Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Příliš starostlivá tchýně
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
brko
6.3.16 17:41
Nevidím na tom nic, co by se nedalo překousnout. Jestli je tohle jediný problém vašeho života, jste šťastní lidé. Holt má starostlivou matku, která vám vozí jídlo. To není tak zlé. Berte ji takovou, jaká je.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.16 17:42
Ahoj, jelikož nepomohlo ani to, že si s ní tvůj manžel promluvil, tak už se tchýně asi nezmění a proto jestli se z toho nechceš zbláznit, radím, nech to plavat, ať si jídlo vozí dál. Ty ho můžeš vždy vyhodit a neber si to osobně, možná to myslí dobře 
Já třeba taky docela dlouho vše špatně nesla, ale pak jsem zjistila, že to nemá smysl a už se nerozčiluji. Užívej života A že někdy toho jídla vyhodím a těch buchet 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.16 17:45
..no napadlo mě jen -mohlo by pomoci- milou tchýni nahlásit někam do „společenských aktivit“ pro starší ženy…(nevím co tchýni baví) -ruční práce, tanečky… prostě když se ženské sejdou tak tam nosí různé „ochutnávky“ a tím by třeba začala zásobovat své nové přítelkyně ( a ještě by jí to vychválily do nebe)…a nebo (pokud by první možnost nezabrala)-tak se pokusit vyměmit role a další den po návštěvě tchýně můžete nabrat vaše jídlo (které už nezvládnete sníst) a vozit vaši „ochutnávku“ tchýni. (třeba ji taky dojde že nemá nafukovací mrazák) přeji vám brzy pohodu.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.16 17:47
To s vozenim jidla dela i moje vlastni mama a babicka. Co nesnim davam starsim sousedum aby si usetrili v duchodu penize a sily. Kolace (daji mi 3 plechy bublaniny) davam do jedne skoly, kde jsou slepi co mam 1km od baraku.. Ale myslim ze o jidlo zde teda ani nejde, nejvic te proste stve ze je furt mamanek… Mel by ji v tydnu volat on sam od sebe aby nemusela vyzvidat u tebe. ji uz nezmenis, jen byste se rozhadali vsichni, on ji to mel vysvetlit uz v puberte. Bud rada za tohle, nez zadnou nemit nebo aby te nenavidela a nicila vam vztah
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.3.16 17:48
Ahoj. Jak já tě chápu, já měla něco podobného. Můj manžel také jedináček, jeho matka se o něho starala jako kvočna, na jednu stranu mi to bylo milé, ale aby aby mu v 25 letech stříhala nehty na nohou? Dodnes mám z toho pohledu trauma a šok! 
Ona vytvořila takovou nukléární psycho rodinu, kdy k nim moc nikdo nemohl chodit na návštěvu (sousedi, známí a tak). Buď ona nebo tchán předstírali bolest hlavy nebo nevolnost. Nejraději byli pořád spolu. Spolu do práce, spolu nakupovat, spolu… Když jsme se vzali a můj muž se přestěhoval do nového bytu ke mně, jeho rodiče k nám jezdili neohlášeně každý druhý den na cca 3 hodinové návštěvy. „Náhodou“ jeli okolo. Bylo to peklo!!! Kolikrát jsme tu měli známé a bylo to psycho. Když jsem tchyni už fakt jednou poprosila, jestli by nemohli předem zavolat, řekla mi, že my máme u nich přece taky vždycky dveře otevřené a můžeme přijít kdykoli, takže není důvod. A hodila po mě vražedným pohledem. Vozili nám zeleninu ze zahrady, tuny, kvanta, nedalo se to sníst. To zase jo. Bylo to jako záminka. Spousta lidí by taky řeklo, že jsem nevděčná, ale tohle byste fakt na vlastní kůži nevydrželi. Byla jsem pořád jak na jehlách, doma nebylo doma, protože kdykoli se mohli zastavit a taky to tak bylo, a my u nich museli sedět u kafíčka. Vlastní plány šly do kopru. Příšerný!!! Skončilo to až se smrtí tchyně. Můj muž říká, že by tady jinak byla s tchánem pořád. On ji muž měl moc rád, ale sám ji neuměl nic říct.
Prosím o zachování anonymity, nechci, aby mě tu někdo poznal.
