Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@Anonymní píše:
ZakladatelkaMia80: Přítel je o dost starší jak já. Mě je 25, jemu je 36. Takže rozum by už mohl mít viď?Od té doby jsem mu já zavolala, jestli mi nechce něco k tomu co se stalo říct. Řekl, že ne a pohádali jsme se. Před chvíli mi poslal sms. Ve stylu, že nevidí nic špatnýho na tom mu dát pohlavek, že nemluví o žádným mlácení nebo tak, že to snad vím, že by za něj dejchal a nedovolil by aby mu i někdo jiný ubližoval. Ale na pohlavku nevidí nic špatnýho. Argumentovala jsem tím, že když už tělesný trest, tak po předchozím upozornění a ne přes hlavu, ale přes ruce nebo plácnout přes zadek. Ale stojí si za svým a že z něj vychovávám jen mamánka a bábovku…
Tak to je blbej názor. Přestávám tvého přítele bránit ![]()
@Anonymní píše:
ZakladatelkaMia80: Přítel je o dost starší jak já. Mě je 25, jemu je 36. Takže rozum by už mohl mít viď?Od té doby jsem mu já zavolala, jestli mi nechce něco k tomu co se stalo říct. Řekl, že ne a pohádali jsme se. Před chvíli mi poslal sms. Ve stylu, že nevidí nic špatnýho na tom mu dát pohlavek, že nemluví o žádným mlácení nebo tak, že to snad vím, že by za něj dejchal a nedovolil by aby mu i někdo jiný ubližoval. Ale na pohlavku nevidí nic špatnýho. Argumentovala jsem tím, že když už tělesný trest, tak po předchozím upozornění a ne přes hlavu, ale přes ruce nebo plácnout přes zadek. Ale stojí si za svým a že z něj vychovávám jen mamánka a bábovku…
Asi bych to nechala chvilku být a zítra nebo pozítří bych si s přítelem sedla a probrala další směr vaší společné výchovy, budoucnosti
Je už dost starý na to aby se takhle urážel, ale neboj, zažila jsem něco podobného, nešlo tam o fyz. trest, ale o žalování
Ty stůj za svým a svým synem. nemyslím, že ze syna vychováváš bábovku
Ty jsi chybu neudělala, tu udělal tvůj přítel. Já mám starší dítě než ty a nikdy nedostane bez toho aniž by dostal upozornění že toho má nechat nebo dostane přes zadek ( dostává opravdu velmi sporadicky
)
Tak si stůj taky za svým, prostě potrestat ano, ale až po upozornění a nikdy ne po hlavě. Není to tak složité a neubíráš tím na jeho autoritě, takže jestli má rozum, tak to pochopí…
@Anonymní píše:
Ivusko, díky moc. No, to je to, on se prostě vždy urazí, když mu řeknu něco ohledně malého. Není to totiž poprvé, co se spolu hádáme, kvůli tomu, že je na něj podle mě až moc přísný. A jediné co mi vždy řekne: „Tak si ho vychovávej sama, já už si ho nebudu všímat“
Na druhou stranu nechci z něho dělat nějakého Heroda, to vůbec. Opravdu, malému se věnuje a opravdu si myslím, že ho má rád. A možná tím, že jsme byli se synem sami, tak jsme k sobě hodně přilnuli a já jsem třeba zbytečně mírná, až rozmazlující, nevím…
rok a uz se hadate?? a to spolu ani nezijete? tak na to bych se vybodla
@Saman píše:
Tak to je blbej názor. Přestávám tvého přítele bránit
No taky se to ve mě zmítá. Ono je to fajn, vidět je spolu, jak si hrajou. Jak se malej směje, když s ním přítel dělá blbosti. Ale přítelův otec je voják a v tom duchu byl asi vychovávaný. A tak mi přijde, že chce od mého syna, aby šlapal jak hodinky, což si myslím, že dvou a půl leté dítě je těžko schopno.
