Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Potraty kdysi dávno
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
28.8.18 12:57
@warita píše:
Dodatek: mne vubec nebere to, ze evidentne na potrat jit chtela, to ji nemam za zle, dovedu pochopit jeji situaci.Ja mam za zle mame, ze jsem musela cele detstvi poslouchat, ze MY jsme ji znicili zivot, ze jsem zasrani fakani, kteri se ji nepovedli, ze jsme celi po tatovi (protoze otce jsme si evidentne vybrali my, ne ona) a ze ona toho ma dost, ze si nasetri na malou garsonku, tam se odstehuje a nas necha napospas nasilnickemu otci, ze si preci budeme rozumet, kdyz jsme celi on a ona tohle nema zapotrebi. Mozna si vezme sebou nejmladsi sestru, protoze ona se ji jako jedina povedla a na na mne a bratra se vykasle.
A tohle jsem slysela za detstvi tolikrat, ze se to spocitat ani neda.
tolik případů… a pak že po porodu je pro tebe dítě vším 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.8.18 13:31
@Bubla_Bučková píše:
ona byla dost depri ze zivota a rikala to povetsinou tehdy, kdyz se chronicka deprese prevalila do akutni deprese. Ja jsem mamu snad za cely jeji zivot nevidela v psychicke pohode, snad teprve na stari vypada spokojene.
Ovsem, za ty problemy co mela a za svuj zpackany zivot, za to si z meho pohledu mohla sama. Ona se totiz stylizovala do pozice trpitelky, uplne se pro nas „obetovala“ (i kdyz nemusela a situace mela vic, nez jedno reseni a mnohem lepsi reseni) a nase uloha spocivala v tom, ze jsme ji za to meli byt vdecni a chovat se podle jejich predstav. Ale my jsme byli fakani nevychovany a vdecnost jsme dostatecne nedavali najevo a ona to moc tezce nesla. Taky, kdyz rikala tyhle veci, nemyslim si, ze to myslela 100% vazne. Ja myslim, ze upoustela paru a taky, z velke casti to bylo mireno na otce. Jenze, jako male dite si to nepreberes.
Pod carou myslim, ze nas svym zpusobem miluje, ale proste bylo toho na ni moc a nezvladala to. Jinak i moje matka je dost citove chladna, neschopna empatie a jediny clovek, s kterym ona dokaze mit soucit, je sama se sebou.
Jinak, miluju, kdyzmi ted dava rady tyu: hlavne na malou nekric, ani nevis, jak to ublizuje psychice ditete. Dost nechapave jsem na ni koukala a kdyz jsem to slysela po x-te, tak mi to nedalo a zeptala jsem se ji, zda ty surove vyprasky, nasili a psychicke tyrani v nasem detstvi zadne skody nenapachali? Jako, obcas fakt nechapu. Ona si evidentne vubec neuvedomuje, jake detstvi nam pripravila. Ale hlavne ze to vi ted, u vnucky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.8.18 13:44
@warita no taky mazec. Jsem tu jedna z anonymnich, je to fakt hnus, prostě hnus!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.8.18 09:37
Mám podobnou zkušenost, až na to, že teď už máme vztah normální. Nevím jestli je to tím, že jsem se brzy odstěhovala na druhý konec republiky a doma zůstali jen “chtění” sourozenci..Po tom, co jsem se přistěhovala zpět, tak se vídáme a mluvíme společně jinak než dřív. Několikrát jsem slyšela “historku”, jak strašně brzy a nechtěně otěhotněla. Chtěla jít na potrat, ale táta ji přesvědčil. Jenže pak schválně zvedala těžké věci, pila víno v horké vodě a proste dělala vše pro to, aby potratila. Jenže já se držela. Celé dětství jsem cítila, ze se ke mě chová jinak, než k sourozencům. Neměla jsem nikdy nic z toho, co měli oni. Ale nějak jsem se s tím smířila a dokážu se s ní bavit normálně..stejně tak i ona se mnou.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
30.8.18 11:11
@Anonymní píše:
Mám podobnou zkušenost, až na to, že teď už máme vztah normální. Nevím jestli je to tím, že jsem se brzy odstěhovala na druhý konec republiky a doma zůstali jen “chtění” sourozenci..Po tom, co jsem se přistěhovala zpět, tak se vídáme a mluvíme společně jinak než dřív. Několikrát jsem slyšela “historku”, jak strašně brzy a nechtěně otěhotněla. Chtěla jít na potrat, ale táta ji přesvědčil. Jenže pak schválně zvedala těžké věci, pila víno v horké vodě a proste dělala vše pro to, aby potratila. Jenže já se držela. Celé dětství jsem cítila, ze se ke mě chová jinak, než k sourozencům. Neměla jsem nikdy nic z toho, co měli oni. Ale nějak jsem se s tím smířila a dokážu se s ní bavit normálně..stejně tak i ona se mnou.
