Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Proč se vdávat?
- Fotoalbum (2)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
17.11.20 17:10
No protože se chceš přeci i jednou rozvádět. Žádný jiný důvod není. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.20 17:13
@lenka_ Ona až si dcera nabrnkne kluka a zamiluje se tak vše uvidí jinak.Ted jsou to takové ty pubertální řečicky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.20 17:17
Já chtěla svatbu ze dvou důvodů - chtěla jsem být nevěsta a chtěla jsem mít stejné příjmení jako můj muž a naše děti. Nic víc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.20 17:19
@lenka_ úplně ti rozumím
svatbu v 18 jsem si vlastně neužila, byla jsem ve vleku všech rodičů a příbuných „jak to má být“ včetně šatů (tchyně byla úžasná baba, ale na korzetovky mi řekla, že „nahatou nevěstu nechceme“takže jsem nakonec vypadala jako šlehačkový dort 
)
ve 30 trvala naše svatba de facto 3 dny včetně těch korzetovek, zámku, ale i grill párty 
, pak termály 
prostě naprostý luxus a jsem moc ráda, že jsem si to zažila ještě jednou
vím, že je to trochu „povrchní“, ale strašně rádi na to vše vzpomínáme, včetně různých faux paux co se tam stalo
na tvém místě bych to manželovi prostě vysvětlila a udělala to i za cenu, že na té pláži budete sami dva plus oddávající + prstýnky 
mně by se to líbilo.. bosá, v bílých šatech.. paráda
PS : se vám z nostalgie odkopu to prostě musím Každá můžeme být PRINCEZNA
Příspěvek upraven 17.11.20 v 17:46
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.20 17:25
Já se vdávat také nechci, pro mě vyhozené peníze. Navíc by mě obtěžovalo a nebavilo to zařizování okolo. V budoucnu snad jedině kvůli dítěti, na radnici se svědky a rodiči. Jsem velmi introvertní a ta představa, že by mě tam sledovalo 30,50 nebo dokonce víc lidí, je pro mě opravdu strašná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.20 17:30
@modravlocka píše:
@pohledzdruhestrany Z mého pohledu spíš ta sebeucta chybí ženám, které žijí s partnerem jen tak na hromadce. Pokud mají sebeuctu, hledají partnera, který není srab a nebojí se vztah posunout trochu dál.
Podle mě kravina. Vdávala jsem se až když byly na světě obě děti. Jediná „výhoda“, kterou mi to v tu chvíli přineslo je, že mě k němu případně pustí do nemocnice. Nějaký veřejný slib, že spolu budeme, nám byl vážně ukradený (i proto jsme se brali jen se svědky na magistrátu).
Já svatbu nechtěla. Společné příjmení štěstí nezaručí a když se tady tak skloňuje „aspoň ukáže, že to s tebou myslí vážně“ a hned poté se dodává „v případě rozvodu nebudeš nahraná“, tak mi to evokuje spíš: „vezmu si ho, protože dopředu počítám s variantou, že mě při rozvodu oškube“ 
Ale jako ano, pokud jednomu z těch dvou na něčem takovém opravdu záleží, pak by bylo fajn mu ten jeho důkaz lásky předložit. A vzít si ho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.20 17:31
@Mahidevran Malá svatba nestojí moc ani s tím není práce, měla jsem malou svatbu, stala nás 4tis…a i tak to bylo krásné. Rada na to vzpomínám
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.20 17:34
@Mahidevran píše:
Já se vdávat také nechci, pro mě vyhozené peníze. Navíc by mě obtěžovalo a nebavilo to zařizování okolo. V budoucnu snad jedině kvůli dítěti, na radnici se svědky a rodiči. Jsem velmi introvertní a ta představa, že by mě tam sledovalo 30,50 nebo dokonce víc lidí, je pro mě opravdu strašná.
My to povýšili o kus výš a jako svědky jsme měli rodiče Po obřadu trvajícím asi 10 minut jsme šli na kafe. Také bych si ty přípravy a následný svatební den nikdy neužila. Chválabohu za mého muže, že i v tomto jsme se shodli v podstatě hned.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.20 17:37
@Annabela11 píše:
@Kakika Tak proč ses vdávala když jsi nechtěla?
