Problém prvních dlouhodobých vztahů

Fotoalbum tématu (0) Sledovat e-mailem Přidat k oblíbeným Zapnout podpisy Hledání v tématu
První příspěvek v tématu
Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 14.11.18 00:31
Problém prvních dlouhodobých vztahů

Ahoj, píši anonymně, protože je to pro mě osobní téma. Chtěla bych se zeptat na názory a zkušenosti k dlouhodobým vztahům, které jsou prvními a jedinými pro oba partnery.

Můj vztah s přítelem trvá přes sedm let. Jsem ročník 92, on je o rok starší. Oba dva jsme s nikým dřív vážně nechodili ani nespali, jen líbání. Po prvních třech letech a pak téměř každý rok jsem cítíla jakýsi pocit, že bychom se měli rozejít a zkusit si chodit s jinými partnery. Viděla jsem takový vývoj vztahů u mých kamarádek a sama si myslela, že bych si měla vyzkoušet víc vztahů, než se provdám nebo s někým budu mít dítě, protože pak může dojít k tomu, že si to budu chtít dohánět po svatbě a skončí to nevěrou. Přijde mi, že se občas děje tohle: lidé spolu chodí, pak se rozejdou, zkusí jiné partnery a nové věci a pak se k sobě zase vrátí a už se usadí, protože se jaksi vybouřili. Nerozešla jsem se, protože mi to příbuzní rozmlouvali, že takto uvažovat nemám, a že člověk může zůstat s prvním partnerem a nemusí to být špatně, že pak by mohlo být pozdě a nevrátil by se k němu a litoval toho.

Nenašla jsem odvahu se rozejít taky kvůli mé rodinné situaci. Nevyrostla jsem v klasickém rodinném modelu, roli matky (praní, vaření, svačiny) od mých asi 8 let zastával můj taťka a babička, moje mamka ne. Babička mě zrazovala od toho si k rodičům někoho dovést, že uteče a ještě budu mít ostudu (doma jsme úklid nezvládali, protože jsem uklízela jen já, opravdu to bylo špatné), takže jsem přítele dováděla jen k babičce a jiným příbuzným kde se seznámil taky s rodiči. K babičce jsem se nakonec odstěhovala. Kvůli té situaci jsem neměla nikdy dost sebevědomí, abych se nezaujatě svobodně rozhodovala. Vždy mě to ovlivňovalo ve všem, takže jsem se bála rozejít, že už si nikoho, kdo by tu mou podivnou situaci s rodiči chápal, nenajdu. Taky jsem neměla dost sebevědomí, protože jsem si připadala tlustá a do svých devatenácti i přes velké snahy s nikým nechodila, což jsem těžce nesla.

A k závěru. Ve vztahu jsme měli po čtyřech a pak i pěti letech silnou krizi, i kvůli mým zdravotním problémům, ale nakonec se nerozešli. Přítele mám hodně ráda, dokážu si s ním představit život, i když tam jsou věci, které spolu nesdílíme, což mě mrzí. Třeba spolu zpívat, nadšení pro zahradničení spíš jen u mě, touha žít na venkově spíš jen u mě (tam máme mírně konflikt). Nedávno jsem se s někým seznámila a on mě dost balil (ale k ničemu fyzickému nedošlo) a řekl mi, že hledá vážný vztah a dával mi takové otázky, jestli bych s ním bydlela apod. Je to cizinec a bylo to v usa, kam se ani neplánuju stěhovat, takže bych s ním být nemohla. S tím dotyčným jsem sdílela zájmy, které s mým přítelem ne a to mě zamrzelo. Navíc se o mě dost ucházel, což mi lichotilo, vzrušovalo mě to a můj přítel takový styl chování nikdy neměl. Na začátku jsem ho spíš sbalila já, za což se trochu stydím a asi jsem to dělat neměla a měla čekat až to udělá on. On je v takových věcech plachý a často si nevěří. Takhle mi došlo, co mi asi v tom vztahu chybí. Chybí tam jiskra, která tam ale nikdy v takové formě, jakou jsem pocítila s tím cizincem, nebyla. Náš vztah s přítelem začal rovnou zamilovaností, ale ne vášní. Přitahuje mě, ale víc než sexy mi připadá roztomilý. Občas mi chybí svádění z jeho strany. Ten cizinec mě uměl líp svádět. Ve skutečnosti byl sex s přítelem první asi tři roky pro mě neuspokojující a občas mě to bolelo. Jinak jsem ale byla nadržená vždycky (v tomhle ten problém není :D). Poslední asi tři roky se to zlepšilo, ale až za takovou dobu. Asi jak jsme neměli ty další partnery, ale jen sami sebe. Přítel mi říká, že mě miluje, já jemu taky, ale popravdě ten můj přístup je spíš rozumový a tak velký obdiv jako dřív tam není.

