Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@LuckaPt píše:
Taky záleží jaký máš vztah se švagrovou. Já jsem se švagrovou kamarádka takže bych ji řekla, že to vím. Třeba zjistíš, že švagr nemůže mít děti tak to zkouší se starouškem aby bylo to zůstalo v rodině.
Ty jo, to by byl teda pěknej hnus ![]()
@Anonymní píše:Řekla bych mu to. I když je fakt, že to Vánoce moc nevylepší.
Vím, že se mě to osobně netýká, ale dělat u nich několik dní během svátků, že je pohoda klídek, na to fakt nemám a manžel mě zná moc dobře, takže tuší a dotírá, co se děje.
Příspěvek upraven 22.12.15 v 18:28
Nepletla bych se do toho a manželovi bych to neřekla. Ničemu tím sdělením nepomůžeš a akorát mu ublížíš. Představ si takovou situaci u svého otce. Já bych to teda vědět nechtěla. Můžeš tím narušit několik pravděpodobně spokojených rodin.
@Anonymní píše:
Máte pravdu a až se to provalí, což s jejich neopatrností očekávám dost brzo, tak si to můj muž dá dohromady a pochopí, co se dělo se mnou
Musíš si to sama srovnat - dokážu to neříct a celou dobu předstírat? Protože kdyby to prasklo a manžel a ostatní zjistili, že jsi to věděla a neřekla, obrátí se to proti tobě. Pokud už teď to tak špatně snášíš, že to je manželovi divné, řekla bych to…jen zvaž kdy, zejména s ohledem na vánoce.
@Keyllah píše:
To že se jí to netýká už není tak úplně pravda. Jde o to, jestli se zakladatelka dokáže chovat tak, jako by se nic nestalo. A to při všech svátcích a setkáních. Protože jestli ne, a každý mám ten práh jinde, a měla by z toho být „špatná“ a neustále to v hlavě řešit a trpěla by tím její rodina, měla by to říct. To že jí nikdo tak či tak nepoděkuje je jasný. Měla smůlu, byla v nesprávný čas na nesprávném místě, ale teď je potřeba to nějak vyřešit…
S tím souhlasím. Jestli si to umí nechat pro sebe a tvářit se, jako že nic, tak dobrý. Blbý je, když si to má někdo nechávat pro sebe, a je z toho špatný on. Trápit by se spíš měli ti dva. Taky bych si to neuměla nechat pro sebe. Bych řekla aspoň baf, nebo tak něco. ![]()
@AnastazieB píše:
Nepletla bych se do toho a manželovi bych to neřekla. Ničemu tím sdělením nepomůžeš a akorát mu ublížíš. Představ si takovou situaci u svého otce. Já bych to teda vědět nechtěla. Můžeš tím narušit několik pravděpodobně spokojených rodin.
Já si zase vůbec neumím představit, že by mi něco takového muž neřekl.
@umea píše:
Nechces to slyset, ale uprimne ti po tom nic neni. Tebe ani tveho manzela se to nijak netyka, nevis, jak se situace ma, z ceho vznikla a jak pripadne zanikne, a nikdo ti nepodekuje a dost mozna ani neuveri, pokud do neceho zacnes rypat; delej, ze jsi nic nevidela a do niceho se nemontuj, neprislusi ti to.
přesně, nepletla bych se do toho…
@Anonymní píše:
„spokojených rodin“?
Přesně, to mě také zarazilo - tchán spí se snachou, tak hlavně, že jsou všichni spokojení
.
Pokud to nerekne, tak nikdy nikdo nezjistí, ze to věděla. Manželovi se muze vymluvit na zdravotni potíže.
Komu tim prospěje, ze neco rekne? Manzel se bude trápit, pujde treba za otcem, rozhada se s nim. Nedejboze pujde za matkou nebo za bratrem. Dve vlastne tri rodiny v rozkladu. Cela velka rodina totálně rozložena.
Nevim jestli ti to stoji za to. Zapomen na to.
@Anonymní píše:řekla bych mu to. myslím manželovi
Pokud jsou tak hloupý a nechají se chytit, už to není jejich věc, jako nejsem z kamene a nedokážu se chovat normálně, už i manžel na mě pozoruje, že nejsem v pohodě
@Anonymní píše:
Máte pravdu a až se to provalí, což s jejich neopatrností očekávám dost brzo, tak si to můj muž dá dohromady a pochopí, co se dělo se mnou
Taky bych nejspíš normálně poradila, ať se do toho nemícháš a děláš, jako bys nic nevěděla. Pokud toho ovšem nejsi schopná, a to zřetelně nejsi, pak bych se svěřila manželovi. A ne kvůli tomu, že jsou to jeho rodiče, tak ať se nějak angažuje, ale čistě proto, aby to nenarušilo vztah váš dvou. Ty ho znáš nejlíp, takže si představ situaci, o které píšeš - jak bude reagovat? Ocení, že ses do toho nemontovala a byla zticha? Nebo ho spíš našve, žes o tom mlčela i před ním? Podle toho se rozhoduj.
@veria píše:
Pokud to nerekne, tak nikdy nikdo nezjistí, ze to věděla. Manželovi se muze vymluvit na zdravotni potíže.
Komu tim prospěje, ze neco rekne? Manzel se bude trápit, pujde treba za otcem, rozhada se s nim. Nedejboze pujde za matkou nebo za bratrem. Dve vlastne tri rodiny v rozkladu. Cela velka rodina totálně rozložena.
Nevim jestli ti to stoji za to. Zapomen na to.
A myslíš, že se dokáže vymlouvat na zdravotní potíže pokaždé, když to na ni „padne“? Kdykoli je uvidí a začne nad tím dumat? Na druhou stranu, jakmile s tímto začne bude vlastně manželovi permanentně lhát, a to je správné?
@veria píše:
Pokud to nerekne, tak nikdy nikdo nezjistí, ze to věděla. Manželovi se muze vymluvit na zdravotni potíže.
Komu tim prospěje, ze neco rekne? Manzel se bude trápit, pujde treba za otcem, rozhada se s nim. Nedejboze pujde za matkou nebo za bratrem. Dve vlastne tri rodiny v rozkladu. Cela velka rodina totálně rozložena.
Nevim jestli ti to stoji za to. Zapomen na to.
Takže lépe kvůli ostatním lhát manželovi a rozložit si tak vlastní rodinu? No nevím…
Lobotomii ne, ale proste se nad to povznést. neni to tvoje starost. Tebe nebo tvoji rodinu to nejak ohrožuje? Nebo o co ti jde? Casem se sok jiste otupi.
@Bersaba píše:
Taky bych nejspíš normálně poradila, ať se do toho nemícháš a děláš, jako bys nic nevěděla. Pokud toho ovšem nejsi schopná, a to zřetelně nejsi, pak bych se svěřila manželovi. A ne kvůli tomu, že jsou to jeho rodiče, tak ať se nějak angažuje, ale čistě proto, aby to nenarušilo vztah váš dvou. Ty ho znáš nejlíp, takže si představ situaci, o které píšeš - jak bude reagovat? Ocení, že ses do toho nemontovala a byla zticha? Nebo ho spíš našve, žes o tom mlčela i před ním? Podle toho se rozhoduj.
Podle mě by byl spíš naštvaný, že mu to neřekla…a pokud by se ještě vymlouvala na zdravotní potíže (jak to někdo radí), tak by mu navíc ještě lhala. To by mohlo narušit vztah jich dvou. A proč? kvůli těm dvěma??