Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Zakladelko, z me zkusenosti na tento typ lidi a tento typ komentaru dobre funguje extremne suche odveteni „hmmm, ale ja to delam takto“ a na vsechny rady zacinajici slovy „Ja to delam takto…“ zase zabira „Ale ja nejsem TY! Ja to delam jinak!“ Anebo taky jenom rict aha hmmm a okamzite zmenit tema. Neverila bys, jake to je ucinne.
Pokud ale chces primet babicku k nejakemu prozreni, ze ona pravdu nema a chces ji naucit toleranci a shovivavosti k jinym nazorum. Na to muzes zapomenout. Pokud se to doted sama nenaucila, tak v 60 se to sotva nauci. Jestli mi rozumis. Clovek musi sve blizke brat takove jaci jsou, maji sve chyby, tak jako i my mame ty sve. Muze ti byt utechou, ze jses o kousek dal nez ona v tom, ze ty umis respektovat cizi nazor, zatim co ona ani po 60 letech to neumi a uz ani umet nebude.
@nini77 píše:
Holky ja ji rozumím. Zrovna jsem nas. aná z dost podobnýho důvodu. Úplně vařím. Je to hrozně těžké to přejít, pustit to jedním uchem dovnitř a druhým ven. Já mám prostě potřebu si to s tím člověkem vyjasnit a popravdě mě bolí, že si o mé mysli, že jsem tak špatná matka. Bolí mě to, protože i na něm mi záleží a záleží mi na tom, co si o mě myslí. Ježiš jak já ji rozumím.
Ušetři si nervy a nech to plavat. Tyhle lidi nepřesvědčíš.
Myslim ze to neni vekem ani generaci, to je proste povahou cloveka. Ja bych se taky tvrde ohradila hned na zacatku, kdyz ji neni blby te takhle sekyrovat proc tobe by melo byt blby rict svuj nazor. A klice zpet.
To, že má jiné názory na výchovu respektuji, ale přeci to neznamená, že když to dělám jinak je to špatně. A to, že prohlásila, že moje dítě je chudák mě hodně ranilo. O dceru se starám od jejího narození 24/7. Snažím se dělat pro ní to nejlepší, neříkám, že vše dělám dobře, ale opravdu se snažím. Od rána do večera se jim věnuji a vše děláme spolu. Hrajeme si, koukáme na pohádky, nakupujeme, doma se snaží mi pomáhat. Třeba nosí suché prádlo do koše nebo skládá a uklízí utěrky. Je fakt šikovná a snaživá a ona mi řekne, že nic neumí, nezná a k ničemu jí nevedu. A třeba co mě strašně štve je, že malé nutí co nechce. Dcera nesnese culiky, sponky a tak. Jedině čelenku. A to je furt pojď uděláme culík. Malá řekne, že to nechce, já řeknu ať jí to nedává a ona jde, vezme gumičku a schválně jí to udělá. Minule malá začala tak plakat, že nešla utišit.
@Anonymní píše:
To, že má jiné názory na výchovu respektuji, ale přeci to neznamená, že když to dělám jinak je to špatně. A to, že prohlásila, že moje dítě je chudák mě hodně ranilo. O dceru se starám od jejího narození 24/7. Snažím se dělat pro ní to nejlepší, neříkám, že vše dělám dobře, ale opravdu se snažím. Od rána do večera se jim věnuji a vše děláme spolu. Hrajeme si, koukáme na pohádky, nakupujeme, doma se snaží mi pomáhat. Třeba nosí suché prádlo do koše nebo skládá a uklízí utěrky. Je fakt šikovná a snaživá a ona mi řekne, že nic neumí, nezná a k ničemu jí nevedu. A třeba co mě strašně štve je, že malé nutí co nechce. Dcera nesnese culiky, sponky a tak. Jedině čelenku. A to je furt pojď uděláme culík. Malá řekne, že to nechce, já řeknu ať jí to nedává a ona jde, vezme gumičku a schválně jí to udělá. Minule malá začala tak plakat, že nešla utišit.
Ty reci si vubec neber k srdci, asi se nudi a nema co lepsiho na praci.
