Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ja vim, ze je to asi hloupy dotaz, ale co rodina a pratele? Nekdo z nich by ti nepomohl?
Jinak urcite by ti to pomohlo zajit do nejake poradny ci k psychologovi.Oni uz te kdyz tak nasmeruji. Ve vetsine mest byva bezplatna poradna pro rodiny - maji tam psychologa a navic ti pomuzou i s financema atp
Zajdi tam a uvidis, nikdo te tam soudit nebude, vyslechnou te, poradi a pomuzou. ![]()
Samozřejmě že svoje dítě miluju, nikoho jinýho vlastně ani nemám, komu bych lásku mohla dávat.
Ano, mám rodinu, skvělou mámu která ani netuší co prožívám. Neví, že brečim po nocích, že jsem až taková troska, že jsem se dneska rozbrečela ve školce kam jsem si šla vyzvednout dítě. Nechci do toho zatahovat rodinu, jsem introvert a samotář a radši si svojí bolest prožívám uvnitř.
Z.
@Anonymní píše:
Samozřejmě že svoje dítě miluju, nikoho jinýho vlastně ani nemám, komu bych lásku mohla dávat.
Ano, mám rodinu, skvělou mámu která ani netuší co prožívám. Neví, že brečim po nocích, že jsem až taková troska, že jsem se dneska rozbrečela ve školce kam jsem si šla vyzvednout dítě. Nechci do toho zatahovat rodinu, jsem introvert a samotář a radši si svojí bolest prožívám uvnitř.Z.
když je nejhůř dlábím psa. o)
Taky se mi to stalo, neboj. o) Jsem ten typ co na rtech úsměv, v srdci žal. Ale když vím že to na mě jde, pomůžu si nějakým filmem, buď strašně smutným na vyřvání nebo naopak o lidským neštěstí aby mě to uzemnilo a já otevřela oči a řekla si že mám zdravé děti a to je nejdůležitější.
Zkus doktory, pomůžou Ti a de fakto i tvému dítěti
![]()
@Anonymní píše:
Samozřejmě že svoje dítě miluju, nikoho jinýho vlastně ani nemám, komu bych lásku mohla dávat.
Ano, mám rodinu, skvělou mámu která ani netuší co prožívám. Neví, že brečim po nocích, že jsem až taková troska, že jsem se dneska rozbrečela ve školce kam jsem si šla vyzvednout dítě. Nechci do toho zatahovat rodinu, jsem introvert a samotář a radši si svojí bolest prožívám uvnitř.Z.
Proč si nenecháš pomoct, proč musíš být trpitelka? Podle mě je čas na lehounký antidepresíva jako první pomoc a pak nějakou psychoterapii..
Ahoj, v tvé situaci bych šla za psychiatrem (nebo aspoň psychologem), to není nic divného. Musíš se z toho dostat. Důležitá jsi ty a tvůj syn, ta tvoje dépka by ho z dlouhodobého hlediska hodně ovlivnila.
Kdybych měla „trauma“ z práce (= stres každý den), asi bych hledala něco jiného, i kdybych měla uklízet a mít méně peněz, ale byla bych psychicky v pohodě. To je těžko posuzovat - jak se u vás shání práce, jak jsi na tom finančně atd.
A to, že jsi introvert, to je normální, to žádnému vztahu nebrání.. Vztahu spíš brání tvoje depka.
To tě takhle drbou v práci? To ti jako fakt naférovku řekli, že seš líná? No to bych je poslala do p… a jestli nemáš jinou možnost, tak je tam pošli aspoň v duchu
Nechápu, že si bereš tak k srdci kritiku nějakýho d.bila ![]()
@sissi79 píše:
Ano, pomůženěkdy pomůže se vypovídat někomu úplně cizímu, nestrannému a pobrečet si..
Léky Ti pomůžou, popovídání taky. o) Uvidíš všechno jinýma očima, z jinýho úhlu a za čas si řekneš že to nebylo zas tak hrozný. o)
Miluješ svý dítě? Udělej to pro něj!! Není nic krásnějšího než sebevědomá matka která je vyrovnaná..
Jdi po ulici, usměj se na někoho cizího, on Ti úsměv oplatí a budete mít lepší den oba. o)
Ale k doktorovi šupej co nejdřív!!
Přesně, můj názor. Už kvůli malému. Držím pěsti. Hlavně si myslím, že čím víc se podceňuješ, tím víc tomu věříš. Neblbni, každej má nějaký problémy, hlavu vzhůru a zkus se naladit na jinou vlnu, mysli na něco hezkého, zkus si věřit - funguje to ![]()
@Gina108
Ne, to mi neřekli v práci, tohle vim o sobě sama.
