Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Potraty kdysi dávno
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
25.8.18 08:24
@rokris píše:
JJ, byly spíš proti. Ženský tam chodily se strachem, že to neprojde. Na něco to asi bylo i dobrý. Lidi si dávali víc bacha.
No, vzhledem k tomu, ze v 70. a 80. letech bylo rocne provedeno cca 70 tis. UPT, nyni je to kolem 20 tis. rocne, prisne urcite nebyly a lidi si vic bacha nez dnes nedavali. Interupce byly formou “antikoncepce”.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.18 09:15
Tak mě jen čistě hypoteticky napadlo zda opravdu vás má s vaším tátou. Když ona za to nemůže že se ji to přihodilo nemá to s někým jiným či dokonce něco horšího. Omlouvám se za tak troufalou myšlenku ale tak mi to proběhlo hlavou. A s tím živením mám to samé ale neberu to tak odpovím jen že si nás neměla dělat a pak se ji zeptám co bx bez nás dělala je nás celkem 5 ????????
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.8.18 09:23
@Anonymní píše:
Holky děkuji všem za příspěvky, napsaly jste mi moc hezky podpůrně, daly podněty k zamyšlení. Mnohé z vás to mají podobné jako já, to mě mrzí…Ptaly jste se na laktační psychozu-to neměla, o kojení mluví s klidem. Tam cítím, že nic extra zvláštního nebylo, nekojila dlouho, ale nemyslím, že to něco znamená.
S našim otcem se pak rozvedla. Vzali se, když byla těhotná, tehdy se to slušelo.
Napadá mě k tomu to, že buď jí to nepovolili ten potrat, a nebo věděla, že by jí to nepovolili. Bylo jí 32, na tehdejší dobu už celkem vysoký věk. To máte porod v 33! Byla bezdětná. U ségry zas už byla vdaná a měla jen jedno dítě. Mě na tomhle tématu zaráží, že o tom tak často má potřebu mluvit, ta možnost potratu. I po těch letech. Ožehavé je u nás téma potratu. Pak peněz jakože nás živila.O tom jídle hodně mluví a mluvila. Celkem i porod, taky jak byla potrhaná a hnisalo jí to. Hodně mi přijde, že vyčítala ty peníze. Ona asi snámi i dost často byla ráda, je tam takový rozpor, proto se mi to neuzavírá lehce, aniž bych věděla o co jde. Často říkala věci ve smyslu, že ona si své „odkroutila“jako tím myslí život s dětma. Ono je v podstatě asi jedno, jestli šla nebo nešla před komisi, je pro mě důležité, trochu se dopátrat toho, proč k nám má tak divný vztah. Při své vřelé povaze!
Asi bude pravda to, že ona tu roli matky nikdy nepřijala. Bu´d potrat nešel, nebo se bála zažádat, nebo se těšila ale představovala si to lehčí, než to pak bylo, hlavně finančně. Ona i dnes ráda mluví o otm, kolik jsme snědly, jaké svačiny musela dělat ségře a že jiné ženské měly víc oblečení a ona ne, protože musela kupovat jídlo. Asi se jí porodem změnil život k horšímu. Asi už pak nebyla nikdy tak šťastná. Ona třeba na porod a těhotenství sváděla všechno. Ztráta postavy, ztráta zubů, ztráta peněz, ztráta sobotního čtení knížek. Když mluví o něčem krásném, tak je to její dětství, nebo čas než se stala sama matkou. Když mluví o nás tak určitě padne, že to vyšlo draho, že jsme furt jedly, dodnes mám blbý pocit, když jím. Ona o tom jídle fakt mluvila snad každý den. A pak ty potraty řeší, že nebyla, jak je dobrá že nebyla a že teda to jídlo pak bylo drahé a tak kolem dokola. Někdy je ale hodná milá, něžná taky bývala, když měla náladu.
Ale cítím, že kolem toho těhotenství něco muselo být a z její strany. Ona kolikrát i v hádkách s náma jako dětma po nás řvala, že nemůže za to, že se jí to stalo. Jako těhotenství, že se jí stalo. Mluví o tom jak o autonehodě. A pak taky mluví o okolí, že snad rodina měla doporučovat potrat, což mi přijde přitažený za vlasy, ale ona to tvrdí. Rozhodně to téma potratu u nás nijak neslábne, na to, že už jsme obě dcery dospělé, máme děti, tak to téma furt ty naše rozhovory s mámou nějak provází.