Problém mám tedy v tom, že mám v sobě vnitřní konflikt. Chtěla jsem si v mládí vyzkoušet víc vztahů (2-3), což jsem neudělala. Zároveň se bála, že si už nikoho nenajdu a tak to neriskla a nerozcházela se. Jenže mám strach, že budu trpět nějakým komplexem a skončí to u mě románky, nebo milencem, protože jsem prostě v tomhle nezkušená, s nikým jiným jsem nechodila a tak nemám nadhled, snadno se nechám sbalit a pak z toho mám brouka v hlavě - jako třeba z toho cizince. Myslela jsem na něj ještě měsíc po návratu z usa až mi to i komplikovalo život a nemohla jsem se soustředit.

Neuměla jsem to napsat kratší. Děkuji moc za všechny komentáře a rady. :mavam:

Stránka:  1 2 Další »
Reakce:
Elath
Kecalka 150 příspěvků 14.11.18 01:19

Vztahy tak nějak nejde zkoušet. Vstahy se prožívají. Chápu tvoji zvědavost a touhu, ale musíš si uvědomit jednu věc, v článku si myslíš, že se rozjdete a po dvou třech vztazích se k sobě vrátíte. Ale tak to nefunguje. POkud se chceš rozejít, musíš počítat s tím, že je to prostě konec. Na furt. Definitivní. (ano ve filmech vidíme jak si po letech k sobě najdou cestu. Ano u mladých párů se stává že se rozcházejí a pak se k sobě zase vrací -ale kolikrát jim to vydrží? co je to za vstahy? a co je to za lidi?).
Prostě jestli se s ním rozejdeš, tak je konec a vrátit se ani to nejde. Stojí ti to za to?

Pak je tu zásadní otázka. Miluješ svého současného partnera? Ano zamilovanost a taková ta zaláskovanost jistě opadla, ale otázkou je, zda ho miluješ? Chceš s ním být? Chceš s ním zestárnout? Vidět svět? Koho chceš mít při sobě když je ti smutno? S kým se chceš dělit o radost? Dokážeš si představit, že bys měla být bez něj?

A třetí bodík je: víš vlastně co chceš? je to změna partnera, nebo změna životního stylu? Očividně se spíš nudíš a chceš vzrušení jako na začátku vstahu… úplně stejné to už nebude nikdy, ale proč bys nová vzrušení a zážitky nemohla zažít se stávajícm partnerem? Proč byste spolu nemohli podnikat víc věcí? Zkusit „víc žít“ skusit i experimentov at v posteli?
Co takhle spolu zajet na erotický veletrh?

Takže asi by sis měla spíš ujasnit co chceš? je to vztahem? je to tebou? nebo se prostě jen nudíš?

MisulkaP
Stálice 100 příspěvků 14.11.18 01:41

Jsme s přítelem za měsíc 9let,ja ročnik 95 on 91. On je můj první a já jeho první, krize jsme měli ať už se týkali mého nevlastního otce nebo jiného názoru. V červnu jsme se vzali a teď čekáme miminko. Nikdy jsem nepomyslela na to že mi někdy v budoucnu bude chybět to že jsem se nevyspala s více muži. Mého manžela miluju a nikdy bych mu neublížila. Pokud máš takové myšlenky asi ho nemilujes na tolik Aby si věřila vašemu vztahu, pokud máte nějaké problémy a nebo ty máš nějaké pochybnosti měla by si to řešit jen sním. Každá jsme jiná, každá máme jiný pohled na život. ;)

