Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@kyslík píše:
Vím, že se diskuze už odvinula jinam, ale nedá mi to… Jsem přesně tahle „skleníková kytička“, jen jsem to doteď nebrala za negativní stránku osobnosti. „Vyvlíkla“ jsem se vždy ze všeho, i z obyčejných škol v přírodě. I na VŠ ty dva semestry tělocviku za mě odchodil někdo jiný. Kvůli tomu horší ve svém oboru fakt nejsem. Tyhle věci jsou mi úplně jedno - turistika, plavání, cyklistika - vůbec mě to nezajímá. Jsem extrémní introvert (takže i to utužování kolektivu a společné zážitky se spolužáky by byly jen stres, chci být sama doma a učit se, ne nuceně juchat se spolužáky), a navíc sportovní pako, nehodlám se zranit, protože je to povinné. A moji rodiče nechtěli utratit peníze za něco, k čemu mám absolutní odpor. A vůbec nejde o nekomfort a absenci wi-fi. Nekomfort si ráda zažiju jinak. Dodnes jsem ráda, že mi to vždy vyšlo a nemusela jsem nikdy nikam jet. Naštěstí jsme se vždy se školou shodly na tom, že to, že nejedu, „je jen moje škoda“.
Dnes jsem učitelka (i přes tu introverzi), učím jazyky (které jsem se i místo lyžáku a cyklisťáku a všech ŠvP mohla učit), naše škola nabízí vše na dobrovolné bázi a plně chápu studenty, kteří jet nechtějí.
Jsem už vcelku letitá větev, některé věci mě na SŠ i pár let poté míjely a míjely by mě dodnes, kdybych nezjistila, že mít místo nich ve své osobnosti prázdnou ďouru je omezující.
Většinu toho, co jsem v mládí odflákla, doháním teď a jsem ráda, že můžu.
Takže jo, tvé argumentaci rozumím, ale současně už teď vím, že není správná.
Ale k tomu musí dospět každý sám - anebo nemusí.
Své děti povzbuzuju, aby zkusily vše - a díkybohu nejsou proti.
Teď mě napadá, že nejstarší děcko se vlastně nakonec našlo v něčem, co zkusilo jen z hecu a co bychom do něho před pěti lety nikdy neřekli…
Takže za mě vlastně dobrý. ![]()
@SAJ píše:
Jsem už vcelku letitá větev, některé věci mě na SŠ i pár let poté míjely a míjely by mě dodnes, kdybych nezjistila, že mít místo nich ve své osobnosti prázdnou ďouru je omezující.Většinu toho, co jsem v mládí odflákla, doháním teď a jsem ráda, že můžu.
Takže jo, tvé argumentaci rozumím, ale současně už teď vím, že není správná.
Teď mě napadá, že nejstarší děcko se vlastně nakonec našlo v něčem, co zkusilo jen z hecu a co bychom do něho před pěti lety nikdy neřekli…Ale k tomu musí dospět každý sám - anebo nemusí.
Své děti povzbuzuju, aby zkusily vše - a díkybohu nejsou proti.
Takže za mě vlastně dobrý.
Jo, zatím mi to pořád ještě nechybí a nemám potřebu něco dohánět. Na ďouru jsem tedy ještě nepřišla. Ale třeba jednou z akcí, kterou jsem byla nucena poslední dobou absolvovat, byl výšlap na místní kopec a zámek - původně jsem nebyla „nominovaná“, ale bohužel hlavní doprovázející učitelka chyběla. Vyšlápla jsem, ujistila jsem se, že mi to skutečně nechybí, a dále budu ráda skleníkovou kytičkou. Zatím tedy účasti na sportovních akcích na zš a sš stále nelituji a chci být dál tou městskou holkou.
@kyslík píše:
Jo, zatím mi to pořád ještě nechybí a nemám potřebu něco dohánět. Na ďouru jsem tedy ještě nepřišla. Ale třeba jednou z akcí, kterou jsem byla nucena poslední dobou absolvovat, byl výšlap na místní kopec a zámek - původně jsem nebyla „nominovaná“, ale bohužel hlavní doprovázející učitelka chyběla. Vyšlápla jsem, ujistila jsem se, že mi to skutečně nechybí, a dále budu ráda skleníkovou kytičkou. Zatím tedy účasti na sportovních akcích na zš a sš stále nelituji a chci být dál tou městskou holkou.
