Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Je to strašný. Tenhle svět je nějakej divnej, zvrácenej, nevinní umírají a pro vinné neni spravedlnost.
No, jak to přežít, je hnusné jen čekat, až jednou umře půjde to jěště chvíli z kopce ale už to má naději se lepšit. hlavně, buďte jí nablízku jak už tu někdo psal, nejhorší je když se člověku něco takového stane a přijde o lidi o kterých by si to nemyslel. Ona bude potřebovat vrbu, neni jisté kdy, jestli teď, po jeho smrti nebo jěště později ale bude ji potřebovat a někoho kdo to přožije s ní, pomůže jí to. Alespoň to si myslím já.
Ale jinak držím pěsti, je to strašný a svět je zle. Ale ne napořád, snad . . . .
Niky, musí to být ohromná beznaděj a ještě větší bolest…je mi to líto, tak moc líto, že dětičky odchází dřív než rodiče
Jestli budete mít sílu a možnost podívejte se na stránky „dlouhé cesty“ je tam velká pomoc v takových těžkých časech…Posílám moře síly všem, kteří to potřebují…kloučkovi pohlazení…
Niky7 píše:
Ahoj, chci se podělita poradit jak se dostat z tohoto příběhu. Není můj (naštěstí). Tento hrozný zážitek prožívá setřenice mého chlapa a já tiše s ní. Má 5měsíčního klučinu. Celých 5 měsíců to s ním bylo fajn, až najednou ji začal z ničeho nic všechno blinkat, hlavně její mlíčko. Jeli s ním do špitálu a tam jim řekli, že mu nic není, ale že se jim něco nezdá a že je pro jistotu posílají do Prahy. Lenka chudák nevěděla co si myslet, nejspíš reflux…?
Po ultz a nějakých vyšetření zjistila, že malinký ma nádor v hlavičce. Ujistili ji, že udělají operaci a že vše bude v pořádku. Jen musí zjistit, jestli je to zhoubné nebo ne. Včera ho otevřeli. Verdikt byl, že je to tak rozsáhlé, že to nemohou odtranit, že mu nedávají šanci. Malý zhubl půl kila. Prý mu nechají dotlouct srdíčko… NIC VÍC…
tak dlouho ho má doma, a teď musí čekat až její láska umře…
Nedokážu popsat co prožívám, sama mám půlroční holčičku a když si představím, že by to měla ona, je mi zle.
Je mi z toho na nic, proč??? Ptám se jen proč??? Proč ti hodní odcházejí a zlí zůstávají? Nejhorší je, čekat na konec…
Nevím jak se s tím srovnat…![]()
![]()
![]()
![]()
![]()
![]()
Já už skoro brečím mám syna 5měsíců a tohle bych asi nezvládla co říct hodně sil.Napadá mě vím je to hloupost ale třeba nevím co léčitel?za skoušku nic nedá.Myslím že aloe by asi nepomohlo ikdyž má známá měla nádor na prsu tak té to stopro pomohlo.No když budeš chtít kontakty tak pisni sz
![]()
Jo, ta beznaděj, ta musí být příšerná. Neumím si to představit ani okrajově. Stačilo mi když se mi kluk dusil v náručí astmatickým záchvatem a to neumíral, neumím si to představit. šílený. Nemoct mu pomoct. Nevím, asi bych se sesypala. Obdivuju každého kdo to zvládá a musí zvládat. Přeju hodně sil.
To je šílený
Vůbec nevím ,co napsat..tohle by se fakt stávat nemělo
![]()
Je mi to moc a moc líto.
A to jí ani nedají, nezkusí chemoterapii? Ptám se proto, že mám také zkušenosti a dokážu se vcítit. S miminkem.
Mamince přeji hodně síly ![]()
to je strašný, úplně mě z toho mrazí, sama mam půlročního syna a nedávno jsem mu našla bulku za ouškem, taky nás honily po různých vyšetřeních, naštěstí je to jen netypický hemangiom, nezhoubný nádor, ale stejně s tím musíme na onkologii, musí to sledovat… Vůbec si nedovedu představit, co musí prožívat, ještě dokážu pochopit, že má rakovinu dospělý člověk (např. špatný životní styl, stres atd…),ikdyž je to také hrozný, ale proč takhle malý děti? sotva se narodily, nemam slov
![]()
Příspěvek upraven 12.09.11 v 21:21
Doufám, že vaše rodina všechno zvládne a najde sílu do dalšího života… Mám ročního chlapečka a život bez něj si nedokážu představit. Posílám hodně sil!!!! Život není spravedlivý!
