Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Problémy s mojí mámou
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Janli
10.2.19 16:56
V patnácti letech jít k příteli nemůžeš bez souhladu rodičů. Jediná rada je zajít na OSPOD a domluvit si umístění v nějakém klokánku v okolí.
- Citovat
- Upravit
10.2.19 16:59
@Anonymní píše:
Zdravím,potřebovala bych poradit s mým problémem, co se týče mé „mámy“.
Moje situace je taková, že svou vlastní mámu ani jako mámu neberu. Nikdy se o mě totiž nezajímala.
Odmala jsem s Babičkou, žila jsem s ní až do do svých 10 let, pak jsem uviděla svou mámu, která si mě vzala, ale stejně mě za 1. rok poslala zpátky k Babičce. Teď v mých pátnácti letech s ní žiju v malém bytečku, a abych pravdu řekla, prostě máma to není, spíše generál.
Můj den probíhá tak, že brzy ráno vstanu a musím automaticky začít uklízet to, co „máma“ s nevlastním otcem udělali přes ten večer za nepořádek, a běda jakmile bych to neuklidila. Poté co je vše uklizeno tak musím mít jít do školy, z které se vracím až okolo 16, hodiny. Po té musím jít vařit, aby bylo co k jídlu aspoň. Jenže mezitím, co jsem byla ve škole se tam udělá další nepořádek, který musím zase já uklízet + to co si „máma“ poroučí. Klid mám až kolem 21. hodiny a na učení čas nemám, a jelikož studuji na „Zdrávce“, tak to učení bych dost potřebovala. A takhle to je den co den.
Když po ní něco potřebuji, tak mě buďto neposlouchá, nebo mě seřve, co si vůbec dovoluji něco chtít.
Například, když jsem měla problém s intimními partiemi, tak jsem to musela vydržet, páč jí to nezajímalo, a nikam mě samotnou nepustí. A jakmile bych zkusila zdrhnout, tak na mě zavolá policii (Ano, i to se už stalo a to jsem jen jela s příbuznými se koupat) Pořád mi vyhrožuje, že mě pošle ke svému pravému Otci, kterého jsem už neviděla ani nepamatuji…( Taky o mě zájem nemá)
Navíc mi máma:
- Lže ostatním o tom jak to u nás probíhá.
- Leze mi do peněženky a jen tak si vezme peníze, kterou nejsou její.
- Čte si zprávy co mám s přítelem i s ostatními.
Jediné dny kdy mám klid je víkend, které trávím u svého přítele. Což stálo taky dost úsilí, abych mohla k němu aspoň.
Teď to je v takové podobě, že to už prostě nedávám. Stačí jen zmínit jméno mé matky a já se začnu klepat a brečet.
Když jsem doma, tak se celou dobu bojím, kdy mě začne seřvávat za úplně blbosti (Například: Špatně otočené sklenky(Nepřeháním))S mým přítelem se snažíme vymyslet jak to udělat, abych měla klid, nebo aby se to aspoň trošičku zlepšilo, bohužel všechny pokusy marné. Už fakt nevím co dál, jakmile mi příjde nějaká výhružná SMSka od ní, nebo se stačí jen o ní zmínit začnu se klepat a brečet, jak jsem už zmiňovala a pak to končí kolapsem (Někdy i dost dlouhým)
Abych pravdu řekla, chci od ní odejít, ale je to těžké právě kvůli tomu, že mi je jen pouhých 15 let.
Měla bych kam jít, mohla bych ke svému příteli, který bydlí jen 7 km ode mě, žije s rodičemi, a nějakou tu brigádu bych si taky našla, abych přispěla aspon na jídlo (Už jsme se o tomhle s jeho rodinou bavili a jim by to nevadilo, jen by fakt chtěli něco málo na to jídlo)Momentálně trávím čas v nemocnici na pozorování, kam mě odvezli přitelovi rodiče, páč jsem byla hodně dlouho „mimo“ (Předtím přišla výhružná SMS od „mámy“, kde stálo: Andreo! Okamžitě padej domů pojď sem uklidit, jinak si mě nepřej, už toho mám fakt dost, každý víkend si u Patrika a doma skoro nejsi, a kdo tu má všechno za tebe dělat!!! Neštvi mě ty c**** jedna, jinak pojedeš ke svému fotrovi, který tě šetřit nebude)
Poté přijela do nemocnice má „máma“ Vyrvala mi mobil z ruky a mazala smsky, a všechno svedla na mého přítele.