Pořád nechápu, co z toho tvého komentáře vyplývá, kromě toho, že TOBĚ to nechybí. Mně osobně je ve finále úplně jedno, jestli tyhle akce jsou povinné a proč jsou povinné, ale vím, že je tu spousta dětí, které díky těmto povinným akcím zažijí věci, které jinak nezažijí. Buď z podstaty akce, nebo i proto, že jim je jejich rodiče nemohou, nebo jenom třeba z vlastní lenosti nechtějí dopřát a ty děti se poprvé dostanou na lyže, na vodu, na kola. Kdyby byly dobrovolné, zkrátka by nejely - takhle alespoň většina pojede, protože slovo povinná má jistou váhu. Ne absolutní, ale jistou ano. Takže je sice hezké, že tobě nic z toho nechybí, ale nejsi na světě sama.
@SAJ píše:
Jsem už vcelku letitá větev, některé věci mě na SŠ i pár let poté míjely a míjely by mě dodnes, kdybych nezjistila, že mít místo nich ve své osobnosti prázdnou ďouru je omezující.Většinu toho, co jsem v mládí odflákla, doháním teď a jsem ráda, že můžu.
Takže jo, tvé argumentaci rozumím, ale současně už teď vím, že není správná.
Teď mě napadá, že nejstarší děcko se vlastně nakonec našlo v něčem, co zkusilo jen z hecu a co bychom do něho před pěti lety nikdy neřekli…Ale k tomu musí dospět každý sám - anebo nemusí.
Své děti povzbuzuju, aby zkusily vše - a díkybohu nejsou proti.
Takže za mě vlastně dobrý.
Mam to stejně. Já teda nikdy neflaka sport ani ty společně akce třídy, naopak jsem vymetalana všechno a děti v tom jsou po mně ( prvnaka jsme tedy první rok museli do svp trochu natlacit, ale další roky už nemohl dospat měsíc predem). Ale ke spoustě věci, které jsem odflakla, se teď vracím, chybí mi. Nakonec i ta čeština mi dohnala. ![]()
Ale zas na druhou stranu, k tomu dospívání mi přijde, že zdravé mnozstvi rebelstvi patří. Jinak člověku pak chybí to a začne rebelovat na starý kolena, místo aby dohánět dějepis. ![]()
@Lama Lama píše:
Mam to stejně. Já teda nikdy neflaka sport ani ty společně akce třídy, naopak jsem vymetalana všechno a děti v tom jsou po mně ( prvnaka jsme tedy první rok museli do svp trochu natlacit, ale další roky už nemohl dospat měsíc predem). Ale ke spoustě věci, které jsem odflakla, se teď vracím, chybí mi. Nakonec i ta čeština mi dohnala.
Ale zas na druhou stranu, k tomu dospívání mi přijde, že zdravé mnozstvi rebelstvi patří. Jinak člověku pak chybí to a začne rebelovat na starý kolena, místo aby dohánět dějepis.
jj, ma sve duvody, proc je ze me usedla starsi dama
Teda s vykyvy.
@matkabagristy píše:
jj, ma sve duvody, proc je ze me usedla starsi damaTeda s vykyvy.
nojono… já taky tvrdím, že jsem stará a líná… a pak vyrazím na hřiště ve svítivě růžových podkolenkách, což je sakra velké rebelství k předepsanému oděvu (byť je mám pod kalhotami, tak sem tam kousek vykoukne) - ale jako správné princezně mi to chlapi tolerují ![]()
@neumisa píše:
nojono… já taky tvrdím, že jsem stará a líná… a pak vyrazím na hřiště ve svítivě růžových podkolenkách, což je sakra velké rebelství k předepsanému oděvu (byť je mám pod kalhotami, tak sem tam kousek vykoukne) - ale jako správné princezně mi to chlapi tolerují
ja kdyz na to prijde kvalitne zaparim. Nedavno jsem se dozvedela, z mi tato informace pomohla ziskat me nynejsi misto. Dostala jsem se do spravneho kolektivu (asi pamatujes)
@matkabagristy píše:
ja kdyz na to prijde kvalitne zaparim. Nedavno jsem se dozvedela, z mi tato informace pomohla ziskat me nynejsi misto. Dostala jsem se do spravneho kolektivu (asi pamatujes)
velmi dobře…
i ty pařby si pamatuju… játra si to taky pamatují
ale bylo to fajn ![]()
No tak si představte, že jsou lidé od malička introvertní, přivedené na svět rodiči introverty. Mají jen minimum (zato kvalitních) přátel, se kterými v úzkém kruhu tráví čas. Nezajímají je kolektivní události hry, akce. Je to pro ně peklo v pravém slova smyslu. To samé tábory, ŠVP, lyžáky, vodáky a v pozdějším věku chlastací akce a vámi vyslovené „pařby“. Místo toho radši tráví čas studiem, čtením knih nebo jinými individuálními zájmy… A představte si, že takový člověk vystuduje VŠ a bez problémů vykonává učitelskou profesi
A protože ví a má zkušenost sám se sebou, má pochopení pro podobné žáky/studenty.. Hold individuální přístup je v českém školství stále sprosté slovo.
