Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@neumisa píše:
ne, ani introvertnímu dítěti týden bez rodičů neublíží.
Jasne, když se tam stane obeti sikany, tak mu vubec neumblizi, nebo když si tam privodi uraz s trvalymi nasledky tak taky ne
@j.a.n.i1 píše:
Jasne, když se tam stane obeti sikany, tak mu vubec neumblizi, nebo když si tam privodi uraz s trvalymi nasledky tak taky ne
bez komentáře. já vím, že se ráda točíš na extrémech. Úraz se může stát komukoliv.
@j.a.n.i1 píše:
Jasne, když se tam stane obeti sikany, tak mu vubec neumblizi, nebo když si tam privodi uraz s trvalymi nasledky tak taky ne
Znamená to, že když si nějaké dítě přivodí těžký úraz s trvalými následky doma po dohledem rodičů, měly by se všechny děti automaticky rodičům hned odebírat, protože domácí prostředí jim může ublížit?
@Anonymní píše:
No tak si představte, že jsou lidé od malička introvertní, přivedené na svět rodiči introverty. Mají jen minimum (zato kvalitních) přátel, se kterými v úzkém kruhu tráví čas. Nezajímají je kolektivní události hry, akce. Je to pro ně peklo v pravém slova smyslu. To samé tábory, ŠVP, lyžáky, vodáky a v pozdějším věku chlastací akce a vámi vyslovené „pařby“. Místo toho radši tráví čas studiem, čtením knih nebo jinými individuálními zájmy… A představte si, že takový člověk vystuduje VŠ a bez problémů vykonává učitelskou profesiA protože ví a má zkušenost sám se sebou, má pochopení pro podobné žáky/studenty.. Hold individuální přístup je v českém školství stále sprosté slovo.PS. Prosím anonym nebo smazat, uvedeno zaměstnání.
To je dokonalé vystižení mého přístupu a povahy.
@hanka.br. píše:
Znamená to, že když si nějaké dítě přivodí těžký úraz s trvalými následky doma po dohledem rodičů, měly by se všechny děti automaticky rodičům hned odebírat, protože domácí prostředí jim může ublížit?
Ne proc? Staci netvrdit, ze pobyt doma zafnemu ditwti neublizi…
@j.a.n.i1 píše:
Jasne, když se tam stane obeti sikany, tak mu vubec neumblizi, nebo když si tam privodi uraz s trvalymi nasledky tak taky ne
to hrozi jen introvertnim detem? Ve skolach, na skolnich akcich… jsme my, kteri pracujem na tom aby k takovym situaci nedochazelo. Hodne nam do toho hodila DV, ale nastesti uz skoro rok mame mame moznost s detskymi kolektivy pracovat v prirozenem prostredi. Pozoruji vysledky, mam z nich radost.
@matkabagristy píše:
to hrozi jen introvertnim detem? Ve skolach, na skolnich akcich… jsme my, kteri pracujem na tom aby k takovym situaci nedochazelo. Hodne nam do toho hodila DV, ale nastesti uz skoro rok mame mame moznost s detskymi kolektivy pracovat v prirozenem prostredi. Pozoruji vysledky, mam z nich radost.
Ne, to hrozi vsem. A ano, verim, ze se tomu snazite predchazet, ale to neznamená, ze k tomu nemuze dojit.
@j.a.n.i1 píše:
Ne, to hrozi vsem. A ano, verim, ze se tomu snazite predchazet, ale to neznamená, ze k tomu nemuze dojit.
A co s tim ma spolecneho tve nazory na ucast/neucast?
@j.a.n.i1 píše:
Ne proc? Staci netvrdit, ze pobyt doma zafnemu ditwti neublizi…
Aneb jak z celkem nevinného rčení „nikomu to neublíží“ vytvořit absurdní oxymoron. Ty musíš být v permanentním stresu. ![]()
@j.a.n.i1 píše:
No, tvrdit, ze nikomu neublíží je dost silné…
Přesně.