Prosím o jakoukoliv radu, co by se dalo dělat. Aby se to zlepšilo, už mám i já sama o sebe strach, přítel to samé.
Při tom u něj jsem v pohodě, dokud se nezmíní moje matka. V tom se přítel už naštval, vzal mě za ruku a šel to k doktorce vše říct, jak to je. Doktorka mu uvěřila (Viděla jak jsem se tvářila pokaždé co jí zmínil, a řekla jsem jí, že domu teď nechci), ale řekla nám že s tím nemůže nic momentálně dělat.
Děkuji za případné rady,
S pozdravem:
Andrea
Nahraj si ji na mobil, ulož sms od ní, a zajdi na OSPOD. Všechno jim to tam popravdě řekni.Držím palce. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.19 17:03
Tak to je síla 
vydrž do 16… snaž se brat matku s rezervou a v 16 se seber a odejdi k přítelovi
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.19 17:05
@Anonymní píše:
Zdravím,potřebovala bych poradit s mým problémem, co se týče mé „mámy“.
Moje situace je taková, že svou vlastní mámu ani jako mámu neberu. Nikdy se o mě totiž nezajímala.
Odmala jsem s Babičkou, žila jsem s ní až do do svých 10 let, pak jsem uviděla svou mámu, která si mě vzala, ale stejně mě za 1. rok poslala zpátky k Babičce. Teď v mých pátnácti letech s ní žiju v malém bytečku, a abych pravdu řekla, prostě máma to není, spíše generál.
Můj den probíhá tak, že brzy ráno vstanu a musím automaticky začít uklízet to, co „máma“ s nevlastním otcem udělali přes ten večer za nepořádek, a běda jakmile bych to neuklidila. Poté co je vše uklizeno tak musím mít jít do školy, z které se vracím až okolo 16, hodiny. Po té musím jít vařit, aby bylo co k jídlu aspoň. Jenže mezitím, co jsem byla ve škole se tam udělá další nepořádek, který musím zase já uklízet + to co si „máma“ poroučí. Klid mám až kolem 21. hodiny a na učení čas nemám, a jelikož studuji na „Zdrávce“, tak to učení bych dost potřebovala. A takhle to je den co den.
Když po ní něco potřebuji, tak mě buďto neposlouchá, nebo mě seřve, co si vůbec dovoluji něco chtít.
Například, když jsem měla problém s intimními partiemi, tak jsem to musela vydržet, páč jí to nezajímalo, a nikam mě samotnou nepustí. A jakmile bych zkusila zdrhnout, tak na mě zavolá policii (Ano, i to se už stalo a to jsem jen jela s příbuznými se koupat) Pořád mi vyhrožuje, že mě pošle ke svému pravému Otci, kterého jsem už neviděla ani nepamatuji…( Taky o mě zájem nemá)
Navíc mi máma:
- Lže ostatním o tom jak to u nás probíhá.
- Leze mi do peněženky a jen tak si vezme peníze, kterou nejsou její.
- Čte si zprávy co mám s přítelem i s ostatními.
Jediné dny kdy mám klid je víkend, které trávím u svého přítele. Což stálo taky dost úsilí, abych mohla k němu aspoň.
Teď to je v takové podobě, že to už prostě nedávám. Stačí jen zmínit jméno mé matky a já se začnu klepat a brečet.
Když jsem doma, tak se celou dobu bojím, kdy mě začne seřvávat za úplně blbosti (Například: Špatně otočené sklenky(Nepřeháním))S mým přítelem se snažíme vymyslet jak to udělat, abych měla klid, nebo aby se to aspoň trošičku zlepšilo, bohužel všechny pokusy marné. Už fakt nevím co dál, jakmile mi příjde nějaká výhružná SMSka od ní, nebo se stačí jen o ní zmínit začnu se klepat a brečet, jak jsem už zmiňovala a pak to končí kolapsem (Někdy i dost dlouhým)
Abych pravdu řekla, chci od ní odejít, ale je to těžké právě kvůli tomu, že mi je jen pouhých 15 let.