@Anonymní píše:
Přeji hezký den. Potřebuji se někde vypovídat a také by mě zajímal názor jiných osob. Jedná se o mojí babičku, tedy prababičku našeho prcka. Podotýkám, že to není žádná stará paní, nýbrž čerstvá šedesátnice. Neustále má potřebu hodnotit to jak žijí druzí. Teda především my. Uznává pouze své hodnoty a názory a když dělá někdo něco jinak než je to správné podle ní, tak mu to okamžitě musí sdělit jak dělá vše špatně a jak by to dělala ona, protože prostě nedokáže pochopit jak to někdo může dělat takto když ona to dělá jinak. A včera už to vygradovalo. Přišla jsem s dcerou z nákupu a ona mi volala. Tak jí říkám, že jsem ráda, že jsem doma, že malou tam chytl rapl. Tak jsme se chvíli bavily a jak jsme domluvily tak během deseti minut znova hovor, že už toho má dost, že mi to prostě říct musí, ale že je jí mojí dcery líto a že v tom obchodě zlobila je moje vina, že je chudák. K ničemu že není vedená a nic neumí a nikdo se jí nevěnuje. Podotýkám, že dcera ve třech letech mluví plynně ve větách, sama se oblékne, svlékne, umyje, je schopna si sama nachystat jednoduché jídlo jako třeba vytáhnout si rohlík a dát si na něj salám apod. Já jsem s ní doma a veškerý čas věnuji jí a od malinka s ní chodím od nákupu po úřady… Manžel se jí také věnuje jak může, přímo jí žije. Přitom ona ani nemůže co ta holka umí nebo ne když si jí nikdy nevzala, maximálně tři hodiny v případě nutnosti pohlídala. A že chudák nemá žádný řád, protože nemá snídani přesně v 8 (což nemá když v 8 ještě spí a jídlo dostane jakmile se vzbudí) a že v 8 večer ještě nespí. Na to jí říkám a tebe to nějak omezuje, že ráno dýl spí a večer usíná později? Pak zase, že nechce jíst, protože jsem jí nikdy pořádně najíst nedala a ona to nezná, proto to nechce. A proč s ní denně nechodím ven (když je mráz nebo prší tak to opravdu nechodíme). Tak jí říkám ale ona má taky babičku, která jí ani jednou za tři roky ven nevzala. Na to se mi dostalo odpovědi, že to víš, že jo já si jí vezmu a ty si sedneš a budeš pít kafe ne. A na to začala, že když jí u nás minule hlídala tak jsem měla poprskanou kachličku nad sporákem, prach na televizi a že se podívala i do trouby a do skříně a že to nádobí co jsem jí nechala nachystané (na lince měla pro dceru nachystané její obrázkové talířky, hrníček a příbor), že si myslela, že to tam mám neumyté odložené, proto jí dala jiné a až pak až si na to sáhla tak viděla, že je to čisté. A pak začala, že nechápe jak nemůžu mít v obýváku záclonu, že ona jí prostě mít musí a proč je tohle takto a proč to mám tak a ne tak když ona to takhle mít musí. Tak už jsem to nevydržela a říkám jí a ty jsi přišla hlídat malou nebo dělat inspekci, jestli v celém bytě není někde smítko prachu? Přitom den předtím než měla přijít jsem vygruntovala úplně celý byt. A hovor zakončila tím, že jakmile někam odjedeme tak si to sem přijde udělat a uklidit podle sebe (má náhradní klíče kdyby něco) a že když jsem se narodila já bylo jí líto mě, když se narodily sestry tak jí bylo líto jich a teď je jí líto naší malé. Prostě jedině její názory jsou správné a když to někdo dělá jinak než dle ní je to zle a to dítě je chudák. Nemluvě o tom, že kdykoliv dcera onemocněla rýmou, kašlem atd.tak jsem za to mohla já a jednou jí zničím zdraví. Jako po tomhle už opravdu nemám sebemenší chuť se s ní bavit jinak než v nutných věcech, přitom dítě sice nemá, ale má dva malé psy a to je strašné. Ničemu nejsou naučení, když přijdeme skáčou po nás, koušou do nohou, venku v životě nebyli jinak než táhnutí na vodítku za barák a zpět. Kadí jí to doma, boty mi několikrát rozkousali… Omlouvám se za dlouhý a možná zmatený text, ale potřebovala jsem to ze sebe dostat. Za Vaše názory budu ráda.
