Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Eli.D ja nepsala, ze ty problemy dopredu vyresi, ale ze jim muze predejit. Ne nutne, ale muze. Takove veci se proste urovnavaji na zacatku spolecneho zivota. Jasne, ze kdyz jsou oba rozumni, tak si to vyresi nejpozdeji, kdyz spolu zacnou bydlet a kdyz nejsou, tak jim ani svatba nepomuze. Jen je to proste takovy impulz nenechat to vyhnit a dojit k nedorozumenim..
@Svandu Ale k tomu, aby si to dva vyřešili vůbec nepotřebují svatbu…
@j.a.n.i1 to jsem taky nenapsala, jen je to obvykle celkem dobry impulz k tomu to vcas vyresit ![]()
Koukám, že jsem v menšině.
Mně by přišlo přirozené, že když platil 130 ze svého, tak si prachy z darů uloží na ten spořicí účet, ze kterého to bral ![]()
@Bábrdl No, pokud to bylo tak, že „já tu svatbu zaplatím a ty ji zařiď“, tak mi na tom nic přirozeného nepřijde.
To je skoro jak koupit z nich auto a pak manželce účtovat opotřebení vozu ![]()
A na ten barák, chalupu, 2 auta a 130 tis. jste vydělali bez dluhu?
@j.a.n.i1 píše:
@Bábrdl No, pokud to bylo tak, že „já tu svatbu zaplatím a ty ji zařiď“, tak mi na tom nic přirozeného nepřijde.To je skoro jak koupit z nich auto a pak manželce účtovat opotřebení vozu
No nevím, že by zařizování svatby stálo zrovna 150 tisíc. A že by se takové věci ve vztahu zúčtovávaly
Spíš je to radost, n? vybírat hospu, dělat pozvánky…
Mně by bylo zase trapné zaplatit si opulentní svatbu výhradně z peněz ze snoubencova dědictví a pak říct, že „dary“ jsou společné. Pokud chtěla zakladatelka společné dary, měla taky něco přisypat, když se platilo, ne jen když se bralo.
@Bábrdl Zakladatelka psala, že když se zařizovali na začátku vztahu, tak to šlo z jejích peněz, protože tehdy měla zase ona…
Popravdě, mně nepřijde automatické NIC. Podle mě si o tom měli promluvit: CO s těmi dary udělají. Problém je v tom, že on to nějak udělal a nikoho se neptal (stejně jako ON rozhodl, že si nestáhne od matky „svatební dar“, který nabídla) - a nemá cenu tu řešit, jestli to má logiku nebo ne, ale ve vztahu by to bez domluvy fungovat nemělo.
Nechápu moje tvoje…
Myj sme měli společné peníze už v době před manželstvím, kdy jsme spolu žili.
Tehdá ještě každý svůj účet, ale platby a nákupy byly prostě hromadně.
V manželství taky, teď už pár let společný účet. Dojdou na něj obě výplaty (dřív jeho výplata a můj rodičák), odešly poviné platby (nájem, telefony, spoření, pojistky) a zybtek byl na provoz domácnosti a útratu.
Upřímně si nedvoedu moc představit dělit moje tvoje, jako kamarádka, která je doma a nemá příjem žádný (jen co si vydělá šitím)a její „druh“ (nejsou manželé, ale mají spolu děti)zapltaí inkaso, hypotéku na byt a víc ho nezajímá…jídlo, drogerka atd…je asi zadara
@carambol píše:
Nechápu moje tvoje…
Myj sme měli společné peníze už v době před manželstvím, kdy jsme spolu žili.
Tehdá ještě každý svůj účet, ale platby a nákupy byly prostě hromadně.V manželství taky, teď už pár let společný účet. Dojdou na něj obě výplaty (dřív jeho výplata a můj rodičák), odešly poviné platby (nájem, telefony, spoření, pojistky) a zybtek byl na provoz domácnosti a útratu.
Upřímně si nedvoedu moc představit dělit moje tvoje, jako kamarádka, která je doma a nemá příjem žádný (jen co si vydělá šitím)a její „druh“ (nejsou manželé, ale mají spolu děti)zapltaí inkaso, hypotéku na byt a víc ho nezajímá…jídlo, drogerka atd…je asi zadara
My třeba máme „moje“ a „tvoje“ v tom smyslu, že prachy na provoz dáváme na speciální účet a se zbytkem si každý hospodaří na svých účtech. Když dojde na nějaký větší výdaj (dovolená, koupě něčeho do domácnosti), většinou se nějak dohodneme, kdo kolik nasype.
Ale chápu, že to jde jen tam, kde je peněz relativně dost. Pokud bych neměla rozumný příjem, asi bych taky trvala na tom, abychom to řešili jinak. Čímž nechci říct, že by všichni se společnou kasou měli nízké příjmy. ![]()
Mně to takhle vyhovuje.
@Slečna Ferka píše:
@Bábrdl Zakladatelka psala, že když se zařizovali na začátku vztahu, tak to šlo z jejích peněz, protože tehdy měla zase ona…Popravdě, mně nepřijde automatické NIC. Podle mě si o tom měli promluvit: CO s těmi dary udělají. Problém je v tom, že on to nějak udělal a nikoho se neptal (stejně jako ON rozhodl, že si nestáhne od matky „svatební dar“, který nabídla) - a nemá cenu tu řešit, jestli to má logiku nebo ne, ale ve vztahu by to bez domluvy fungovat nemělo.
To je pravda. Už proto, že je bych na místě novomanžela prachy taky balila vůbec bych netušila, že je problém ![]()
Nic není automatické, o všem se musí mluvit a dohodnout, o je fakt.