Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Pohřeb s dítětem - ano x ne
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
23.2.17 08:24
- Citovat
- Upravit
23.2.17 08:25
Já třeba dodneška neodpustila našim, že mě v 10ti letech nedovolili jít na pohřeb babičky, dokonce jsem musela jít do školy a dělat jakoby nic… A myslím, že i jen díky tomu jsem dlouho se nemohla vyrovnat s její smrtí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.17 08:31
Nechala bych to na synovi. V 9 letech už trošku chápe, co se děje a spíš počítám, že mu možnost truchlení a vybrečení pomůže, než když bude vědět, že se něco děje a on nesmí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.2.17 08:36
Nečetla jsem, co radí ostatní.
Ale mně bylo sedm a něco, když mi zemřela babička - mamky mamka.
Naši se rozhodli nás toho uchránit… naplánovali nám výlet k druhé babičce - nečekaný, neplánovaný. No - vrtalo mi to hlavou.
Když jsme byli nachystaní a připravení vlézt do auta, naši mi řekli, že „už jsem velká hlka, že mi to můžou říct, že umřela babička“ a s tímhle mě odvezli „na výlet“…
Dodnes cítím, jak jsem to vůbec nechápala, proč mi to říkají jen tak mezi řečí a strašně mě mrzí, že mě nevzali na pohřeb - už jsme to vše moc dobře chápala…
Asi se takto zachovali, protože ségře byly necelý tři a bráchovi necelý čtyři… 
a ti by z toho fakt rozum neměli… Nevím…
- Citovat
- Upravit
23.2.17 08:37
Řešili jsme bohužel před pár dni. Nejstarší syn chtěl jít já teda byla proti ale nakonec sel.Je mu také 9.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.17 08:39
@Anonymní píše:
Dobrý den,
omlouvám se za anonymitu, ale i tak doufám, že mi „poradíte“… Zemřel nám někdo moc blízký, je to strašná rána - sama bojuji s obrovskou bolestí. Když jsme to s manželem oznámili synovi (9 let), vzalo ho to víc než jsme čekali - nebudu lhát, jeho reakce mě opravdu zaskočila a překvapila. Rozhodli jsme se proto, že ho na pohřeb nevezmeme… Ale dnes o tom chtěl mluvit a ptal se mě, proč na ten pohřeb nemůže… Mám mu „dovolit“, aby se šel rozloučit? Nebo mu nějak šetrně vysvětlit, že to opravdu není dobrý nápad? Já sama nikdy na pohřbu nebyla - sama mám strach, jak to zvládnu… Mám strach, aby neměl nějaké trauma - chtěla bych aby si ho pamatoval jaký byl, ne jak všichni na pohřbu plakali… Poradíte?
Už tu třeba něco podobného zaznělo, ale nechce se mi číst celou diskuzi.. Když mi bylo cca 6 let, zemřel mi milovaný dědeček a na pohřeb jsem nemohla..chápu, že nás naši chtěli ochránit, ale zároveň mi tím neumožnili si to prožít a s dědou se rozloučit..a upřímně, bude mi to do konce života líto 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.2.17 10:33
Jsem opravdu ráda, že jsem napsala. Probrali jsme to ještě s manželem a rozhodli jsme se, že mu dnes vysvětlíme, jak to na pohřbu chodí a nabídneme mu variantu soukromého rozloučení (někdo nám tu poradil balonek) a uvidíme, jak se sám rozhodne… Domluvili jsme se, že pokud bude chtít jít, nebudeme mu bránit. Ještě dobrá připomínka, za což také děkuji - pokud se rozhodne jít, řekneme mu, že pokud se nebude cítit dobře, řekne tátovi a ten ho vezme ven… Já odejít nemohu… Ještě jednou Vám moc všem děkuji - opravdu jste mi pomohly… Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
23.2.17 11:49
Určitě by na pohřeb měl jít, jinak by vám to časem i vyčítal a takhle si to v sobě líp urovná. To, že měl velkou reakci, je vlastně dobře, horší by bylo, kdyby skoro žádnou neměl - to by se v něm dusilo, takhle se s tím líp vypořádá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.17 12:01
@Anonymní píše:
Dobrý den,
omlouvám se za anonymitu, ale i tak doufám, že mi „poradíte“… Zemřel nám někdo moc blízký, je to strašná rána - sama bojuji s obrovskou bolestí. Když jsme to s manželem oznámili synovi (9 let), vzalo ho to víc než jsme čekali - nebudu lhát, jeho reakce mě opravdu zaskočila a překvapila
ano, dovolila bych mu se rozloučit - může to mít v sobě neukončené hodně dlouho 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.2.17 13:01
Synovi zemrela spoluzacka ze tridy, na pohreb sly vsechny deti, ti, co tam byly s rodici a chtely, tak se sly rozloucit i k otevrene rakvi, ac mela princezna za sebou dlouhou a tezkou lecbu, vypadala, jakoby spala, deti ji davaly do rakve plysaky.
Probihalo vse dustojne, nehystericky, prirozene, tak, jak si to rodina holcicky prala.
Tridni ucitelka se zbylymi detmi sla zanest kytky az ve chvili, kdy byla rakev zavrena.
