Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
pláče jen u nich
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
24.4.06 15:06
pláče jen u nich
ahoj holky,
všimla jsem si, že téma tchýně, tchán máte rozebráný celkem dokonale. Mám taky jeden problémek. To, že některá miminka nemají rádi cizí prostředí, to je jasný. Naše Anička má 6 měsíců a je zlatá. Teda až na to, že v noci každé 2 hodiny vstává a chce nakojit /ale to je na jinou debatu/. Pláče jen, když je nevyspalá, ale když jsem s ní někde na návštěvě, tak si v klidu hraje, usmívá se, brouká si. Jen jedno místo se jí nezdá. U přítelových rodičů vždycky asi po půl hodině začne plakat a odjíždíme vždycky s řevem. Opravdu nepřeháním. Marně s přítelem přemýšlíme, jestli je to tím, že tchýně se jí vždycky mooooc věnuje. Šišle na ni z 20cm a Anička je spíš zvyklá hrát si sama a jen vědět, že jsem nablízku. Už jednou zkusil přítel říct babičce, ať ji „nedivočí“, když už malá plakala a ona jen odpověděla „ale prosím tě, co bych ji divočila“. Tak nevím. Já nic říct nemůžu, protože bych byla špatná a přítel asi nechce moc říct svůj názor mamince. Je pravda, že mě babička ráda nemá a já to vím, takže už s ní konveruzuji jen tak normálně a ne srdečně, jak je mým zvykem. Možná že malá cítí i to napětí mezi námi. Nevím. Máte někdo podobný problém?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
24.4.06 15:16
Jasně, taky u tchýně. Jsou dost hluční a nedají Dalimu čas na aklimatizaci; hned by ho chtěli čochnit a nosit a on je na mávání štěrkátkem kolem nosu kapku háklivý… 
Obávám se, že pokud to bylo, jak jsi psala, tak to nevysvětlíš. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.4.06 17:45
maminaA - nebo pořídit na malou nějakou klícku, aby k ní blíž nemohli 
, ne promiň. asi je vaše Anička velmi poslušná dceruška a ví, kde je i mamince dobře a kde ne.....
mimochodem Anička je krásné jméno, jestli se z našeho překvapení vyklube holčička, máme naplánované stejné jméno…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.4.06 20:04
Ahoj,
já si myslím, že malá určitě cítí, že se tam ty necítíš dobře a to na ni působí.
Ale já bych to babičce asi zkusila říct na rovinu, možná, že od tebe si to spíš uvědomí, než když jí to řekne přítel. Tím, že to mezi vámi není ideální, tak se třeba bude chtít ukázat a přestane dělat malé co nemá ráda. Nevím, ale zkusila bych to
Tak hodně zdaru…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.06 00:13
pláče jen u nich
Ahojky,
tak to důvěrně znám U nás začla ze strany Kuby přímo alergie na tchýni kolem jeho čtyř měsíců. Jak se naklonila do kočárku a začla na něho mluvit, spustil okamžitě řev a nepřestal, dokud nezmizela z jeho zorného pole. Na tchána tak odmítavě nereagoval. Návštěvy u nich byly prostě horor, byli jsme vynervovaní všichni, Kubem počínaje a tchýní konče. Řekli jsme si s přitelem, že takhle teda nééééé a přestali tam chodit. Když byli u nás, držel se mě Kuba jak klíště, pobekával, ale nebylo to tak šílené, jako když byl u nich. Myslím, že se Kubovi taky nelíbilo, jak na něho pořád doráželi, vnucovali se mu, tchýně má navíc vysoký řezavý hlas a když mu ještě zapískala hračkou rovnou před nosem, byl z toho Kuba hotový. Situace se vyhrotila v jeho 9 měsícíh, kdy jsme ke tchýni nemohli vůbec vkročit, Kuba měl skoro hysterický záchvat. Tchýně byla samozřejmě naštvaná a že prý to bude čím dál horší a že si na ni Kuba MUSÍ zvyknout. Kategoricky mně oznámila, že k nám bude každý den ráno s tchánem chodit a začně navykací kůra. Já z toho byla tak v šoku, že jsem se nezmohla na jakýkoliv odpor. Byli srozuměni s tím, že se mu však nesmí vnucovat a hulákat. Nakonec to dopadlo tak, že Kuba si skutečně zvykl, nechá se od obou pochovat, hraje si s nimi a dokonce už nemá ani žádný problém na návštěvě u nich doma. Ovšem se vyvrbil další problém, a sice, jak mám tchýni taktně naznačit, že na ni začínám být alergická já. 
