdnů bylo po všem a začala se dokonce i usmívat.
Dnes má po osmém měsíci a je to pěkná rošťanda, s blinkáním nemá větší potíže a prdíkama taky ne.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Silky123
27.10.13 22:01
Nic si z toho nedělej, mě mají dodnes za psychopata… Dcerka totiž „mojí“, naši výchovu překonala tak, že teď je úžasná, skvělá, báječná. Vrací to se vším všudy. Ten, kdo ji dlouho neviděl, kroutí nevěřícně hlavou, že to snad ani není možné. Není uřvaná, nechá si vysvětlit věci atp. Jen je extrémně háklivá na hodně hlasité zvuky (sanita, motorky). Jakmile je slyší, jako když ji popadne amok, snaží se „do mě“ schovat, přikrýt.
Než jsme se přestěhovali, dojížděla jsem do města skoro denně k lékařům, cesta autem trvala cca 20 minut, každých pět minut jsem stavěla, protože dcera blila tak moc, že jsem se bála, že se udusí. Už jsem poznala, když to na ni šlo a čapla jsem ji, aby se neudusila. Kolikrát jsem ji musela vzít z lehátka při vyšetření, protože by se snad udusila. Dlouho mi nikdo z doktorů nevěřil. Pak jednou v noci přišla sestra na kontrolu a chtěla dcerku posunout o dva centimetry. Ta začala tak strašně blít, že sestra opravdu zpanikařila (nebyla to žádná vyjukaná mladice) a svolala všechny lékaře na dětském a tým sester. Bylo asi 23,00 a dcerka prošla další vzevrubnou prohlídkou. Sestra říkala, že to ještě nikdy neviděla. Pak mi už věřili všichni.
Nejhorší bylo, když se to stalo poprvé, nevěděla jsem co, manžel ustrnul. Tak jsem dítě čapla tak, aby hlavička byla skoro dole a dcerka se neudusila. Od té doby odmítala spát sama (to jí byl asi týden), odmítla se nechat přebalit, držela se mě za vlasy, prsa. A tak jsme spaly…
Co pomáhalo? Klidný hlas, i když chceš třeba prcka pobavit, tak žádné ejchuchu, juchuchu, spíš milý, monotónní hlas, tichý. Dcerka taky hned nereagovala, ale ty týdny a měsíce měly svůj vliv. Dodnes na ni nemusím ječet. Nikdy jsem to nedělala, nemám to ráda. Manžel má tendenci zvyšovat hlas, ale to ho dcerka pak neposlechne ani omylem. Dcerka nesnášela šátek, řvala jak tur.
S tím vařením, uklízením jsem to měla stejně. Když na chvíli vytuhla, byla jsem jak splašená. Hodně pomáhal manžel. Taky jsem vstávala po 10ti minutách. Byly noci, kdy jsem nespala vůbec, manžel se mě pak ptal, jestli už jsem vzhůru nebo ještě…
Dcerku jsem hodně nosila zádíčky k sobě, pořád a furt. Byla velké mimi, na půl roce 9,20 kg, teď 16,10 kg a stále miluje nošení , ale opravdu chápe, že mě pak bolí záda.
Jsem vysvětlovací typ, takže i tomu mimískovi jsem jednoduše vysvětlovala, chápala, říkala jsem dcerce, jak chápu, že je smutná, nepochopená… Bylo to opravdu náročný. Taky jsme nikam nechodili a nesnášela jsem, když se někdo vnucoval k nám, protože pak to bylo ještě horší.
Když jsem dělala pro dcerku nepříjemné věci, tak jsem to říkala dopředu, pak jsem chápavě říkala, že vím, jak to je nepříjemné, ale jak je to nutné, protože to pomůže.
Vím, že to zní jako blbost, ale ono se to přehouplo a když dcerce vysvětlíme, proč něco nemá dělat a řekneme důvod, tak toho nechá. Jakmile někdo řekne jen NE, tak má holt smůlu. Nechápe, proč by to neměla dělat.
Promiň je to dlouhé… Jinak dcerka nesnášela kolotoče do postýlky, usínáčky, respektive to vůbec nezabíralo. Zlomilo se to kolem druhého roku. Miluje svůj polštářek od babičky, bez něj ani ránu.
Vyřvání ne, když už jsem fyzicky nemohla, tak jsem dcerku položila na postel, lehla si vedle ní (ona řvala), já jsem ji lehounce hladila. Kdo to neprožil, tak nepochopí, jak je to strašné, když vlastní děťátko pořád řve. Já si stále říkala, že mě asi dítko nesnáší, nenávidí a hroutila se. Někdy to tak bylo, protože ten tlak na psychiku je hrozný. PROČ, PROČ - proč já?
Hele, dcerku nebavily hračky hrozně dlouho. Nejvíc milovala knoflíky, tak jsem koupila takové ty obrovské, navlíkla je na bavlněný motouz a to si žužlala a měla v ručičce.
Je to takové hop sem a tam. Já jsem vycházela z toho, co cítím. Přečetla asi 25 knih o výchově a byly (a někdy ještě jsem) zamotaná. Ale v jádru už nějak cítím, že jsem to udělala tak, jak jsem chtěla. Záměrně nepíšu manžel, protože ten je báječný, ale nesmírně vzteklý (takový typický lev ). Téměř vždy, když vychladne, tak za mnou přijde, omluví se a řekne, že mám zase pravdu. Tady nejde o pravdu či nepravdu, ale o to být v klidu, nenechat se vykolejit (je to opravdu nejtěžší, co jsem v životě překonala).
Já už byla pak i nepříjemná na příbuzné, když mě „nutili“ vyřvávací metodu. Dítě se mnou „chodilo“ na záchod, no a co, měla jsem lehátko.
Nepoplácávám se po zádech, věř mi, že denně děkuju bohu, že jsme to všichni přežili, bylo to těžký. Proto řešíme, jestli budeme pokoušet osud a budeme se snažit o druhé děťátko, protože to bychom už nedali nikdo z nás.
Pokud tě napadne něco, klidně to hoď na papír. Neboj, budeme ti tu rozumět
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