Deti to zvladly, pred obradem i potom si o tom s ucitelkou povidaly, i doma s rodici, je to velka zivotni zkusenost, ale i soucast zivota.Ted si o spoluzacce vypravi a vzpominaji, kdy byla zdrava a chodila s nimi do tridy.
Deti to pobraly lepe, nez dospeli rodice a ucitele.
M
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.2.17 13:24
@mado píše:
Synovi zemrela spoluzacka ze tridy, na pohreb sly vsechny deti, ti, co tam byly s rodici a chtely, tak se sly rozloucit i k otevrene rakvi, ac mela princezna za sebou dlouhou a tezkou lecbu, vypadala, jakoby spala, deti ji davaly do rakve plysaky.
Probihalo vse dustojne, nehystericky, prirozene, tak, jak si to rodina holcicky prala.
Tridni ucitelka se zbylymi detmi sla zanest kytky az ve chvili, kdy byla rakev zavrena.
Deti to zvladly, pred obradem i potom si o tom s ucitelkou povidaly, i doma s rodici, je to velka zivotni zkusenost, ale i soucast zivota.Ted si o spoluzacce vypravi a vzpominaji, kdy byla zdrava a chodila s nimi do tridy.
Deti to pobraly lepe, nez dospeli rodice a ucitele.M
Tohle je strašné… Děti by neměly umírat… Děkuji za reakci, zakladatelka
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.2.17 22:33
@mado píše:
Synovi zemrela spoluzacka ze tridy, na pohreb sly vsechny deti, ti, co tam byly s rodici a chtely, tak se sly rozloucit i k otevrene rakvi, ac mela princezna za sebou dlouhou a tezkou lecbu, vypadala, jakoby spala, deti ji davaly do rakve plysaky.
Probihalo vse dustojne, nehystericky, prirozene, tak, jak si to rodina holcicky prala.
Tridni ucitelka se zbylymi detmi sla zanest kytky az ve chvili, kdy byla rakev zavrena.
Deti to zvladly, pred obradem i potom si o tom s ucitelkou povidaly, i doma s rodici, je to velka zivotni zkusenost, ale i soucast zivota.Ted si o spoluzacce vypravi a vzpominaji, kdy byla zdrava a chodila s nimi do tridy.
Deti to pobraly lepe, nez dospeli rodice a ucitele.M
Sestry spolužákům toto umožněno nebylo. Nesla to špatně hlavně mamka. Tehdy to ředitel zakázal, zato „noname“ pionýři tam nesměli chybět. Já jsem na pohřbu byla (bylo mi 6), dodnes si pamatuju, že byl v pracovní sobotu… Byla jsem i na ostatních pohřbech příbuzných (2 jako dítě, ostatní už v dospělosti), jen na babičky jsem nemohla, protože jsme s dcerou byly v nemocnici a stále mne to mrzí. Zvláť když mi posledních několik let nahrazovala mamku, která, ač byla její dcera, zemřela dřív jak ona…
- Citovat
- Upravit
23.2.17 23:26
Diskusi jsem celou nečetla, tak se omlouvám, pokud se budu opakovat.
Vzala bych ho s sebou, zejména, pokud to byl někdo i jemu blízký.
Byla jsem jako dítě také na pohřbu příbuzného, dokonce u otevřené rakve v kostele, a trauma jsem z toho neměla - spíš jsem si opravdu uvědomila tu smrt, tu skutečnost. Naopak, u smrti známého, které měl pohřeb jen v úzké rodině (tedy, nebyla jsem tam), mi trvalo velmi dlouho, než jsem si v hlavě dokázala definitivně „přiznat“, že ten člověk už mezi námi není, a celkově jsem se s tím mnohem hůř vyrovnávala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.2.24 20:33
Podobná situace i věk dítěte.
Ale dítě na pohřeb nechce. S manželem se neshodneme. Já jsem proti tomu, že bychom dítě nutili, manžel ho chce vzít i přes nesouhlas. Stále se k tomu vrací a tlačí. Bere to podle sebe, že on na pohřeb nemohl a dodnes to rodičům vyčítá.
Jak to vnímáte vy? Nutit x nenutit?
- Citovat
- Upravit
17.2.24 20:35
@Anonymní píše:
Podobná situace i věk dítěte.
Ale dítě na pohřeb nechce. S manželem se neshodneme. Já jsem proti tomu, že bychom dítě nutili, manžel ho chce vzít i přes nesouhlas. Stále se k tomu vrací a tlačí. Bere to podle sebe, že on na pohřeb nemohl a dodnes to rodičům vyčítá.
Jak to vnímáte vy? Nutit x nenutit?
nenutila bych
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Rozhodně ho vezmi. Měl by vědět, že se takto lidi loučí se zemřelým. Že je normální, že se po smrti člověka brečí. Kór když tam chce jít.
Já jsem pětiletou dceru taky vzala na pohřeb babičky (mojí maminky). Sice v pěti letech se to snáší líp než v devíti, ale myslet si, že vzpomínka na pohřeb u devítiletého „přemaže“ všechny ostatní, které se zemřelým má, je fakt blbost. Nepodceňujte děti.