U vás to není tak, že malá by se jich bála, že jo? Spíš to vypadá, že po té půlhodině je už přetažená, a proto reaguje pláčem. Nevím, jak daleko bydlíte od sebe (my bydlíme od nich 10 minut pěšky), jestli by teda bylo reálné, že byste jezdili častěji, ale na kratší dobu, prostě aby si na ně jednak víc zvykla a vy odjeli pryč v okamžiku, kdy malá bude ještě v pohodě. Aby neměla byt nebo dům prarodičů spojený s nepříjemnými pocity a zážitky. Každopádně musí být tchýně srozuměna s tím, že pokud skutečně stojí o přízeň vnučky, musí se zezačátku hodně krotit a několik návštěv malou prostě ignorovat, u nás toto hodně pomohlo. Napětí mezi lidmi děti spolehlivě odhalí, na to mají vyloženě radar. Já jsem taky chodila na návštěvy ke tchýni vyloženě s blbou náladou a Kuba to hned vycítil. Přiznám se, že k ní na návštěvu pošlu s Kubíkem taťky a já doma v klidu radši žehlím apod. Jak se malá chová, když přijede tchýně k vám, je to lepší, nebo stejné?
Vím, že je tato situace moc nepříjemná, zvlášť tehdy, když jste si s tchýni nepadly zrovna moc do oka. Já jsem na tom stejně. U nás je to navíc tak, že Kuba je jejich jediné vnouče a jediným vnoučetem bohužel zůstane. Chápu tedy, že jsou na něho tak zatížení a ačkoliv tchýni opravdu nemusím, snažila jsem se v tomto vyjít vstříc. Teď už mě nic zrovna nenapadá, ale klidně mně písni třeba SZ
Zdraví Alte
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.06 01:05
Ahoj,
mám stejný problém. Tchyně se na malou vrhne takovou rychlostí a s takovou vervou, že se ab¨soblutně nestačí aklimatizovat a spustí usilovný pláč - utiší se jen u mě. Tchyně prostě nemůže pochopit, že dítěti se musí dát čas, než na něho začne šišlat a házet s ní a poskakovat......... 
.
Posledně se to vyhrotilo zase kolem jídla u starší dcery, takže tam momentálně nemíním jezdit. Vysvětlovala jsem jim všem několikrát (a prosila slušně samozřejmě), jak děti stravuji a že jim musí dát na začátku klid a zdá se, že to zá:,–(ně nerespektují. Nepojedem tam a hotovo. Fakt nevím, jak jinak - na komunikaci nereaguje - enbo spíš odkýve a pak si to udělá zase po svém a čeká, jestli něco řeknu - na to nemám nervy.
Zatím a hodně sil - jsou potřeba 
Bubu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.4.06 09:37
pláče jen u nich
Ahojky,
Bubu, tak to ti fakt nezávidím. U nás to je už naštěstí tak, že si dají říct. Ale nebylo to lehké, tchán např. s oblibou těsně před Kubovým obličejem silně zatleskal a pak se divil, proč se Kuba rozbrečel, podle něho je to ohromná sranda Přítel mu to hned důrazně vytkl a už to víckrát neudělal. Já si kolikrát říkám, jak je možné, že se někteří dospělí s narozením vnoučat, jakoby zblázní Nebo se snad chovali stejně i ke svým dětem?
Mám 20letou dceru a 16letého syna, takže ze mě může být tchýně a babička cobydup Zařekla jsem se, že se budu fakt snažit, abych nebyla takovou „oblíbenou“ tchýní, jakou byla moje první a je teď i moje druhá. Už jsem obě moje starší děcka upozornila, že jakmile pak začnu mít manýry „oblíbených“ tchýní, ať mě pošlou někam…, co kdyby náhodou i já se s nabytím role tchýně a babičky pomátla?
Bubu, kdyby to bylo tak, že by fakt opakovaně nerespektovali moje prosby ohledně dětí, taky bych tam už nejela.
Někdy není jednoduché navázat a pak udržovat dobře fungující vztahy s rodiči toho druhého. Ať chceme nebo nechceme, spolu se svým partnerem si bereme i jeho rodinu, před ní neutečeme. Chce to na obou stranách kopec tolerance, dobré vůle a hlavně snaha problém řešit a pokud se to týká dětí=vnoučat, mělo by to platit dvojnásob. Vím, že je tom moc těžké, já mám např. problém v KLIDU, ale přitom důrazně říct přítelovým rodičům, co se mně nelíbí a jak bych si to představovala. Buďto vybuchnu, nebo naopak se zas tvářím děsně naštvaně a bláhově si říkám, třeba jim to dojde. 
Takže co se týče Kubíka, většinou se řeší problémy přes přítele. Takže i v mém věku se mám ještě co učit.
Přeji vám všem hodně rodinné pohody a nezlobící babičky a dědečky
Alte
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