ale stejně vid… já neslyšela historku a neviděla fotku z prvního dne ve škole, ale tohle se prostě vypráví!!!!!! Viz u nás… no a potraty se dělali v pondělí, já měla v neděli večer sbaleno tašku… wtf!!!!!!!!! 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
30.8.18 11:17
@Anonymní píše:
ale stejně vid… já neslyšela historku a neviděla fotku z prvního dne ve škole, ale tohle se prostě vypráví!!!!!! Viz u nás… no a potraty se dělali v pondělí, já měla v neděli večer sbaleno tašku…
Je to smutný tohle slyšet..dřív jsem kvůli tomu zalezla do kouta, brecela a přemýšlela, co je na mě špatně. Teď už se to snažím nějak vypouštět a neřešit to.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
30.8.18 11:38
@Anonymní píše:
Je to smutný tohle slyšet..dřív jsem kvůli tomu zalezla do kouta, brecela a přemýšlela, co je na mě špatně. Teď už se to snažím nějak vypouštět a neřešit to.
já se proto vždy zastávám tam, kde tvrdí, že to KAZDE mámě SAMO naskočí po porodu. Možná to ty naše taky slyšely od manželů, necháme si, zvládneme, až ji budeš držet v náručí… jenže ono prd! Naštěstí mě třeba netloukla nebo tak, žádná patologie.., prostě chladnej odchov a kolem patnácti poprvé tato „veselá“ historka z dětství Jsem ale proti tomu věčnému vykřikovani, že dítě je jediný smysl života a povinnost ženy atd… pak jsou z toho takový "duševní mrzačci " jako my 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
30.8.18 12:08
@Anonymní píše:
já se proto vždy zastávám tam, kde tvrdí, že to KAZDE mámě SAMO naskočí po porodu. Možná to ty naše taky slyšely od manželů, necháme si, zvládneme, až ji budeš držet v náručí… jenže ono prd!
Tak to máme podobně. Taky na mě nikdy nevztahla ruku. Jen z ní byl prostě cítit ten chlad no Teď už je, dá se říct, jiná. Nedávno jsme rodičům oznámili nový přírůstek do rodiny (prvni a ja narozdíl od ni ani nepomyslela na potrat a těším se) a dá se říct, že se i ona těší. Táta je nadšený. Ale ve mě už nejspíš navždy zůstane takový ten mírný odstup, kvůli jejímu dřívějšímu chování.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.9.18 17:37
No holky,docela koukám, kolik nás tu je.....
@Anonymní píše:taky nemám fotku z první třídy, ale taky vím, jaké bylo to těhotenství průser. Tohle slovo mi říkala celý život.
ale stejně vid… já neslyšela historku a neviděla fotku z prvního dne ve škole, ale tohle se prostě vypráví!!!!!! Viz u nás… no a potraty se dělali v pondělí, já měla v neděli večer sbaleno tašku…
@warita píše:
ona byla dost depri ze zivota a rikala to povetsinou tehdy, kdyz se chronicka deprese prevalila do akutni deprese. Ja jsem mamu snad za cely jeji zivot nevidela v psychicke pohode, snad teprve na stari vypada spokojene.Ovsem, za ty problemy co mela a za svuj zpackany zivot, za to si z meho pohledu mohla sama. Ona se totiz stylizovala do pozice trpitelky, uplne se pro nas „obetovala“ (i kdyz nemusela a situace mela vic, nez jedno reseni a mnohem lepsi reseni) a nase uloha spocivala v tom, ze jsme ji za to meli byt vdecni a chovat se podle jejich predstav. Ale my jsme byli fakani nevychovany a vdecnost jsme dostatecne nedavali najevo a ona to moc tezce nesla. Taky, kdyz rikala tyhle veci, nemyslim si, ze to myslela 100% vazne. Ja myslim, ze upoustela paru a taky, z velke casti to bylo mireno na otce. Jenze, jako male dite si to nepreberes.
