Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@Anonymní píše:
Prosím o anonym.Chtěla bych se zeptat především těch, které jste na potratu byly, jaké jste měly pocity, když jste zákrok podstoupily, co se vám honilo hlavou, a jak šel váš život dále, i bez dítěte? Vypořádaly jste se s tím? Dá se pak vůbec sama se sebou žít?
Klidně pište anonymně, jen prosím o upřímnost.. děkuju
už je to dávno…ale u mně to byla uleva, protože jsem dítě v tu
dobu nechtěla…žadné psychické následky určitě nemám
@Anonymní píše:
Wani:Samzrejme ze jsem srabak jsem po onkolecbe a dalsi dite jenze kdyz ti v 10tt na utz pusti srdce a zeptaji seVami jak se tedy rozhodnete? je to neprijemneHold jsem srab volim zivot!:)))
Tak pokud by mě těhotenství po onkoléčbě ohrožovalo na zdraví nebo životě, volila bych potrat, obvzlášt, když už děti mám ![]()
@GabinkaCh píše:
Jediné, kdy bych na potrat šla je po znásilnění anebo kdyby mělo být dítě postižené. Nejvíc mě fascinuje, když ženská napíše že šla na potrat protože už dvě děti má a třetí nechce.
To mně tedy vůbec nefascinuje, naopak to chápu..taky bych tři děti nechtěla
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.