Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Povánoční depka
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
25.12.20 23:02
@janickaIII tak já nejsem snad ve stádiu depky, ale nějak mě to ubíjí, no 
Naštěstí mám kolem sebe dost lidí, se kterýma je mi fajn, ale někteří už taky blbnou. S očkováním nevím, zatím maj nějakej plán pomalu do konce roku a k tomu totální neochotu lidu nechat to do sebe bodnout, tak nevím, ale leden fakt vidím bledě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.12.20 23:06
Já to mám úplně stejně. 25.uz pro mě nejsou vánoce, letos s covidem mám pocit, že ani žádné nebyly, všechno je jak padlý na hlavu. Takže utekl další rok a mně přijde, že směřuju tak nějak nikam 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.12.20 23:11
@Kelsey píše:
Nemam to tak. Zkus si taky nepoustet negaci do sveho zivota. A snaz se, at vidis svetlo na konci tunelu.
Spis mam radost, ze letos nebudou ohnostroje, petardy a podobne nesmysly, ktere ublizuji zviratum a k zivotu je nikdo nepotrebujeme.
V okoli jsem par bouchnuti zaslechla, ale je to minimalne letos.
Já se obávám, že to letos bude stejné. Na zahradu nikomu jít nezakazou a budou bouchat o to víc 
Leda si říkám, že kdo si nekoupil petardy dopředu, tak teď už je nekoupí, max na netu… To jediné by mohlo pomoct. Já silvestr nesnáším 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.12.20 23:14
@LolaAA píše:
Tak holky a je to zase tady. Leze na mě nějaká depka. Mám to trochu každý rok, ale letos to je ještě víc umocněný koronavirem a omezeními. Na Vánoce se vždycky těšíme, ale tak rychle to uteče a prostě po Štědrým dnu už to není ono. Do toho Silvestra to ještě jde, ale pak představa těch dalších 2 měsíců tmy a zimy je pro mě šílená. Máte to taky někdo tak? Jak se zase vzpružit? Doma se máme rádi a máme malé dítko, který je super, ale stejně je mi nějak smutno. Nějak nemůžu najít takovej ten světlej bod na co se zase začít těšit.
Jo, to mám taky, mám ráda to těšení a po Vánocích je to na prd až do jara. Vždycky mi to začne už na Štědrý večer, že tím končí všechny ty přípravy a těšení a pečení a psaní dopisů…
Nic, jsou to jen dva měsíce a já si říkám, že na jaře pojedeme k moři. Ono asi nepojedeme, nejspíš až na podzim, ale na utěšení to celkem stačí. Prostě přežít 2 měsíce a vše bude zas dobré.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.12.20 23:16
@LolaAA píše:
Já vím, snažím se to s dítkem užívat, ale možná je to i tou mateřskou, že jsem taková víc izolovaná. Kdyby nebyla korona, tak bysme aspoň mohli občas někam na výlet nebo tak. Mě právě ty předvánoční přípravy asi docela baví, i když jsem z toho pak urvaná. Ale baví mě dělat výzdobu, vymýšlet dárky, péct cukroví a teď mi asi nějak přijde, že nemám do čeho píchnout. Asi vyzkouším to cvičení
Já to takhle měla i po státnicích. Časem to přejde, jak se mozek zklidní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.12.20 23:24
@Mialina píše:
Já to mám úplně stejně. 25.uz pro mě nejsou vánoce, letos s covidem mám pocit, že ani žádné nebyly, všechno je jak padlý na hlavu. Takže utekl další rok a mně přijde, že směřuju tak nějak nikam
Líp bych to nenapsala. Přesně tak mi to přijde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
25.12.20 23:37
Tak koukám holky, že je nás v tom víc. Tak budeme muset nějak vydržet aspoň ty 2 měsíce no. Silvestr mě taky nebere a vůbec by mi nevadilo kdyby nebyl ohňostroj žádnej. Je mi vždycky líto zvířat. Já právě miluju tu slavnostní předvánoční atmosféru a potom zase mnohem víc vnímám tu rutinní šeď. I lidi mi přijdou na sebe před Vánocema trochu hodnější, protože jinak mi přijdou čím dál horší. Ta hrozná bezohlednost a sobeckost, což ještě víc graduje v týhle době. Taky se bojím, že minimálně další půl rok bude stejnej. Podle toho jejich kalendáře přijde na obyčejný lidi stejně řada až někdy v létě a navíc polovina lidí je proti tomu. Asi se začnu nějak víc věnovat sobě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.12.20 00:00
Já si dávám takové cíle na co se těšit. Vždy to ještě člením - velké cíle (věci, co jsou spíš sezónní nebo se za ten rok neopakují, jako třeba dovolená/svatba/Vánoce), střední (většinou v horintu měsíce - třeba, že pojedeme v lednu na víkend, nějaký koncert, divadlo) a menší (ty jsoi většinou týdenní - jako třeba pojedeme do kina, v pátek na večeři, procházka, víno). Jasně, teď v době covidu je to osekaný, ale snažím se to mít tal nastavené pořád, jen si dosazuji aktivity, které jsou v dané situaci možné 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.12.20 00:28
Mne naopak prijde, ze od Vanoc je to vzdycky lepsi, protoze je po slunovratu a dny se postupne zase prodluzuji, takze uz je trochu videt svetylko na konci tunelu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.12.20 02:53
Holky, i na me to vcera padlo. Vanoce miluji, ale letos to bylo takove jine. Samota, nemoc v rodine, covid a jeho omezeni. Je mi uz pomerne hodne let. Mam ani ne trilete dite, partnera nemam. Vztah s rodici neni uplne (hmmm, jak to napsat…neni takovy, aby me dokazal zahrat). Mam velmi nemocneho jednoho z rodicu, coz je taky kamenem na srdci i dusi, jez tizi bez prestani. Ale jde spis o toto.
