Poradna duly
Jana Čurdová
@evina1407 píše:Čekáááte chlapečka? Já to během dne tak nevnímám, drobné chvěni. Ale večer, nevím kde bere tu sílu
Kalypsoooo
ahoooojte…mame se fajn, až na záda. v pondělí nás čeká taky velký UZ, tak se mooooc těšímejinak mám v břišku pěkného fotbalistu
Na předporodní kurz si budu volat až za 14 dní (Bulovka Praha), zatím neměli stanovené termíny. Jinak se platí cca 1000Kč za celý kurz a za cvičení pro těhotné 50Kč/h.Holky není tady některé z Vás po operaci štítné žlázy??? potřebuji se na něco zeptat..
Kalypsoooo-uteče to neboj, půjdem asi i se synem, nestihli bychom to ráno do školky, takže všichni. No partner tvrdí, že jemu to pomohlo, on je takový srabiš, já vzhledem k tomu, že sem se dřív o některá miminka starala-sousedi, praxe..-tak sem z toho jak uchopit miminko, jak s ním zacházet apod strach neměla, co bych akorát vypilovala by bylo kojení, ale syn byl hodně malinkatý, neutáhl mlíčko a to byl také problém. Kojila sem do půl roku k tomu přikrmovala, pak sem byla týden bez syna v nemocnici bralaa sem kortikoidy a kojit sem musela přestat poněvadž by mu to ublížilo..takže mě kurz nic moc nedal, ale záleží na jednotlivci a tím, že rodím sekcí neřeším kurz ohledně porodu, jinak bych si to asi poslechla..My akorát půjdem na to co se povídá o porodnici a jak to tam chodí, ale to je snad až nějak ke konci to si musím zjistit. Jina budu rodit v Motole-Praha- a kurz tenkrát zajišťoval myslím Pomat..
Ještě nevím co čekáme…ale bud je to fotbalista nebo akrobatistka
9.2. se to možná dovíme
![]()
@evina1407 píše:
Ještě nevím co čekáme…ale bud je to fotbalista nebo akrobatistka9.2. se to možná dovíme
![]()
To je pěkný, nám chlapečka opakovaně potvrzuji v podstatě od 11.tt, kdy jsem se jen ptala jestli je to už možné poznat. A trefila to.
@kalypsoooo my na kurzu byli u první dcery a musím říct že já osobně se nic nového nedozvěděla, to spíš ten chlap, toho to asi uklidní že je informovaný co a jak. Výhoda byla možnost mrknout na sál i na pokoje, taky nám dali nějaké papíry které jsme si mohli v klidu pročíst a podepsat doma a nemuselo se to dělat pak ve spěchu u příjmu. Teda já šla na vyvolávání, takže spěch se nekonal, ale ostatním to mohlo pomoct ![]()
Vy, jejichž mužům to pomohlo…můžu se zeptat v čem? Asi byli u porodu, že?
Já se bojím koupání a kojení. A s tím mi asi muž nepomůže…respektive mu to nesvěřím ![]()
Me rekl pritel, ze si na to koupani netroufne, protoze se boji, protoze bude strasne malinka, tak aby ji pry neublizil
Kalypsoooo-tak partner nikdy před tím miminko nedržel v ruce, tak to mu asi pomohlo nejvíce do koupání se vrhl kupodivu zcela sám a zvládal to výborně..dokonce i ze začátku přebaloval..měl trochu jinou práci, tak byl s náma skoro měsíc po narození doma, teď bude asi tak týden..S kojením sice nepomohl, ale rád asistoval a radil, což mi už pak i vadilo..ale dost si načetl i se poradil třeba v lékárně, nám pak pomohli kloboučky na kojení, což bylo sice pro syna náročnější, ale vytáhl víc než normálně, i se lépe chytil..Blbé je, že třeba v Motole moc s kojením neporadí, tak to je pak buď na mamince či si pozvat laktační oradkyni..U porodu byl, ale rodila sem sekcí..Myslím, že se nemusíš bát, nastartuje se to a půjde to..Jen jak se říká hodně odpočívat, jíst apod. tak to nám nějak ze začátku nešlo, na jídlo nebyl čas, než sme se zžili tak to bylo vcelku hrozné, ale tak po týdnu už to šlo, syn byl sice moc hodný, hodně spal, ale stejnak..teď asi také na odpočinek nebude moc času zda se mimčo narodí ještě v době chození do školky, tak budem chodit ráno do školky a odpolko pro brášku..ale zas bude stále co dělat a stále se hýbat, tak se mi podaří i třeba pěkně zhubnout.