Já si teda některé akce ještě z družiny dodnes pamatuju, a to šlo jen o odpolední soutěž, ve které jsem dokonce i uspěla. Když mi pak vychovatelka nadšeně a vítězoslavně řekla - no vidíš, nakonec jsi byla druhá, já jí řekla, že jsem se ale přece účastnit nechtěla, a dodnes to vnímám jako „nechtěla jsem se účastnit“, ne jako „tyjo, byla jsem druhá!“
Natož kdybych měla být někde celý týden, já bych to prostě ani nechtěla zvládnout jakože třeba nějakou výzvu. Výzvy jsem měla jiné (třeba naučit se cizí jazyky) Tvrzení, že to ti neublíží, jen znamená nepochopení.
Mam za sebou cerstvou akci. Decka se nalosovala prvni volba nepratele, soutez vyhrali ti, kteri jsou povazovani spise za outsidery. Na tridnim projektu jsme pracovali vsichni. Jsem nadsena, decka to pres vzajemne nesympatie a osobnostni nastaveni dohromady zvladla. Zdedila jsem slozity kolektiv, diky mimoskolnim akcim jsme tym.
@kyslík píše:
Přesně.
Já si teda některé akce ještě z družiny dodnes pamatuju, a to šlo jen o odpolední soutěž, ve které jsem dokonce i uspěla. Když mi pak vychovatelka nadšeně a vítězoslavně řekla - no vidíš, nakonec jsi byla druhá, já jí řekla, že jsem se ale přece účastnit nechtěla, a dodnes to vnímám jako „nechtěla jsem se účastnit“, ne jako „tyjo, byla jsem druhá!“
Natož kdybych měla být někde celý týden, já bych to prostě ani nechtěla zvládnout jakože třeba nějakou výzvu. Výzvy jsem měla jiné (třeba naučit se cizí jazyky) Tvrzení, že to ti neublíží, jen znamená nepochopení.
Jo, pro mě byl zase horor adaptační kurz na SŠ… Z této „skvělé“ akce mám bohatých zážitků jak… A nebo projekty na stmelení kolektivu, doslova jsem odpočítávala minuty do konce. Naštěstí jsem měla skvělé rodiče, kteří chápali, že nucením ničeho nedosáhnou ![]()
Je jasné, že extroverti si to neumí moc představit, ale introverti na podobných akcích opravdu dost trpí. Já jsem lyzaky, turistaky, tábory s neznámými lidmi nesnášela a marně přemýšlím, co mi tohle „vystoupení z komfortní zóny“ přineslo pozitivního
Na lyžích sem od té doby nestála, kolo nesnáším… Mnohem víc jsem si užila akce, o které jsem stála a kam jsem jela úplně dobrovolně. Ať už to byl tábor v lesích bez veškerého komfortu moderního světa, kde jsem byla s lidmi, které jsem znala nebo soustředění, kde jsem dobrovolně trávila několik hodin studiem chemie a biologie. Povinné akce mi asi daly jen schopnost pretrpet nechtěné a nepříjemné zážitky. A o to bych s klidným svědomím ráda přišla ![]()
@Jahru píše:
Je jasné, že extroverti si to neumí moc představit, ale introverti na podobných akcích opravdu dost trpí. Já jsem lyzaky, turistaky, tábory s neznámými lidmi nesnášela a marně přemýšlím, co mi tohle „vystoupení z komfortní zóny“ přineslo pozitivníhoNa lyžích sem od té doby nestála, kolo nesnáším… Mnohem víc jsem si užila akce, o které jsem stála a kam jsem jela úplně dobrovolně. Ať už to byl tábor v lesích bez veškerého komfortu moderního světa, kde jsem byla s lidmi, které jsem znala nebo soustředění, kde jsem dobrovolně trávila několik hodin studiem chemie a biologie. Povinné akce mi asi daly jen schopnost pretrpet nechtěné a nepříjemné zážitky. A o to bych s klidným svědomím ráda přišla
Vítej v klubu introvertů ![]()
No tak ja jsem zaryty introvert, presto jsem absolvovala tabory, lyzaky i sportovni kurz bez nejake ujmy na psychice. I kdyz jsem tam stravila dost casu nekde zalezla s knizkou, mam i tak spoustu zazitku.
Nevim, co by mi prineslo zustat doma. On i ten introvert musi obcas vylezt mezi lidi a fungovat, i kdyz se mu nechce.
Jo a jeste k lyzakum, kdyz to tu ctu, fakt se ted jezdi jen na sjezdovky? My byli pokazdy jen na bezkach, sjezdovku jsem jela jednou v zivote, kdyz jsme si zkracovali cestu. ![]()