Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@hmonika píše:
Ja byla na ukonceni v 18tt kvuli VVV. Diagnozu jsem se dozvedela v patek a v pondeli jsem sla na vyvolani porodu(potratu).Cely vikend jsem se podvedome loucila, bala jsem si pohladit bricho, nechtela jsem citit pohyby, bylo to sileny.
Na porodnim boxu jsem se s nim v duchu loucila a prosila ho, aby uz odesel, vubec se mu nechtelo
Drz se, preju hodne sil
Jako kdybyste mi mluvila z duše, jsem 20tt, ve středu nám poprvé řekli že něco není OK, v pátek nejistou prognózu, a v pondělí musím jet..je to hrozné, možná to měli udělat hned.. je to hrozné, taky vždy když kopne, nevím co mám dělat…
@Anonymní píše:
Jsem 20.týden, ano miminko není zdravé. Prognóza je nejistá a nic hezkého by nás ani jeho nečekalo. Vše konzultujeme s genetikem, který si sám není jistý, co to může být…miminko jsme moc chtěli
Tak k tomu snad jen, že děláte to nejlepší pro malé i pro sebe. Když už je takto velké, chtěla bych ho asi vidět, udělat opravdu nějaký ten otisk, ale jak jsem psala, je to pouze na tom, co cítíte vy… A jen ještě dodám, že vše má určitě svůj určitý smysl, věřím, že tato zkušenost váš vztah posílí a brzy budete mít v ruce test s dvěmi //;-) známá měla také postižené miminko, musela na potrat, pak se jim dlouho nedařilo (přes rok), no a nakonec mají krásná dvojvačná dvojčátka, zdravá, krásná ![]()
@Anonymní píše:
Jsem 20.týden, ano miminko není zdravé. Prognóza je nejistá a nic hezkého by nás ani jeho nečekalo. Vše konzultujeme s genetikem, který si sám není jistý, co to může být…miminko jsme moc chtěli
to je mi moc líto:( vím určitě, že v takové situaci bych se rozhodla stejně. Moc přeji, ať to přebolí a další pokus ať dopadne
Žádný rozlučkový rituál neznám, snad bych chtěla ty chvíle před sdílet jen s manželem, navzájem si být útěchou a oporou.
@zoy píše:
Není. Mě ten příspěvek vyzněl jako potrat plodu s velmi špatnou diagnózou, kde pokračování těhotenství by bylo jen prodlužování nevyhnutelného. Pak je potřeba pohřbu a rozloučení se zcela normální a tvůj příspěvek poněkud necitelny.
Ano, byl trochu necitelný. Ale je to jen slabý odvar toho, co zakladatelku může čekat v porodnici, když zažádá o vydání tělíčka k pohřbení něčeho, o jehož usmrcení před chvílí sama rozhodla. „Pohřeb“ a „interrupce“ současně jdou z logiky věci úplně proti sobě a lidé ve zdravotnictví si bývají tohoto rozkolu vědomi. Proto nepovažuji za rozumné žádat o vydání tělíčka k pohřbu. Pokud by po potratu přišel pocit viny, ne nečastý, zakladatelce by to jen přitížilo. Lepší by asi byl jen symbolický obřad, s vypouštěním balónků někde na louce, zarámováním fotky z ultrazvuku, prostě něco, co by připomínalo miminko, když ještě bylo miminkem.
@zoy píše:
Není. Mě ten příspěvek vyzněl jako potrat plodu s velmi špatnou diagnózou, kde pokračování těhotenství by bylo jen prodlužování nevyhnutelného. Pak je potřeba pohřbu a rozloučení se zcela normální a tvůj příspěvek poněkud necitelny.
Přesně tak jsem to myslela, jen bohužel pan Dr. nám řekl že do 24tt. není možné vyžádat tělíčko a udělat pohřeb. Bohužel. Já jsem 20tt… Nikde jsem nenapsala že plod není dítě, naopak naše miminečko mělo již jméno a uzpůsobili jsme mu náš život, již teď.
Dotaz byl na rozloučení, pokud někomu něco pomohlo v podobné situaci.
Moc mě to mrzí ![]()
Také bych se zachovala stejně. Obávám se, že každý se ze zármutkem vyrovnává opravdu jinak. Snažte se být sis mužem navzájem oporou. Já bych se například nedokázala dívat na připravené dětské věci, byla bych vděčná, kdyby je někdo z rodiny či známých odvezl a uskladnil, než největší zármutek odpluje. Ale vím, že rána v srdíčku bude navždy. Tady asi závisí na tom, jací jste typ lidí, existují rozlučkové rituály, mně se moc líbí projekt „les vzpomínek“ - odkaz: http://lesvzpominek.cz/
Ale na to asi musíte bych ten typ lidí. Posílám mnoho sil, nebojte se truchlit, ale věřte, že pro andílka děláte správnou věc a moc vám přeji co nejdříve plnou náruč se zdravým miminkem ![]()
Kamarádka věděla, že nosí miminko s hodně nemocným srdcem. Rozhodli se, že si ho nechají. Nedopadlo to dobře, rodila už mrtvé miminko cca ve 22tt, vše doma nachystáno a těšili se všichni hrozně moc. Udělali doma rozloučení a zasadili mu stromek. Měl to být syn. Je to víc jak rok a pamatuju si dodnes, jak mi bylo hrozně, když mi od ní přišla ta smutná zpráva.