Taky se bojim porodu, hlavne mam strach abych poznala, kdy mam jet do porodnice
@katanek píše:
Taky se bojim porodu, hlavne mam strach abych poznala, kdy mam jet do porodnice
no, právě
kdy vyrazit? Ačkoli to mame kousek na obilňák, během dne jsem sama doma a odpoledne bude na úvozu zácpa. Já bych byla nejraději, kdyby si mě tam nechali týden před termínem.
@lucypaja píše:
Kalypsoooo-tak partner nikdy před tím miminko nedržel v ruce, tak to mu asi pomohlo nejvíce do koupání se vrhl kupodivu zcela sám a zvládal to výborně..dokonce i ze začátku přebaloval..měl trochu jinou práci, tak byl s náma skoro měsíc po narození doma, teď bude asi tak týden..S kojením sice nepomohl, ale rád asistoval a radil, což mi už pak i vadilo..ale dost si načetl i se poradil třeba v lékárně, nám pak pomohli kloboučky na kojení, což bylo sice pro syna náročnější, ale vytáhl víc než normálně, i se lépe chytil..Blbé je, že třeba v Motole moc s kojením neporadí, tak to je pak buď na mamince či si pozvat laktační oradkyni..U porodu byl, ale rodila sem sekcí..Myslím, že se nemusíš bát, nastartuje se to a půjde to..Jen jak se říká hodně odpočívat, jíst apod. tak to nám nějak ze začátku nešlo, na jídlo nebyl čas, než sme se zžili tak to bylo vcelku hrozné, ale tak po týdnu už to šlo, syn byl sice moc hodný, hodně spal, ale stejnak..teď asi také na odpočinek nebude moc času zda se mimčo narodí ještě v době chození do školky, tak budem chodit ráno do školky a odpolko pro brášku..ale zas bude stále co dělat a stále se hýbat, tak se mi podaří i třeba pěkně zhubnout.
My jsme taky domluvení, že si muž vezme volno. A na miminko se taky bojí sáhnout, tak max v zavinovačce. Ale já na tom nejsem o nic lépe
a vůbec nevadí, že jsem sestra a že jsem ženská, nějak to na mě nemá vliv
Myslíš, že je lepší, když půjdeme oba? Já jsem si prvně říkala, že stačí, když půjdu sama.
a koupaní se bojím, protože když jsem na praxi viděla, jak je myjí, a oni se mrskají. A to, že to zvládly všechny mě vůbec neuklidňuje.
Nevím jestli je to normální, ale já mám pocit, že to stejně není všechno možný. Když si představím, co mam všechno před sebou. Porodem to začíná, a pak už nikdy nekončí…to je taková změna, dochází mi to až postupem času.
A s druhým seš teda dobrá, já si neumím představit ani dvojčata
Tak ja si kazdopadne zavolam sanitku, protoze ani jeden nemame ridicak a ani auto
Holčiny to zvládnete, jste zdravé, chytré, rozumné..a hlavně ono se to tím porodem tak nějak nastartuje..koupání by měli ukázat v nemocnici..my sme to teda neměli ale prý dost pomáhá takové to lehátko do vaničky, kde dítě na něj položíte, ono je trošku ponořené-zádíčka, bříško- rukou už si ho jen přidržujete a druhou oplachujete.. Dvojčata si také nedovedu představit, četla sem deníčk dnes na emiminu o těch dvojčátkách a paní moc moc obdivuju, ale ono jí ani nic jiného nezbývá musí jít dál! My sice auto máme, ale také sem jela sanitkou, poněvadž se partner bál a bylo to dřív než sem měla termín a v noci..
Určitě si myslím, že by na kurz měl jít i manžel, přítel…a až budete mít mimčo doma tak se přestane postupně bát na něj sáhnout i bez zavinovačky..
Jo změna to je a potrvá už celý život, já se o syna bojím pořád a s nástupem do školy ten strach bude větší a větší!
A to, že budem mít druhé dítě neznamená, že se tkaé nebojím, bojím, ale půjde to!
Nejvíc mám asi strach z věcí, které neovlivním, ale zas je blbost se jich bát, když nejsou! Ale i tak je to asi v člověku, ten strach!
a nám na kurzu říkali raději přijet několikrát do porodnice zbytečně než pozdě! Takže bych se nebála si zavolat sanitku či dojet do porodnice i s poslíčkama a s nějakým blbým pocitem..však proto tam jsou..
Kalypsoooo- než se mi zhoršil zdravotní stav, tak sem také dřív dělala v nemocnici a myslím, že sice zkušenost nějakou mám, ale ono dělat to osobně, mít vlastní dítě je zcela jiné..