Planetka85
Kecalka 258 příspěvků 14.11.18 06:08

Ten Tvuj pribeh mi pripomina neco, co jsem zrovna nedavno cetla: mame dlouhodobeho partnera a jsme s nim spjati, spokojeni, proste souzneni na treba 80% - je mily, ale neco spolecneho nemame, neco bychom chteli jinak… A pak potkame cloveka, ktery ma presne tech 20%, ktere nam ve vztahu chybi (par zajmu, bali te, je iniciativnejsi) a my najednou uvazujeme o tom, ze tech 80% dame vsanc a vymenime je za 20%… Doufam, ze vis, kam tim mirim…

Do Tveho vztahu nevidim, asi budes ta, co miluje trochu min… Zkusit neco jineho urcite muzes, ale dobre to zvaz.

Ono vymenit pocatecni zamilovanost a mravenceni v brise za to, ze cloveka znas, muzes s nim vse probrat na rovinu a vis, co od nej cekat je proste zrani vztahu a ver mi, ze to za to stoji - prejit ze zamilovanosti do prave lasky…

Mozna to pro tebe ted zni lakave, ale skocit zpet do nejistoty (jak to myslel??? Chce me jeste videt? Vadi mi, jak tohle neresi…) neni zadny terno…

Planetka85
Kecalka 258 příspěvků 14.11.18 06:19

Jinak ja si nejake vztahy predtim vyzkousela a diky tomu jsem stastna, ze se mi, az tak pozde (v 21) podarilo klofnout meho muze… (mel chvili po rozchodu z dlouholeteho vztahu -jemu bylo 24). Je proste pravda, ze Ti nejlepsi chlapi jsou co nejdriv rozebrani… A za 8 let, co jsme spolu muzu rict, ze jsem nepotkala ani jednoho nezadaneho chlapa, o kterem bych mohla rict, ze by byl lepsi nez muj muz, ze by za nejake opusteni stavajiciho vztahu ci spas stal (a to se na ne koukam okem neznaleho, ponekud zidealizovaneho pohledu, ze)…

terinka4444
Hvězda diskuse 68446 příspěvků 14.11.18 06:30

Myslím si, že svého přítele nemiluješ. Jsi s ním ze zvyku a nevím proč. Kdybys ho milovala, ani by tě to nenapadlo. Představa, že by šel a chvíli by žil s jinou, ta by byla děsivá. Takže já si myslím, že váš vztah nemá budoucnost, stejně mu jednou zahneš. Já jsem poznala mého manžela, když mi bylo 15 let, před tím to bylo přesně jen pusa se dvěma jakože láskama a vodění za ruce. Manžel je o 3 roky starší. Jsme si prvními sexuálními partnery. Když se ohlídnu zpátky, tak ty první sexy jsou až úsměvné, ale to je určitě všude. Dneska jsme spolu 28 let, sex je naprosto vynikající, stále několikrát týdně, rozkoly nemáme, v dospělé lidi jsme dozrávali společně, doplňujeme se. Představu, že jsem si nic neužila nemám ani omylem ( i manžel se jeví spokojen) , užila jsem si, užila jsem si všeho a hodně, jen s jedním partnerem. Znám ho, znám ho velmi dobře, vím,co od něj můžu čekat, vím, co mi může dát a co mi nemůže dát, to zamilování přešlo v trvalou hlubokou lásku. Nikdy bych ho nevyměnila, nikdy bych náš vztah nebo naše manželství nevyměnila za ten chvilkový pocit, že se mnou laškuje a balí mě jiný chlap. Jo, balení jsem si užila jen jednou, náš vztah ale je víc, než všechna balení světa. A to byl manžel ještě na vojně, takže náš vztah přežil vojnu, což si dnešní mladí neumí představit, pak já byla na vejšce úplně jinde, dalších 5 let odloučení. Protože se milujeme, představa, že někoho miluju a přemýšlím, že ho na chvíli vyměním, abych si užila s jinýma a po čase se k němu vrátila a měla s ním hezký vztah, to je úplně mylná představa. Pokud jí máš, nejsi pro něj partnerkou pro život.

