Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Puberta a introvert
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
6.7.26 13:20
@Anonymní píše: Více
Co si pamatuju, vždy jsem utírala umyté nádobí, vytírala jednou za měsíc chodbu a zametala v garáži, jednou za půl roku jsem myla rámy oken. Jinak jsme pravidelně každý pátek odpoledne celá rodina uklízeli společně, mně zůstalo od dětství utírání prachu. Pokoj byl můj prostor a brajgl v něm nikdo neřešil. Ale fakt je, že jsem někdy v době puberty usoudila, že jsem zotročována a dělám doma všechnu práci. Obtěžovalo mě to neskutečně a každému, kdo byl ochotný poslouchat, jsem to řekla. Rodiče, pardon 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.7.26 14:04
@Klmarik píše: Více
Já se sestrou dvojčetem jsme denně myly a utíraly nádobí - na střídačku (fuj, taková nesmyslná zbytečná nehygienická práce). Každou sobotu jedna myla podlahu v celém domě, myla WC, druhá vysávala v obýváku a utírala prach v celém domě. Minimálně jednou měsíčně jsme si převlékaly postel. 2 - 3× ročně jsme myly okna v celém domě - každá půlku oken. Do toho práce na obrovské zahradě, krmení králíků a vykydávání, na podzim hrabání listí apod. V létě hlídání mladšího bráchy a vaření pro něj. Tehdy mi to nepřišlo jako moc práce. Ale je fakt, že moje děti toho mají méně. Zvířectvo nemáme, na zahradě nic nepěstujeme, nádobí necháváme uschnout.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.7.26 14:34
@Anonymní píše: Více
Nezlob se, ale z toho, co píšeš, na mě nejvíc působí to, že se už dva roky snažíš změnit dceru místo toho, abys přijala, jaká je. 
Píšeš, že ji „nic nebaví“, ale vzápětí sama uvádíš, že je výjimečně nadaná na jazyky a matematiku. To není nic. Pro spoustu introvertních dětí jsou právě tohle jejich koníčky. Pokud k tomu přidáš počítač, programování nebo čtení, tak je dost možné, že ona svůj svět už dávno má, jen to není svět, který si představuješ ty.
Kámen úrazu není v tom, že neexistuje dost zajímavý výlet. Kámen úrazu je, že se pořád snažíš být ta skvělá máma, která najde ten jeden hrad, zoo nebo aquapark, po kterém dcera najednou začne milovat výletování. Jenže dvanáctiletá introvertní holka s úzkostmi opravdu většinou netouží celý den jezdit vlakem se sourozencem a s maminkou po atrakcích.
Sama píšeš, že u každé akce následuje bojkot, převracení očí a odpor. To je jasná zpětná vazba. Ty ji ale ignoruješ a hledáš další výlety, tímhle ji akorát vytvoříš blok do budoucna a nebude chtít nikdy nikam
Jestli je opravdu tak nadaná, proč místo další zoo nebo rozhledny nezaplatíš programovací kurz, jazykový tábor bez přespání, matematický kroužek nebo jinou aktivitu pro ní ušitou, kde by mohla mimo jiné potkat děti se stejnými zájmy? Tam má mnohem větší šanci najít kamarády svého druhu než na Špilberku nebo v motýlím domě 
.
Možná problém není v tom, že ji nic nebaví. Možná jen odmítáš přijmout, že ji nebaví to, co baví tebe nebo chceš, aby ji bavilo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.7.26 15:11
@Fitsun Zakladatelce spíš vadí, že dcera 90% dne proleží v posteli. Myslim, ze každý rodič by z toho byl nešťastný a chtěl to řešit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.7.26 17:51
@Fitsun Dcera má v 11 letech vadné držení těla, neustále se hrbí, bolí ji záda (!), neujde se školou na výlet 1,5 km pěšky, přitom nemá nadváhu, je hubená. Neujede na kole 3 km. Nemá pak ani chuť k jídlu. Podle pediatričky je zdravá, krevní testy byly v pořádku.