Nechtěla sem to sem sice vůbec nějak psát, ale třeba Vám tím dodám odvahu, že to vše zvládnete-narodila sem se předčasně ve 29tt, v inkubátoru mi spálili sítnici, tak sem od mala viděla hůř, ale viděla, v páté třídě sem na jedno oko přestala zcela vidět, ale zvykla sem si, vystudovala sem, udělala si dva roky peďák, ošetřovatelství a pracovala sem v nemocnici, před cca8 lety se mi začal zrak horšit, na nic se nepřišo nebo nechtělo přijít, to už nezjistím, po porodu se to ještě víc zhoršilo a pak se přišlo na to, že mám neléčený glaukom-zelený zákal-, který už pokazil co se dalo, takže nyní už rozeznám jen světlo.., když se narodil první syn ještě sem trochu viděla, ale už jen stíny..vše se dá zvládnout a já vždy děti chtěla, i když prognóza od mala byla taková, že se kdykoli poškozená sítnice může zhoršit, ale nikdy sem si to nepřipouštěla, že bych neviděla! Byl to šok, nejsem s tímv yrovnaná, ale děti mi v tom pomáhají, teda zatím jedno..a i partner..Stále si musím říkat, že jsou na tom lidi ještě mnohem hůř.. Takže vůbec nepochybuju, že vy to nezvládnete a budete ty nejlepší maminky!
Určitě na nějaký ten kurz jděte oba..
@lucypaja píše:
Holčiny to zvládnete, jste zdravé, chytré, rozumné..a hlavně ono se to tím porodem tak nějak nastartuje..koupání by měli ukázat v nemocnici..my sme to teda neměli ale prý dost pomáhá takové to lehátko do vaničky, kde dítě na něj položíte, ono je trošku ponořené-zádíčka, bříško- rukou už si ho jen přidržujete a druhou oplachujete.. Dvojčata si také nedovedu představit, četla sem deníčk dnes na emiminu o těch dvojčátkách a paní moc moc obdivuju, ale ono jí ani nic jiného nezbývá musí jít dál! My sice auto máme, ale také sem jela sanitkou, poněvadž se partner bál a bylo to dřív než sem měla termín a v noci..
Určitě si myslím, že by na kurz měl jít i manžel, přítel…a až budete mít mimčo doma tak se přestane postupně bát na něj sáhnout i bez zavinovačky..
Jo změna to je a potrvá už celý život, já se o syna bojím pořád a s nástupem do školy ten strach bude větší a větší!
A to, že budem mít druhé dítě neznamená, že se tkaé nebojím, bojím, ale půjde to!
Nejvíc mám asi strach z věcí, které neovlivním, ale zas je blbost se jich bát, když nejsou! Ale i tak je to asi v člověku, ten strach!
a nám na kurzu říkali raději přijet několikrát do porodnice zbytečně než pozdě! Takže bych se nebála si zavolat sanitku či dojet do porodnice i s poslíčkama a s nějakým blbým pocitem..však proto tam jsou..
Kalypsoooo- než se mi zhoršil zdravotní stav, tak sem také dřív dělala v nemocnici a myslím, že sice zkušenost nějakou mám, ale ono dělat to osobně, mít vlastní dítě je zcela jiné..
Nechtěla sem to sem sice vůbec nějak psát, ale třeba Vám tím dodám odvahu, že to vše zvládnete-narodila sem se předčasně ve 29tt, v inkubátoru mi spálili sítnici, tak sem od mala viděla hůř, ale viděla, v páté třídě sem na jedno oko přestala zcela vidět, ale zvykla sem si, vystudovala sem, udělala si dva roky peďák, ošetřovatelství a pracovala sem v nemocnici, před cca8 lety se mi začal zrak horšit, na nic se nepřišo nebo nechtělo přijít, to už nezjistím, po porodu se to ještě víc zhoršilo a pak se přišlo na to, že mám neléčený glaukom-zelený zákal-, který už pokazil co se dalo, takže nyní už rozeznám jen světlo.., když se narodil první syn ještě sem trochu viděla, ale už jen stíny..vše se dá zvládnout a já vždy děti chtěla, i když prognóza od mala byla taková, že se kdykoli poškozená sítnice může zhoršit, ale nikdy sem si to nepřipouštěla, že bych neviděla! Byl to šok, nejsem s tímv yrovnaná, ale děti mi v tom pomáhají, teda zatím jedno..a i partner..Stále si musím říkat, že jsou na tom lidi ještě mnohem hůř.. Takže vůbec nepochybuju, že vy to nezvládnete a budete ty nejlepší maminky!
Určitě na nějaký ten kurz jděte oba..
pěkné, seš opravdu hrdinka, klobouk dolů
předčasný porod, to je asi to, čeho ho na porodu bojím nejvíc. (když vynechám špatné konce a tak) Jak říkáš, pojedu raději zbytečně, stejně už mě tam znají, teď jsem tam teda od začátku prosince nebyla, ale určitě by si vzpomněly ![]()