Pojďme si pomáhat

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

NiKhe

3.7.23 21:51

načítám...

Pojďme si pomáhat

Zdravím, neustále jsou případy, kdy někde někdo skočí pod vlak, teď maminka skočila s dětmi, 13 letá holka se zastřelila a tak..

Tak mě napadlo, že třeba tato diskuze ukáže takovým lidem, že na to nejsou sami. Klidně se tady svěřte, vypovidejte, nebo napište soukromou zprávu, ráda vás vyslechnu a určitě i plno jiných lidí. Sama se potýkám s psychickou nemocí a vím, jak takový člověk touží po pochopení a podpoře. Každý má svůj příběh a každý by tady měl být, jen společně musíme přijít na řešení, jak vaše těžké chvíle překonat!:) a hlavně, buďme na sebe hodní a trpěliví, život není vždy lehký, ale nese sebou i plno radostí.. Jen se je naučit vnímat :srdce:

načítám...
Citovat
Zmínit

Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:

Lollitka

9160

2095

4.7.23 20:16

načítám...

@NiKhe píše:
Zdravím, neustále jsou případy, kdy někde někdo skočí pod vlak, teď maminka skočila s dětmi, 13 letá holka se zastřelila a tak..Tak mě napadlo, že třeba tato diskuze ukáže takovým lidem, že na to nejsou sami. Klidně se tady svěřte, vypovidejte, nebo napište soukromou zprávu, ráda vás vyslechnu a určitě i plno jiných lidí. Sama se potýkám s psychickou nemocí a vím, jak takový člověk touží po pochopení a podpoře. Každý má svůj příběh a každý by tady měl být, jen společně musíme přijít na řešení, jak vaše těžké chvíle překonat!:) a hlavně, buďme na sebe hodní a trpěliví, život není vždy lehký, ale nese sebou i plno radostí.. Jen se je naučit vnímat

Ahoj, díky za založení tohoto tématu, divím se, že zatím nikdo nereagoval. Dočetla jsem se v jiné diskuzi, že máš HPO, já mimo jiné taky. Jak dlouho ji máš diagnostikovanou? Jak to zvládáš?

načítám...
Citovat
Zmínit

NiKhe

4.7.23 21:13

načítám...

@Lollitka Diagnostikovali mi ji loni:) tehdy jsem měla největší problémy a šlo to se mnou hodně z kopce, ale terapie a poté těhotenství a nový vztah mě dost spravilo, přestala jsem mít „záchvaty“ a troufám si říct, že jsem cítila jen štěstí:) jen s malým občas ujíždím, což mě trápí a vztah se mi teď tak nějak asi rozpadá, takže se mi psychika zase dost zhoršila, ale budu se objednávat zase na terapii, musím byt silná pro své dítě :srdce: co ty?:)

načítám...
Citovat
Zmínit

Lollitka

9160

2095

4.7.23 21:23

načítám...

@NiKhe píše:
@Lollitka Diagnostikovali mi ji loni:) tehdy jsem měla největší problémy a šlo to se mnou hodně z kopce, ale terapie a poté těhotenství a nový vztah mě dost spravilo, přestala jsem mít „záchvaty“ a troufám si říct, že jsem cítila jen štěstí:) jen s malým občas ujíždím, což mě trápí a vztah se mi teď tak nějak asi rozpadá, takže se mi psychika zase dost zhoršila, ale budu se objednávat zase na terapii, musím byt silná pro své dítě co ty?:)

Aha, no já už ji mám diagnostikovanou od roku 2010. Kolik ti je let? A co nazýváš „záchvaty“? Jak se ti to projevuje? Obdivuji, že zvládáš dítě, já bych to nedala, mám hrozné problémy se spaním. Na terapie chodím 15 let, vystřídala jsem mraky léků, hospitalizací atd., ale pořád mám problémy. Mrzí mě, že se ti rozpadá vztah, ale máš malého, to je motivace, já kdybych mohla mít dítě, tak by pro mě bylo vše, ale tak bohužel. Držím ti place.

načítám...
Citovat
Zmínit

NiKhe

4.7.23 21:40

načítám...