PS. Prosím anonym nebo smazat, uvedeno zaměstnání.
@neumisa píše:
Individuální přístup při 25 prvňácích je tak trochu sci-fi…
Tak prvňáci větsinou nejezdí na sportovní kurzy ![]()
@Anonymní píše:
No tak si představte, že jsou lidé od malička introvertní, přivedené na svět rodiči introverty. Mají jen minimum (zato kvalitních) přátel, se kterými v úzkém kruhu tráví čas. Nezajímají je kolektivní události hry, akce. Je to pro ně peklo v pravém slova smyslu. To samé tábory, ŠVP, lyžáky, vodáky a v pozdějším věku chlastací akce a vámi vyslovené „pařby“. Místo toho radši tráví čas studiem, čtením knih nebo jinými individuálními zájmy… A představte si, že takový člověk vystuduje VŠ a bez problémů vykonává učitelskou profesiA protože ví a má zkušenost sám se sebou, má pochopení pro podobné žáky/studenty.. Hold individuální přístup je v českém školství stále sprosté slovo.PS. Prosím anonym nebo smazat, uvedeno zaměstnání.
jako fakt hold, trapnejsi uz to byt nemuze
Příspěvek upraven 29.04.22 v 22:08
@Anonymní píše:
Tak prvňáci větsinou nejezdí na sportovní kurzy
Ale jezdi treba na školu v prirode.
@Anonymní píše:
Tak prvňáci větsinou nejezdí na sportovní kurzy
no a? Podívej, sama jsem dost silný introvert, na veškeré akce mě rodiče posílali a všechny jsem si nakonec užila. Před odjezdem jsem nijak nejásala, ale jela jsem. Neměla jsem a stále nemám potřebu vyhledávat kamarády, radši si sednu a pozoruju cvrkot - ale to nic nemění na tom, že sportovní či jiná společná akce nikomu neublíží. A třeba by to pro některé mohla být solidní terapie. Dokud to nezkusíš, nevíš.
@Anonymní píše:
No tak si představte, že jsou lidé od malička introvertní, přivedené na svět rodiči introverty. Mají jen minimum (zato kvalitních) přátel, se kterými v úzkém kruhu tráví čas. Nezajímají je kolektivní události hry, akce. Je to pro ně peklo v pravém slova smyslu. To samé tábory, ŠVP, lyžáky, vodáky a v pozdějším věku chlastací akce a vámi vyslovené „pařby“. Místo toho radši tráví čas studiem, čtením knih nebo jinými individuálními zájmy… A představte si, že takový člověk vystuduje VŠ a bez problémů vykonává učitelskou profesiA protože ví a má zkušenost sám se sebou, má pochopení pro podobné žáky/studenty.. Hold individuální přístup je v českém školství stále sprosté slovo.PS. Prosím anonym nebo smazat, uvedeno zaměstnání.
já jsem dost podobný typ, na střední jsem teda na lyžáku i na chmelu byla, ale takový ten outsider na okraji, nepila jsem, co se mnou, no
na vysoký jsem absolvovala jeden turistickej kurz, turistiku miluju, tak jsem ty lidi přežila.
Ovšem jako učitelka mám ve třídě jak introše, tak opak, takže s nima podnikám adapťáky, výšlapy, týmové akce, tahám je všude možně, ať tu příležitost mají - je to profese, a i když nejsou všechny akce můj šálek čaje, pro ně je to přínos.
Mmch. pozoruju stále větší procento mladých, kteří mají problém být ve společnosti (prostě mezi lidmi). A ti chytřejší si to sami uvědomují, vidí to jako problém.