Prace single mamy je celkem dost (tata si dceru nebere). Presto jsem mela pocit, ze jsme si predvanocni cas uzily bez jakekoli honicky. Do toho samozrejme myslim na zarizovani vanoc rodicu, protoze na jednoho „stareho“ cloveka, ktery ke vsemu pecuje o druheho, je toho moc. Takze stromecek, cukrovi, nakupy, darky. I ty sve. Uz radu vanoc si darky kupuji a casto i balim sama. Hlavne proto, aby se dcera nedivila, ze maminka nic nedostane (dostala bych teda obalku). Ale uz roky zadne prekvapeni. Chvili pred vanocemi, mam narozeniny. Tam je to stejne. Kvuli nemoci rodice se striktne stranim jakychkoli kontaktu. Nejezdim mhd, neucastnim se zadnych akci, nakupuji vicemene na rohliku, drive i pro ne (ale misto diku vycitky, ze je to drahe) - vse, abych je neohrozila. Nekolikrat tydne chodim k nasim, protoze dcera „maroda“doslova drzi pri zivote. Kazdy vecer jim pres videocall vola, protoze chteji videt malou. Vysledek je takovy, ze se polovinu hovoru hadaji. Mam jeste bratra, ktery ma tyhle vsechny veci jaksi na haku. Kdyz jsem to u rodicu posledne zminina, bez vycitek… bylo mi receno, ze to delat nemusim, ze jim jde prece o malou. Trvalo dobre tyden, nez jsem to trochu rozdychala. No a v podobnem duchu se opravdu tahne vetsina navstev. Ja vyslechnu jejich pre, pak se vrhnou na dceru. Na
Stedry vecer jsme byly u nich - nikdo z nas nechtel byt sam. Dnes jsem je na chvili autem dovezla k nam, protoze dcerka chtela ukazat i nas stormecek a rozbalit darky. Kdyz jsem si balila ten pro sebe, padl na me smutek a litost. Pripravila jsem cukrovi, ozdobila pokoj, nakoupila jidlo… nic z toho si nedali, za hodku a pul odesli.
Asi se na me sesype spousta „hlav“. Vim, ze bych mela (a chci!!!) svym rodicum pomahat. Zvlast, kdyz to ted tolik potrebuji. Vim, ze jsem dospela a takhle se zivot proste otaci. Mam je rada a vim, ze maji radi svym zpusobem me. Na druhou stranu litam jak hard na holi a z jejich strany citim, ze to berou jako naprostou samozrejmost. Vypjata situace a hlavne psychicke vycerpani zpusobuje caste hadky. Citim se unavena, v jejich „ocich nevdecna“. Uz mnohokrat jsem si rikala, ze na cast veci vyp…, nebudu tam litat dvakrat tydne, denne jim volat, nebudu zit v taove izolaci…proste po rizikovem kontaktu (treba kamaradky, ktere pracuji nebo maji deti ve skolkach) zustanu dva tydny doma…jenze pak vidim, jak je jim to lito a to me zase v presvedceni zlomi. Zvlast, kdyz nas spolecny cas je tak omezeny 
- Citovat
- Upravit
PaníKadrnožková
26.12.20 08:03
Myslim, ze prazdno po velkem teseni a nervech je logicke, jw to takova kocovinka. Vubec bych si to nevycitala, ja mam zase pocit, ze se nase spolecnost snaží ubavit k smrti, furt nejake Žij naplno, pecka, jízda, v lete voda, v zime party, kdo nema par dnu program, jakoby nežil. Respektovala bych zimni unavu a zvolnila.