@Lollitka Tak to mě moc mrzí:( já to zřejmě nemám v nějaké vážně formě:) záchvaty myslím takové ty, kdy mám sevreny hrudník, nemůžu dychat, tluče mi srdce jak o závod, často brečím, někdy z toho zvracim, při nejhorších chvíli docházelo předtím k sebeposkozovani, které mě nakonec tehdy dostalo i do nemocnice a díky tomu, jsem byla u psychiatra 🤷‍♀️ (už předtím jsem sháněla psychologa, ale každý měl plno)

No, zvládám.. Jak se to vezme. Není to nejlehčí, ale to asi ani pro psychicky stabilní ženu :nevim: hodně mi tehdy ale pomohl na začátku přítel, i když byl těžší den, vždy jsem se „dobila“ časem s přítelem:) problémy se mi vrátili po problémech ve vztahu (asi ten strach z opuštění, samota a strach z budoucnosti..), zase jsem začala mit problém s jídlem, nemůžu spát, zvracim, brečím, zase ta úzkost, která svírá hrudník..prostě cítím na sobě, že se mi to zase začíná vracet.. :roll: A ano, v jedné diskuzi jsem psala, že mám dceru, ale bylo to pozměněné, kdyby tu byl někdo známý.. Mám syna a nadevše ho miluji..a troufám si říct, že se držím díky němu:) nedovolí mi to si něco udělat, potřebuje mě..

Pokud nevadí, že se ptám, to ti řekl doktor, že nemůžeš mít děti? Je mi to líto, máš aspoň někoho, kdo tě bere takovou, jaká jsi?

načítám...
Citovat
Zmínit

NiKhe

4.7.23 21:46

načítám...

Jo a je mi 24 let.

načítám...
Citovat
Zmínit

Lollitka

9160

2095

4.7.23 21:47

načítám...

@NiKhe píše:
@Lollitka Tak to mě moc mrzí:( já to zřejmě nemám v nějaké vážně formě:) záchvaty myslím takové ty, kdy mám sevreny hrudník, nemůžu dychat, tluče mi srdce jak o závod, často brečím, někdy z toho zvracim, při nejhorších chvíli docházelo předtím k sebeposkozovani, které mě nakonec tehdy dostalo i do nemocnice a díky tomu, jsem byla u psychiatra 🤷‍♀️ (už předtím jsem sháněla psychologa, ale každý měl plno)
No, zvládám.. Jak se to vezme. Není to nejlehčí, ale to asi ani pro psychicky stabilní ženu hodně mi tehdy ale pomohl na začátku přítel, i když byl těžší den, vždy jsem se „dobila“ časem s přítelem:) problémy se mi vrátili po problémech ve vztahu (asi ten strach z opuštění, samota a strach z budoucnosti..), zase jsem začala mit problém s jídlem, nemůžu spát, zvracim, brečím, zase ta úzkost, která svírá hrudník..prostě cítím na sobě, že se mi to zase začíná vracet.. A ano, v jedné diskuzi jsem psala, že mám dceru, ale bylo to pozměněné, kdyby tu byl někdo známý.. Mám syna a nadevše ho miluji..a troufám si říct, že se držím díky němu:) nedovolí mi to si něco udělat, potřebuje mě..
Pokud nevadí, že se ptám, to ti řekl doktor, že nemůžeš mít děti? Je mi to líto, máš aspoň někoho, kdo tě bere takovou, jaká jsi?