Ale proč jsem se ptala na tu věc, jak to máš s dětmi Tvého manžela. Jednou mi totiž řekl, nějak jsme se bavili na téma: - moje dítě - tvoje dítě - naše dítě -. A on, že vždy bude jako vědět, že malej není jeho, že to tak jako je. Chápu, že samozřejmě nikdy nebude to dítě biologicky jeho, ale dle mého není otec ten, co ho splodí, ale ten co ho vychovává. Moc se mi líbí přístup přítele jedné mé kamarádky. Je ve stejné situaci jako já. Manžel ji také opustil, když bylo malýmu asi pět měsíců. Poznala jednoho fajn kluka a ten po čase řekl „Máťa (kamarádky syn) není sice vlastní, ale je můj…“ Chápeš mě na co narážím? Proto jsem se tě ptala, jak to máš…
A já nějak tohle nemůžu úplně skousnout. Přítel mi tvrdí, že kdyby měl vlastní dítě bude se chovat k němu úplně stejně, nebude dělat rozdíly, ale mě vždy naskočí v hlavě tahle debata, na kterou on možná i zapoměl…
@Mia82 píše:
Asi bych to nechala chvilku být a zítra nebo pozítří bych si s přítelem sedla a probrala další směr vaší společné výchovy, budoucnostiJe už dost starý na to aby se takhle urážel, ale neboj, zažila jsem něco podobného, nešlo tam o fyz. trest, ale o žalování
![]()
Ty stůj za svým a svým synem. nemyslím, že ze syna vychováváš bábovku
Ty jsi chybu neudělala, tu udělal tvůj přítel. Já mám starší dítě než ty a nikdy nedostane bez toho aniž by dostal upozornění že toho má nechat nebo dostane přes zadek ( dostává opravdu velmi sporadicky
)
Mio, děkuji moc
Já si pak říkala, jestli třeba fakt nepřeháním a nejsem moc citlivá. On malej je takovej ďáblík, ale myslím, že opravdu v mezích, jako každý druhý dítě. Takže moc dík, opravdu jsem chvíli váhala, jestli to spíš já moc nehrotím.
Podle mne tohle hlavně nebyl důvod ho jakkoli a kamkoli uhodit pokud nechce rukavice! Až bude - 10, rád si je vezme sám. U nás se plácá jen přes ruce, většinou je to za věci které dělá naschvál, např. neustále kreslí po nábytku a zdech a ještě se při tom směje a čeká co udělám. Párkrát jsem to přehlížela, ale tohle nejde.
Určitě bych si s ním promluvila, je to tvoje dítě a ty rozhoduješ, jestli bude trestané nebo ne!
@Slecnaxxx píše:
rok a uz se hadate?? a to spolu ani nezijete? tak na to bych se vybodla
Zakladatelka
Hm… Kéž bych to uměla takhle jednoduše a bez řečí vyřešit… ![]()
@Hlaváčci píše:
Tak si stůj taky za svým, prostě potrestat ano, ale až po upozornění a nikdy ne po hlavě. Není to tak složité a neubíráš tím na jeho autoritě, takže jestli má rozum, tak to pochopí…
zakladatelka
To jsem mu říkala, ale stejně si vede svou. A trochu se bojím, jak ho znám, tak zítra nebo pozítří bude dělat jakoby se nic nestalo a jede se dál. To je taky celý on. Když se mezi námi něco stane, tak já pak o tom chci mluvit a ten problém „vyřešit“. A to on nechce. Nechce nic řešit, nechce se v něčem pitvat… V lepším případě si jde hrát se synem a řekne: „Před ním se přeci nebudem hádat..“ Celej den je pak milionovej, že už pak večer ani mě se nechce nic řešit. V horším znovu odejde…
![]()
@Anonymní píše:
Mio, děkuji mocJá si pak říkala, jestli třeba fakt nepřeháním a nejsem moc citlivá. On malej je takovej ďáblík, ale myslím, že opravdu v mezích, jako každý druhý dítě. Takže moc dík, opravdu jsem chvíli váhala, jestli to spíš já moc nehrotím.