Jak jsem psala…kdyby se nedej bože stalo, že muž skončí v nemocnici, tak jako přítelkyni tě tam pustí jen s jeho souhlasem. Což v případě bezvědomí jaksi nelze. Ne, že by taková situace teď hrozila, ale až jednou budeme důchodci…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.20 17:38
@Kakika píše:
Podle mě kravina. Vdávala jsem se až když byly na světě obě děti. Jediná „výhoda“, kterou mi to v tu chvíli přineslo je, že mě k němu případně pustí do nemocnice. Nějaký veřejný slib, že spolu budeme, nám byl vážně ukradený (i proto jsme se brali jen se svědky na magistrátu).Já svatbu nechtěla. Společné příjmení štěstí nezaručí a když se tady tak skloňuje „aspoň ukáže, že to s tebou myslí vážně“ a hned poté se dodává „v případě rozvodu nebudeš nahraná“, tak mi to evokuje spíš: „vezmu si ho, protože dopředu počítám s variantou, že mě při rozvodu oškube“
Ale jako ano, pokud jednomu z těch dvou na něčem takovém opravdu záleží, pak by bylo fajn mu ten jeho důkaz lásky předložit. A vzít si ho.
Ale jo, já se blbě vyjádřila. Pokud svatbu nechce ani jeden a mají na to oba stejný názor a pohled, je to něco jiného. Psala jsem to o párech, kdy žena svatbu chce, ale chlap ten krok odmítá udělat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.20 17:39
@Annabela11
Jo jo, když už, nějak tak bych si to představovala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
17.11.20 17:42
@Kakika píše:
Jak jsem psala…kdyby se nedej bože stalo, že muž skončí v nemocnici, tak jako přítelkyni tě tam pustí jen s jeho souhlasem. Což v případě bezvědomí jaksi nelze. Ne, že by taková situace teď hrozila, ale až jednou budeme důchodci…
U nás to samé. Svědci rodič a sestra. Pak jsme sli na slavnostní oběd. Důvody hlavně pragmatické, aby nám v nemocnici sdělili zdravotní stav, aby partner dědil peníze, které máme už jako partneři společné. Přítel se chtěl zenit víc než já, já nechtěla, ale přesvědčil mne právě kvuyli těm praktickým věcem
- Citovat
- Upravit
17.11.20 17:48
@modravlocka píše:
@pohledzdruhestrany Z mého pohledu spíš ta sebeucta chybí ženám, které žijí s partnerem jen tak na hromadce. Pokud mají sebeuctu, hledají partnera, který není srab a nebojí se vztah posunout trochu dál.
myslíš nebejt srab a posunout to k rozvodu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.11.20 17:52
@Lucy75 Jako já se chtěla původně vdávat v saténové noční košili a rodiče mi to nechtěli povolit:-) Dalším krokem byl můj výrok, že tedy nebudu mít šaty, ale svatební kostým s kalhotami, potom jsem trvala myslím na červených šatech. Prostě jsem za každou cenu chtěla být jiná než ostatní a rodiče z obou stran ze mě byli šílení. Vždy jsem jen slyšela, co by tomu řekl zbytek rodiny 
. Prosadila jsem si alespoň to, že jsme se brali během vánočních svátků. I když to stálo spoustu energie najít hospodu a úřad, kde by nám vyšli vstříc.
Za těch 18 let jsem své rodiče naučila, že je mi úplně jedno, co si o mě myslí zbytek rodiny a myslím, že i oni se uvolnili a spoustu věcí už neřeší. Teď se bude ženit můj bratr a tím, že si počkal až do 40, tak už mu do toho rodina nekecá.
Jsem nenapravitelný romantik. Vánoční romantické filmy jsem schopna sledovat i červenci a brečet u toho štěstím. Je to taková má obrana na spoustu stresu v zaměstnání a útěku od běžných starostí. Vánoce trávíme nejraději daleko od domova jen s nejbližší rodinou v místě, kde se o nás stará někdo jiný a já nic nemusím dělat. Jen to co chci.
Mám svou představu „svatby“ po 20 letech na pláži, jen s manželem a dětmi a krásnými šaty. Pořád to nevzdávám, občas na to téma zkouším diskutovat s manželem, ale odpoví vždy proč bych to dělal, jednu svatbu už jsem měl. A o puberťácích raději pomlčím. Takže žiji s představou, že jednou to třeba vyjde nebo si „svatbu“ budu přát jako dárek k narozeninám a třeba tak manžel s dětmi povolí.
I když pokud nad tím přemýšlím realisticky, tak vydržet skoro 20 let s jedním chlapem 
je daleko víc než nějaký slib. Takže buud vlastně ráda, že ho pořád mám i bez té druhé svatby.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
