Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Potrat - pocity potom
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
15.1.18 17:18
Otazkou je jestli na ten potrat jdeš dobrovolně, nebo musíš ukončit těhotenství z důvodu neprospivajicího plodu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
Anonymní
15.1.18 17:38
V rodině mám případ dobrovolného potratu. Vše mluvilo pro potrat. Šla a nelituje. Byla mladá, peníze žádný, dluhy, otec dítěte jen šuk na jedné akci, ani jeho jméno neznala.
- Citovat
- Upravit
15.1.18 17:47
@Anonymní píše:
Prosím o anonym.Chtěla bych se zeptat především těch, které jste na potratu byly, jaké jste měly pocity, když jste zákrok podstoupily, co se vám honilo hlavou, a jak šel váš život dále, i bez dítěte? Vypořádaly jste se s tím? Dá se pak vůbec sama se sebou žít?
Klidně pište anonymně, jen prosím o upřímnost.. děkuju
A jaký důvod je u Tebe? Znásilnění, tíživá finanční situace? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.1.18 18:15
JÁ bych do dobrovolného potratu nešla, člověk si to může na stáří vyčítat. Také jsem po potratu nuceném a v měsíci, kdy miminko mělo už 12cm, pocity strašné, nejhorší je, když už miminku dáte jméno a znáte pohlaví. Hned po revizi jsem se uklidnovala, že jsem mladá a že se nám to může povést klidně ještě 5× a že to bude ok, ale zároven tu je pořád ten strašák, co když to budu muset prožít znovu.. Možná potrat v prvním měsíci, dvou, není tak náročný na psychyku, jako potrat vyvolávaným porodem, kdy se snažíte rodit, ale nečeká vás ten pohled na uplakané, zmačkané miminko, co se chce přisát.. Také poporodní šesti nedělí je na psychyku také velký záhul.. Zůstane bříško po miminku, co se potřebuje cvičením stáhnout a dlouho vám ten den připomíná, nosíte stahovací podprsenku, abyste se nerozkojili, berete hormony na potlačení spuštění mléka, nic hezkého… 
Nejkrásnější pocit je nosit a porodit zdravé dítě, za jakýchkoliv okolností, vždy jsou tu nějaké možnosti, je to role matky - úloha ženy na tomhle světě…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.1.18 18:17
Musíš si to srovnat v hlavě především ty. Já jsem věděla proč tam jdu a proc si dítě nenechám, takže nemělo smysl nad tím dal hloubat. Život potom sel normálně dal, líto mi to bylo, ne že ne ale žádný trauma nebo tak se nekonalo. Vlastně neznám žádnou ženu která by se s tím nesmířila a měla z toho nějaké psychické potíže.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.1.18 18:41
Mame v rodine dobrovolny potrat. Segra byla a pocity? Asi jako kdyby sla na odber krve. Je ji to uplne jedno, neresi to.
- Citovat
- Upravit
15.1.18 18:43
Nezlob se ale pokud jsi šla dobrovolně odmítám se k tomu dal vyjadřovat, musela bych byt zlá a to se mi zrovna nechce dneska 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
15.1.18 18:44
@Anonymní píše:
Prosím o anonym.Chtěla bych se zeptat především těch, které jste na potratu byly, jaké jste měly pocity, když jste zákrok podstoupily, co se vám honilo hlavou, a jak šel váš život dále, i bez dítěte? Vypořádaly jste se s tím? Dá se pak vůbec sama se sebou žít?
Klidně pište anonymně, jen prosím o upřímnost.. děkuju
Ahoj, já mám za sebou 2 samovolné potraty, naštěstí mám jedno dítě a děkuji Bohu za něj…pokaždé mi bylo strašně, vnímám to jako vlastní selhání 
a dodnes je mi to moc líto. Mám známou měla 9 potratů, ke které chtěla, dnes je sama bezdětná, děti už mít nemůže, manžel jí umřel, je na světě sama. Nikdy nevíš co před tebe osud postaví, rozhodnutí je jen a jen na tobě, nezávidím ti. Monika
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.1.18 18:46
Byla jsem-donucena bývalým přítelem. Už bych nešla. Od te doby jsem 3× samovolne potratila.
Já se bohužel smirit nedokázala.
- Citovat
- Upravit
Marie432875
15.1.18 18:47
Myslim, ze nejvíc záleží na tobe, jak to mas nastavené uvnitř sebe - bud dite vnímás jako živou bytost uz od prvopočátku jeho zrození, nebo ti embryo v břichu nic neříká a dokud se nenarodi, neberes ho jako sve dite. Každá žena to muze vnímat jinak a potom ji také jinak ovlivní případná interrupce. Znám ženu, která šla na dobrovolný potrat, neměla problem o tom mluvit, nic to v ni nenechalo (uz je to pres 20 let). A znám taky ženu, která se zhroutila a skončila na antidepresivech. Jooo holka, k tomuhle ti rozhodnuti ostatních nepomůže. To musíš vedet srdcem ty sama…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
15.1.18 18:53
Byla jsem dobrovolně, dvě děti už mám a na třetí jsem se opravdu necítila, líto mi to bylo jen kvůli manželovi, jsem s tím naprosto srovnaná a nelituji, nedovedu si představit mít teď ještě mimino.
- Citovat
- Upravit
15.1.18 19:59
@Ennny píše:
Nezlob se ale pokud jsi šla dobrovolně odmítám se k tomu dal vyjadřovat, musela bych byt zlá a to se mi zrovna nechce dneska
Já to řeknu - zakladatelka diskuze upřednostnila partnera před dítětem, teď má výčitky svědomí. Nedivím se tomu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.1.18 20:01
@Enmamma děkuji ja bych vrcela jak pes na zloděje tak se radši nevyjadruju
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Prázdná náruč, deníčky na eMiminu
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
Kam jít, aby se zajímali?
- 23.04.26
- Kira75
Perimenopauza
- 22.04.26
- Anet1983
Nopregy, funkčnost během posdleního dne ovulace
- 20.04.26
- Anonymní
Prosím o anonym.
Chtěla bych se zeptat především těch, které jste na potratu byly, jaké jste měly pocity, když jste zákrok podstoupily, co se vám honilo hlavou, a jak šel váš život dále, i bez dítěte? Vypořádaly jste se s tím? Dá se pak vůbec sama se sebou žít?
Klidně pište anonymně, jen prosím o upřímnost.. děkuju