Měla bych kam jít, mohla bych ke svému příteli, který bydlí jen 7 km ode mě, žije s rodičemi, a nějakou tu brigádu bych si taky našla, abych přispěla aspon na jídlo (Už jsme se o tomhle s jeho rodinou bavili a jim by to nevadilo, jen by fakt chtěli něco málo na to jídlo)Momentálně trávím čas v nemocnici na pozorování, kam mě odvezli přitelovi rodiče, páč jsem byla hodně dlouho „mimo“ (Předtím přišla výhružná SMS od „mámy“, kde stálo: Andreo! Okamžitě padej domů pojď sem uklidit, jinak si mě nepřej, už toho mám fakt dost, každý víkend si u Patrika a doma skoro nejsi, a kdo tu má všechno za tebe dělat!!! Neštvi mě ty c**** jedna, jinak pojedeš ke svému fotrovi, který tě šetřit nebude)
Poté přijela do nemocnice má „máma“ Vyrvala mi mobil z ruky a mazala smsky, a všechno svedla na mého přítele.
Prosím o jakoukoliv radu, co by se dalo dělat. Aby se to zlepšilo, už mám i já sama o sebe strach, přítel to samé.
Při tom u něj jsem v pohodě, dokud se nezmíní moje matka. V tom se přítel už naštval, vzal mě za ruku a šel to k doktorce vše říct, jak to je. Doktorka mu uvěřila (Viděla jak jsem se tvářila pokaždé co jí zmínil, a řekla jsem jí, že domu teď nechci), ale řekla nám že s tím nemůže nic momentálně dělat.
Děkuji za případné rady,
S pozdravem:
Andrea
V patnácti bych tě taky nenechala jen tak přespávat u „přitele“. O víkendu bys měla věnovat čas učení. Děti - patnáctileté holky doma běžně pomáhají, vaří a perou. Akorát u toho nedostávají takový céres. Pokud už žiješ sexuálně, na gyndu bys měla pravidelně chodit, její výhružky snad nebudeš brát vážně. K pediatrovi tě taky musí vodit? Nebo jde jen o to, že je to právě gyndař?
Řešila bych to taky přes OSPOD, ale nejsem si jistá, jestli by paní tam vyhodnotily, že je to nutné dát tě do Klokánku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.19 17:08
@axelina píše:
Tak to je síla
Jaký je rozdíl v 15 a v 16? Právně smí až v 18 letech, ne? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.2.19 17:16
Kontaktuj OSPOD (sociálně-právní ochranu dětí). Pokud jim popíšeš, co se doma děje a požádáš o pomoc, mohou ti zajistit „umístění“ do některého zařízení jako je např. Klokánek. Plus si můžeš tuším zhruba od 16 zažádat u soudu o „zplnoletnění“, v případě, že jsi schopna se o sebe postarat (jaké kroky učinit ti taktéž poradí na OSPOD). V případě, že z domu odejdeš a bude to řešit PČR, vlastně možná paradoxně dobře pro tebe. Nějaké možnosti máš, je potřeba je zvážit. Přeji hodně štěstí.
- Citovat
- Upravit
10.2.19 17:18
Ja u pritele mohla travit cas pres noc az po maturite. Je pravda, ze o vikendu by ses te škole venovat mohla, kdyz nemuzes v tydnu..Jaky duvod uvedla pri volani policie?? Co dělá matka za praci, ze doma neuklidi, neuvari? Pomoc v domacnosti je normalni, ale tohle mi taky pripada uz pres caru, abys doma delala sluzku jen ty a oni se vezli.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.19 17:18
Skutečně se můžeš nechat pomocí OSPOD (odpor sociálně-právní ochrnay dětí) na místním úřadě nechat umístit do nějakého krizového zařízení a využít služeb tamních sociálních pracovnic na případném hledání rozumné domluvy se svou matkou a nebo tam zůstat dokud nedostuduješ.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.19 17:27
SMS si nějak zálohuj, nahraj, převeď do PC a vytiskni. Určitě jsi v technice orientovanější než já, tak si poradíš. A vyraz na městský úřad na oddělení sociálně právní ochrany dětí. Držím palce. Tvá máma si tě vzala jako soukromou služku a upřímně, hned jak by to šlo, vybodla bych se na ní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.2.19 17:28
@Russet Abych byla upřímná, všichni mou mámu nenávidí, už jsem tolikrát chtěla zdrhnout, ale vím, že bych se sama neuživila, ale její věčné psychické týrání a mlácení se už prostě vydržet nedá. Ted, jak jsem v nemocnici tak se ke mně snaží chovat strašně mile (všichni vidí, že to je přetvářka) ale doktorka viděla jak mi hned vystřelil puls nahoru, jen co se o ní zmínila. Zítra ke mně má přijít psycholog. Tak uvidím jestli on/ona nějak poradí více.