Tvoje babička je hloupá a primitivní ženská. Ona je příklad toho, že ne vždy je stáří moudré.
Hlavne ji o sobě a své rodině neříkej žádné důvěrnosti. Použije to proti tobě, to už je ti snad jasné. A nechoď ani k ní, nevím proč se schválně drásáš. Chovej se k ní slušně a odtažitě. To pomáhá.
@warita píše:
Je zajimave, jak jsou nekteri lide suverenni… v teorii alespon.Ja bych si neodvazila rict moji babicce ci mame takto pohotove, ze mne nezajimaji jeji kecy a at mi vrati klice. Jednak to je moje mama/babicka a jednak clovek nikdy nevim, kdy bude potrebovat jejich pomoc, takze s nejakym suverennim posilanim nekam bych byla opatrna.
A taky, tento typ reakce nema (z me zkusenosti) za nsledek to, ze utne konflikt hned v pocatku, nybrz docili presneho opaku: hadka dostane grady z 0 na 100 behem par sekund. Jeste jsem nezazila, abych kdyz usmernim moji matku, at se laskave do mne nenavazi, aby mama sklapla a byl klid. Spis to ma za nasledek, ze se sputi jecak na tema: nevychovana, drza, sprosta jako kanal a co ja vim co jeste.
Asi to bylo na mě. Moje máti je zvláštní, má od mala urputný pocit, že vše musí dělat za mě. I otevírat dopisy, zakazovat nápadníky radit a dávat návody na úplně všechno, co si člověk z normální rodiny nedovede představit. Taky jsem si nechávala do hlavy hustit věci, až mi bylo do pláče a ona toho nenechala. Mlela klidně celé hodiny. Má ještě krom té urputnosti talent na nekonečné řečnění a neodhadnout, kdy toho má nechat. Od té doby, co to takhle rázně utínám, máme dobrý vztah. I mi hlídá děti. Ale vždy, když to zkusí, vyklízím pole.
@Takyjedna je dobre, ze si nasla metodu, ktera na tvou mamu zabira. Moje mama ma pocit, ze me i ve 40ti muze vychovavat. Takto dostanu sprdaka, ze jsem v obchode dostatecne hlasite nepozdravila prodavacku, nebo ze si mam uklidit u sebe v pokoji, kdyz jsem u ni na navsteve… a pokazde, kdyz prijde na navstevu ke mne, tak si neodpusti poznamky o uklidu. Ani kdyz jsem jsem mela cerstve narozene dite a byla po cisari, tak si 2 tydny po navratu z porodnice neodpustila poznamku, at si laskave uklidim. Pritom ja u sebe doma mam vetsinou dost pekne naklizeno.
Jenze, moji mamu nejde nijak usmernit. Kdyz ji to clovek rekne klidne, tak jako by hrach na stenu hazel. Kdyz to rekne clovek agresivne, je ohen na strese. Asi nejlepsi by bylo to proste ignorovat, jenze na to ja zase nemam nervy, jsem cholerik.
Ale za ty roky jsem dosla k zaveru, ze matku nepredelam. Ona proste takova je a lepsi uz to nebude.
