Různé nové obavy prostě k životu s dětmi patří. Taky už nikdy třeba nebudu auto řídit tak bezstarostně jako bezdězná. Jde spíš o míru obav a strachu, pokud Tě to tak intenzivní, že ti znemožňuje některé činnosti, tak bych zvážila konzultaci s psychologem.

Je to druh úzkostne poruchy,ake vzhledem k tomu,co se deje kolem,ten strach není úplně iracionalni.
Moje deti jedou s muzem na zahraniční dovolenou,letos poprvé.Ja zůstávám doma s miminem. Dovolenou jsem jim naplánovala já,mají radost,uvidí poprvé v zivote moře. Upřímně,byla bych radeji,kdyby nikam nejeli a ta včerejší Janovska apokalypsa to ještě umocnila. Uvazuji o vyhledání odbornika,přerůstá mi to pres hlavu.

Tak čím je to způsobeno si netroufnu říkat. Ale asi bych se opravdu snažila, aby mi ten strach nepokazil celou dovolenou. Strachem můžeš být přehnaně úzkostlivá až tolik, že se doopravdy něco může stát, něco, čemu se snažíš naopak vyhnout. Taky tím můžeš otrávit celou rodinu, nikdo si ve finále dovolenou neužije. No zkus se s tím poprat. Zkus se hodně spolehnout na manžela, nech zodpovědnost i na něm. Věříš mu? Víš, že se zvladne postarat o děti? Jestli ano, velkou část obav můžeš zahodit. Pověz mu o tom, domluvte se na různých krizových situacích, jak si je ulehčit.
Držím palce, byla by škoda si dovču neuzit.

měla sem šílené stavy před první cestou do HR s dítětem, asi měsíc dopředu sem mívala sny jak se vybouráme, vždy mě vzbudila čelní rána strašný, úplně sem si vyčítala, že sem nás k tomu donutila jet…cesta tam probíhala strašně skrz malýho ten jen řval a řval, manžel nervozní, nevyspalí strašný, ale dojeli sme v pořádku bez kolize a místo aby to odpadlo, tak každou noc na dovolené zase ten jeden a samý sen…ve Slovinsku že čelně bouráme navíc vozíme i psa, tak sem si vždycky říkala, co bysme dělali kdyby si i jí něco stalo jak to budeme řešit, co když nás povezou do nemocnice co pes atd atd…no cesta zpět opět bez nehody…letos sme byli po 6 a každý rok se to snažím vytěsnit a nic si nepřipouštět…a co se týká žraloků, tím mě straší manžel v moří!!! Takže k bojkám neplavu vůbec držím se kousek od břehu teda…
Jinak za těch 6let tudiž 12 jízd sme bohužel nehodu měli v tom Slovinsku, ale bylo to přes den (v noci už nejezdíme ani omylem), manžel viděl v protisměru auto okamžitě zabrzdil,ale auto za námi nedobrzdilo, takže naštěstí tukanec a auto bylo pojízdné…podle mě je lepší jezdit přes den, člověk má prostě daleko lepší reflexy, ta noc je strašná…

Zazila jsem drobnou nehodu, kdy nam pod auto vlitnul pes… Od te doby se v aute bojim… Ale tak, ze hystercim, takže jsem sama prisla s tim, ze budu jezdit vzadu apod Kinedrylem-takze spat… Naštěstí uz mame dost velké deti, takze sedi vepredu jeden z kluku… A ja si zdrimnu a nerozciluju a nedesim muze svym strachem..

No, problém je i v tom, že se právě s manželem bezpečně necítím.Jednou jsme spolu bourali,přehlídl stopku a vletěl do boku auta, které mělo přednost.Nikomu se nic neštěstí nestalo,odnesla to jen auta.Prostě se s ním necítím úplně bezpečně, nikdy bych třeba neusnula,pořád sleduji cestu,„brzdím“…­navíc chce jet právě na noc, přitom do zahraničí a v noci bude řídit poprvé.Predtim jsme jezdili buď busem nebo ve čtyřech a on moc neřídil. Čelní srážky se taky bojím. Vím, že bych nemohla ani na krok, všude se může něco stát, je to prostě zřejmě osud, že je někdo ve špatný čas na špatném místě. Jsem teď v životě asi nejšťastnější co jsem kdy byla a možná se prostě bojím, že se to nějak pokazí.zakl.

