Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Trpím touto zákeřnou nemocí. Diagnózu jsem si stanovila dnes.
Roky chodíme s manželem párkrát do měsíce do jedné restaurace. Roky tam jsou tři stejní číšníci.
Můj syn chodí 2 roky do školky. Několikrát v týdnu se v šatně potkávám s jedním tatínkem, občas prohodíme pár slov.
Dnes, při obědě ve výše zmíněné restauraci, mi začal číšník povídat cosi o školce. Plynule pokračoval v konverzaci, kterou jsme započali včera ráno ve školce.
Za ty dva roky jsem si nevšimla!, že je to jedna a ta samá osoba.
Občas se mi stává, že potkávám povědomé lidi, ale nevím, kam je zařadit, odkud je znám.
Dnešek mě ale opravdu vykolejil ![]()
@EvaEvule Mě tak roky vozila řidička MHD. Její totožnost mi prozradil až manžel, když jsme náhodou jeli spolu. Bydlí u nás v baráku. Často nepoznávám lidi. Poznám je v baráku, ale v jiném prostředí ne. Poznám je v práci, ale v obchodě už ne…Občas si připadám jak bl…
Příspěvek upraven 10.10.14 v 21:50
@EvaEvule tak dva roky je už slušný! ale jinak jsem nevěděla, že to je diagnóza, mě se to stává s prodavačkama, prostě je na ulici vůbec nedokážu nikam zařadit. A teď naposledy jsem potkala nějakou povědomou ženskou, přemýšlela jsem, kdo to proboha může být - no a ona to sestřička od dětské doktorky.
@EvaEvule To mě zaujalo, nikdy jsem nic podobného neslyšela.
Mě se stává, že mě lidé zdraví na ulici a já nevím, kam je zařadit, ale je to dáno tím, že mi ročně projde rukama stovky lidí, takže ti zdravící jsou většinou pacienti
Ale že někoho roky znáš odněkud a v jiném prostředí ho nepoznáš… To je hrozně zajímavé.
@danyk píše:
@krtek7489 no jasně, kdyby byli v pyžamu, poznáš je hned.
No je fakt, že kolikrát koukám co to je za člověka na oddělení a on to propouštěný pacient převlečený z pyžama do civilu ![]()
Já zase poznávám lidi z okolí podle psů, které venčí. Když je pak potkám bez psa, tak je dost často zazdím nebo si říkám, jestli je to fakt ona/on. ![]()
Tyjo to jsme ani nevěděla, že je to diagnoza i
já mám obecně problém si zapamatovat lidi, hrozně dlouho mi to trvá. třeba v našem paneláku bydlíme už rok a půl, a já si pamatuju tak 5 sousedů, víc ne..a to má 12 pater, pomalu 50 bytů. mě s s dětma pamatuje skoro každý, tudíž já vypadám jako nevychovanec, který nezdraví..jenže já ty si ty lidi nepamatuju
preventivně zdravím každého, koho potkám v ulici před barákem, no tak půlka odpoví, půlka na mě zírá, protože bydlí jinde, a tudy jen procházejí
ale zase když si někoho už konečně zapamatuju, tak ho většinou za chvíli zařadím..takže to mám ještě dobrý ![]()
Já o mám taky, že nerozlišuju osoby podle obličejů. Pouze podle hlasu, pokud je výrazný, nebo podle účesu nebo oblečení (ale když si ho ten člověk změní, tak už ho pak nepoznám). Nebo poznám lidi podle nějakého výrazného znaku, např. invalidního vozíku. Ale u mě není jisté, jestli je to prosopagnosie - oční vada, nebo je to psychiatrická diagnóza způsobená Aspergerovzým syndromem. Jiaak mám i těžkou slabozrakost. Když tuto poruch máte, rozezunáte např. svoje děti nebo členy vlastní rodiny? Někdy mám totiž problém i s tím.
Ahoj.
Tak jsem se o pojmu „prosopagnosie“ taky dnes dočetla. Proto jsem vzhůru ve tři ráno. Měla jsem s tím problém celý život. Na netu jsem si dnes udělala test na rozpoznávání obličejů. Že prý většina normálních lidí má výsledek přes 85 procent. Já měla 36 procent.
Viděla jsem kdysi film Tváře v davu. Celou dobu jsem si říkala, že ta nemoc, co tam ta ženská má, je přece to, co mám i já, jen o něco víc zveličený. Až dnes mě ale napadlo prozkoumat internet a zjistit si víc.
Mám problémy rozpoznat kohokoli, pokud si radikálně změní účes nebo se potkáme někde, kde obvykle ne. Spoustu lidí jsem jistě už urazila, protože jsem je nepoznala. Určitě bych měla mnohem víc přátel, kdybych si zapamatovala lidi, se kterýma jsem mluvila třeba jen párkrát.
Jednou jsem nepoznala holku na vozíku, kterou mi představili pár měsíců před tím (nechápala, že si jí nepamatuju, protože podle vozíku si jí pamatují všichni, byl to strašný trapas).
Na vejšce jsem jednou šla na zkoušku. Nepoznala jsem zkoušející a ona si to vyložila tak, že jsem nechodila na přednášky a byla celou dobu nepříjemná a nakonec mě vyrazila.
Mám potíže rozeznat i členy rodiny, pokud je potkám na nečekaném místě.
Bojím se, že mě někdo přepadne nebo i znásilní a já pak půjdu na policii a nebudu moct pachatele popsat a oni mi nebudou věřit.
Dnes jsem četla o této poruše ještě víc. Je prý spojená i s nemožností poznat výraz ve tváři (emoce), rozpoznat věk, a já si až teď uvědomuju, že tohle všechno mi taky dělalo vždycky potíže, jen jsem nechápala, že to někdo má jinak.
Taky mám potíže s navigací, což prý taky souvisí s tímto.
Jsem bezradná ![]()
@enyf Taky jsem hodně lidí asi nechtěně urazila. Jsem schopná zabloudit kdekoliv, ani jsem si nedělala řidičák, nejsem schopna narychlo poznat pravou a levou. Je to docela děs.
Řidičák mám, ale neřídím. Taky všude bloudím. Přes rok chodím denně do práce, vystoupím z busu, dojdu 8 minut do práce a z práce chodím jinudy, protože je to z kopce. Nedávno jsem ale musela jít tu cestu opačně - z práce k autobusu. A já to tam skoro nepoznávala, jak jsem šla opačně.
Docela by mě zajímalo, kde se dá o tomhle sehnat víc informací. Našla jsem teda zatím jen web
https://www.faceblind.org/…h/index.html
kde jsem si dělala test na rozpoznávání obličejů a vyplnila jim dotazník. Ale ráda bych nějaký web s informacemi viděla třeba i v češtině. A jestli nic takového není, docela uvažuju, že bych to založila sama. ![]()