Sestřičky se mě už ptali, jestli chci aby sem „máma“ nechodila, odpověděla jsem že ano, že jí tu nechci, páč jsem se celou dobu klepala co tu byla.
O víkendech, které právě trávím u přítele se právě nejvíce učím, jinak bych propadala.
Jindy se s přítelem ani nemůžu vidět, páč není čas a matka ho sem ani nepustí. (Takže kdyby, jak jste psala že by jste mě ani nepouštěla, tak k čemu by jsme ten vztah měli? Akorát by uvadnul)
Její výhružky se ani jinak brát nedají. Jak jsem už psala, samotnou mě nikam nepustí (Jen k příteli) At jdem k jakýmukoliv doktorovi tak ona musí jít se mnou, jinak bude zle (Už z toho mám zkušenosti)
Vím, že to může vypadat jako výmluvy, ale už vážně nevím co si mám počít
Jedině fakt asi to OSPOD, a při nejlepším bych mohla být zpátky u babičky.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
10.2.19 17:36
@svapi Má máma pracuje v Coopu, kde jen sedí a občas něco naskládá do regálů.
O víkendech se právě učím a jelikož matiku nechápu, tak mi pomáhá přítel. Proto jsem ráda, že k němu můžu aspon zajet takhle.
Samozřejmě pomoct v domácnosti je normální, to neříkám, ale když ona není schopná ani zvednout zadek, aby si uvařila kafe, tak jako…
Moje máma jen sedí a poroučí, navíc nevlastní otec je pod pantoflí, ale taky to je …škoda slov.
Na policii řekla, že mě prej unesli… Táhlo se to až k soudu, ačkoliv matka moc dobře věděla, že jedu s nima, ještě mi psala at jí napíšu až tam budu (Samozřejmě jsem jí to napsala)
Je tu nějaká šance, že by mě mohli hodit zpátky k babičce?
- Citovat
- Upravit
smajlik345
10.2.19 17:36
Zkus se poradit s psychologem nebo se sestrami a lékaři zda je možnost jít do pěstounské peče k rodičum přítele ? muselo by to ale jít přes ospod. A babička by nemohla potvrdit že jsi vyrůstala u ní a tedy se matka nestarala ? Pak by tvou matku nemuseli brát jako matku ke které patříš, ale mohli by se snažit tě od ní dostat. Upřímně dokud jsi v nemocnici zkus veškeré možnosti aby jsi nemusela po nemocnici domů, ale klidně do dd nebo ke komukoliv jinému. Drž se
- Citovat
- Upravit
10.2.19 17:45
Co intr? Na sš uz jsi, ikdyby jsi mela skolku hodku od baraku, mela by si sanci tam jit bydlet. Matka by mela pri tvem studiu vyzivovaci povinnost, takze by ti ho musela platit, davat na jidlo. Jak holky radi, jit na ospod 100%
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.19 17:46
@Anonymní píše:
@svapi Má máma pracuje v Coopu, kde jen sedí a občas něco naskládá do regálů.
O víkendech se právě učím a jelikož matiku nechápu, tak mi pomáhá přítel. Proto jsem ráda, že k němu můžu aspon zajet takhle.Samozřejmě pomoct v domácnosti je normální, to neříkám, ale když ona není schopná ani zvednout zadek, aby si uvařila kafe, tak jako…
Moje máma jen sedí a poroučí, navíc nevlastní otec je pod pantoflí, ale taky to je …škoda slov.Na policii řekla, že mě prej unesli… Táhlo se to až k soudu, ačkoliv matka moc dobře věděla, že jedu s nima, ještě mi psala at jí napíšu až tam budu (Samozřejmě jsem jí to napsala)
Je tu nějaká šance, že by mě mohli hodit zpátky k babičce?
Bohužel nevim, na to by ti odpovedeli na tom OSPODu..drzim ti palce, abys mohla zpatky k babi…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Zdravím,
potřebovala bych poradit s mým problémem, co se týče mé „mámy“.
Moje situace je taková, že svou vlastní mámu ani jako mámu neberu. Nikdy se o mě totiž nezajímala.