Pod carou myslim, ze nas svym zpusobem miluje, ale proste bylo toho na ni moc a nezvladala to. Jinak i moje matka je dost citove chladna, neschopna empatie a jediny clovek, s kterym ona dokaze mit soucit, je sama se sebou.
Jinak, miluju, kdyzmi ted dava rady tyu: hlavne na malou nekric, ani nevis, jak to ublizuje psychice ditete. Dost nechapave jsem na ni koukala a kdyz jsem to slysela po x-te, tak mi to nedalo a zeptala jsem se ji, zda ty surove vyprasky, nasili a psychicke tyrani v nasem detstvi zadne skody nenapachali? Jako, obcas fakt nechapu. Ona si evidentne vubec neuvedomuje, jake detstvi nam pripravila. Ale hlavne ze to vi ted, u vnucky.
dala bych krk za to, že jsi moje ségra:-D že mluvíme o stejné matce. mě taky poučuje, jak vychovávat děti! Mě to tak strašně vadí, po tom všem na mě hledá mouchy!!!!!Ono je to pohodlné doma z gauče, když už nemají tu odpovědnost. To by uměl být každý hodná babička. Tímhle mě vytáčí nejvíc. krotozuje jak já s dětma, co dětem dávám jíst. Radí mi debility typu, že v autě mám vozit dítě na klíně a ne v autosedačce, kde má uuuuuzkost. Ona ať mi říká něco o úzkosti. Nebo mě kontroluje jestli dám do Boloňských špaget dost masa pro děti, přitom nám obědy neplatila (drahé), nevařila (unavená) svačiny nám nedělala (své práce dost), snídaně nám nedávala(nebyl čas), ale večer nám vyčetla, jak je naše žrádlo drahé. A při každém sebemenším konflitku mi vmetla ten potrat. že by jí to bývali udělali, kdyby chtěla, ať na to nezapomínám. Ale mě bude kontrolovat kolik masa mám ve špagetách.
Nebomě chytá za slovo. A dělá ze mě schválně zrůdu. Když jsem byla podruhé těhotná, často jsem zvracela, strašně mi vadilo jídlo. A do telefonu jsem řekla „mami musím končit, jdu se přemoct a nakrmit dítě“. A ona zcela vážným hlasem, že mě prosí ať ho nakrmím!!! Ať ho kvůli té své nevolnosti nenechávám hlady, že za něj jako prosí. ..A takovéhle urážlivé keci má furt. myslím, že mě vidí jako zrůdu, jak mě nechtěla, tak na mě vidí strašně moc chyb aby sama před sebou obhájila ten zlý vztah ke mě. Ono vždycky je snazší říct si, že dítě je špatné a proto ho nemusím, je to chyba dítěte, že není hodno uznání, nepovedlo se a vztah se tím pokazil. Je to lehčí než si přiznat narušený mateřský cit. Mě taky přijde že mě má na určité úrovni ráda. nemůže beze mě být. někde to tam je, ale zároveˇˇn tam cítím i ten potrat. Má i tendenci to popisovat detailně. Používá výrazy „jiný děti skončej v kbelíku, tys neskončila“. Nějak mám pocit jakože má puzení si mě v tom kbelíku představovat. Vždycky když tohle řekne, tak mám pocit že by mi to ještě dodatečně chtěla udělat. na jednu stranu by pro mě truchlila a na druhou o tom furt fantazíruje. Proč to říkat ještě po tolika letech…Musí to v ní být. I jak vám tu matyk vypráví jak měly sbalené tašky. V podstatě i kdyby to tak bylo, je divné vytahovat to i po letech.A říkat to jako rodinnou historku, ona to moc není sranda. Zakladatelka
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.9.18 17:45
@Anonymní píše:
No holky,docela koukám, kolik nás tu je.....dala bych krk za to, že jsi moje ségra:-D že mluvíme o stejné matce. mě taky poučuje, jak vychovávat děti! Mě to tak strašně vadí, po tom všem na mě hledá mouchy!!!!!Ono je to pohodlné doma z gauče, když už nemají tu odpovědnost. To by uměl být každý hodná babička. Tímhle mě vytáčí nejvíc. krotozuje jak já s dětma, co dětem dávám jíst. Radí mi debility typu, že v autě mám vozit dítě na klíně a ne v autosedačce, kde má uuuuuzkost. Ona ať mi říká něco o úzkosti. Nebo mě kontroluje jestli dám do Boloňských špaget dost masa pro děti, přitom nám obědy neplatila (drahé), nevařila (unavená) svačiny nám nedělala (své práce dost), snídaně nám nedávala(nebyl čas), ale večer nám vyčetla, jak je naše žrádlo drahé. A při každém sebemenším konflitku mi vmetla ten potrat. že by jí to bývali udělali, kdyby chtěla, ať na to nezapomínám. Ale mě bude kontrolovat kolik masa mám ve špagetách.
