Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Klidně si pofňukám i pobrečím. Samozřejmě to není často. Ale manžel mě obejme a dá mi pusu. Proč skrývat city? I jeho už jsem viděla výjimečně brečet.
Ja teda knourani a breceni kvuli kravinam sama nesnasim a to jsem zenska a mela bych celkem i pro plačky pochopení.
Jo když se něco děje, špatného nebo zdravotního mně, detem nebo blízkým, tak si klidně popláču, nejraději sama a v soukromí, ale že bych pred mužem kňučela jaky je to hrozny na matersky to fakt ne…
a bach at nedopadnes jako moje sousedka, tak na matersky imrvere knourala, pak knucela, jak je hrozny chodit do prace, pak brecela, kdyz o praci prisla a pak teprve rvala, kdyz si manzel sbalil kufry a odesel k normalni, vesele a usmevave stejne stare zenske jako sousedka.
Chlapi knučení a zbytecný brek nesnasi a neni se co divit…
![]()
Za slzy se nestydím, takže ano, viděl mě brečet a několikrát. Je lepší, když to jde ven, než brečet jen uvnitř sebe. Když to nebudeš dělat denně, tak na občasné slabosti nevidím nic špatného, jsme lidé, ne stroje.
To teda nedělám…jako občas si postěžuju, stejně tak si manžel občas postěžuje na práci, ale že bychom kvůli tomu doma breceli, to fakt ne ![]()
@elot nevím, přijde mi ze manžel ze mě chce mít superhrdinku. Jako brecet kvůli tomu ze mě někdo naboural bere, ale kvůli tomu, ze mi přijde ze jsem na mateřské nevidena a jako bych nebyla, to mu přijde ze přehánim a naprdne se…
@růžový achát no ono taky záleží jestli ta mateřská trvá 2 nebo 9 let…
Když knourám bezduvodne, tak to pozná a okomentuje to tak, že se i já musím začít smát
ale když se vážně něco děje, tak mě podrží… i když ono se většinou právě nic neděje, s maličkou se nám žije krásně, a mám v podstatě vše co jsem si kdy přála. přítel mě naučil užívat si přítomnost, a moc se nezalamovat tím co bylo nebo bude… zní to jednoduše. a nejlepší na tom je, že to taky tak jednoduché je.
prostě se máme rádi, nepřekážíme si a užíváme to co je, zbytek přijde sám. ![]()
@Anonymní píše:
@elot nevím, přijde mi ze manžel ze mě chce mít superhrdinku. Jako brecet kvůli tomu ze mě někdo naboural bere, ale kvůli tomu, ze mi přijde ze jsem na mateřské nevidena a jako bych nebyla, to mu přijde ze přehánim a naprdne se…
vsak to taky prehnane je…pokud si prijdes nevidena a jako bys nebyla, tak neco pro to
delej, abys byla videna. Zrovna v dnesni dobe, kdy je hafo moznosti- cvicit uz od mimin, kojenecke plavani, anglictina s miminy, kino s miminama nebo hromada kurzu, kde ti dite pohlidaji… ![]()
Ja klidne knouram i pred chlapem. Pred kym jinym?? Ale on je citlivej, ma pro me pochopeni a snazi se mi vzdy pomoc.
@Anonymní píše:
@elot nevím, přijde mi ze manžel ze mě chce mít superhrdinku. Jako brecet kvůli tomu ze mě někdo naboural bere, ale kvůli tomu, ze mi přijde ze jsem na mateřské nevidena a jako bych nebyla, to mu přijde ze přehánim a naprdne se…
O tom, co ti má přijít k pláči snad ještě pořád rozhoduješ ty… Přišlo by mi to líto, kdyby se můj manžel kvůli tomu ještě naprdnul.
Zkus se nějak zabavit, třeba čti, najdi si jazykový kurz nebo brigádu.
@Hanka1 píše:
vsak to taky prehnane je…pokud si prijdes nevidena a jako bys nebyla, tak neco pro to
delej, abys byla videna. Zrovna v dnesni dobe, kdy je hafo moznosti- cvicit uz od mimin, kojenecke plavani, anglictina s miminy, kino s miminama nebo hromada kurzu, kde ti dite pohlidaji…
To, že je to přehnané pro tebe ještě neznamená, že je to tak pro všechny.
Každý nežije v Praze, aby tam měl veškeré tyto věci po ruce.
@Hanka1 já vím, mas asi pravdu. Ale mám 3 a plno věci je dost těžký s nima ukocirovat, a chci být taky někde něco dělat dospělého a ne fur „mamí“. Nemůžu být ani nemocná bo mi nikdo nepomůže a cítím se tu fakt jak zakleta. Není to sranda. A občas se proste potřebuji vyventilovat a slyšet ze to bude dobrý.
Mě manžel viděl brečet mockrát. Ale vždycky kvůli tomu, že se něco vážného stalo. Kdybych mu tu furt kňourala, že se na mateřské necítím dobře, tak by mi řekl, že zařídíme hlídání a můžu do práce. Ale to já nedělám. Nepřijdu si neviditelná a nevadí mi být s dětmi doma. Než se narodilo naše druhé dítě, tak jsem pracovala a byly to celkem hoňky. Možná proto mi nevadí být zase doma.
Jestli tě to doma tak deprimuje, tak si zkus najít nějakou práci z domova nebo zkusit částečný úvazek. Kamarádka takhle u třetího pracovala, protože jí to po tolika letech už nebavilo být jen s dětmi.
@Anonymní píše:
Občas mám tu potřebu si manželovi postezovat - po knourat si, jak si přijdu jako blbec, jak mě mateřská ubijí jak já nevím co. Třeba si i pobrecet. Což můj muž strašně nemá rad. Snažím se to nedělat, je to takové hloupé. Ale jsem nemocná a nějak jsem na takové priblble vlně… dělám to vážně jen já nebo vy taky?
A kde mam jinde brecet nez doma. Samozrejme si nekdy pobrecim, i jen tak. Bud mu je mne lito nebo mlci, to mi staci. Nevysmival se mi nikdy.
Občas mám tu potřebu si manželovi postezovat - po knourat si, jak si přijdu jako blbec, jak mě mateřská ubijí jak já nevím co. Třeba si i pobrecet. Což můj muž strašně nemá rad. Snažím se to nedělat, je to takové hloupé. Ale jsem nemocná a nějak jsem na takové priblble vlně… dělám to vážně jen já nebo vy taky?