Takže máš ty záchvaty spíš jako paniku? A kde jsi byla v nemocnici? Já jsem byla hospitalizovaná už nějak 26-krát všude možně, jen letos 2-krát už. Právě, že sebepoškozování mám taky. A bereš nějaké léky teď, nebo kojíš a většinu jich nemůžeš? No že nemůžu mít děti vím i bez doktora, ale nechci tady rozebírat detaily, navíc mi už je přes 30 let. Chápu, že syna miluješ, já bych taky dítě milovala, ale na druhou stranu mám docela těžkou OCD a bojím se, že bych měla ty myšlenky, že mu ublížím a že bych to i fakt udělala. Jinak mám docela dost přátel naštěstí, na ty se můžu na většinu spolehnout, rodina mě zas úplně nechápe. A ty máš někoho ve svém okolí, kromě tedy toho přítele dřív?

načítám...
Citovat
Zmínit

Reklama

Lollitka

9160

2095

4.7.23 21:49

načítám...

@NiKhe píše:
Jo a je mi 24 let.

Tak to jsi ještě mladá, mně taky diagnostikovali HPO nějak ve 23 letech, když tobě před rokem.

načítám...
Citovat
Zmínit

NiKhe

4.7.23 22:08

načítám...

@Lollitka no dá se říct, pak už to byly stavy, kdy jsem necítila vůbec nic, což bylo snad horší než cítit smutek nebo tak, byla jsem mimo.. No mě poslal k terapeutce a krátce na to jsem zjistila, že jsem těhotná, takže jsem pak díky přítele nepotřebovala ani terapie ani nic.. Takze léky jsem žádné nebrala (předtím hodně, ale měla jsem je sehnane, ne předepsané.. Různé oblbovaky, které mi prostě večer vyply hlavu a já spala).. Párkrát jsem se i pokusila predavkovat, tak by asi léky silné nebylo dobre mít další doma :nevim:

Ty myšlenky, jak zvládnu dítě jsem měla také, stále mám strach, hlavně teď, když se zas vracím zpět.. Cítím na sobě, že nezvládám, když malý déle pláče, jsem na něj pak až hnusná a v sobě cítím zas ty návaly vzteku.. Pak je mi to líto a brečím, omlouvám se mu..Také jsem měla strach, abych mu někdy neublížila, hlavně mám strach, ať se mu to také nepodepíše na psychice později..

Já teda nemám krom rodiny doslova nikoho.. Jen mamku taťku bráchu a malého..

načítám...
Citovat
Zmínit

Lollitka

9160

2095

4.7.23 22:29

načítám...

@NiKhe píše:
@Lollitka no dá se říct, pak už to byly stavy, kdy jsem necítila vůbec nic, což bylo snad horší než cítit smutek nebo tak, byla jsem mimo.. No mě poslal k terapeutce a krátce na to jsem zjistila, že jsem těhotná, takže jsem pak díky přítele nepotřebovala ani terapie ani nic.. Takze léky jsem žádné nebrala (předtím hodně, ale měla jsem je sehnane, ne předepsané.. Různé oblbovaky, které mi prostě večer vyply hlavu a já spala).. Párkrát jsem se i pokusila predavkovat, tak by asi léky silné nebylo dobre mít další doma
Ty myšlenky, jak zvládnu dítě jsem měla také, stále mám strach, hlavně teď, když se zas vracím zpět.. Cítím na sobě, že nezvládám, když malý déle pláče, jsem na něj pak až hnusná a v sobě cítím zas ty návaly vzteku.. Pak je mi to líto a brečím, omlouvám se mu..Také jsem měla strach, abych mu někdy neublížila, hlavně mám strach, ať se mu to také nepodepíše na psychice později..
Já teda nemám krom rodiny doslova nikoho.. Jen mamku taťku bráchu a malého..

Aha, to mě mrzí… A k terapeutce se vracíš k té, kam jsi chodila? Nebo hledáš někoho jiného? Přijde mi, že je teď téměř nemožné někoho sehnat na pravidelnou terapii. No tak to není dobré shánět léky někde načerno. Já je beru od psychiatričky, ale brala jsem už prakticky vše, co existuje na trhu v ČR. Jo já se předávkovala několikrát.
No já bych právě plačící dítě vůbec nedala.
To mě mrzí, že nemáš kamarády, někoho třeba ze školy, nebo tak?
Já si jdu vzít zas Neurol a pokusit se spát, není mi dobře. Klidný večer a držím palce.