Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Tak chtel splnit „povinnost“ co jsi mu naridila nebo je naprosty tupsn. I kdyz kamaradka byla zasnoubena 7 let nez se vzali…
Ta žádost ti měla zavřít pusu
aby jako projevil snahu, ale dál nic…
Chvilku ho nechej a pak si o tom promluvte, přece jen: do roka a do dne.
No taky si myslím, že si dostala jen takový ten drž hubu prsten… Neprosila bych se, prostě počkej až se svatbou přijde partner… Myslím, že jinak ta svatba úplně ztratí svoje kouzlo ![]()
@Anonymní píše:
Zdravím dámy.
S přítelem jsme spolu tři roky, z nichž už dva a půl roku žijeme spolu.
Problém je, že já se chci v našem vztahu posunout vpřed, chtěla bych svatbu, děti a prostě rodinný život.
Minulý rok začátkem jara mě požádal o ruku. Problém je, že od té doby, kdykoliv se zmíním i svatbě tak dělá mrtvého brouka. Už hodně krát mi po tom co jsme se zasnoubili řekl, že svatbu chce, ale časem. Dobře chápu, ale už je to skoro rok a on pořád odkládá a odkládá. Kdyby mi ze začátku řekl, že se ženit nechce, jasně trochu by to zabolelo, ale nějak bych to překousla a počkala až bude připravený. Problém je, že se rozhodl, že ještě nechce až potom co mě o ruku požádal. Nedávno jsem se ho zeptala proč mi tedy dal prstýnek když svatbu očividně neplánuje. Na to mi řekl, že by si mě vzít chtěl, ale nechce dělat velkou svatbu, on je celkově dost introvertní a prostě nemá rád když je na akcích středem pozornosti a hrozně ho to stresuje. Dobře, včera jsem nabídla, že bychom prostě mohli jen my dva a svědci jít na úřad a vzít se takto, nepotřebuji žádnou velkou svatbu ani nic podobného a pak bychom peníze co jsme za to ušetřili mohli investovat do něčeho jiného. Jediné co mi na to řekl, že třeba, ale časem. A mě došlo jak na to hrozně tlačím a, že tohle vpodstatě chci z nás dvou jen já. Nechci být taková ta ženská co muže k oltáři doslova dotáhla, ale zároveň nechci být navždy jen přítelkyně. Kdyby mě o ruku nepožádal ani bych na to tak nespěchala, ale tím jsem pochopila, že se cítí připravený a teď najednou couvá. Nevím jestli takový vztah má vůbec dál smysl… omlouvám se, že je to celé tak dlouhé a děkuji všem co měli trpělivost přečíst to až do konce a dali mi nějakou radu jak byste se v této situaci zachovaly.
Ps: prosím o zachování anonymity, nebo smazat
Každý to může brát jinak, ale jestli to pojal jako „rezervaci na dobu neurčitou“, tak bych na Tvém místě suše sdělil, že Tvůj souhlas byl udělený na jeden rok a den.
Po uplynutí souhlas vyprší, vrátiš prsten a nebudete nikdo ničím vázaný.
On bude muset žádat znovu, jestli bude znovu chtít. A pokud budeš napodruhé souhlasit. ![]()
Je to vyhejbač. Nejste spolu chvíli a je správný čas posunout vztah dál. Zeptala bych se kdy je to jeho časem. To taký může být na svatého Nikdejše.
@truelly je mi 26, příteli 32. Děti chce, sice o nich nemluví pořád, ale už se o nich zmiňuje celkem dost. Já mu ale řekla, že nebudu těhotná s někým komu ani nestojím za to si mě vzít.
Chtěl si tě nejspíš jen pojistit. Popravdě nechápu tyto zásnuby na dobu neurčitou. A z tvoji strany nevidím, že bys tlačila na pilu, pokud tě tedy požádal o ruku sám a nedržela jsi mu u hlavy zbraň. V klidu bych mu řekla, že jestli si teda není jistý svatbou, tak nechápeš ten prstýnek a asi bych mu ho i vrátila. Starý je dost, aby věděl co chce.
@Anonymní píše:
Zdravím dámy.