debra.morgan
Závislačka 4175 příspěvků 14.11.18 06:31

nevim, co ti poradit, takove myslenky v mem vztahu s manzelem, kdy jsme spolu zacali chodit v mych 14 letech nemam, ted je mi 24. :nevim: on byl muj prvni, ja jeho teda ne, je o neco starsi… ale me teda novy/nezmani muzi nelakaji vubec, vidina zvykani si na noveho partnera je skoro odpuzujici :P zas ale nemam problem si s nekym treba zaflirtovat, kdyz jdeme s kamaradkama na sklenku vina do mesta, ale nikdy by z toho nic nebylo…

terinka4444
Hvězda diskuse 68446 příspěvků 14.11.18 06:34

A já zase četla nedávno takové „hluboké zamyšlení“ . Představ si, že náhle přijdeš o všechno co máš, z minuty na minutu, člověk si neváží toho co má, a pozná, co měl, až když to ztratí. Jak by ses cítila. A jak šťastná bys byla, kdyby ti to bylo třeba za týden vráceno. Každý člověk je nějaký, nikdo není 100%ideální, svět není růžová knihovna. I ten sebelepší partner není superman, je to jen obyčejný člověk se svými dobrými a špatnými vlastnostmi.

Lioness34
Ukecaná baba ;) 1390 příspěvků 14.11.18 07:13

Najdi si klimese a přednášky na YouTube o vztazích.
Ohledně mamky - předpokládám ze jsi bydlela u babičky - tatovy mámy - upřímně ať je Mamka jakákoliv miluje té. S úklidem jste mohly pomáhat i vy deti. Jako mě přijde ze občas maminky otců nenapadne dost silne manipuluji s dětmi - svými vnoučaty. Já třeba až teď jako dospěla vidím co delala moje babička - já ji měla skoro jako mamu s moc ji měla rada ale dnes když mam deti atd tak se nestacim divit co dělala moji mamce přitom to vypadalo jak ji má rada a mě taky…pak jsem měla prvního přítele a rozešla se s nim po delší době a rozhodne neplatí ze pak se dáte dokupy… mě chyběl moc a dávala jsem se z toho dohromady 5let…než jsem potkala manžela. Já bych byla opatrná … to ze nemáš x chlapu není na škodu a rozhodne neznamená ze užívat si par vztahu je ok. Chápu ze té to láká - lákalo mě to taky, ale ty v něm mas za ty roky podporu a oporu o kterou prijdes. Není špatne se rozejít ale ani zůstat spolu… musíš to zvážit.

Hroznej puberťák
Kelišová 5399 příspěvků 14.11.18 07:22

Z toho, co popisuješ, není tím vhodným partnerem pro tebe ani jeden z nich.

teerax
Ukecaná baba ;) 1004 příspěvků 14.11.18 07:39
@Lioness34 píše:
Najdi si klimese a přednášky na YouTube o vztazích.
Ohledně mamky - předpokládám ze jsi bydlela u babičky - tatovy mámy - upřímně ať je Mamka jakákoliv miluje té. S úklidem jste mohly pomáhat i vy deti. Jako mě přijde ze občas maminky otců nenapadne dost silne manipuluji s dětmi - svými vnoučaty. Já třeba až teď jako dospěla vidím co delala moje babička - já ji měla skoro jako mamu s moc ji měla rada ale dnes když mam deti atd tak se nestacim divit co dělala moji mamce přitom to vypadalo jak ji má rada a mě taky…pak jsem měla prvního přítele a rozešla se s nim po delší době a rozhodne neplatí ze pak se dáte dokupy… mě chyběl moc a dávala jsem se z toho dohromady 5let…než jsem potkala manžela. Já bych byla opatrná … to ze nemáš x chlapu není na škodu a rozhodne neznamená ze užívat si par vztahu je ok. Chápu ze té to láká - lákalo mě to taky, ale ty v něm mas za ty roky podporu a oporu o kterou prijdes. Není špatne se rozejít ale ani zůstat spolu… musíš to zvážit.

