Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
@Schíza008 Ahoj, jsem na tom podobně jako ty. Taky 3měsíční mimčo, úzkosti, obdobné pocity. Já už si byla pro antidepresiva, trochu pomáhají, ale žádný zázrak. Není mi moc dobře, když jsem s mimčem sama doma. Všechno na mě padá. Mám různé obavy, co a jak bude, třeba jak přežiju až mimču porostou zuby, aby nijak neonemocnělo, aby se nezhoršulo spaní a tak. Jak ty to doma zvládáš? Co během dne s mimčem děláte?
Anonym: Tak právě s mimčem se toho zatím moc dělat nedá, prakticky jen chodíme ven na procházky. Jsme ale na vesnici, kde nic moc není, naštěstí do města ale není daleko. Určitou výhodu mám v tom, že mám rodiče kousek a mohu k nim kdykoli zajet. Společnost mi hodně pomáhá, pak taky trochu toho sportu, když je čas a můžu na chvíli vypadnout. Být zavřená jen doma je náročný. Člověk je pořád ve stejném koloběhu. Zatím si říkám, že je ještě brzy a doufám, že časem se nám ten rytmus trochu srovná a já se aspoň vyspím. Obecně mi teda nejvíce pomáhá ta společnost a to snad jakákoli. Člověk se pak tak nehrabe ve svých myšlenkách.
Už by měl konečně někdo udělat přítrž tomu, že po narození dítěte někdo ihned po porodu miluje svoje dítě.. to je takova snuzka kecu.. Moje mala byla kouzelna, krasne miminko, byla jsem rada a hrda ze jsem ji zvladla porodit a kochala jsem se pohledem na ni. Ze je moje. Ale stejne mi tento pocit ze je moje dcera neslo sezvejknout dobre 3 mesice
a rada jsem ji sice mela, ale spis to vsechno hyrilo hlavou, o lasce se teda mluvit fakt nedalo. Spis mi prislo nase kojeni a vubec vse jako jeden boj a ze si zariven lezeme na nervy
miluju ji az ted. Za to tak, ze bych za ni polozila okamzite zivot. Je pro me vsim. Je ji 1 a pul roku. Chodi mluvi zpiva usmiva se maluje a zkratka je uzasna! Takze moje rada. Nenut se do niceho nasilim. Ono to prijde. Bude ti jednou zalezet na ni vic nez na sobe. Ja si to o sobe nikdy nemyslela, jsem odjakziva sobec. Ale ted? Vse pro ni. Az teprve pak myslim na sebe. Dokonce mi ke i jedno, co si kdo mysli, jestli jak vypadam nebo co si mysli.. Nekdo na mimina proste neni. Ja na ne taky nebyla a tomu svymu jsem nerozumela. Uzivam si to ted az kdyz je velka a da se s ni mluvit a spoustu veci delat. Dokonce ted uz bych si mozna to druhe umela uzit. Protoze bych se nestresovala tim co vsechno delam spatne a jestli jsou me pocity dle norem.. vykasli se na to. Vse co prozivas je normalni. Ano i ty divny hnusny myslenky. Ale ver mi, ze opravdu to prejde. Mela to kazda. A kdo rika ze jaaa ne!! Jste priserne matky!" Tak keca.
![]()
@TeriiTerii souhlas
a fakt je to druhý lepší, i když mi dal zabrat mnohem víc, neřešila jsem kraviny
do třetího ale nejdu ![]()
@TeriiTerii … az kdyz je velká… Pobavilas
Psat to o svem 18 měsíčním diteti…
Ver mi, ze ta laska k tomu diteti se bude jeste stokrat stupnovat, ale v zasade s tebou souhlasim. Ja jsem take rozhodne svoje deti nemilovala hned, jak jsem je porodila. Zvlast prvni dite, bylo to neco tak divnyho mit doma to neustale rvouci stvoreni. Postupem casu jsrm se do svych deti zacala zamilovavat. Dnes uz je syn temer dospely, dceri je 5 a ja bych za ne dychala. Miluju svoje deti jako nikoho jineho na svete. ![]()
@Schíza008 Ahoj, jsem na tom podobně jako ty. Taky 3měsíční mimčo, úzkosti, obdobné pocity. Já už si byla pro antidepresiva, trochu pomáhají, ale žádný zázrak. Není mi moc dobře, když jsem s mimčem sama doma. Všechno na mě padá. Mám různé obavy, co a jak bude, třeba jak přežiju až mimču porostou zuby, aby nijak neonemocnělo, aby se nezhoršulo spaní a tak. Jak ty to doma zvládáš? Co během dne s mimčem děláte?