V podstatě je mi jí líto. Vadí mi to asi méně, než kdyby nás měla dobrovolně a pak nám to furt otloukala o hlavu. Takhle si říkám, že to sama měla těžký, ale doba byla taková, že psychika nikoho moc nezajímala a ona nás musela mít. Já jsem ráda, že jsme. Samozřejmě. Ale lehčeji se mi žije s pocitem, že ona halt na to mateřství nebyla, než, že jsem nějak mámu zklamala, že jsem jí nedokázala udělat trochu šťastnou. Furt jen breky, že se jí TO stalo, to je na palici
Pokud to bylo tak, že to nepovolovaly na požádání, tak myslím, že 32 leté, bezdětné se zázemím v rodičích by potrat nepovolili.
Zakladatelka
taky mě tvůj příběh mrzí 
Víš, chodím tu do diskuzi, kde se matky předhání, kdy začaly milovat své dítě. Jedna při pozitivním testu, další při porodu a další po půl roce… Každopádně tu nikdo nepřizná nebo lépe říct nepřipouští, že se může stát, že TO nenaskočí vůbec. A já se třeba toho bojím, že pak budu nervní a budu třeba na prcka odsekavat, nebo ho posadim na celý den před tablet, ať mám klid 
Jenže o tom není s kým mluvit, protože je TO přece to nejkrásnější a ono ti TO samo naskočí. Ještě lze dost dobře číst mezi řádky při „humorných“ historkach - dítě se vykadilo do šuplíku, všude máme hovna, pravidelně čurá na manželské posteli a má z toho srandu, je vzteklý… a nakonec :miluju ho a nedala bych ho. A tak si tisíce maminek stejně jako já přečte, že je to náročný, ale že TO musím milovat a každý to zvládá s úsměvem na rtech a je to smysl života. Tak to měla tvoje maminka podobně možná…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
25.8.18 10:40
@Gorlami píše:
No, vzhledem k tomu, ze v 70. a 80. letech bylo rocne provedeno cca 70 tis. UPT, nyni je to kolem 20 tis. rocne, prisne urcite nebyly a lidi si vic bacha nez dnes nedavali. Interupce byly formou “antikoncepce”.
No taky myslím. Moje babička byla před komisí v 70. letech, byla vdaná, dvě děti, normálně zajištění. Prostě třetí nechtěla a povolili jí to taky.
- Citovat
- Upravit
25.8.18 10:41
Nemela matka nejakou kamaradku, co na potrat sla, deti nikdy nemela a „uzivala“ si zivota?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.8.18 11:27
Tak někde povolily komise skoro všem, jinde měli smůlu na magora předsedu a bylo tam spoustu žen s nechtěnýma dětma. Jedno z pravidel např bylo, že půlroku nebo i rok po potratu se další nepovoloval kvůli údajným zdravotním následkům, takže na tenhle příběh stačilo, aby otěhotněla brzy po potratu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
27.8.18 14:51
Holky, máme za sebou další z nepříjemných rozhovorů. Ona nevystupuje jako máma, ale jakoby spíš naše další ségra, která s námi musí, nebo musela proti své vůli o něco dělit. Něco tam je. Ono to je cítit v každém rozhovoru. Určitě jsme obě tátovi. Je tam podoba a máme po něm obě krevní skupinu, celkem neobvyklou.
Taky vím, že na potratu byla, ale až co nebyly komise, někdy v 90.letech. Mluví o tom, tak jakože, jinak to nešlo, ale přijde mi že jí to je líto. Pak vím, že v těhotenství kouřila, ale tehdy se to tak možná nebralo. Jestli má bezdětnou kamarádku, která si užívala, to nevím, moc kámošky nikdy neměla. ještě je tu možnost, že jak neměla moc dobrý vztah k našimu otci, nebýt těhotná nebrala by si ho, tak ho nemá dobrý prostě ani k nám.