Jinak ja se vzdycky tesim na ozdraveni jidelnicku a pak na Velikonoce vcetne predchoziho pustu a zklidnění 
- Citovat
- Upravit
PaníKadrnožková
26.12.20 08:08
@Anonymní píše:
Holky, i na me to vcera padlo. Vanoce miluji, ale letos to bylo takove jine. Samota, nemoc v rodine, covid a jeho omezeni. Je mi uz pomerne hodne let. Mam ani ne trilete dite, partnera nemam. Vztah s rodici neni uplne (hmmm, jak to napsat…neni takovy, aby me dokazal zahrat). Mam velmi nemocneho jednoho z rodicu, coz je taky kamenem na srdci i dusi, jez tizi bez prestani. Ale jde spis o toto.Prace single mamy je celkem dost (tata si dceru nebere). Presto jsem mela pocit, ze jsme si predvanocni cas uzily bez jakekoli honicky. Do toho samozrejme myslim na zarizovani vanoc rodicu, protoze na jednoho „stareho“ cloveka, ktery ke vsemu pecuje o druheho, je toho moc. Takze stromecek, cukrovi, nakupy, darky. I ty sve. Uz radu vanoc si darky kupuji a casto i balim sama. Hlavne proto, aby se dcera nedivila, ze maminka nic nedostane (dostala bych teda obalku). Ale uz roky zadne prekvapeni. Chvili pred vanocemi, mam narozeniny. Tam je to stejne. Kvuli nemoci rodice se striktne stranim jakychkoli kontaktu. Nejezdim mhd, neucastnim se zadnych akci, nakupuji vicemene na rohliku, drive i pro ne (ale misto diku vycitky, ze je to drahe) - vse, abych je neohrozila. Nekolikrat tydne chodim k nasim, protoze dcera „maroda“doslova drzi pri zivote. Kazdy vecer jim pres videocall vola, protoze chteji videt malou. Vysledek je takovy, ze se polovinu hovoru hadaji. Mam jeste bratra, ktery ma tyhle vsechny veci jaksi na haku. Kdyz jsem to u rodicu posledne zminina, bez vycitek… bylo mi receno, ze to delat nemusim, ze jim jde prece o malou. Trvalo dobre tyden, nez jsem to trochu rozdychala. No a v podobnem duchu se opravdu tahne vetsina navstev. Ja vyslechnu jejich pre, pak se vrhnou na dceru. Na
Stedry vecer jsme byly u nich - nikdo z nas nechtel byt sam. Dnes jsem je na chvili autem dovezla k nam, protoze dcerka chtela ukazat i nas stormecek a rozbalit darky. Kdyz jsem si balila ten pro sebe, padl na me smutek a litost. Pripravila jsem cukrovi, ozdobila pokoj, nakoupila jidlo… nic z toho si nedali, za hodku a pul odesli.
Asi se na me sesype spousta „hlav“. Vim, ze bych mela (a chci!!!) svym rodicum pomahat. Zvlast, kdyz to ted tolik potrebuji. Vim, ze jsem dospela a takhle se zivot proste otaci. Mam je rada a vim, ze maji radi svym zpusobem me. Na druhou stranu litam jak hard na holi a z jejich strany citim, ze to berou jako naprostou samozrejmost. Vypjata situace a hlavne psychicke vycerpani zpusobuje caste hadky. Citim se unavena, v jejich „ocich nevdecna“. Uz mnohokrat jsem si rikala, ze na cast veci vyp…, nebudu tam litat dvakrat tydne, denne jim volat, nebudu zit v taove izolaci…proste po rizikovem kontaktu (treba kamaradky, ktere pracuji nebo maji deti ve skolkach) zustanu dva tydny doma…jenze pak vidim, jak je jim to lito a to me zase v presvedceni zlomi. Zvlast, kdyz nas spolecny cas je tak omezeny
Aha 
tak to chapu. Jsi v izolaci a pod velkym vlivem vrtošivych staříků to by vysalo i matku Terezu. Je blby, ze se otec nestara, vrazila bych mu dite a sla si uzit trochu rizikovych socialnich kontaktů 
Je mi to teda blby, ale je to tvuj zivot, mladsi uz nebudes, fakt je tvym JEDINYM udelem posluhovat rodicum? Myslim, ze si zaslouzis dobit baterky, svet bude hned veselejší
- Citovat
- Upravit
26.12.20 10:03
@ugluk píše:
@janickaIII tak já nejsem snad ve stádiu depky, ale nějak mě to ubíjí, no
Totální neochotu? 
To jen pár antivaxeru dělá velké vlny. Třeba škodovka dělala průzkum, kolik lidí by se jim dalo dobrovolně naočkovat, kdyby si sehnali vakcíny, a přihlásila se víc než půlka zaměstnanců.
Když proočkuji zdravotníky a rizikové skupiny, uvolní se tlak na systém a bude mnohem líp.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.12.20 10:05
@Afrikana píše:
Mne naopak prijde, ze od Vanoc je to vzdycky lepsi, protoze je po slunovratu a dny se postupne zase prodluzuji, takze uz je trochu videt svetylko na konci tunelu
Po Vánocích by mělo bejt rovnou jaro. To hs říkám celý život.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