V práci mě drbou za to, že dělám často chyby. JO, dělám, ale nejhorší na tom je, že i když se fakt snažim a soustředim co můžu, tak tam stejně pokaždý něco zvorám. No a dneska jsem byla na koberci a prej že takhle už to nejde dál, že tohle je poslední ústní varování a pak přijde písemný upozornění a strhnutí peněz. ALe já už prostě nevim co víc mám dělat, když už teď jedu na maximum a stejně je mi to k hovnu. Navíc mám tý práci fakt hodně, je to časově náročný a prostě to nezvládám.
Z.
@Anonymní píše:
@Gina108
Ne, to mi neřekli v práci, tohle vim o sobě sama.
V práci mě drbou za to, že dělám často chyby. JO, dělám, ale nejhorší na tom je, že i když se fakt snažim a soustředim co můžu, tak tam stejně pokaždý něco zvorám. No a dneska jsem byla na koberci a prej že takhle už to nejde dál, že tohle je poslední ústní varování a pak přijde písemný upozornění a strhnutí peněz. ALe já už prostě nevim co víc mám dělat, když už teď jedu na maximum a stejně je mi to k hovnu. Navíc mám tý práci fakt hodně, je to časově náročný a prostě to nezvládám.Z.
zkus napsat aspoň odvětví ve kterém pracuješ a třeba ti poradíme. o)
@Anonymní píše:
@Gina108
Ne, to mi neřekli v práci, tohle vim o sobě sama.
V práci mě drbou za to, že dělám často chyby. JO, dělám, ale nejhorší na tom je, že i když se fakt snažim a soustředim co můžu, tak tam stejně pokaždý něco zvorám. No a dneska jsem byla na koberci a prej že takhle už to nejde dál, že tohle je poslední ústní varování a pak přijde písemný upozornění a strhnutí peněz. ALe já už prostě nevim co víc mám dělat, když už teď jedu na maximum a stejně je mi to k hovnu. Navíc mám tý práci fakt hodně, je to časově náročný a prostě to nezvládám.Z.
Aha, tak to je opravdu na psychologa. Musíš na sobě zapracovat - na svém sebevědomí a sama to nejspíš nedáš
jistě ti pomůžou, odhaduju ale, že to bude chtít nějakou dlouhodobou trerapii. ![]()
@Anonymní píše:
@Gina108
Ne, to mi neřekli v práci, tohle vim o sobě sama.
V práci mě drbou za to, že dělám často chyby. JO, dělám, ale nejhorší na tom je, že i když se fakt snažim a soustředim co můžu, tak tam stejně pokaždý něco zvorám. No a dneska jsem byla na koberci a prej že takhle už to nejde dál, že tohle je poslední ústní varování a pak přijde písemný upozornění a strhnutí peněz. ALe já už prostě nevim co víc mám dělat, když už teď jedu na maximum a stejně je mi to k hovnu. Navíc mám tý práci fakt hodně, je to časově náročný a prostě to nezvládám.Z.
Což se poohlídnout po jiné práci??
Ahojik ja mam sice manzela a krasneho synka. Ale tento pocit znam moc dobre kluk ma vyvojovou vrozenou vadu furt po doktorech. Ja ve svich 23let jsem jak starena. Take furt po doktorech. Ted jdu znova na operaci po pul roce od posledni. Mam dny kdy se me nic nedari. Vse mi pada ci se rozbije ani slozenku nevypisi na potreti dobre. Dotoho financni situace na prd… A furt premejslim nad tim kdy to prestane. Ale proc to pisu. Mam obcas pocit nepotrebnosti, pac k malemu musi obcas vstavat chlap pres bolesti nejsem schopna vylezt ani z postele, obcas musi zustat chlap i z prace doma protoze, nejsem schopna se o maleho postarat ani po fyzicke ani po psichycke strance. Ale jedna kamaradka mi poradila. At se na vse vyprdnu a nic neresim a udelam si krasnej vikendt s rodinkou. Vylety blbnuti valeni se doma v posteli. Proste vypnout na chvilku a opravdu to pomuze. Clovek ma pak cisotu hlavu a najde snaze reseni. Tak si dej proste oraz od problemu a uzijsi a pak uvidis bude lip
Ani se s váma nedokážu bavit normálně..řvu tu jak pitomá ![]()
Jsem celoživotní smolař, jediný štěstí mám opravdu ve svym dítěti..víc mi ten nahoře nechce z nějakýho důvodu dopřát, i když už nemám sílu jít dál nebo se těšit z pokroků toho drobečka
Z.
Ahoj, ničeho se neboj a vyraž za psychiatrem. Klidně se tam sesyp a vybreč, uvidíš že se Ti uleví a navíc Ti dr. pomůže nakopnout. Sama si rozhodně nepomůžeš, věř mi, vím o čem mluvím.
A co děláš za práci? Třeba bychom našly nějaký systém, který by tě navedl.