Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Připadám si opuštěná
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
26.1.19 18:10
jo občas využiji paní na hlídání, přes den, ale dcera to špatně snáší, nemá ráda cizí lidi, přes den ještě ok, když ji paní vezme třeba mezi děti, ale přes noc to zatím nejde, pláče a pořád chce mámu, chtěla jsem to odbourat přes manžela, aby si zvykala beze mě, ale manžel , že ne.. 
- Citovat
- Upravit
26.1.19 18:21
Upřímně mi připadá jako problém tvůj manžel a meli byste si vážně promluvit. Však aspoň víkendy muzete trávit buď spolu jako rodina, nebo může pohlídat a někam te pustit. Měl by chápat, ze ses u dítěte uvázana 24/7 a snažit se ti to vynahradit.
Jinak paradoxně mám někdy pocity podobně jak ty, ale z opačnýho důvodu 
- všechny moje kamarádky před par lety začaly těhotnet a stěhovat se z města. Já na děti nikdy nebyla, takže jsem to nedokázala pochopit a srazíky s nima mě přestaly bavit, protože se to všechno točilo kolem dětí . Taky mi tak nějak nikdo moc nezbyl, aspoň v blízkým okolí. A i kdyz jsem teď těhotná, moje zájmy se nadále netoci jenom kolem dítěte a tak mi taky chybí někdo s podobným smyslenim. Už jsem 3 měsíce na neschopence, porad sama doma, začíná mi taky slušně hrabat .
Držím pěsti, ale podle mě musíš začít s řešením u manžela…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.1.19 18:37
To, že jsi už někde jinde než tvé bezdětné kamarádky je normální. Přestaň závidět, ony mají určitě taky svoje problémy. Třeba se jednou budou marně snažit o dítě, obíhat reprokliniky, ve čtyřiceti vstávat k miminu - v době, kdy ty už budeš mít relativně samostatné dítě a budeš to zase pro změnu ty, kdo si bude moct vyrážet z kopýtka a ony řešit ty prdy a herničky.
To, že má někdo širší rodinu taky neznamená, že má zajištěné hlídání. V dnešní době je stále více prarodičů, kteří nejsou hlídací, protože mají jiné zájmy nebo pro práci už není čas a energie.
Ona ta tvá celkoá nespokojenost asi hlavně souvisí s tím, že nejsi spokojená ve vztahu. Jak tě dlouhodobě něco sejří, je to cesta do pekel. Zkuste s manželem zapracovat na tom. Ale budete muset chtít oba. 
A jo, po návratu do práce to bude ještě větší fičák, než teď.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.1.19 18:45
Ahoj. To, že jsi unavená je úplně normální. Musíš si najít čas i pro sebe a dítě dát manželovi na hlídání. Vždyť je vás obou. To , že nikoho nemáš, je mi líto. Ale věř, že všude je něco. Já mám tříletou holčičku, která už chodí do školky. Když je potřeba, dědeček, babička i strýc pohlídají. Jsem s ní po smrti mé ženy sám a tak se dokážu vcítit do tvých pocitů. A věř mi, že nástupem malé do školky začne zas jiný kolotoč. Odvádění do školky, práce, vyzvedávání ze školky. Musíš myslet i na sebe a pamatovat na to, že nejen ty jsi její rodič… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.1.19 19:20
Bohuzel nejvetsi problem vidim v manzelovi. Ja mam deti dve, necele dva roky od sebe 3,5 a skoro 2 roky. Mam segru i rodice hlidaci, ale 300 km od nas. Takze pohlidaji tak dvakrat do roka a my s manzelem vyrazime nekam na vikend. Kamaradky mam s detma i bez. Ty co maji deti se schazime v ruznych hernach, plavani, prochazky, hriste… s bezdetnyma vyrazim klidne vecer na pivko. Manzel se postara. Dojdu si zacvicit, mamzel se postara, vikendy travime spolecne jako rodina. Kdyz je venku hnusne, jsme doma a vymyslime vsechno mozny, kdyz je hezky, vyrazime na vylet. Nemame problem dat wellnes s detma. Podotykam vse bez auta. Sbalime batohy a jde se. Je to jen o tom chtit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.1.19 19:31