Klimeš je příšernej.

Lioness34
Ukecaná baba ;) 1390 příspěvků 14.11.18 07:56
@teerax píše:
Klimeš je příšernej.

Možná… ale v některých věcech si myslím ze dává dobre podněty k zamyšlení.

Anonymní
Registrovaný uživatel, který přispěl anonymně 14.11.18 14:15

Díky za doporučení Lioness34.
Ta babička je matka mojí mamky ne taťky. Je fakt, že je dost dominantní. Nechci ji soudit, ale myslím, že se jí prostě nepodařilo vychovat mojí mamku, protože na ni neměla už od začátku trpělivost a poskytovala jí medvědí služby, takže se má mamka nikdy neosamostatnila. Jsem jedináček, takže jsem uklízela doma jen já. Jako taky jsou ty vztahy blbé, moje mamka se svojí matce vyhýbá. Do jejího domu přijede jen když jsem tam sama, babička na to pak přijde, že tam byla a nadává mi, že si nepřeje, aby tam mamka jezdila, když tam ona není. Můj taťka se s babičkou taky nechce vidět jen když je to nutnost. Mě to ale od těch rodičů přijde sobecké, že s ní ty své problémy nekonfrontují a nedomluví se. Spoustu rodinných problémů se řešilo přes mě jako přes nějakou sovu spojku, což mě unavovalo. Babička mi vždy zdůrazňovala, že se o svou matku budu muset jednou postarat, že bude muset do ústavu, který jí budeme muset platit, než půjde do důchodu. Mamka dlouhodobě nepracovala. Sestřenice mi říkala ať se na ně vykašlu, že mám svůj život. Já byla těmi rodinnými problémy vždycky ovlivněná, že jsem brečela a považovala se za zoufalce, který má kámen na noze a jsem tím omezená. Vždy jsem byla hodné dítě, vyrůstala spíš mezi dospělými, ale pak mě ostatní využívali. Ale už jsem zabruslila jinam…

Lioness34
Ukecaná baba ;) 1390 příspěvků 14.11.18 14:41
@Anonymní píše:
Díky za doporučení Lioness34.
Ta babička je matka mojí mamky ne taťky. Je fakt, že je dost dominantní. Nechci ji soudit, ale myslím, že se jí prostě nepodařilo vychovat mojí mamku, protože na ni neměla už od začátku trpělivost a poskytovala jí medvědí služby, takže se má mamka nikdy neosamostatnila. Jsem jedináček, takže jsem uklízela doma jen já. Jako taky jsou ty vztahy blbé, moje mamka se svojí matce vyhýbá. Do jejího domu přijede jen když jsem tam sama, babička na to pak přijde, že tam byla a nadává mi, že si nepřeje, aby tam mamka jezdila, když tam ona není. Můj taťka se s babičkou taky nechce vidět jen když je to nutnost. Mě to ale od těch rodičů přijde sobecké, že s ní ty své problémy nekonfrontují a nedomluví se. Spoustu rodinných problémů se řešilo přes mě jako přes nějakou sovu spojku, což mě unavovalo. Babička mi vždy zdůrazňovala, že se o svou matku budu muset jednou postarat, že bude muset do ústavu, který jí budeme muset platit, než půjde do důchodu. Mamka dlouhodobě nepracovala. Sestřenice mi říkala ať se na ně vykašlu, že mám svůj život. Já byla těmi rodinnými problémy vždycky ovlivněná, že jsem brečela a považovala se za zoufalce, který má kámen na noze a jsem tím omezená. Vždy jsem byla hodné dítě, vyrůstala spíš mezi dospělými, ale pak mě ostatní využívali. Ale už jsem zabruslila jinam…

