Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
http://www.prazdnakolebka.cz/ možná pomůže mrknout na osudy dalších maminek… zkus zapátrat tam…
Pokud bych ještě měla čas, tak bych navštívila dalšího genetika…pokud píšeš, že prognoza je nejistá a nikdo neví, co to je…Doporučím ti, pokud máš možnost, kontaktuj Genetické centrum v Českých Budějovicích Mudr. Čutku…je to náš kamarád a je fakt dobrej, hlavně je možnost konzultace s jeho tatínkema a ten je opravdu skvělej diagnostik. Pak pokud to bude špatně, bych se rozhodovala…přeju hodně sil
Jestli miminko chtít vidět a nebo ne, bych se rozhodla až na místě…podle okolností..a míry postižení. Stála jsem na prahu takového rozhodnutí v 17tt…Down 1:25 a nakonec bylo štěstí na naší straně a neprokázalo se nic, dcera je v pořádku. Ale přesně vím, jak uvažuješ, taky jsem přemýšlela, jak to zvládnu…proboha jak to zvládnu
Musíš zatnout všechny síly a musíš to přežít…
aby sis pak mohla porodit za chvíli zdravé miminko
Drž se, na tohle neexistuje návod a bohužel ani jiná osobní zkušenost není přenositelná…každý cítí ztráty a bolesti jinak…to z něj nedělá horšího člověka, jen byl pro život vybaven jiným prahem citové bolesti.
@neila píše:
@SlečnaDahlia …ano a nezapomněla si zmínit „její rozhodnutí“ „usmrtit“ to něco „co ona za dítě nepovažuje“… Obaluj si to jak chceš, pragmatickou radu si zmínila až v posledním příspěvku. Tvé zákeřné sdělení bylo dost dobře čitelnéTo považuji za výblitek.
Jenže ta slova, co jsi umístila do uvozovek a nazvala výblitky jsou pravdivá tvrzení. Ani jedno z nich nemůžeš zpochybnit. Vyrovnat se s nimi a přijmout je není lehké, ale hodně nahlas křičet, že jsou to zákeřné výblitky - ani to z nich ty výblitky rozhodně neudělá.
@SlečnaDahlia @hanka.br. kazdy to bere jinak.Pro me je ukonceni tehotenstvi kvuli VVV nebo z genetickych duvodu stejny jako kdyz miminku prestane bit srdicko. A je to andilek. Nosily jsme ho pod srdcem a milovaly.
@hanka.br @SlečnaDahlia to rozhodnutí neudělala sama, ale s manželem a to z velice vážných důvodů. Říkejte si co chcete, ale servírovat jí to tady tímhle stylem je nemístné, nechutné a sprosté a ač by to z vašeho pohledu bylo jakkoliv pravdivé (což není z toho, co slečna napsala, protože to byly její domněnky, které zakladatelka vyvrátila), tak je to prosté zlomyslný výblitek, akutní potřeba ukázat na její „špatné“ rozhodnutí. Jak kdyby t už tak neměla dost těžké, že… ![]()
@neila píše: @hanka.br @SlečnaDahlia to rozhodnutí neudělala sama, ale s manželem a to z velice vážných důvodů. Říkejte si co chcete, ale servírovat jí to tady tímhle stylem je nemístné, nechutné a sprosté a ač by to z vašeho pohledu bylo jakkoliv pravdivé (což není z toho, co slečna napsala, protože to byly její domněnky, které zakladatelka vyvrátila), tak je to prosté zlomyslný výblitek, akutní potřeba ukázat na její „špatné“ rozhodnutí. Jak kdyby t už tak neměla dost těžké, že…
souhlasím s tebou. Hanka.br se ráda stylizuje tímhle ochranitelským „jistě to půjde zvládnout“ směrem, ovšem rozštěp její holčičky je ještě „velká sranda“. Je spousta vad, které končí smrtí a nebo doživotním upoutáním na lůžko a utrpením všech. Toho dítěte a jeho maminky především. Podle mě je maminka zakladatelka naopak velmi statečná a rozhodně ne žádný srab. Podle mě je spíš sobecké nechat si dítě za každou cenu. Ale každého věc. Opravdu ať se každý rozhodne podle sebe!! Tady se maminka už rozhodla, tak jí buďme oporou, byť neznáme přesně tu vadu.