S přítelem jsme spolu tři roky, z nichž už dva a půl roku žijeme spolu.
Problém je, že já se chci v našem vztahu posunout vpřed, chtěla bych svatbu, děti a prostě rodinný život.
Minulý rok začátkem jara mě požádal o ruku. Problém je, že od té doby, kdykoliv se zmíním i svatbě tak dělá mrtvého brouka. Už hodně krát mi po tom co jsme se zasnoubili řekl, že svatbu chce, ale časem. Dobře chápu, ale už je to skoro rok a on pořád odkládá a odkládá. Kdyby mi ze začátku řekl, že se ženit nechce, jasně trochu by to zabolelo, ale nějak bych to překousla a počkala až bude připravený. Problém je, že se rozhodl, že ještě nechce až potom co mě o ruku požádal. Nedávno jsem se ho zeptala proč mi tedy dal prstýnek když svatbu očividně neplánuje. Na to mi řekl, že by si mě vzít chtěl, ale nechce dělat velkou svatbu, on je celkově dost introvertní a prostě nemá rád když je na akcích středem pozornosti a hrozně ho to stresuje. Dobře, včera jsem nabídla, že bychom prostě mohli jen my dva a svědci jít na úřad a vzít se takto, nepotřebuji žádnou velkou svatbu ani nic podobného a pak bychom peníze co jsme za to ušetřili mohli investovat do něčeho jiného. Jediné co mi na to řekl, že třeba, ale časem. A mě došlo jak na to hrozně tlačím a, že tohle vpodstatě chci z nás dvou jen já. Nechci být taková ta ženská co muže k oltáři doslova dotáhla, ale zároveň nechci být navždy jen přítelkyně. Kdyby mě o ruku nepožádal ani bych na to tak nespěchala, ale tím jsem pochopila, že se cítí připravený a teď najednou couvá. Nevím jestli takový vztah má vůbec dál smysl… omlouvám se, že je to celé tak dlouhé a děkuji všem co měli trpělivost přečíst to až do konce a dali mi nějakou radu jak byste se v této situaci zachovaly.
Ps: prosím o zachování anonymity, nebo smazat
Stalo se mi to stejné. Prsten jsem mu vrátila, dost mi to ublížilo. Jedeme dál, stále mě to mrzí. Ale my už děti neplánujeme a pro oba by to bylo druhé manželství. Ale v tu chvíli jsem myslela, že ho zabiju. Tohle se totiž nedělá.
Tím, že už mám leccos za sebou, tak jsem to skousla, neříkám, že zapomněla. Ale jinak je to super chlap, má rád mé děti, já zase ty jeho a i naopak je to v pohodě. Takže jsme dokonalá rodinka.
Ale být to poprvé, asi bych reagovala jinak.
@divine woman přesně to vím. Neříkám, že neexistují páry co by měli děti bez svatby a fungovalo jim to. Ale mít děti je podle mě mnohem větší závazek než svatba…takže když není připravený na jeden tak na to druhé už určitě ne
@Anonymní píše:
Zdravím dámy.
S přítelem jsme spolu tři roky, z nichž už dva a půl roku žijeme spolu.
Problém je, že já se chci v našem vztahu posunout vpřed, chtěla bych svatbu, děti a prostě rodinný život.
