Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Mozna me jenom chytla nejaka deprese a potrebuji se z toho vypsat, ale uz delsi dobu premyslim co bude dal…tim konkretne myslim svoji profesni budoucnost. Dostudovala jsem skolu ve svych 21letech a od te doby uz jsem se o nic „nezajimala“ co by se dalo napsat do meho zivotopisu. Tim jak starnu, si jenom uvedomuji, ze to muze byt obrovksy problem. Pokud bych mela zajem o nejake zamestnani, nedokazu si predstavit, jak by se na me asi tak tvarilinyni je mi 26let. Bohuzel nejsem tak ctizadostiva, abych dale studovala a pracovat jenom tak, na nejake pozici, kde bych ani moc nevydelala, mi take neprijde jako to sparvne reseni. Co se tyka nejakych prijmu, vlastnim par bytu, ktere pronajimam, o zbytek se stara muj partner
ten mi rika, ze si delam zbytecne starosti, ale ja jsem v situaci, kdy se stydim ukazovat prave zminovany zivotopis a tezko si asi neco vymyslim, nebo budu nekomu neco vysvetlovat. Co by jste delaly holky vy?…asi je tezke radit
Dekuji za anonym!
T.
Jko že jsi 5 let nepracovala? Vydělávají ti ty byty natolik, že pracovat nemusíš?
Neporadím, mám to podobně, nedostudovaný magistr, takže hodně let prázdno a skoro hned potom rodičák na tři roky ![]()
@Turante Mam strach z toho, jak ty roky naskakuji
…ja mam vystudovane pedagogicke minimum v urcitem oboru, ale opravdu nevim, kde bych se s timto uplatnila, takze v to ani nedoufam.
Tak není přece nic jednoduššího, než si dodělat nějaké kurzy nebo tak něco..:) Nebo jazykovku.. Však to nemusí být zrovna doktorské studium, ale nějaký ten kurz čehokoli by jsi zvládnout mohla, ne?
A do teď jsi nepracovala?
Tezko radit, kdyz se ti nechce studovat a ani zacit pracovat, byt na nejake nizsi pozici…Ja po skole taky nemela zivotopis zrovna nacpany, ale behem prvního rodičáku jsem zacala pracovat jako dobrovolnik v rodinnem centru, s tim souvisely tri kurzy, ktere jsem si udelala. Následně během druhého rodičáku jsem si udelala skolu a hned to vypadalo lepe. Diky tomu jsem jeste pred skoncenim druheho rodicaku ziskala praci, navic v regionu, kde se prace hodne blbe shani, za coz jsem strasne rada.
Takze radim studovat, klidne nejaky kurz, zacit pracovat klidne jako dobrovolnik a uvidis, co se naskytne dal…
Nevim, neporadím, vzdělávám se i při mateřské a chodím po praxích, napsat si do životopisu na pár let rodičovská dovolené mi připadá stejné, jako když je tam prázdno ![]()
No tak ale ty kvartýry se neprojímají samy, máš s tím práci a organizaci tak to prostě do životopisu napiš. To se dá v pohodě našlehat aby to vypadalo.
@Katchi píše:
Tezko radit, kdyz se ti nechce studovat a ani zacit pracovat, byt na nejake nizsi pozici…Ja po skole taky nemela zivotopis zrovna nacpany, ale behem prvního rodičáku jsem zacala pracovat jako dobrovolnik v rodinnem centru, s tim souvisely tri kurzy, ktere jsem si udelala. Následně během druhého rodičáku jsem si udelala skolu a hned to vypadalo lepe. Diky tomu jsem jeste pred skoncenim druheho rodicaku ziskala praci, navic v regionu, kde se prace hodne blbe shani, za coz jsem strasne rada.