Ano, baví ji učit se jazyky a programovat. Ale reálně tohle dělá možná hoďku denně. Jinak zevlí u youtube a nějakých seriálů. Psa aspoň dřív venčila tak, že s ním obešla okruh kolem baráku. Teď ho vypustí, postaví se k plotu, počká až vykoná potřebu a zavolá ho zas domů. A u toho kouká do mobilu. Nemá kamarády, skoro nemluví. Přijde mi, že nemá o čem. Tak tohle mi nepřijde jako zdravý vývoj dítěte…
- Citovat
- Upravit
7.7.26 09:39
@Anonymní píše: Více
Právě proto si myslím, že tohle není problém, který vyřeší další hrad, zoo nebo rozhledna. Bohužel
Píšeš, že dcera několik let chodí k psycholožce. Tak předpokládám, že řešíte i tohle. A pochybuji, že rada psychologa zní vymýšlejte další výlety, i když je odmítá a přemlouvejte ji, dokud nepovolí. Pokud má úzkostné nebo depresivní potíže, tak nucení do aktivit, které opakovaně odmítá, opravdu není řešení. Komunikovat obecně s puberťáky je těžký, natož s psychickými obtížemi
A na jednu věc jsi mi vůbec neodpověděla, nabídla jsi jí tedy někdy programovací kurz, jazykový kurz, matematický kroužek nebo třeba příměstský tábor zaměřený na IT či jazyky? Případně začít aspoň ze začátku online kurzy? Šla jsi na ni touhle cestou? Je irelevantní, že to dělá hodinu denně, evidentně jí to zajímá a i hodina denně je dost na to si osvojit z toho dlouhodobý vášnivý koníček. Osobně v tomto vidím jediný odrazový můstek, jak se postupně dostat k lepší psychice (a dokud tu psychickou stránku mít lepší nebude, nemůžeš čekat, že najednou bude nadšená výletnice a sportovkyně), žádný jeskyně, ale to, čemu se aspoň trochu věnuje, ale opět, předpokládám, že toto víš a intenzivně to řešíte s odborníky
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.7.26 18:11
@Anonymní píše: Více
znovu si přečti, co ti píše @Fitsun a zamysli se nad tím, to by mohla být postupná cesta
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.7.26 00:41
@stinga Nejak jsem to úplně nepobrala. Dcera nechce chodit nikam - do žádných v okolí dostupných volnočasových aktivit (včetně např klubu logiky, do PC kroužku, filmového kroužku a dalších).
Možnosti nejsou bohužel úplně neomezené vzhledem k tomu, že jak jsem psala nemáme auto. Chce být prostě sama doma ve svém pokoji a kutit si něco na pc nebo mobilu.
Jinak jsme byli nakonec zatím jen v okolní přírodě se psy (plus nějaké to občerstvení) a moc úspěch to nesklidilo. Dcera mi i utekla, trucovala. Příští víkend bych ráda něco většího, ale zatím dost stávkuje.
- Citovat
- Upravit
8.7.26 01:24
Připomíná mi to mé dětství, mí rodiče jsou vášniví turisté a pořád jsme museli být venku a někde trajdat. Většinu dětství jsem těžce záviděl kamarádovi od vedle, který měl otce alkoholika co jen proseděl v hospodě, takže on nemusel nikam.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.26 07:19
@HornyHippo píše: Více
Myslim, ze kdyby tu zakladatelka napsala, jak necha 11 lete dite 24/7 lezet v posteli, tak se do ni vsichni pustí co je za spatnou matku. Kazdy extrém je blbě. ale taky bych se snažila takové dítě aspoň jednou za týden někam vytáhnout.,
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.26 07:57
Mě by docela zajímalo, jak to probíhá s tou psycholožkou, protože i naprostému laikovi by bylo jasné, že s tímto životním stylem depresivní bude.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.7.26 09:41
@Sany80s Dcera má hraniční selektivní mutismus a některé rysy PAS, ale PAS jako takové diagnostikováno nebylo. Jak probíhají setkání - má vždy něco za úkol sledovat, měla i psát nějaký deníček (to ale strašně fláká), pracují s nějakými kartičkami. Já jsem byla jen u prvních dvou sezení, teď už ji jen přivedu. Psycholožka mluví se mnou samostatně a bohužel zatím moc pokroky nejsou. Mám ji právě nenásilně odpoutávat od tohoto jejího uzavřeného životního stylu. Ale já fakt nevím jak. Psycholožka jednou říkala, že prostě přijít s tím, že plán je takový a takový, nekřičet, ale ani nediskutovat. Tohle jsem párkrát udělala a výsledek byl strašný, jako že fakt strašný (málem mi vystoupila z vlaku a utekla atd.) Jsou tam znaky úzkostné poruchy, má nějaké emoční blokády, zatím nespolupracuje úplně dobře. Pravda je, že je to naše 4. psycholožka a první člověk, se kterým alespoň mluví.
- Citovat
- Upravit
8.7.26 11:41
@Anonymní píše: Více
Dle mého pokud ona sama chtít nebude, tak i kdyby jsi se na hlavě stavěla, tak to fungovat nebude. Můžeš jí pomoci, ale ten základ musí vyjít od ní.
Pokud s tou úzkostí například pracovat nebude chtít, tak se ji nenaučí zvládat.
Můžeš podpořit, můžeš motivovat, můžeš pomoc zajistit, ale pokud ona chtít nebude tka smůla. 
Viz to kdy ty nastavíš jasná pravidla v klidu a bez stresu ji tím vedeš a ona to nedá a uteče ze situace.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.7.26 12:09
@Anonymní píše: Více
A stanovuje dceři nějaké cíle? tak, jak to máž popsané, tak to na mě působí tak, že se s ní je sice ochotná bavit, ale prostě proto, že po ní nic moc nechce a rozhodně po ní nechce výstup z komfortní zóny. Nebo teda nechává ten výstup z komfortní zóny na tebe. Což je neuveřitelně sprosté. Jsi samozřejmě rodič a jsi zodpovědná, ale část toho výstupu by měla být i na ní.
Přece i ta psycholožka si musí být vědoma, že sice nelze jít přes závit, ale východ z těchto stavů nelze nikdy najít nenásilně bez nucení. Nikdy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