Ty sama si to v sobě srovnej, jak chceš aby jsi žila/žili
Chceš aby dětcko šlapalo jako švýcary nebo aby byl normální, občas neposlechl… Na výchově se musíte dohodnout. Já už ti svůj názor psala, moje dítě nesmí nikdo jiný uhodit. Jen já a manžel. My byli s manželem od sebe, každý jsme měl jiného partnera a vím, že kdyby tehdy můj přítel na malého vztáhnul ruku tak by ho můj manžel zabil a stejné to bylo i s manželovo přítelkyní. On byl sice můj partner, ale otce má dítě jen jednoho. Ano, musel malý přítele poslechnout, ale žádné fyz. tresty. Sama píšeš, že malý se s biol. otcem stýká, takže se do výchovy asi taky zapojuje.....Vy dva jste pro syna směrodatní, přítel je až na druhém místě. Chápala bych možná kdyby byl synek na přítele drzej a vy spolu bydleli, ale takhle je to pro mě nepřípustné!!! Vždycky musí být na prvním místě vlastní dítě
Držím palce, vím v jaké pozici se teď nacházíš a věřím že se nějak dohodnete. Protože musíte být opravdu za jedno. A pokud máte takové konflikty a ještě spolu natrvalo nebydlíte, nevím nevím ![]()
Myslim si ze tohle ti bude vadit vzdycky i kdyby na malyho jen rval.je to tim ze mas na pameti ze to neni jeho otec. kdyby to udelal jeho vlastni taky by te to tak frustrovalo?;-)asi ne ze?
@Ebby píše:
Myslim si ze tohle ti bude vadit vzdycky i kdyby na malyho jen rval.je to tim ze mas na pameti ze to neni jeho otec. kdyby to udelal jeho vlastni taky by te to tak frustrovalo?;-)asi ne ze?
Zakladatelka
Už jsem odpovídala. ano, kdyby malému dal pohlavek vlastní otec, babička, prostě kdokoliv, bude mi to vadit úplně stejně. Prostě přes hlavu ne.
@Anonymní píše:
zakladatelkaTo jsem mu říkala, ale stejně si vede svou. A trochu se bojím, jak ho znám, tak zítra nebo pozítří bude dělat jakoby se nic nestalo a jede se dál. To je taky celý on. Když se mezi námi něco stane, tak já pak o tom chci mluvit a ten problém „vyřešit“. A to on nechce. Nechce nic řešit, nechce se v něčem pitvat… V lepším případě si jde hrát se synem a řekne: „Před ním se přeci nebudem hádat..“ Celej den je pak milionovej, že už pak večer ani mě se nechce nic řešit. V horším znovu odejde…![]()
![]()
Jé to taky udělal manžel synovi, bez upozornění mu dal opravdu slabý pohlavek(pištěl na nákupech syn). No nezmohla jsem se na slovo, my totiž děti plácnem jen výjmečně a to po zadku. Nakupovali jsme a manžel, že prý si koupi ještě pivo, tak jsem mu dala taky pohlavek a to přímo taky v tom obchodě. Pak jsem se zeptala jak se cítí a řekla jsem mu že přece taky nemám ráda když pije pivo. Docela se cítil trapně, ale pochopil kde udělal chybu. Dokonce se omluvil.
Zakladatelka
Mia80: Přítel je o dost starší jak já. Mě je 25, jemu je 36. Takže rozum by už mohl mít viď?
Od té doby jsem mu já zavolala, jestli mi nechce něco k tomu co se stalo říct. Řekl, že ne a pohádali jsme se. Před chvíli mi poslal sms. Ve stylu, že nevidí nic špatnýho na tom mu dát pohlavek, že nemluví o žádným mlácení nebo tak, že to snad vím, že by za něj dejchal a nedovolil by aby mu i někdo jiný ubližoval. Ale na pohlavku nevidí nic špatnýho. Argumentovala jsem tím, že když už tělesný trest, tak po předchozím upozornění a ne přes hlavu, ale přes ruce nebo plácnout přes zadek. Ale stojí si za svým a že z něj vychovávám jen mamánka a bábovku…