Jedna jste tu psala, že se bojíte, že nebudete dobrá matka a necháte sedět dítě celý den u TV. Tak ze své zkušenosti můžu říct, že jsem u mámy zažila hodně, ale tohle by mě nijak netraumatizovalo. I kdybys nechávala děcko sedět víc u TV než bys měla, ale milovala bys ho, tak se nestane nic strašného. Mě nejvíc rozsekávalo to, jak jsem cítila že nás nemá ráda, když říkala, že měla jít na potrat, když po nás křičela bez důvodu že jsme jí zklamaly a řvala u toho do polštáře jak šílená, že jsme jí zničily život a přitom nám 10 a 13 let a nikomu jsme nic nedělaly, ani ona neřekla PROČ. Když nám furt dokola vyčítala, že moc jíme a i teď, jako bysme jí prožraly její štěstí a peníze na její parádu. Když nás šacovala a vyslýchala, jestli už máme sex (na základce), když nás štvala proti sobě mě a ségru, když se hádala s jednou běžela si na pomoc pro tu druhou a říkala té co zrovna byla „hodná“ že má ráda už jen jí. A tisíc a tiscí dalších věcí. To že někde sedí dítě častěji u TV, ale nikdo na něj neřve to mi nepřijde jako správné, ale já osobně bych z toho trauma neměla.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
27.8.18 14:52
@Anonymní píše:
Holky, máme za sebou další z nepříjemných rozhovorů. Ona nevystupuje jako máma, ale jakoby spíš naše další ségra, která s námi musí, nebo musela proti své vůli o něco dělit. Něco tam je. Ono to je cítit v každém rozhovoru. Určitě jsme obě tátovi. Je tam podoba a máme po něm obě krevní skupinu, celkem neobvyklou.Taky vím, že na potratu byla, ale až co nebyly komise, někdy v 90.letech. Mluví o tom, tak jakože, jinak to nešlo, ale přijde mi že jí to je líto. Pak vím, že v těhotenství kouřila, ale tehdy se to tak možná nebralo. Jestli má bezdětnou kamarádku, která si užívala, to nevím, moc kámošky nikdy neměla. ještě je tu možnost, že jak neměla moc dobrý vztah k našimu otci, nebýt těhotná nebrala by si ho, tak ho nemá dobrý prostě ani k nám.
Jedna jste tu psala, že se bojíte, že nebudete dobrá matka a necháte sedět dítě celý den u TV. Tak ze své zkušenosti můžu říct, že jsem u mámy zažila hodně, ale tohle by mě nijak netraumatizovalo. I kdybys nechávala děcko sedět víc u TV než bys měla, ale milovala bys ho, tak se nestane nic strašného. Mě nejvíc rozsekávalo to, jak jsem cítila že nás nemá ráda, když říkala, že měla jít na potrat, když po nás křičela bez důvodu že jsme jí zklamaly a řvala u toho do polštáře jak šílená, že jsme jí zničily život a přitom nám 10 a 13 let a nikomu jsme nic nedělaly, ani ona neřekla PROČ. Když nám furt dokola vyčítala, že moc jíme a i teď, jako bysme jí prožraly její štěstí a peníze na její parádu. Když nás šacovala a vyslýchala, jestli už máme sex (na základce), když nás štvala proti sobě mě a ségru, když se hádala s jednou běžela si na pomoc pro tu druhou a říkala té co zrovna byla „hodná“ že má ráda už jen jí. A tisíc a tiscí dalších věcí. To že někde sedí dítě častěji u TV, ale nikdo na něj neřve to mi nepřijde jako správné, ale já osobně bych z toho trauma neměla.
Psala zakladatelka
- Citovat
- Upravit
Anonymní
28.8.18 12:15
Moje babca byla pred komisi (tretim ditetem). Potrat ji zamitli. Nejhorsi na tom je, ze to jeji syn vi. Klidne to vsem rika … taky je strejda v celku nevyrovnany clovek… druha babicka byla taky pred komisi. Te potrat povolilo, protoze byla v kontaktu s nejakou deckou nemoci co poskozuje plod.
- Citovat
- Upravit
28.8.18 12:34
Mame to u nas trosku podobne. Jsem mamino prvni dite, ona v te dobe dokoncovala vysku a ja jsem samozrejme nebyla planovana. Mama o tom nemluvi, vim od babicky, ze mama zvazovala potrat, ale nakonec se bala, ze by pak nemusela znova otehotnet, tak si dite nechala.