Takze radim studovat, klidne nejaky kurz, zacit pracovat klidne jako dobrovolnik a uvidis, co se naskytne dal…
@verulicek Díky… navíc musím podotknout, že díky tomu, že během těch rodičáků jsem každý rok měla nějaký kurz, školu apod., tak tam nebylo vůbec prázdno a vlastně ani nebylo vidět, že jsem byla doma. Tudíž nepadla obligátní otázka na děti apod… i když jsem to pak při pohovoru sama řekla a byl to pro mě asi plus, protože bylo vidět, že i s dětma si člověk umí zařídit, co potřebuje…
@Katchi přesně tak to plánuji zamaskovat
(ne že bych před tím neměla odpracováno..ale chceme stihnout 3 děti a nechci, aby to bylo z životopisu patrné ![]()
@Katchi hehe a vidím, že máme i stejné motto (já ho mám v profilu už pár let
)
@Anonymní píše:
Mozna me jenom chytla nejaka deprese a potrebuji se z toho vypsat, ale uz delsi dobu premyslim co bude dal…tim konkretne myslim svoji profesni budoucnost. Dostudovala jsem skolu ve svych 21letech a od te doby uz jsem se o nic „nezajimala“ co by se dalo napsat do meho zivotopisu. Tim jak starnu, si jenom uvedomuji, ze to muze byt obrovksy problem. Pokud bych mela zajem o nejake zamestnani, nedokazu si predstavit, jak by se na me asi tak tvarilinyni je mi 26let. Bohuzel nejsem tak ctizadostiva, abych dale studovala a pracovat jenom tak, na nejake pozici, kde bych ani moc nevydelala, mi take neprijde jako to sparvne reseni. Co se tyka nejakych prijmu, vlastnim par bytu, ktere pronajimam, o zbytek se stara muj partner
ten mi rika, ze si delam zbytecne starosti, ale ja jsem v situaci, kdy se stydim ukazovat prave zminovany zivotopis a tezko si asi neco vymyslim, nebo budu nekomu neco vysvetlovat. Co by jste delaly holky vy?…asi je tezke radit
Dekuji za anonym!
T.
A komu bys měla ukazovat životopis? zarazila mě tvoje věta - pracovat jenom tak… - a co můžeš nabídnout? co umíš?
Můžu se zeptat, čím vyplňuješ volný čas, když nepracuješ a nestuduješ? Díky.
Víc než prázdného životopisu bych se bála prázdného života…Jak probíhá tvoje seberealizace? Dík.
Poradit je lehké - tak prostě zvedni zadek a něco dělej. Pokud zrovna nejsi na mateřské s miminem, tak musíš mít přece spoustu času, peněz máš evidentně taky dost, tak zkus nějaké kratší kurzy do začátku, nemusí to být hned VŠ. Ten životopis se opravdu sám nezaplní a nikdo to za tebe neudělá. Nebo můžeš dál spoléhat na pronájmy a na partnera, vždyť to není špatný život. V tom případě bych si ale spořila dost peněz na rezervu, protože nikdy nevíš, kdy se co podělá. Ale jinak vřele doporučuju zkusit si pracovat na nějaké pozici, kde tě přijmou (tedy v supermarketu nebo fabrice) a zjistit, jaké to je, muset chodit do práce. člověk se pak na všechno dívá jinak.
Mozna me jenom chytla nejaka deprese a potrebuji se z toho vypsat, ale uz delsi dobu premyslim co bude dal…tim konkretne myslim svoji profesni budoucnost. Dostudovala jsem skolu ve svych 21letech a od te doby uz jsem se o nic „nezajimala“ co by se dalo napsat do meho zivotopisu. Tim jak starnu, si jenom uvedomuji, ze to muze byt obrovksy problem. Pokud bych mela zajem o nejake zamestnani, nedokazu si predstavit, jak by se na me asi tak tvarili
nyni je mi 26let. Bohuzel nejsem tak ctizadostiva, abych dale studovala a pracovat jenom tak, na nejake pozici, kde bych ani moc nevydelala, mi take neprijde jako to sparvne reseni. Co se tyka nejakych prijmu, vlastnim par bytu, ktere pronajimam, o zbytek se stara muj partner
ten mi rika, ze si delam zbytecne starosti, ale ja jsem v situaci, kdy se stydim ukazovat prave zminovany zivotopis a tezko si asi neco vymyslim, nebo budu nekomu neco vysvetlovat. Co by jste delaly holky vy?…asi je tezke radit 
Dekuji za anonym!
T.