@Anonymní píše:
Přeji hezký den. Potřebuji se někde vypovídat a také by mě zajímal názor jiných osob. Jedná se o mojí babičku, tedy prababičku našeho prcka. Podotýkám, že to není žádná stará paní, nýbrž čerstvá šedesátnice. Neustále má potřebu hodnotit to jak žijí druzí. Teda především my. Uznává pouze své hodnoty a názory a když dělá někdo něco jinak než je to správné podle ní, tak mu to okamžitě musí sdělit jak dělá vše špatně a jak by to dělala ona, protože prostě nedokáže pochopit jak to někdo může dělat takto když ona to dělá jinak. A včera už to vygradovalo. Přišla jsem s dcerou z nákupu a ona mi volala. Tak jí říkám, že jsem ráda, že jsem doma, že malou tam chytl rapl. Tak jsme se chvíli bavily a jak jsme domluvily tak během deseti minut znova hovor, že už toho má dost, že mi to prostě říct musí, ale že je jí mojí dcery líto a že v tom obchodě zlobila je moje vina, že je chudák. K ničemu že není vedená a nic neumí a nikdo se jí nevěnuje. Podotýkám, že dcera ve třech letech mluví plynně ve větách, sama se oblékne, svlékne, umyje, je schopna si sama nachystat jednoduché jídlo jako třeba vytáhnout si rohlík a dát si na něj salám apod. Já jsem s ní doma a veškerý čas věnuji jí a od malinka s ní chodím od nákupu po úřady… Manžel se jí také věnuje jak může, přímo jí žije. Přitom ona ani nemůže co ta holka umí nebo ne když si jí nikdy nevzala, maximálně tři hodiny v případě nutnosti pohlídala. A že chudák nemá žádný řád, protože nemá snídani přesně v 8 (což nemá když v 8 ještě spí a jídlo dostane jakmile se vzbudí) a že v 8 večer ještě nespí. Na to jí říkám a tebe to nějak omezuje, že ráno dýl spí a večer usíná později? Pak zase, že nechce jíst, protože jsem jí nikdy pořádně najíst nedala a ona to nezná, proto to nechce. A proč s ní denně nechodím ven (když je mráz nebo prší tak to opravdu nechodíme). Tak jí říkám ale ona má taky babičku, která jí ani jednou za tři roky ven nevzala. Na to se mi dostalo odpovědi, že to víš, že jo já si jí vezmu a ty si sedneš a budeš pít kafe ne. A na to začala, že když jí u nás minule hlídala tak jsem měla poprskanou kachličku nad sporákem, prach na televizi a že se podívala i do trouby a do skříně a že to nádobí co jsem jí nechala nachystané (na lince měla pro dceru nachystané její obrázkové talířky, hrníček a příbor), že si myslela, že to tam mám neumyté odložené, proto jí dala jiné a až pak až si na to sáhla tak viděla, že je to čisté. A pak začala, že nechápe jak nemůžu mít v obýváku záclonu, že ona jí prostě mít musí a proč je tohle takto a proč to mám tak a ne tak když ona to takhle mít musí. Tak už jsem to nevydržela a říkám jí a ty jsi přišla hlídat malou nebo dělat inspekci, jestli v celém bytě není někde smítko prachu? Přitom den předtím než měla přijít jsem vygruntovala úplně celý byt. A hovor zakončila tím, že jakmile někam odjedeme tak si to sem přijde udělat a uklidit podle sebe (má náhradní klíče kdyby něco) a že když jsem se narodila já bylo jí líto mě, když se narodily sestry tak jí bylo líto jich a teď je jí líto naší malé. Prostě jedině její názory jsou správné a když to někdo dělá jinak než dle ní je to zle a to dítě je chudák. Nemluvě o tom, že kdykoliv dcera onemocněla rýmou, kašlem atd.tak jsem za to mohla já a jednou jí zničím zdraví. Jako po tomhle už opravdu nemám sebemenší chuť se s ní bavit jinak než v nutných věcech, přitom dítě sice nemá, ale má dva malé psy a to je strašné. Ničemu nejsou naučení, když přijdeme skáčou po nás, koušou do nohou, venku v životě nebyli jinak než táhnutí na vodítku za barák a zpět. Kadí jí to doma, boty mi několikrát rozkousali… Omlouvám se za dlouhý a možná zmatený text, ale potřebovala jsem to ze sebe dostat. Za Vaše názory budu ráda.
Tak za prvé bych jí ihned zabavila klíče / případně vyměnila zámky/, za druhé bych se s ní nevybavovala ohledně některých věcí, kde už předem víš, že se toho babka chytne, a zase to rozmázne. A za třetí, bych ji nechala, ať si říká co chce, a lituje koho chce, a dělala bych si všechno podle sebe.