Odmala jsem s Babičkou, žila jsem s ní až do do svých 10 let, pak jsem uviděla svou mámu, která si mě vzala, ale stejně mě za 1. rok poslala zpátky k Babičce. Teď v mých pátnácti letech s ní žiju v malém bytečku, a abych pravdu řekla, prostě máma to není, spíše generál.
Můj den probíhá tak, že brzy ráno vstanu a musím automaticky začít uklízet to, co „máma“ s nevlastním otcem udělali přes ten večer za nepořádek, a běda jakmile bych to neuklidila. Poté co je vše uklizeno tak musím mít jít do školy, z které se vracím až okolo 16, hodiny. Po té musím jít vařit, aby bylo co k jídlu aspoň. Jenže mezitím, co jsem byla ve škole se tam udělá další nepořádek, který musím zase já uklízet + to co si „máma“ poroučí. Klid mám až kolem 21. hodiny a na učení čas nemám, a jelikož studuji na „Zdrávce“, tak to učení bych dost potřebovala. A takhle to je den co den.
Když po ní něco potřebuji, tak mě buďto neposlouchá, nebo mě seřve, co si vůbec dovoluji něco chtít.
Například, když jsem měla problém s intimními partiemi, tak jsem to musela vydržet, páč jí to nezajímalo, a nikam mě samotnou nepustí. A jakmile bych zkusila zdrhnout, tak na mě zavolá policii (Ano, i to se už stalo a to jsem jen jela s příbuznými se koupat) Pořád mi vyhrožuje, že mě pošle ke svému pravému Otci, kterého jsem už neviděla ani nepamatuji…( Taky o mě zájem nemá)
Navíc mi máma:
Jediné dny kdy mám klid je víkend, které trávím u svého přítele. Což stálo taky dost úsilí, abych mohla k němu aspoň.
Teď to je v takové podobě, že to už prostě nedávám. Stačí jen zmínit jméno mé matky a já se začnu klepat a brečet.
Když jsem doma, tak se celou dobu bojím, kdy mě začne seřvávat za úplně blbosti (Například: Špatně otočené sklenky(Nepřeháním))
S mým přítelem se snažíme vymyslet jak to udělat, abych měla klid, nebo aby se to aspoň trošičku zlepšilo, bohužel všechny pokusy marné. Už fakt nevím co dál, jakmile mi příjde nějaká výhružná SMSka od ní, nebo se stačí jen o ní zmínit začnu se klepat a brečet, jak jsem už zmiňovala a pak to končí kolapsem (Někdy i dost dlouhým)
Abych pravdu řekla, chci od ní odejít, ale je to těžké právě kvůli tomu, že mi je jen pouhých 15 let.
Měla bych kam jít, mohla bych ke svému příteli, který bydlí jen 7 km ode mě, žije s rodičemi, a nějakou tu brigádu bych si taky našla, abych přispěla aspon na jídlo (Už jsme se o tomhle s jeho rodinou bavili a jim by to nevadilo, jen by fakt chtěli něco málo na to jídlo)
Momentálně trávím čas v nemocnici na pozorování, kam mě odvezli přitelovi rodiče, páč jsem byla hodně dlouho „mimo“ (Předtím přišla výhružná SMS od „mámy“, kde stálo: Andreo! Okamžitě padej domů pojď sem uklidit, jinak si mě nepřej, už toho mám fakt dost, každý víkend si u Patrika a doma skoro nejsi, a kdo tu má všechno za tebe dělat!!! Neštvi mě ty c**** jedna, jinak pojedeš ke svému fotrovi, který tě šetřit nebude)
Poté přijela do nemocnice má „máma“ Vyrvala mi mobil z ruky a mazala smsky, a všechno svedla na mého přítele.
Při tom u něj jsem v pohodě, dokud se nezmíní moje matka. V tom se přítel už naštval, vzal mě za ruku a šel to k doktorce vše říct, jak to je. Doktorka mu uvěřila (Viděla jak jsem se tvářila pokaždé co jí zmínil, a řekla jsem jí, že domu teď nechci), ale řekla nám že s tím nemůže nic momentálně dělat.
Prosím o jakoukoliv radu, co by se dalo dělat. Aby se to zlepšilo, už mám i já sama o sebe strach, přítel to samé.
Děkuji za případné rady,
S pozdravem:
Andrea