Myslím, že na tohle pomůže jen čas a za nějakou dobu nové miminko. Ona zatím žádné nemá. Přeju ti hodně síly a neboj se požádat o odbornou pomoc, kdyby toho na tebe bylo moc.
@Anonymní píše:
Jako kdybyste mi mluvila z duše, jsem 20tt, ve středu nám poprvé řekli že něco není OK, v pátek nejistou prognózu, a v pondělí musím jet..je to hrozné, možná to měli udělat hned.. je to hrozné, taky vždy když kopne, nevím co mám dělat…
Bude to ted hodne tezky.Bude to strasne moc bolet, ale chce to cas.po sestinedeli jsem mohla rict, ze mi je lip.
Porad to boli, neni hodina, kdy bych si na andilka nevzpomnela, ale uz nevzpominam s bolesti, ale s velkou laskou ![]()
Preju hodne sil a drzte se ![]()
@neila píše:
@SlečnaDahlia tak ses tady vyblila snad je ti lépe
Mohu se zeptat, kde jsem blila? Jako jediná z vás jsem dala zakladatelce smysluplnou radu, že není rozumné žádat v nemocnici o vydání tělíčka k pohřbu, protože potrácí se plod, ne člověk, a pohřbívá se člověk. Což ostatně zakladatelka sama potvrdila v dalším příspěvku, kde jí totéž řekl lékař. Do 24.týdne se z pohledu legislativy nejedná o dítě a zakladatelka tento pohled přijímá tím, že podstupuje lékařsky indikovaný potrat ve 20.týdnu. Proto jsem taky řekla, že by bylo lepší, kdyby se uspořádalo rodinné rozloučení s vypouštěním balónků, kde by byla fotka miminka na ultrazvuku z doby, kdy ještě bylo miminkem, ale nic, co by připomínalo konec těhotenství bez dítěte v náručí. Kdyby tento dotaz zazněl v jiném státě za jiných zákonných podmínek, moje odpověď by byla jiná. Takhle je jen pragmatická.
@SlečnaDahlia píše:
Není absurdní žádat o pohřeb něčeho, co zakladatelka nepovažuje za dítě?
Tvou reakci nevidím jako necitelnou, taky si pod potratem z osobních důvodů nepředstavím UPT z důvodů vad plodu, které nejsou slučitelné se životem. Napadlo mě v podstatě totéž, co tebe.
Zakladatelko, píšeš, že prognóza je nejistá. Máte dost informací? Jste si jistí, že pro vaše dítě nejde nic udělat? Nemá žádnou šanci?
Jestli jste si jistí a chcete to udělat, udělejte to. Ale nějaká dramatická loučení bych si na tvém místě rozmyslela. Pomůže ti to? Jak se budeš cítit na pohřbu dítěte, kterého jsi…nevím, co dosadit za slovo, napadá mě jen jedno. Kdyby přišel jeho čas a ty jsi za něj bojovala, pak pohřeb a andílky chápu. Ale takhle…
@SlečnaDahlia …ano a nezapomněla si zmínit „její rozhodnutí“ „usmrtit“ to něco „co ona za dítě nepovažuje“… Obaluj si to jak chceš, pragmatickou radu si zmínila až v posledním příspěvku. Tvé zákeřné sdělení bylo dost dobře čitelné
To považuji za výblitek.
Zakladatelko, píšeš, že prognóza je nejistá. Máte dost informací? Jste si jistí, že pro vaše dítě nejde nic udělat? Nemá žádnou šanci?
Jestli jste si jistí a chcete to udělat, udělejte to. Ale nějaká dramatická loučení bych si na tvém místě rozmyslela. Pomůže ti to? Jak se budeš cítit na pohřbu dítěte, kterého jsi…nevím, co dosadit za slovo, napadá mě jen jedno. Kdyby přišel jeho čas a ty jsi za něj bojovala, pak pohřeb a andílky chápu. Ale takhle…Přesně tohle jsem měla na mysli tím, co tady jiní nazývají „necitelností“ a „blitím“. Rozloučení ve formě pohřbu s tělíčkem v urně v tomhle případě v podstatě není možné, krom toho, že je absurdní. Pro psychiku rodičů, kteří se za takových okolností museli dítěte vzdát, to není ani dvakrát nejlepší. Já jsem za obřad, pokud to tak zakladatelka cítí, ale neformální, s něčím, co připomene tu šťastnou dobu strávenou s dítětem, klidně jenom ve dvou (s partnerem, maminkou, kamarádkou). Ze zkušenosti opravdu nedoporučuji dělat si otisky nožiček apod., protože v téhle situaci (a to opravdu neteoretizuji, doprovázela jsem tak v rámci praxe některé ženy) to více připomene smutné okolnosti odchodu miminka, než miminko samotné.
@neila píše:
@SlečnaDahlia …ano a nezapomněla si zmínit „její rozhodnutí“ „usmrtit“ to něco „co ona za dítě nepovažuje“… Obaluj si to jak chceš, pragmatickou radu si zmínila až v posledním příspěvku. Tvé zákeřné sdělení bylo dost dobře čitelnéTo považuji za výblitek.
Považuj si to za co chceš, to jaksi není můj problém. Pokud v tom vidíš „zákeřné sdělení“, sorry, ale taky tvůj problém.
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.
Jsem 20.týden, ano miminko není zdravé. Prognóza je nejistá a nic hezkého by nás ani jeho nečekalo. Vše konzultujeme s genetikem, který si sám není jistý, co to může být…miminko jsme moc chtěli