Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Pověry mi ničí život
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
5.1.18 12:54
A vy spolu bydlíte, nebo jim sděluješ sama co a kdy budeš vařit a kdy věšet prádlo?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.18 12:54
@Anonymní píše:
Když jsem pár hodin před Silvestrovskou půlnocí oznámila, že na Nový rok bude kuřecí steak, hned se na mě rodina vrhla, že to nesmím, protože mi odletí štěstí. Chtěla jsem vyprat prádlo a vím, že nesmí viset, tak jsem ho chtěla dát do sušičky - na tu se to přece nevztahuje a zase jsem to schytala.
Při přípitku bylo pořád: Pozor, ať si neťukneme s rukama do kříže, nebo někdo zemře. A to je poslední dobou pořád něco. Jenže když se něco stane, hned se to svede na to, že jsem tu pověru schválně obešla.
Našla jsem dceřinu křestní svíčku - byla zlomená. Samozřejmě neměli na práci nic lepšího, než mi říct, že je to znamení toho, že mi zemře. A podpořili to příběhem kluka, který ji měl taky zlomenou a za pár let ho srazilo auto a zemřel. Neštěstí se přece může stát i tehdy, když zrovna nešlápnu na kanál, nebo nerozbiju zrcadlo.
Jsem uzlíček nervů. Žiju klidný a spořádaný život a neznám každou pověru, ani nechci, přesto mi furt někdo předhazuje, co nesmím a jaké následky to bude mít. Pak mám pocit, že si je strachem z toho, že se vyplní, vlastně sama přivolám. Jak jste na tom vy?
Tak promiň ale tohle je postavené na hlavu 
poslala bych je do háje s celýma pověrama a řekla bych že mi to vadí a nepřeji si aby mi o tom vůbec něco říkali.
Jinak z pověr dodržujeme pouze když se přiťukává aby to nešlo do kříže a stím prádlem tedy taky jinak snad nic..
Příspěvek upraven 05.01.18 v 12:58
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.18 12:55
Nejsem pověrčivá, jediné co tak dodržujeme neťukat si do kříže a dívat se při tom do očí. Ale spíš mi to přijde slušnost než že by to bylo kvůli pověrám.
S rodinou jsi o tom mluvila, jak tě ta jejich pověrčivost štve?? Jako je to síla, že ti někdo řekl, že kvůli svíčce ti zemře dítě 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.18 12:56
Tak já dodržuju to prádlo a že se nesmí stávat od štědrovečerní večeře
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Janli
5.1.18 12:59
Každých sedm let rozbiju preventivně zrcadlo, ať mám ty průšvihy na co svádět 
A ostatním řekni s hrobovým výrazem v obličeji, že přivolávání pověr nosí smůlu. Když se u toho ještě zvládneš pokřižovat, máš od nich nadosmrti klid .
- Citovat
- Upravit
Anonymní
5.1.18 13:00
Jo, bydlím s rodičema a nadhodila jsem to jen tak mimochodem - nečekala jsem, že se na mě hned tak vrhnou. Řekla jsem jim, co jsem napsala i tady, že pověry nás akorát svazují strachem a neštěstí si pak myšlenkama na to, co se stane, můžeme přivolat sami.
- Citovat
- Upravit
5.1.18 13:01
@Anonymní píše:
Když jsem pár hodin před Silvestrovskou půlnocí oznámila, že na Nový rok bude kuřecí steak, hned se na mě rodina vrhla, že to nesmím, protože mi odletí štěstí. Chtěla jsem vyprat prádlo a vím, že nesmí viset, tak jsem ho chtěla dát do sušičky - na tu se to přece nevztahuje a zase jsem to schytala.
Při přípitku bylo pořád: Pozor, ať si neťukneme s rukama do kříže, nebo někdo zemře. A to je poslední dobou pořád něco. Jenže když se něco stane, hned se to svede na to, že jsem tu pověru schválně obešla.
Našla jsem dceřinu křestní svíčku - byla zlomená. Samozřejmě neměli na práci nic lepšího, než mi říct, že je to znamení toho, že mi zemře. A podpořili to příběhem kluka, který ji měl taky zlomenou a za pár let ho srazilo auto a zemřel. Neštěstí se přece může stát i tehdy, když zrovna nešlápnu na kanál, nebo nerozbiju zrcadlo.
Jsem uzlíček nervů. Žiju klidný a spořádaný život a neznám každou pověru, ani nechci, přesto mi furt někdo předhazuje, co nesmím a jaké následky to bude mít. Pak mám pocit, že si je strachem z toho, že se vyplní, vlastně sama přivolám. Jak jste na tom vy?
Prosím tě, když by to byla pravda, tak už bych byla stokrát mrtvá, i s celou rodinou. Mě pověry nezajímají. Jen zrcadel jsem už rozbila aspoň sedm, a daří se mi díky Bohu čím dál lépe. 
Vařím co mě napadne, peru když to považuji za potřebné, a celkově si nenechám život řídit nějakými pověrami. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.18 13:02
@Anonymní píše:
Jo, bydlím s rodičema a nadhodila jsem to jen tak mimochodem - nečekala jsem, že se na mě hned tak vrhnou. Řekla jsem jim, co jsem napsala i tady, že pověry nás akorát svazují strachem a neštěstí si pak myšlenkama na to, co se stane, můžeme přivolat sami.
No tak vezmi dceru, odstehuj se od tech pacientu a zij v klidu podle sveho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.18 13:02
Já pověry trochu řeším, takové ty základní. Ale hromadu jich neznám - zjišťuju až teď a taky žiju
Je potřeba se nad to trošku povznést.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
5.1.18 13:05
@ka2ka píše:
Tak já dodržuju to prádlo a že se nesmí stávat od štědrovečerní večeře
Tohle jsme řešily s manželem. Protože já nenaskládám na stůl všechny talíře, polívku, salát i řízky. A děcka to a tam to, maličká na záchod. Takže stejně vstanu. Prostě to nejde. Zatím žijeme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.18 13:22
Ja zase neperu na Stedry den a ted ctu, ze se nema na Novy rok 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.1.18 13:22
Pověry neřeším. Mamka s tím dřív prudila, ale zjistila, ze jsem ztraceny případ a přenesla pozornost na mladšího bratra. Sorry brácho
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Když jsem pár hodin před Silvestrovskou půlnocí oznámila, že na Nový rok bude kuřecí steak, hned se na mě rodina vrhla, že to nesmím, protože mi odletí štěstí. Chtěla jsem vyprat prádlo a vím, že nesmí viset, tak jsem ho chtěla dát do sušičky - na tu se to přece nevztahuje a zase jsem to schytala.
Při přípitku bylo pořád: Pozor, ať si neťukneme s rukama do kříže, nebo někdo zemře. A to je poslední dobou pořád něco. Jenže když se něco stane, hned se to svede na to, že jsem tu pověru schválně obešla.
Našla jsem dceřinu křestní svíčku - byla zlomená. Samozřejmě neměli na práci nic lepšího, než mi říct, že je to znamení toho, že mi zemře. A podpořili to příběhem kluka, který ji měl taky zlomenou a za pár let ho srazilo auto a zemřel. Neštěstí se přece může stát i tehdy, když zrovna nešlápnu na kanál, nebo nerozbiju zrcadlo.
Jsem uzlíček nervů. Žiju klidný a spořádaný život a neznám každou pověru, ani nechci, přesto mi furt někdo předhazuje, co nesmím a jaké následky to bude mít. Pak mám pocit, že si je strachem z toho, že se vyplní, vlastně sama přivolám. Jak jste na tom vy?