Nase mama nam taky cele detstvi cpala, jak se pro nas obetovala a svym zpusobem asi i ano. Dost si zpackala zivot a zacalo to tim, ze na ten potrat se mnou nesla, pak se citila povinna si vzit meho otce, otec ji nasekal jeste dalsi 2 deti, aby si ji pojistil, tahal se s milenkama a nas deti mlatil tak, ze darmo mluvit. Proste z jejiho pohledu silene trpela a trpela pro nas, abychom meli rodinu a byli financne zajisteni. To, ze nas tatinek mlatil jako prasive psy ji asi moc nebere, ona proste vidi jenom to sve „utrpeni“. Muj pohled na vec je ten, ze si za to mohla sama. Nemela bez ochrany spat s otcem, kdyz uz se stalo, tak mela jit na potrat, kdyz nesla, tak si ho alespon nemela brat, kdyz uz si ho vzala, tak mela sakra davat pozor, aby ji neudelal dalsi 2 deti a i tak si myslim, ze ho mela opustit, to detstvi byl fakt cirocisty horor.
Takze na kecy typu, ze se pro nas obetovala jsem doslova alergicka.
Co se tyka toho, ze zvazovala potrat, to vubec neprozivam. Kdybyc mohla ji napric casem poslat zpravu do minulosti, tak ji reknu, at si na ten potrat klidne zajde, nemela bych ji to za zle. Docela by me zajimalo, kam by ji vitr zaval, kdyby nemela na noze kotvu v podobe miminka = mne. Mozna by skoncila stejne, mozna i hut, kdo vi ale mozna lepe… i kdyz u ni tezko rict, ona je takovy rozeny mucednik.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.8.18 12:34
Heled pravdu zna jenom ona a nejspis ti ji říct nechce… zkoušela jsi ji někdy obejmout i když nechce a říct mami vím ze jsi to měla těžké ale mam te rada a mezi mě to? Vím ze je to těžké strašne moc a člověk si mysli ze to nedokáže ze ten druhy nechce… ale asi bych to zkusila, třeba ledy povolí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.8.18 12:36
Mohla třeba chtít jiného muže a myslela si ze by s nim byla šťastná ale kvůli tobě zůstala s tátou… nevím to mě tak napadá
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.8.18 12:40
Jinak moje Mamka mě měla v 16, s tátou jsou dodnes spolu. Ale taky si zažila svoje a táta pil i ji bil a nesnasela ji tatova rodina, táta si dělal co chtěl vždy a nám se nevěnoval … dnes je ro lepší. Mamka mi taky vycitala dlouho ze je s nim kvůli mě a ze nebýt mě tak s nim není… a jaký měla příšerný porod - ano mě to tenkrát strašne mrzelo a poznamenalo. Ale dnes vycházíme a jsem rada ze ji mam, parkrat jsme si vyměnily názory a ptala jsem se proč mi to pořad říká… natvrdo jsem ji řekla, ze to poslouchat nechci a nebudu. Ze za to já nemůžu a ona přestala. Dnes se těším kdy se vidíme… ale proč to píšu - vím, ze dítě za nic nemůže, ale taky vím, jak to opravdu měla těžké a sama si s tím možná nevěděla rady. Ano to ji neomlouvá - nemusí popisovat průběh porodu a co vše si kvůli mě vytrpela… ale já ji dnes i rozumím. A je mi to líto, ze to neměla snadné.
- Citovat
- Upravit
28.8.18 12:42
Dodatek: mne vubec nebere to, ze evidentne na potrat jit chtela, to ji nemam za zle, dovedu pochopit jeji situaci.
Ja mam za zle mame, ze jsem musela cele detstvi poslouchat, ze MY jsme ji znicili zivot, ze jsem zasrani fakani, kteri se ji nepovedli, ze jsme celi po tatovi (protoze otce jsme si evidentne vybrali my, ne ona) a ze ona toho ma dost, ze si nasetri na malou garsonku, tam se odstehuje a nas necha napospas nasilnickemu otci, ze si preci budeme rozumet, kdyz jsme celi on a ona tohle nema zapotrebi. Mozna si vezme sebou nejmladsi sestru, protoze ona se ji jako jedina povedla a na na mne a bratra se vykasle.
A tohle jsem slysela za detstvi tolikrat, ze se to spocitat ani neda.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.8.18 12:52
Zakladatelko, mám pocit, že tím příliš žiješ. Matka ti odpověď nedá, doporučuji jít do psychoterapie a vyrovnat se s tím.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