Zakladatelko, myslím, že většina říká, že je lepší se rozloučit s miminkem v náručí, než si ho nenechat ukázat. Že v tu chvíli je to těžké, ale nakonec jsou maminky rády, že se mohly takto rozloučit. Možná i nějakou fotku a otisky nožiček a ručiček…
Asi bych chtěla něco hmatatelného. Je mi to moc líto a držím ti palce
![]()
@mau-mau Když už jsi na mě vytáhla moji dceru, dovol mi aspoň napsat, že jsem hovořila s několika maminkami, které se pro UPT z důvodu této vady rozhodly, pro nejisté prognózy lékařů a prostě proto, že se bály a nespojily se s žádným z rodičů. Vyčítaly si to, byly zničené. Podporuju i mámy, které tohle všechno vědí, přesto se pro UPT rozhodují, žádné z nich bych nikdy neřekla, že je to špatné rozhodnutí. Neudělala jsem to ani teď! Prognózy lékařů jsou jedna věc, skutečný život rodin, které se přes prognózy rozhodly jinak, to je věc druhá. Dnes se indikuje UPT i pro vady, které řešitelné jsou, jsou řešitelné tak, aby děti s nimi žily normální život. Pokud si myslíte, že vám lékaři dodávají v tomto směru optimismu, je to spíše naopak, rodiče ty informace musejí hledat aktivně mezi rodiči dětí se stejnou dg. Tak můžete radit zakladatelce, jak své dítě důstojně pohřbít, ale prosím, nenadávejte mi za to, že se snažím jí ještě ukázat cestu.
@Anonymní píše:
Zdravím Vás,
omluvte anonymitu, ale toto je opravdu hodně osobní..
Za méně než 48 hodin mě čeká potrat,… (prosím nesudně, neznáte prognózu a důvody, které jsou opravdu vážné a osobní)
Miminečko jsme chtěli, kompletní oblečení do 3m. máme, část výbavičky (zavinovačku, dudlíky,…) také již máme. S přítelem jsme koupili byt, větší než ve kterém jsme teď (a jsme v pronájmu). Prostě jsme opravdu udělali vše, co bylo v našich silách.
Hrozně se bojím, že teď neudělám něco, čeho pak budu litovat… Nějaké rozloučení, vzpomínka, napadá Vás prosím něco? klidně z vlastní zkušenosti… prožíváme to nejhorší co nás mohlo potkat, nechte si prosím blbé komentáře, jsme zoufalí a bojím se něco nezanedbat, abych toho pak nelitovala…Děkuji, já ještě s mým andílkem
![]()
![]()
Velmi doporučuji shlédnout dokument ČT Nejtěžší volba.
Drž se. ![]()
@Anonymní píše:
Přesně tak jsem to myslela, jen bohužel pan Dr. nám řekl že do 24tt. není možné vyžádat tělíčko a udělat pohřeb. Bohužel. Já jsem 20tt… Nikde jsem nenapsala že plod není dítě, naopak naše miminečko mělo již jméno a uzpůsobili jsme mu náš život, již teď.Dotaz byl na rozloučení, pokud někomu něco pomohlo v podobné situaci.
Je mi to moc líto. Já vím jak to bolí
Musela jsem to absolvovat před týdnem
Sice jsem byla „jen“ve 14.týdnu, ale to miminko bylo už mojí součástí…V úterý jsme se dověděli „vady neslučitelné ze životem“.
Celou dobu jsem s miminkem mluvila, omlouvala se a plakala. V den zavedení první tabletky jsem se ještě jednou omluvila a po prosila miminko o odpuštění
Řekla jsem mu, že ho čeká hežčí místo bez bolesti. A že tam na něj čekají dědečkové a budou už navždy spolu.Hned po první tablete bylo miminko pryč
Cestou domů z nemocnice další den jsme koupili sošku andílka a doma jsme ji uložili na zahradě pod růži. Každý den ráno se na ní podívám a pozdravým svoje děťátko
Pomáhá mi to. Navždy to bude bolet, ale já musím žít dál kvůli dětem co už mám. Hlavně se rozluč! Breč, pros ho o odpuštění. Po potratu jsem ho ho neviděla, ale mám tady první fotečku z uzv zarámovanou. Přeju ti hodně síly a udělej to co ti říka tvé srdce a co ti pomůže se s tím srovnat.
![]()
@hanka.br. píše:
Tvou reakci nevidím jako necitelnou, taky si pod potratem z osobních důvodů nepředstavím UPT z důvodů vad plodu, které nejsou slučitelné se životem. Napadlo mě v podstatě totéž, co tebe.Zakladatelko, píšeš, že prognóza je nejistá. Máte dost informací? Jste si jistí, že pro vaše dítě nejde nic udělat? Nemá žádnou šanci?
Jestli jste si jistí a chcete to udělat, udělejte to. Ale nějaká dramatická loučení bych si na tvém místě rozmyslela. Pomůže ti to? Jak se budeš cítit na pohřbu dítěte, kterého jsi…nevím, co dosadit za slovo, napadá mě jen jedno. Kdyby přišel jeho čas a ty jsi za něj bojovala, pak pohřeb a andílky chápu. Ale takhle…
Celkem mě mrzí vaše reakce… přesně takových lidí jsem se bála.
