Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Proboha - druhá taková diskuze během týdne.. šmajrá ženský, co blbnete? není Ti to blbý vůči tomu dítěti? Jinak jo, vzdát se dítěte můžeš téměř kdykoliv - obraď se ideálně na FOD - fond ohrožených dětí - oni ti můžou pomoct to všechno zařídit, vypapírovat. Jinak dle mého - děláš hloupost - dítě potřebuje hlavně mámu - né materiální hodnoty ![]()
@Claire Bare píše:
Nebylo to tady minuly tyden??![]()
jo, bylo
tehdy šlo o dvouleté - ale mám pocit, že je to ta samá ![]()
Syn tě miluje a potřebuje. Zkus azylový dům. Myslím si, že kdybys dala syna k adopci, totálně by tě to zlomilo, protože už bys neměla pro koho žít.
Než adopci vyřeš azylový dům. Tam ti poradí i s prací a dalšími věcmi. Drž se!
Příspěvek upraven 03.03.14 v 20:09
Doufam, tohle je jen hloupy vtip…tohle uz tu ctu podruhe za posledni tyden…jste se vsichni zblaznili? ![]()
Ahoj, a o azylovém domě jsi nepřemýšlela pro matky s dětmi? Když už je tak velkej, tak bys mu adopcí jen ublížila. I sobě. Popřemýšlej nad všemi možnostmi.
Ihned bych si malého vzala… tak malý tvoreček si todle nezaslouší.
A zakladatelko IHNED PSYCHIATR a kontaktuj AZYLÁK!!!
A do konce života se budes nenávidět…
Co azylové domy pro matky s dětmi? A přemoci stud a jít k odborníkovi pro řadu na psychickou pomoc
A mmchdm, jak psala @Krkael, pokud má dítě otce v RL, tak to bez jeho souhlasu nepůjde.
Nevím kolik máš peněz a v jakých přesně žijete podmínkách, ale chlapečkovi bude nejlíp u maminky. Podle toho co píšeš, tak ho miluješ a ani bys ho nedokázala dát k adopci. Řešila bych spíš tvoji situaci psychickou u psychiatra nebo psychologa, nemáš se za co stydět a situaci finanční a neřešila tohle adopcí dítěte. to je špatný řešení! chudáček chlapeček!
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Popravdě nevím jak začít.
S partnerem jsme si po 7letech známosti pořídili dítě.
je to nádherný krásný chlapeček. Už je mu rok a půl.
Vztah se rozpadl a už není šance, že se to zpraví.
Nemám práci, nemám ke komu jít. Nemám peníze.
Rok jsem žila v hádkách stresu a nenávisti. Jediná laska co doma byla byla ta co jsem dávala synovi.
Bohužel, už to nezvládám.
Finančně vůbec, psychicky jsem na sesypaní…
Už pár týdnu přemýšlím o adopci, zda to vůbec je, nad tím že si můj malý miláček zaslouží plnou rodinu plnou lásky…
Chtěla jsem mu snést modré z nebe… a přitom mam jen deprese z toho že mu nemuzu dát vše co potřebuje…
K psychiatrovi nechodim, stydím se.
Miluju syna natolik že se ho raději vzdám aby měl lepší život než někde se mnou pod mostem.
Jsem zoufalá a na dně…
Jde vubec dát dítě k adopci v tomto věku?