Nebomě chytá za slovo. A dělá ze mě schválně zrůdu. Když jsem byla podruhé těhotná, často jsem zvracela, strašně mi vadilo jídlo. A do telefonu jsem řekla „mami musím končit, jdu se přemoct a nakrmit dítě“. A ona zcela vážným hlasem, že mě prosí ať ho nakrmím!!! Ať ho kvůli té své nevolnosti nenechávám hlady, že za něj jako prosí. ..A takovéhle urážlivé keci má furt. myslím, že mě vidí jako zrůdu, jak mě nechtěla, tak na mě vidí strašně moc chyb aby sama před sebou obhájila ten zlý vztah ke mě. Ono vždycky je snazší říct si, že dítě je špatné a proto ho nemusím, je to chyba dítěte, že není hodno uznání, nepovedlo se a vztah se tím pokazil. Je to lehčí než si přiznat narušený mateřský cit. Mě taky přijde že mě má na určité úrovni ráda. nemůže beze mě být. někde to tam je, ale zároveˇˇn tam cítím i ten potrat. Má i tendenci to popisovat detailně. Používá výrazy „jiný děti skončej v kbelíku, tys neskončila“. Nějak mám pocit jakože má puzení si mě v tom kbelíku představovat. Vždycky když tohle řekne, tak mám pocit že by mi to ještě dodatečně chtěla udělat. na jednu stranu by pro mě truchlila a na druhou o tom furt fantazíruje. Proč to říkat ještě po tolika letech…Musí to v ní být. I jak vám tu matyk vypráví jak měly sbalené tašky. V podstatě i kdyby to tak bylo, je divné vytahovat to i po letech.A říkat to jako rodinnou historku, ona to moc není sranda. Zakladatelka
Nechápu, že se na takovou svi!!!! vůbec dokážeš podívat..jo já vím, já to totiž moc dobře znám a chápu 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
24.9.18 17:48
Moje mamka to s těma taškami vytáhne vklidu i před manželem na grilování 
asi jako, že má být rád že tu vůbec jsem 
- Citovat
- Upravit
24.9.18 21:30
@Anonymní píše:
Moje mamka to s těma taškami vytáhne vklidu i před manželem na grilování
teda to je odporné. Asi bych jí pověděla něco o rakvičce nebo nevím. Nasadit černý humor.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.18 21:48
@dedrichov píše:
teda to je odporné. Asi bych jí pověděla něco o rakvičce nebo nevím. Nasadit černý humor.
jak bys to pojala? Napriklad takto: „ty jo mami, musim ti rict, ze tuhle jsem byla nahodou v pohrebim ustavu a meli tam fakt pekne rakve. Libila se mi obzvlaste ta z mahagonoveho dreva a to by ti slo dobre k barve vlasu. Normalne jsem si te v te rakvi umela predstavit“.
A k tomu nasadit blazeny lehce nepritomny usmev.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.9.18 21:54
Manzel pridava svuj navrh: az priste maminka zacne mluvit o pripravenych taskach a potratech, vytahni z kabelky prospekty s nahrobky a rakvemi a rekni ji: „hele mami, kdyz uz jsme nakousli toto tema, co rikas na tento produkt?“
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.9.18 21:56
Holky ale já to mám tak, že jsem k ní a babičce jako citově otupela. Protože součástí historky bylo, že volala svoji máme a ta ji taky řekla, že jasně že potrat.. Nebo to je myslím historka moji ségry Každopádně takhle, babi je v důchodaku, jezdím tam jednou ročně a když třeba manžel říká, že bysme měli jet za babičkama a tak, tak řeknu ne a v duchu cítím uspokojení, že jim to konečně vracím! 
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
