Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Prosím o radu…jsem od puberty psychicky vážně nemocná pobyty v Bohnicích…jde o to že jsem měla delší léčbu bohužel, poznamenalo to vztahu dcera -matka. Teď l věci dcera se mi svěřila že se bojí lidí a chodit ven pocity že ji lidí venku pomlouvají uzavírá se do sebe chtěla jsem ji pomoct a sehnat odbornou pěči jenže tatínek ji napčkoval že psycholog nebo psychiatr zničí život
onau to věří a vyjela poě že nikam nepůjde a já to chtěla včas řešit aby se něco nezanedbalo mám o ní strach zase jsem špatná matka že ji chce znočit život…tak nevím jak s níám jednat…jinak škola nás zve na schůzku ohledně dcery tak se budu nervovat
jinak dcera se učí dobře bude ji 14 let rok nezvládala své emoce hlavně vztek to je nyní lepší
Já spíš nechápu, když se tak dlouho léčíš, že jsi chtěla dítě a chtěla jsi mu předat tvoje dispozice…tak má asi stejné problémy jako ty…
@Anonymní píše: Více
V té době co se narodila tak jsem měla jen socialní fobií zvladatelnou další problémy a diagnózy přišly později až bylo dceři kolem 5 let do té doby by mě n napadlo že se to může tak zhoršit ![]()
@Anonymní píše: VíceČlověk by se neměl rozmnožovat když má psychické problémy? Které léčí?
@Jaja1112 píše: Více
Vždyť píšeš, že máš vážné psychické problémy už od puberty.
@Serpentini ano od puberty sociální fobie a úzkosti vychovala jsem syna vše jsem zvládala jen jsem si nepřipouštěla že přijdou další nemoce
léčim se 9 let na ty další nemoce a je to pořád začarovaný kruh
v6dy mě stabilizující ale v6dy se to semele a jsem pak v háji ![]()
Nikomu bych takové problémy a trápení nepřála musím aspoň dovychovat dceru s občasnou hospitalizací ale už ne dlouhou…dcera mě bude potřebovat ![]()
@Jaja1112 píše: Více
Ano mohou být genetické dispozice a nemusí…to že má lehčí formu soc. fobie neznamená že podědí všechno
Pokud se ti puberťačka zabejčila, že k psychologovi nechce, tak nic neuděláš. Hlavně nebuď otravná matka, která za ní pořád chodí a říká jí, že by tam jít měla a že by měla dělat tohle a tamto… úplně to téma vypusť a pokud s tím nezačne ona, tak to nevytahuj.
Nejvíce situaci pomůžeš, pokud ukážeš podporu. Ujisti ji, že ji miluješ, že tu pro ní jsi a vždycky budeš, že jí vždycky pomůžeš a že se na tebe může kdykoliv obrátit. Pokud si bude chtít popovídat o svých problémech, vyslechni ji. Pokud si bude chtít poslechnout, jak ses s tím vyrovnávala ty, pověz jí to.
Nenuť jí do psychologa a psychiatrů, pouze jí řekni svoje zkušenosti, pokud to dceru bude zajímat. Za zkoušku nic nedá.
Netlač na ní. Pokud se její situace bude zhoršovat, tak možná sama dcera dojde k závěru, že zkusit se má všechno.
Možná přestaň používat názvy jako psychiatr a psycholog a zkus jí kdyžtak říct, že existují i nejrůznější terapeuti, se kterými by si mohla popovídat, pokud by tu bylo něco, co třeba potřebuje s někým probrat, ale nechce to rozebírat s rodiči. Existují i telefonní linky atd…
Ale nenuť jí do toho. Pouze jí ukaž, jaké všechny možnosti případné pomoci existují… a drž se ![]()
@Tayen píše: Více
naprosto souhlasim
moje dcera ma podobny problem, taky odmita k nekomu jit, uz se s tim trapime rok
nejvic pomaha byt tu pro ni, netlacit, mit na ni cas
To je náročná situace 😔. Zkus si s dcerou sednout a otevřeně o tom mluvte – občas pomůže jen se vypovídat, aniž by někdo soudil. ✨ Možná pomůže taky, když ukážeš podporu a najdeš pozitivní příklady, kde odborná pomoc dokázala opravdu pomoct. Možná na ty tatínkovy názory brzy přestane dávat, buď s ní trpělivá. 💖