Dokud bude tvá spokojenost závislá na někom druhým, nemůžeš být šťastná. Přečti si to celé po sobě ještě jendou. Obviňuješ všechny, ty, co žijí i ty, co už mezi námi nejsou. Na vině je každý, jenom ne ty. Musíš začít u sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.1.19 19:56
@Karleon já nikoho neobvinuji a už vůbec ne mé rodiče, kteří tu už nejsou, proboha. jen říkám, že se cítím opuštěná, nemám o koho se opřít, cítím se unavená ze stereotypu, nejsme na nikom závislá, umím být štastná bez ostatních, jen jsme ted zabředla do doby, kdy prostě nemohu nic a ano, manžel v tomto případě nefunguje, jak bych si představovala, on si buduje karieru, jede si po svém na ukor rodiny, doma nefunguje, jako partner taky ne, vidí jen sebe, od doby co ho povýšili a ano, v tomto pžípadě na něm trochu závislá jsem, dcera je také jeho, já opravdu ted nemohu nic, tak mě to občas mrzí a když vidím ostatní jak žijí, přijde mi to líto, už vůbec neobvinuji kamarádky, jsme ráda, že žijí tak, jak žít chtějí, jen mě mrzí, že jsme ted na okraji a že se odcizujeme
- Citovat
- Upravit
Anonymní
26.1.19 19:58
@hapolda máš pravdu, já chápu, že má náročnou práci, ale já taky potřebuji někde načerpat síly a ne se jen prosit o hlídání našeho dítěte..
- Citovat
- Upravit
26.1.19 20:12
@Anonymní píše:
@hapolda máš pravdu, já chápu, že má náročnou práci, ale já taky potřebuji někde načerpat síly a ne se jen prosit o hlídání našeho dítěte..
Tak ho nepros. Proste mu predej vase spolecne dite, dej instrukce co je potreba a jdi. tak aby tatinek musel ulozit. On to zvladne 
meli by jste si ale promluvit a nejak to resit. Ja byt na to tady sama tak me hrabne. A to si taky stezuju, ze je porad v praci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.1.19 20:13
@Anonymní píše:
@hapolda máš pravdu, já chápu, že má náročnou práci, ale já taky potřebuji někde načerpat síly a ne se jen prosit o hlídání našeho dítěte..
Také jsem to tak měla a vedlo to až k rozvodu.Jeho neustálé upřednostňování práce před rodinou me zaprvé vysálo všechny síly zatímco on byl v pohodě a zároveň jsem k němu ztratila veškerou úctu.
Vždycky v této souvislosti mě napadne, jak do rozvodu chlap nemusí ve vztahu k dítěti nic, když nechce, ale po rozvodu má dítě právo na oba rodiče. Proč to právo doprčic nemá i v manželství?
- Citovat
- Upravit
26.1.19 20:51
Napiš mi zprávu jestli chceš můžeme to probrat. Na mě se můj dnes vykašlal..je to úplně na prd. Celý týden jsem na něj čekala, ráno přijel z práce a ani se u mě do teď nestavil (bydlí jinde). Připadám si zklamaná, zoufalá, naštvaná a nevím co ještě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.1.19 14:53
Tak zkus dát šanci přátelství, které vznikne na pískovišti. Já jsem se s kamarádkou seznámila, když jsem čekala svou první dceru. Jasně, že jsme ze začátku řešily především těhotentví, porod, kojení, dětský pláč, ale později to přerostlo v opradové přátelství. Je to už deset let, naše přátelství trvá a dokonce děláme ve stejné práci, i když tomu ještě donedávna nic nenasvědčovalo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Dobrý den,
také si někdy připadáte samy?