Holka neměla jsi to snadné, ale ono málo kdo má idylické dětství a dospívání. Babička - narovinu - žádná extra trida charakterove nebude - neber to ve zlem ale místo aby dceri pomohla nebo aby tolerovala to ze přijde za tebou tak té staví do role ze si musíš vybrat a zlobí se na Tebe, když Mamka přijde.
Na druhou stranu každá rodina má něco. Ber to jako poučení do budoucna a hledej si partnera tak aby byl rodinný typ aby té opravdu miloval …
mě přijde i od babičky divne ze ti řekne - budeš se muset postarat - budeš muset platit ústav. Jako kdyby řekla musíme to nějak zvládnout ona není zla ale proste nemocná a uděláme maximum a jednou zkusis ji mít doma a polud to nepůjde tak hold vymyslet nějaké jiné řešení…
Každopádně nic si z toho nedělej. Já neznám nikoho kdo měl normální rodiče. U nás doma byl binec taky - a mamce jsem to vycitala dlouho a teď když mam deti a manžela, dokážu si představit různé situace co Mamka vše řešila a ani jsme to se segrou nevěděly, nedokázala jsem si to představit ani trochu… jednou třeba až budeš mít deti spoustu věci uvidíš jinak. Dnes bych se mamce omluvila … ono se snadno soudí, každý ví, jak by to mělo být nebo jak to chce…ale skutečnost je pak jiná. Navíc člověk je ovlivněny prave třeba babičkou apod co říká.. a někdy holt zjisti ze ono ne vše je jak říká pro něho blízká osoba. Tvoje Mamka ro mohla mít hodne těžké jako mala ale i pak s tatkou.. má té ale rada, miluje té. Sama mam deti a miluju je nade vše. A čím víc si uvědomuji jak miluju svoje deti, tím víc cítím to samé k mamce a už ji i v ledascem chápu. I to ze to neměla vubec snadné. A jsem rada ze ji mam. Buď rada ze mamku mas ať je jakákoliv. Miluje té, i když dela chyby, nebo neumi se vyjádřit nebo chovat jak ty by sis přála. Jak má být dokonalá máma když její Mamka ji tolik lásky nedala - třeba. Nebo jak jsi psala - neměla trpělivost…měla život taky dost těžký. :hug: víš hlavně si dobre vyber v budoucnu partnera a snaz se udělat si co nejlepší zazemi pro sebe a své deti taky. To je podle mě nejlepší cesta k tomu aby ti manžel jednou byl oporou a nebude te tolik tizit minulost. Je třeba dívat se dopredu. A kup si knihu miluj svůj život od l.hay. Zkus odpustit všem. :srdce:

bětee
Kecalka 204 příspěvků 14.11.18 16:01

Tak jestli ti to nějak pomůže / povzbudí, 21 let spolu / 14 let manželé. Oba v prvním vážném vztahu i když pro mou ženu to byl vpodstatě druhý - ale první byl jenom měsíc, nebo dva, už nevím… Naše první málá krize byla po 6 letech manželství, druhá veliká po 9 /hrozil rozchod/. Pak už ale vše v pohodě… O dohánění minulosti jsem nikdy neuvažoval.. když všechno klape, není důvod… :hug:

Stránka:  1 2 Další »
Váš příspěvek
Reklama

Poslední články

Diskuze s tatínkem Janem: O hraní i péči o nemocné dítě

Pojďte si popovídat do diskuze na eMiminu s tatínkem, který po narození... číst dále >

Vánoční úklid: Hlavně zůstat v klidu

Vánoce a úklid. Každý rok je to pořád dokola. Víte, že to musíte udělat, ale... číst dále >

Články z Expres.cz

Houdová odmítá dětem říkat, že převlečení sousedé jsou čert s Mikulášem

Fotky Mikulášů a čertů u krásné Heleny Houdové vyvolaly traumatické... číst dále >

Po rozchodu má Marpo děti ve střídavé péči! Jak to všechno zvládá?

Připravuje se na dlouho očekávaný souboj v thaiboxu, kde se utká s raperem... číst dále >

Články z Ona Dnes

Pracny, košíčky a další skvělé cukroví, které pečeme v redakci

Také letos vám přinášíme osvědčené recepty na vánoční cukroví, které se peče... číst dále >

Rodinu trápí rakovina tříleté dcery i plesnivý dům. Teď mají nové bydlení

Aby šestičlenná rodina neměla málo starostí se zchátralým domem plným plísní,... číst dále >