Vy byste se možná rozhodla jinak, ale nám když řekli že dítě bude fyzicky postižené určitě, a mentálně možná..tak co? Doufala byste aby žil normální človíček v nemocném postiženém těle, trápil by se…nebo byste doufala aby nevnímal, byl retardovaný, zaostalý..a co by měl prosím pěkně ze života? Co naše rodina měla ze života? Proč jsou vynalezlé ultrazvuky? Přesně proto, aby se zjitily vývoj. vady, gen. poruchy…přesně proto.. ne proto že ženy by nevydžely „vidět“ svoje miminko 9 měsíců… myslím že se mnou souhlasí většina…
Kdyby nám řekli, že bude mít postiženou ruku…v životě by mě nenapadlo ani uvažovat o potratu,,, když ale všichni doktoři kývou hlavou, že nám doporučují potrat…není vůbec jisté jak kvalitní by měl život. Bohužel, tady se jedná o opravdu velké vady.
@Mamulienka píše:
Je mi to moc líto. Já vím jak to bolíMusela jsem to absolvovat před týdnem
Sice jsem byla „jen“ve 14.týdnu, ale to miminko bylo už mojí součástí…V úterý jsme se dověděli „vady neslučitelné ze životem“.
Celou dobu jsem s miminkem mluvila, omlouvala se a plakala. V den zavedení první tabletky jsem se ještě jednou omluvila a po prosila miminko o odpuštění
Řekla jsem mu, že ho čeká hežčí místo bez bolesti. A že tam na něj čekají dědečkové a budou už navždy spolu.Hned po první tablete bylo miminko pryč
Cestou domů z nemocnice další den jsme koupili sošku andílka a doma jsme ji uložili na zahradě pod růži. Každý den ráno se na ní podívám a pozdravým svoje děťátko
Pomáhá mi to. Navždy to bude bolet, ale já musím žít dál kvůli dětem co už mám. Hlavně se rozluč! Breč, pros ho o odpuštění. Po potratu jsem ho ho neviděla, ale mám tady první fotečku z uzv zarámovanou. Přeju ti hodně síly a udělej to co ti říka tvé srdce a co ti pomůže se s tím srovnat.
![]()
![]()
I Vám přeji hodně sil
je to hrozné..potkalo nás něco podobného..
@zoy píše:
Není. Mě ten příspěvek vyzněl jako potrat plodu s velmi špatnou diagnózou, kde pokračování těhotenství by bylo jen prodlužování nevyhnutelného. Pak je potřeba pohřbu a rozloučení se zcela normální a tvůj příspěvek poněkud necitelny.
Mě taky. Dokonce jednoznačně. Některé uživatelky to buď tak nemyslí a neumějí se vyjadřovat, tak to prostě nešťastně vyzní, nebo jsou prostě už takové - z principu už podezřívavé, nevnímají význam napsaného a snaží se tam propašovat něco svýho. Co naděláš. Nic. ![]()
Podle aktuální novely zákona o pohřebnictví je vydání ostatků po potratu možné. Zdravotnické zařízení je povinné je uchovávat 96 hodin od potratu a tato skutečnost je dle zákona stejná jako by šlo o úmrtí. Pokud zakladatelka bere UPT stejně, jako by třeba miminku přestalo bit srdíčko a má dojem, že by ji eventuální pohřeb pomohl s vyrovnáním se s nepřízní osudu, tak je třeba v čas zažádat a k tomu je třeba o tom vědět.
Zakladatelko, moc me mrzí, co tebe a ostatní, které si prošly podobnou zkušenosti, potkalo. Jednoznačně chapu tvé rozhodnutí a udělala bych stejne. Ve vzdálené rodině mame případ, kdy maminka věděla, ze dite bude vážně postižené a přesto si jej nechala. Mentálně je v poradku, fyzicky pohne jedním prstem. Prognóza byla, ze se nedozije třetích narozenin, dnes ma 25 let. Rodiče o nej pečují na plný úvazek, zmaha je to fyzicky i psychicky, překvapivě tady nevydržela nápor mama a odešla, proste rodiče cely svůj život obětovali peci o syna a ted se boji, co sním bude az se o nej tatinek nebude moct postarat.
Zakladatelko, přeji sílu překonat, co te potkalo
Omlouvam, se za anonym z důvodu citlivých údajů o rodině.
Skoro celý svůj pracovní život pracuji s dětmi s postižením. Nedokážu si představit, že bych měla zabít své dítě proto, že by bylo mentálně nebo tělesně postižené. Tisíce rodin u nás v republice žijí s takovými dětmi a pokud pomminu těch pár úplně nejtěžších případů, tak žijí dost plnohodnotné životy.
Znáš nějaké takové rodiny nebo děti s obdobnou diagnózou?
Zakladatelko, je to tvoje rozhodnutí, nikdo tě soudit nemůže, každopádně ty si s tím svým rozhodnutím budeš žít celý život a já ti takový život nezávidím. Myslím, že ve výsledku se vždycky žije lépe té ženě, která takové dítě přijme a postará se o něj ( v současnosti je hodně podpůrných institucí - speciální školky, školy, potom denní stacionáře - to dítě není 24 hodin denně doma), než té, která se ho zbaví a zvolí si jednodušší život. Čekám kamenování, ale bohužel, život není jen sluníčkový.
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.