Úzkostná porucha jako vyšitá.
Každopádně pokud manžel neumí řídit, řídí jako prase, tak bych s ním prostě nikam nejezdila.
Zapracuj na svých úzkostech a může lítat.

@Anonymní píše:
No, problém je i v tom, že se právě s manželem bezpečně necítím.Jednou jsme spolu bourali,přehlídl stopku a vletěl do boku auta, které mělo přednost.Nikomu se nic neštěstí nestalo,odnesla to jen auta.Prostě se s ním necítím úplně bezpečně, nikdy bych třeba neusnula,pořád sleduji cestu,„brzdím“…­navíc chce jet právě na noc, přitom do zahraničí a v noci bude řídit poprvé.Predtim jsme jezdili buď busem nebo ve čtyřech a on moc neřídil. Čelní srážky se taky bojím. Vím, že bych nemohla ani na krok, všude se může něco stát, je to prostě zřejmě osud, že je někdo ve špatný čas na špatném místě. Jsem teď v životě asi nejšťastnější co jsem kdy byla a možná se prostě bojím, že se to nějak pokazí.zakl.

Tak s takovým řidičem bych teda asi taky moc klidná nebyla. Jestli v noci nikdy nic delšího neodřídil, tak je docela střelec.

@ivašot. píše:
Tak s takovým řidičem bych teda asi taky moc klidná nebyla. Jestli v noci nikdy nic delšího neodřídil, tak je docela střelec.

Ještě může řídit zakladatelka…

@j.a.n.i1 Treba nemá řidičák. Nebo si netroufne. Muj muz s detmi jede autobusovym zajezdem. Ackoliv řídí bezpecne a má najeto i v noci,tak dlouhou cestu si netroufne. A uz vůbec ne,jako jediný řidič. Ne každý na to má a jsem ráda,ze dokáže odhadnout svoje moznosti. Já se s uzkostmi tohoto typu průběžně lecim,pomáhá psychoterapie. Detem ten zazitek dopřát chci. Do včerejší tragedie jsem byla poměrně v klidu. Uklidnuji se tím,že jsem zajezd vybrala a naplanovala já,vybrala overenou cestovku,luxbus s bezpecnostnimi pásy a kocham se zverejnenymi fotkami rodin,které se ze stejneho zajezdu vrátily pred nimi. Pevně věřím,ze to tak probehne u nás,muž,který má dvě zaměstnání,si chvilku odpocine a deti dostanou to,po cem delší dobu touží.

@j.a.n.i1 píše:
Ještě může řídit zakladatelka…

O tom nějak nebyla zmínka .
Já teda řídím pěkných pár let, třeba rakouské Alpy s dětma bez problémů. Ale na noc do Chorvatska v sezóně bych si netroufla.

Nebylo by lepsi si lupnout nejakej Neurol a dve hodiny k mori letet, nez se bat celou noc v aute s ridicem, kteremu neveris? (nehlede na to, ze je asi tak tisickrat vetsi pravdepodobnost, ze se neco stane na ceste autem, nez letadlem) Neco slabsiho na nervy muze napsat i praktik…

@j.a.n.i1 Kdybych mohla řídit já, tak řídím.
Ridicak mám, ale x let po jeho získání jsem neřídila, tak je mi k ničemu.Brzy mám dokončovat jedno studium, tak mám v plánu absolvovat do dalšího léta kondiční jízdy a začít řídit.

@Pajka89 píše:
Nebylo by lepsi si lupnout nejakej Neurol a dve hodiny k mori letet, nez se bat celou noc v aute s ridicem, kteremu neveris? (nehlede na to, ze je asi tak tisickrat vetsi pravdepodobnost, ze se neco stane na ceste autem, nez letadlem) Neco slabsiho na nervy muze napsat i praktik…

To jo,ale sance,ze prezijes autonehodu,je pomerne velká,vzhledem k poctu aut,která denně vyjíždí a počtu drobnych nehod,o kterych se nedozvis. Sance,ze prezijes leteckou katastrofu,je mizivá. My teď nemáme financni moznosti letět,ale kdybychom je měli,bála bych se stejně.