- Citovat
- Upravit
6.3.16 17:51
Neudelas nic, mam to same. Neslo to ani po dobrem, ani po zlem. Takze holt jidlo vyhazujeme a plytvame. Ale u nas to neni jen o jidle, pletla se nam do vseho. Mne se takhle starala i o meho syna, sveho vnuka. Kdyz jsem ji ho dala na hlidani, mela nakoupene sve obleceni do ktereho si ho hned prevlekla, i kdyz jsem ji dala pro neho jidlo, ona mu udelala sve, i piti a tak to bylo se vsim. Takze krome toho, ze neumim varit jsem si pripadala i jako neschopna matka. Kdyz jsem treba chtela oslavit sve 30iny, hned mela vse naplanovane kde co kdy a jak. Proste pletla se nam fakt do vseho. Po 3 letech uz jsem ten „boj“ vzdala. Prestala jsem ji brat telefony, takze uz se mne ani nesnazi nevolat, a pokud vylozene nemusim, tak k ni nechodim, max. na obed kdyz nas pozve. Jinak na to fakt nemam nervy. Takoveho cloveka proste nezmenis. Ona takova je a vzdy bude, bohuzel.
Jo a kontrola, tu jsme napred meli denne, denne volala manzelovi co jsme cely den delali a co jsme meli na obed. Pak ob den a ted uz teda vola kazdy vikend.
Příspěvek upraven 06.03.16 v 17:52
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.16 17:51
Nam rodice taky vozi navarene dobroty 
. Tak to jime tri dny na obedy a vecere, moucniky rozdame v praci (kdyz je toho hodne) a je to. Jestli je jidlo opravdu jediny problem, tak je to supr. Fakt, ver mi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.3.16 17:52
@Anonymní píše:
Hezké nedělní odpoledne všem,poprosím o zachování anonymity, vzhledem k citlivosti tématu.
Můj problém souvisí s matkou mého manžela. Manželství máme krásné, máme jedno dítě a další na cestě
Manžel je jedináček, ne, že by chtěli, ale po něm již jeho matka nemohla přijít do jiného stavu. A bohužel podle toho jak se chová zapomněla přestřihnout pupeční šnůru a neuvědomuje si, že její syn je již dospělý a má svoji rodinu.
Její starostlivost je vyčerpávající. Kdykoliv přijede, přiveze nám spousty jídla. Ano, zdá se to být jako výhoda. Ale ono, když je to opravdu každou návštěvu a toho jídla je opravdu hodně (myslím tím jako již uvařeného - polévky, omáčky, moučníky…), přijdu si jak neschopná nána, co se nedovede postarat o jejího syna a celou svoji rodinu. Já mám vždy navařeno, manžel nijak nestrádá a výsledkem toho všeho je, že jídlem se šeredí, nestihne se sníst a vyhazuje se. Nejde už ani zamrazit, protože mrazák také nemám nafukovací.
Manžel ji několikrát říkal ať nic nevozí, že to nesníme, že tu jídlo je. Řekl jí i to, že se cítím trapně, jak když neumím vařit. Vždy je tak na týden klid a pak nanovo. Neustále má potřebu o manželovi zjišťovat a vědět co kde dělá. Nemyslím tím, jako že rodiče mají zájem a své dítě, tohle už podle mě hraničí s patologií.
Manžel se mi přiznal, že většina jeho vztahů skončila právě kvůli jeho matce, která měla a stále má potřebu, se do všeho „míchat“ a tak nějak svého „synáčka“ oprašovat. Manžel už je z ní také nešťastný, zkoušel s ní promlouvat po dobrém, po zlém, ale nic nepomáhá. Vždy toho tak na týden nechá, ale pak vše sklouzne do již zajetého scénáře.
Holky, nevíte nebo nemáte nějakou radu, jak z tohodle ven? Nechci nic hrotit a lámat přes koleno, ale přiznám se, že už mě to fakt pěkně štve…
Hm, jídlo bych mrazila a jedla a ještě bych byla ráda, že nemusím vařit 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tunrida
6.3.16 17:56
S tím nic neuděláš. Taky doma neustále točíme krabičky s jídlem. Co mě na tom teda štve, je to, že prostě nikdy nebudu mít dost velkou kuchyň na to, aby se do ní daly ty krabičky schovat
- Citovat
- Upravit
6.3.16 18:02
@Tunrida píše:
S tím nic neuděláš. Taky doma neustále točíme krabičky s jídlem. Co mě na tom teda štve, je to, že prostě nikdy nebudu mít dost velkou kuchyň na to, aby se do ní daly ty krabičky schovat
jj to je pravda, to me stve taky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.3.16 18:02
Tady zakladatelka.
Děkuji za reakce holky. Ono to není jen o tom jídle, zásobuje nás naprosto vším. od jídla, přes nádobí po pytlíky do odpadkových košů… 
A k tomu jídli, vím, že některým z Vás to nepřijde zase tak hrozné, ale já obecně nesnáším šeredění s jídlem nebo jeho vyhazování. Byla jsem tak vychovaná a nechci v plýtvání podporovat našeho syna. Dál, můžu se zdát jako nevděčná, že si toho nevážím. Ale ono toho je opravdu moc a pořád. Opravdu si přijdu, jak když jsem neschopná a neumím uvařit, uklidit, postarat se o rodinu.