Minulý rok začátkem jara mě požádal o ruku. Problém je, že od té doby, kdykoliv se zmíním i svatbě tak dělá mrtvého brouka. Už hodně krát mi po tom co jsme se zasnoubili řekl, že svatbu chce, ale časem. Dobře chápu, ale už je to skoro rok a on pořád odkládá a odkládá. Kdyby mi ze začátku řekl, že se ženit nechce, jasně trochu by to zabolelo, ale nějak bych to překousla a počkala až bude připravený. Problém je, že se rozhodl, že ještě nechce až potom co mě o ruku požádal. Nedávno jsem se ho zeptala proč mi tedy dal prstýnek když svatbu očividně neplánuje. Na to mi řekl, že by si mě vzít chtěl, ale nechce dělat velkou svatbu, on je celkově dost introvertní a prostě nemá rád když je na akcích středem pozornosti a hrozně ho to stresuje. Dobře, včera jsem nabídla, že bychom prostě mohli jen my dva a svědci jít na úřad a vzít se takto, nepotřebuji žádnou velkou svatbu ani nic podobného a pak bychom peníze co jsme za to ušetřili mohli investovat do něčeho jiného. Jediné co mi na to řekl, že třeba, ale časem. A mě došlo jak na to hrozně tlačím a, že tohle vpodstatě chci z nás dvou jen já. Nechci být taková ta ženská co muže k oltáři doslova dotáhla, ale zároveň nechci být navždy jen přítelkyně. Kdyby mě o ruku nepožádal ani bych na to tak nespěchala, ale tím jsem pochopila, že se cítí připravený a teď najednou couvá. Nevím jestli takový vztah má vůbec dál smysl… omlouvám se, že je to celé tak dlouhé a děkuji všem co měli trpělivost přečíst to až do konce a dali mi nějakou radu jak byste se v této situaci zachovaly.
Ps: prosím o zachování anonymity, nebo smazat
Tak proc by vas vztah nemel cenu? Zalezi kolik vam je let. Pokud jsi mlada, dej tomu cas. Pokud uz ti tikaji biologicke hodiny, tak to mas holka blby, ja bych deti za svobodna nechtela. Je to od neho ale kazdopadne minimalne podivny, ze te pozadal o ruku a zenit se nechce. Asi bych se pidila proc to udelal a co ho k tomu vedlo zmenit nazor. V podstate nedodrzel slib.
Prstyn ek bych nevracela jiste je krasny😀 👍 a prijde mi to jako zbytecny „truc“. Ktery pro chlapa nic neznamena. Jezismarja jemu je ten prsten burt. Necekej ze hood na kolenou uvidis po druhe. Na to bych nespolihala. jedna moje kamaradka se od chlapa v teto situaci odstehovala s tim, ze pokud to s ni nemysli vazne, nebude s nimnim ztracet cas. A vysledek? Do pulroka byli svoji.
Zdravím dámy.
S přítelem jsme spolu tři roky, z nichž už dva a půl roku žijeme spolu.
Problém je, že já se chci v našem vztahu posunout vpřed, chtěla bych svatbu, děti a prostě rodinný život.
Minulý rok začátkem jara mě požádal o ruku. Problém je, že od té doby, kdykoliv se zmíním i svatbě tak dělá mrtvého brouka. Už hodně krát mi po tom co jsme se zasnoubili řekl, že svatbu chce, ale časem. Dobře chápu, ale už je to skoro rok a on pořád odkládá a odkládá. Kdyby mi ze začátku řekl, že se ženit nechce, jasně trochu by to zabolelo, ale nějak bych to překousla a počkala až bude připravený. Problém je, že se rozhodl, že ještě nechce až potom co mě o ruku požádal. Nedávno jsem se ho zeptala proč mi tedy dal prstýnek když svatbu očividně neplánuje. Na to mi řekl, že by si mě vzít chtěl, ale nechce dělat velkou svatbu, on je celkově dost introvertní a prostě nemá rád když je na akcích středem pozornosti a hrozně ho to stresuje. Dobře, včera jsem nabídla, že bychom prostě mohli jen my dva a svědci jít na úřad a vzít se takto, nepotřebuji žádnou velkou svatbu ani nic podobného a pak bychom peníze co jsme za to ušetřili mohli investovat do něčeho jiného. Jediné co mi na to řekl, že třeba, ale časem. A mě došlo jak na to hrozně tlačím a, že tohle vpodstatě chci z nás dvou jen já. Nechci být taková ta ženská co muže k oltáři doslova dotáhla, ale zároveň nechci být navždy jen přítelkyně. Kdyby mě o ruku nepožádal ani bych na to tak nespěchala, ale tím jsem pochopila, že se cítí připravený a teď najednou couvá. Nevím jestli takový vztah má vůbec dál smysl… omlouvám se, že je to celé tak dlouhé a děkuji všem co měli trpělivost přečíst to až do konce a dali mi nějakou radu jak byste se v této situaci zachovaly.
Ps: prosím o zachování anonymity, nebo smazat