Chemoterapii ihned zamítli pry by to nezvladl, pry ma hlavicko toho svinstva plnou. Je to beznadej. Holky i kdyz deti zlobi, vazte si toho, ja to ted pochopila co doma mam. zdravou holcickiu a i kdyz me stve a ja ji nadavam ted me to velmi mrzi.
Beznadej je svina. Vedet ze kazda minuta je drahocennaa a pro ni velmi kratka. NEchce spat aby si ho uzila kazdou vterinu. Nikdy ho uz nepohladi, nikdy nevykoupe, neprebali… JA to nedavam nevim co delat ta bolest je k zblazneni… JA nemuzu…
kdby ho mohlo vylecit cokoliv dala bych vse. Ma ji tri ditka chlapecek byl vytouzenej a velmi dlouho ocekavanej. Same ultz ma ulozene dotek v brisku si pamatuje, ja to nedokazu popsat. Tisknu svoji holcicku a prosim ji at je nadale zdrava… udelam proto cokoliv…
Smutný, nepředstavitelný
mám pětiměsíčního syna a tohle bych nezvládla ![]()
Rodině přeji hodně sil
, i když se to lehce říká..... no nevím co říct, snad jen, že je to strašně nespravedlivé ![]()
tohle je strášný, mám doma skoro 10-ti měsíčního raubíře, občas jsem z něj zničená, je to malý tornádo, ale je nejdůležitější aby byl zdravý, nedovedu si představit, že by se mu něco stalo nebo…ani to nejde napsat, moc na vás myslim, a držim pěstičky
zvládněte to, přeju moc sil ![]()
pláču,hodně pláču,mám tříměsíční holčičku,vymodlenou,po třech letech snažení a tohle si nedokážu ani představit,vždyt to jsou bezbranné dušičky,oni chtějí žít,smát se,radovat,ne být nemocní a umírat,vždyt tak bojovali o to,aby tady byli,aby se narodili,v bříšku se těšili,až uvidí maminku a tatínka a ted?proč je svět tak krutý a nespravedlivý
![]()
Opravdu při ní stůjte-manžel je po třech operacích nádorů na mozku.A opravdu mě scházelo,že např. naši nejlepší známí se neozvali,nezavolali,jak se manželovi daří.On nemá rád nemoci,strká hlavu do písku,ona nic neřeší…z širšího okolí volalo mnoho lidí,přálo aby vše dopadlo dobře a nám to mooc pomáhalo.Ten pocit,že při nás někdo stojí,že na manžela někdo myslí.A asi po čtyřech týdnech jsem něco potřebovala a volala té známé /pracovně jsem potřebovala radu / a ona evidentně byla nesvá co má říkat,tak nějak potom ke konci hovoru nakousla-a co manžel?Přišlo mě to líto.A bohužel ani můj bratr se neozval,nevolal,neptal se…a maminka když volala,tak mezi řečí, /to bylo asi 2-3 měsíce už po druhé operaci/,tak říkala-neboj,bratrovi je hloupé volat,tak se pravidelně ptá mě,jak to vypadá.A přitom nás by víc potěšilo,kdyby zavolal sám.Nebo přijel,má to 2 km.Ale také on nevěděl jak…
Manželův bratranec volal,že jede do města,kde je manžel v nemocnici,zda by ho mohl navštívit-říkala jsem že určitě,že bude manžel rád.A to bylo super setkání,oba si krásně popovídali,manžel byl šťastný.
Manžel se po více jak roce ze všeho dostal,i když to byl doslova očistec,čím jsme si prošli,ještě dodnes v sobě mám ze všeho smíšený pocity,vracím se k tommu,kdy byl na pokraji života-proto píšu anonymně. ![]()
Proto radím komunikujte,opravdu moc mrzí,když okolí dělá jako že nejste,neexistujete-a přitom i když manžel měl polovinu hlavy plnou stehů,všude modřiny,oteklý obličej,vypadal katastrofálně,tak přesto chtěl vidět známé tváře,chtěl být v kontaktu,ne odtržený od okolí.A já také.
Tak tohle by mě uplně rozdrtilo, radši bych byla nemocná já, než moje dítě, je to strašný ![]()