Ten nápad, že jim přivezeme na „oplátku“ my, to není špatný
@mrkni1: Koupili jsme ji permanentku do divadla, na plavání. Nikdy nikam nešla. Ona tchýně ještě chodí do práce (díkybohu za to), takže se stíhá „seberealizovat“ hlavně o vikendech.
@Makronka222: On jako manžel není mamánek. Někdy je na ní fakt docela „vostrej“. Sám mi říkal, že ho to štve, že je na ní někdy tak odtažitej a protivnej, ale že to s ní jinak nejde, kvůli tomu jak se mu plete do života. A k tomu aby on jí volal mu ona nedává moc prostoru vzhledem k frekvenci jejího volání (každý den i několikrát… )
Anonymní: Panebože, jak jsi psala o těch nehtech, tak mi to připomněla jednu scénu, kdy jsme byli u tchánovců a manžel na mě ať ho podrbu na lopatce. Tak jsem začala a přiběhla tchýně a hned začala, to musíš takhle a Pavlíček to má rád takhle a bla bla… Manžel ji okřikl co jako dělá a ona že nic, že ho jen drbe. Jinak úplně vím, jak ses cítila, naprosto mi mluvíš z duše.
- Citovat
- Upravit
brko
6.3.16 18:03
Ted vazne: vis, ja si myslim, ze tva tchyne se potrebuje o nekoho starat. Cely zivot nedelala nic jineho a nyni, kdyby aspon neupekla, neuvarila, tak " co by ji na tom svete zbylo?„Myslim, ze by ji " znicilo“,kdyby si nepripadala uzitecna.
Co ji obcas v necem pozadat o pomoc, o radu?
- Citovat
- Upravit
brko
6.3.16 18:03
Ted vazne: vis, ja si myslim, ze tva tchyne se potrebuje o nekoho starat. Cely zivot nedelala nic jineho a nyni, kdyby aspon neupekla, neuvarila, tak " co by ji na tom svete zbylo?„Myslim, ze by ji " znicilo“,kdyby si nepripadala uzitecna.
Co ji obcas v necem pozadat o pomoc, o radu?
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Hezké nedělní odpoledne všem,
poprosím o zachování anonymity, vzhledem k citlivosti tématu.
Můj problém souvisí s matkou mého manžela. Manželství máme krásné, máme jedno dítě a další na cestě
. Manžel je ten nejbáječnější chlap pod sluncem, byl a je mi oporou i v těch těžkých chvílích (náročná nemoc a léčba). Jediné co nám trochu kazí „nebe bez mráčků“ je bohužel jeho máma.
Manžel je jedináček, ne, že by chtěli, ale po něm již jeho matka nemohla přijít do jiného stavu. A bohužel podle toho jak se chová zapomněla přestřihnout pupeční šnůru a neuvědomuje si, že její syn je již dospělý a má svoji rodinu.
Její starostlivost je vyčerpávající. Kdykoliv přijede, přiveze nám spousty jídla. Ano, zdá se to být jako výhoda. Ale ono, když je to opravdu každou návštěvu a toho jídla je opravdu hodně (myslím tím jako již uvařeného - polévky, omáčky, moučníky…), přijdu si jak neschopná nána, co se nedovede postarat o jejího syna a celou svoji rodinu. Já mám vždy navařeno, manžel nijak nestrádá a výsledkem toho všeho je, že jídlem se šeredí, nestihne se sníst a vyhazuje se. Nejde už ani zamrazit, protože mrazák také nemám nafukovací.
Manžel ji několikrát říkal ať nic nevozí, že to nesníme, že tu jídlo je. Řekl jí i to, že se cítím trapně, jak když neumím vařit. Vždy je tak na týden klid a pak nanovo. Neustále má potřebu o manželovi zjišťovat a vědět co kde dělá. Nemyslím tím, jako že rodiče mají zájem a své dítě, tohle už podle mě hraničí s patologií.
Manžel se mi přiznal, že většina jeho vztahů skončila právě kvůli jeho matce, která měla a stále má potřebu, se do všeho „míchat“ a tak nějak svého „synáčka“ oprašovat. Manžel už je z ní také nešťastný, zkoušel s ní promlouvat po dobrém, po zlém, ale nic nepomáhá. Vždy toho tak na týden nechá, ale pak vše sklouzne do již zajetého scénáře.
Holky, nevíte nebo nemáte nějakou radu, jak z tohodle ven? Nechci nic hrotit a lámat přes koleno, ale přiznám se, že už mě to fakt pěkně štve…