Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Pocit naprosté zbytečnosti
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
demo123
sissi79
3.3.14 20:40
Psychiatr na léky, psycholog na popovídání.
Každej člověk je jedinečnej, něčím krásnej a pro druhého nepostradatelnej.. Máš dítě, miluješ ho, ono miluje Tebe a už to je pádnej důvod s depresí něco dělat a udělat. Hodně štěstí!! 
Příspěvek upraven 03.03.14 v 20:43
- Citovat
- Upravit
sissi79
3.3.14 20:41
@sissi79 píše:
Psychiatr na popovídání, psycholog na léky.
obráceně 
asi bych to řešila rovnou s psychiatrem…
držím palce, at je brzo líp
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
3.3.14 20:42
@Anonymní píše:
Ahoj, snad pochopíte anonym, protože já už jsem naprosto zoufalá a nerada bych, aby mě věděl, jak na tom jsem.Jde o to, že jsem ve svym životě nešťastná. Mám dítě, na který jsem sama a já už to psychicky nezvládám. Určitě mi budete radit ať si někoho najdu, ale já jsem šílenej introvert a navázat kontakt s cizím člověkem je pro mě nepředstavitelnej blok. Začala jsem teď mít navíc problémy v práci a vedení si to náležitě užívá, místo aby mi podalo pomocnou ruku. Mám pocit, že jsem absolutně k ničemu..nic pořádně neumim, i když se v práci sebevíc snažim, tak dělám chyby. Jsem čim dál víc ve stresu, bojim se už dělat vlastně cokoliv, protože očekávám řev, hromy a blesky že jsem zase něco udělala špatně. Nejsem dobrá ale vůbec v ničem..ať se snažim přemejšlet sebevíc, tak nenacházim žádný pozitivum, jenom samý negativa jako je nešikovnost, zbrklost, nepraktičnost, lenost atd. Ani nevim, jestli jsem vůbec dobrou mámou svýmu dítěti, protože se pořád potácim v depresi, jak jsem k ničemu. Nemít to moje štěstíčko, tak jsem přesvědčená o tom, že už na tomhle světě ani nejsem. Ale kvůli tomu mýmu pokladu se pořád snažim bojovat, i když je to čim dál víc těžší a já propadám stále větší bezmocnosti..
Ani nevim, jestli to má vůbec nějaký řešení, potřebovala bych obejmout, schoulit se někomu do náruče a tam se ze všeho vybrečet, ale můžu si tak akorát zařvát do polštáře..
psychoterapii a fofrem…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
sissi79
3.3.14 20:42
@Daniella82 píše:
obráceně
asi bych to řešila rovnou s psychiatrem…
držím palce, at je brzo líp
ježiš myslím jinde 
omlouvám se a jdu opravovat děkuji. o)
- Citovat
- Upravit
Anonymní
3.3.14 20:46
Opravdu by mi to pomohlo?
Nedokážu si představit, že bych přišla za někym cizím a sesypala se mu tam při vyprávění mýho životního příběhu, kterej nebyl zrovna veselej..
Já už ale vážně nevim jak dál..zrovna dneska jsem přemejšlela nad tim, co by bylo s mym děťátkem, kdyby se se mnou něco stalo. Někdy mám pocit, že umřu už jenom ze žalu a smutku..
Jinak ne, nemám 1,5letýho chlapečka.
Zakl.
- Citovat
- Upravit
demo123
3.3.14 20:51
Určitě doporučuji návštěvu psychiatra deprese je závažné onemocnění…věř mi něco o tom vím… dostaneš léky které nejsou návykové jen upraví ten chybějící serotonin a bude to lepší 
znám ten stav který máš…s ohledem na to, že nemám dítě…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
3.3.14 20:52
- Citovat
- Upravit
sissi79
3.3.14 20:55
@Anonymní píše:
Opravdu by mi to pomohlo?
Nedokážu si představit, že bych přišla za někym cizím a sesypala se mu tam při vyprávění mýho životního příběhu, kterej nebyl zrovna veselej..
Já už ale vážně nevim jak dál..zrovna dneska jsem přemejšlela nad tim, co by bylo s mym děťátkem, kdyby se se mnou něco stalo. Někdy mám pocit, že umřu už jenom ze žalu a smutku..
Jinak ne, nemám 1,5letýho chlapečka.Zakl.
Ano, pomůže někdy pomůže se vypovídat někomu úplně cizímu, nestrannému a pobrečet si..
Léky Ti pomůžou, popovídání taky. o) Uvidíš všechno jinýma očima, z jinýho úhlu a za čas si řekneš že to nebylo zas tak hrozný. o)
Miluješ svý dítě? Udělej to pro něj!! Není nic krásnějšího než sebevědomá matka která je vyrovnaná..
Jdi po ulici, usměj se na někoho cizího, on Ti úsměv oplatí a budete mít lepší den oba. o)
Ale k doktorovi šupej co nejdřív!!
- Citovat
- Upravit
sissi79
3.3.14 20:57
@Anonymní píše:
@demo123Na tom přece nezáleží..rozmezí 2 - 4 roky, nechci se identifikovat blíž.
Z.
Mám téměř 3letou dceru.. Neskutečně ji miluji a Ty určitě taky.
- Citovat
- Upravit
3.3.14 20:59
@Anonymní píše:
Opravdu by mi to pomohlo?
Nedokážu si představit, že bych přišla za někym cizím a sesypala se mu tam při vyprávění mýho životního příběhu, kterej nebyl zrovna veselej..
Já už ale vážně nevim jak dál..zrovna dneska jsem přemejšlela nad tim, co by bylo s mym děťátkem, kdyby se se mnou něco stalo. Někdy mám pocit, že umřu už jenom ze žalu a smutku..
Jinak ne, nemám 1,5letýho chlapečka.Zakl.
Rozhodne by ti to pomohlo. Nevahej a vyraz.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj, snad pochopíte anonym, protože já už jsem naprosto zoufalá a nerada bych, aby mě věděl, jak na tom jsem.
Jde o to, že jsem ve svym životě nešťastná. Mám dítě, na který jsem sama a já už to psychicky nezvládám. Určitě mi budete radit ať si někoho najdu, ale já jsem šílenej introvert a navázat kontakt s cizím člověkem je pro mě nepředstavitelnej blok. Začala jsem teď mít navíc problémy v práci a vedení si to náležitě užívá, místo aby mi podalo pomocnou ruku. Mám pocit, že jsem absolutně k ničemu..nic pořádně neumim, i když se v práci sebevíc snažim, tak dělám chyby. Jsem čim dál víc ve stresu, bojim se už dělat vlastně cokoliv, protože očekávám řev, hromy a blesky že jsem zase něco udělala špatně. Nejsem dobrá ale vůbec v ničem..ať se snažim přemejšlet sebevíc, tak nenacházim žádný pozitivum, jenom samý negativa jako je nešikovnost, zbrklost, nepraktičnost, lenost atd. Ani nevim, jestli jsem vůbec dobrou mámou svýmu dítěti, protože se pořád potácim v depresi, jak jsem k ničemu. Nemít to moje štěstíčko, tak jsem přesvědčená o tom, že už na tomhle světě ani nejsem. Ale kvůli tomu mýmu pokladu se pořád snažim bojovat, i když je to čim dál víc těžší a já propadám stále větší bezmocnosti..
Ani nevim, jestli to má vůbec nějaký řešení, potřebovala bych obejmout, schoulit se někomu do náruče a tam se ze všeho vybrečet, ale můžu si tak akorát zařvát do polštáře..