Příspěvek upraven 01.02.18 v 18:24
Soucítím s tebou, tohle dovede lézt na nervy. Asi jediné východisko u takové babky je to prostě vypouštět. Moje mamka tohle dělala staré pratetě, vždycky se někde vykydlila a mlela, pomlouvala, držkovala. Nesnášela sem jí už jak dítě. Nechápala sem mamku, že jí snáší každý třetí víkend. No a mamka si dělala v kuchyni svoje a jen „Jooo, joo“ a ještě jí dala za pravdu… no a to bylo celé
. Zajímavý, že ona je jinak velmi vnímavá a citlivá, ale u tetky se prostě obrnila
Jinak souhlasím s @warita, hádky se musí degradovat, např. „Ta vaše malá je chudák“ „Ano babi, my to víme, je.“…„Máš tady bordel.“ „Máš pravdu, je to tu jako po výbuchu.“ Prostě nevyhrocovat, ale snižovat. Schválně to zkus a napiš. ![]()
Tak toto mám s mojí tetou celá rodina si s ní dělá srandu a dostala přezdívku Dozor. Když něco chceme změnit tak voláme jedině jí. Taky se do mě navážela že syn umí ve 2 letech jen máma, táta a bába. Bohužel on za to nemohl že slyšel dost špatně dá se říct že on slyšel jako by byl stálé pod vodou a za vše mohla 2× veliká nosní mandle a až po 3 roce ho mohli operovat. Teď je měsíc po operaci a najednou mluví mnohem víc. Ale některým lidem prostě nevysvětlíš že věci se dají dělat i jinak. Dobrá rada na závěr jedním uchem dovnitř druhým ven.
Doporučuji:
@Anonymní píše:
To, že má jiné názory na výchovu respektuji, ale přeci to neznamená, že když to dělám jinak je to špatně. A to, že prohlásila, že moje dítě je chudák mě hodně ranilo. O dceru se starám od jejího narození 24/7. Snažím se dělat pro ní to nejlepší, neříkám, že vše dělám dobře, ale opravdu se snažím. Od rána do večera se jim věnuji a vše děláme spolu. Hrajeme si, koukáme na pohádky, nakupujeme, doma se snaží mi pomáhat. Třeba nosí suché prádlo do koše nebo skládá a uklízí utěrky. Je fakt šikovná a snaživá a ona mi řekne, že nic neumí, nezná a k ničemu jí nevedu. A třeba co mě strašně štve je, že malé nutí co nechce. Dcera nesnese culiky, sponky a tak. Jedině čelenku. A to je furt pojď uděláme culík. Malá řekne, že to nechce, já řeknu ať jí to nedává a ona jde, vezme gumičku a schválně jí to udělá. Minule malá začala tak plakat, že nešla utišit.
Pokud si babka kváká ty svoje „kecy v kleci“, to bych ještě možná skousla, ale aby zacházela s mým dítětem jako s nějakým hadrovým panákem, a fyzicky jí ubližovala, byť jenom tím, že jí bude dělat culíky, i když si to nepřeje ani dítě, ani já, tak to by něco zažila. Culíky ať si na povel dělá svým nevychovaným čoklům.
Ber to jako skvělý zdroj dramatických historek pro kamarády a moc to víc neřeš. Prostě někteří příbuzní takoví jsou. Můžeš maximálně omezit kontakt, ale takového člověka ani neprevychováš, ani se neobhájíš…
@Anonymní píše:
To, že má jiné názory na výchovu respektuji, ale přeci to neznamená, že když to dělám jinak je to špatně. A to, že prohlásila, že moje dítě je chudák mě hodně ranilo. O dceru se starám od jejího narození 24/7. Snažím se dělat pro ní to nejlepší, neříkám, že vše dělám dobře, ale opravdu se snažím. Od rána do večera se jim věnuji a vše děláme spolu. Hrajeme si, koukáme na pohádky, nakupujeme, doma se snaží mi pomáhat. Třeba nosí suché prádlo do koše nebo skládá a uklízí utěrky. Je fakt šikovná a snaživá a ona mi řekne, že nic neumí, nezná a k ničemu jí nevedu. A třeba co mě strašně štve je, že malé nutí co nechce. Dcera nesnese culiky, sponky a tak. Jedině čelenku. A to je furt pojď uděláme culík. Malá řekne, že to nechce, já řeknu ať jí to nedává a ona jde, vezme gumičku a schválně jí to udělá. Minule malá začala tak plakat, že nešla utišit.
Tak v tomhle případě bych fakt vypěnila
Jak říká @nostress - tak tohle teda né!