já mám 2 a půl letou a občas toho mám nad hlavu, rodinu svoji už nemám, nemám sourozence, moji rodiče už po smrti, manželovi rodiče zdravotní problémy, nehlídají, manžel často v práci, na služebkách a je nemám s kým mluvit, s holkami jsme se hrozně odcizily, ony žijí jiný život už, takový single po 30, chodí se bavit, hodně cestují, eurovíkendy a tak, já nemůžu s malou, snažím se s nimi vídat, ale nějak už i vázne řeč, řeší karieru, jazykové kurzy v zahraničí, práce v zharaničí, randění, já mám pocit, že můj život se zastavil, smrsknul na herničky, jídlo a domácnost..těším se až malá půjde do školky, ale i tak, nějak to na mě padá..
je mi 33 skoro a všechny moje kamarádky jsou bězdětné a svobodné, tedy až na jednu, ta má rok a půl starou holčičku, ale věčně ji někdo hlídá, tak žije skoro jako za svobodna, trochu zavidim
do toho krize s mužem, nespíme ani spolu pomalu, nějaká ponorka, nemyslím si, že by někoho měl, to ne, ten nezájem o sex je z mé strany, dost se hádáme, což je paradox, pre se skoro nevídáme..večer přijde unavený jde na pc nebo tv a že pracuje a chche mít klid, doma moc nepomáhá, kliše..jako když má volno, pohlídá, ale ne večer, že je malá zvyklá na mě a uspávat ji nebude, takže mohu jen odpo, což není s kým pomalu..kam, když jsou v práci, občas o víkend na kafe..
já nevím, mám dcerku co je zdravá a šikovná, moc ji miluji, o tom žádná, jsme ráda, že ji mám, jen jsem myslela že můj život zůstane i po dítěti aspon trochu jako předtím a vůbec..mám pocit, že mizím, zkusila jsem se seznámit s pár maminkami, ale věčně nemají čas nebo mluví jen o dětech, což já fakt nechci, chtěla bych se s někým vidět bez dětí, ale tyhle nové jakoby přátelství jsou vlastně jen skrz děti..
možná se to změní až nastpoupím do práce, ale spíš mě to děsí, práce, doma, malá, školka, s manželovou prací bude vše na mě..nevidim moc zlepšení, spíš se bojim, že to bude víc naročné, mám nějaký splín, mrzí mě, že s kamarádkama jsme se odcizila, nemají věčně čas, jsem prostě jinde..a prostě mě to mrzí, znám se s nimi od puberty a občas mi chybí..
i občas závidím, mám pocit, že až ony budopu na místě jak já, budou to mít jinak, jedna kamarádka má vztah - ale nechce zatím děti, má dobrou karieru, plánuje být jednou doma půl roku a pak přítel, druhá jezdí po světě a děti nechce, je spokojená a ta třetí má smůlu na chlapi, ale dobré zázemí, takže jednou bude mít prarodiče, má 2 sestry, uf já nevím, asi mě mrzí, že nemám ani nikoho v rodině..manžel změnil práci během narození malé a povýšil a jakoby se mu změnily priority, najednou, jsi na RD, peníze navíc se hodí, ale mně pžijde, že utíká od stereotypu doma s dítětem, od té zodpovědnosti..prostě v mojich představách to bylo vše jinak a jsme z toho skleslá, mám někdy pocit, že sjem to nezvládla a uvízla
navíc moje práce kam se budu vracet mě nebaví, ale mám, měla bych možnost se posunout na pozici, na kterou bych moc chtěla a která by mě naplnovala, ale vyžaduje dost časové usilí, na cestách, práce doma, ale už ted vím, že je to nerealne, kvůli manželově práci (už ted se kvůli tomu hádáme a odcizujeme), takže nevim, jako bych se fakt vytratila..
omlouvám se za skleslý příspěve, chtěla sjme se vypsat a zjistit, jestli se někdo cítí stejně..