Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Rád bych se podílel na výchově našeho dítěte - žádost o radu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
1.5.20 12:56
Rád bych se podílel na výchově našeho dítěte - žádost o radu
Zdravím všechny.
Jsem chlapík věku 33 let, tři roky po rozvodu. Žiju sám v bytě a prozatím nemám možnost vídat se s osmiletou dcerou bez toho, aniž bych svojí snahou způsobil „válku“ (soudní či obdobnou cestou, což by ze strany bývalé manželky znamenalo ještě větší nenávist a o to větší „vymývání mozku“ dítěti).
Ačkoliv sebekriticky přiznám, že situaci jsem si, ač nechtěně a nevědomě, způsobil sám a příčiny rozvodu jsou cca z devadesáti procent na mojí straně, přesto se domnívám, že člověk by se vždy měl slušně a nekonfliktně domluvit. V našem případě však není zájem o jakoukoliv komunikaci či kompromis. Zatím to neumíme ani po dobrém, ani po zlém.
Dítě jsem neviděl již tři čtvrtě roku. Údajně nemá zájem. Také mě po rozvodu jakousi záhadou začalo oslovovat jménem, „tati“ říká partnerovi bývalé manželky.
S dcerou jsem měl vždy hezký vztah. Nikdy jsem ji neuhodil ani na ní nebyl verbálně ošklivý. Přestože jsem se jí bohužel příliš nevěnoval, jsem si jist, že mě má (ač „zakázaně“) ráda.
Znovu opakuji - jsem si vědom, že jsem v minulosti udělal spousty zásadních chyb a nechoval se jako správný a spolehlivý otec od rodiny. Přesto mě mrzí, že u bývalé manželky poté, co jsem ji zklamal a patrně zmařil plány (chtěla mít pohodový rodinný život a jistotu zázemí), je možná její nenávist vůči mojí osobě silnější, než láska k naší dceři.
Nevím jak situaci řešit. Jakýmkoliv nátlakem se bude situace pouze zhoršovat. Bývalá manželka není ochotná ke kompromisům, dokonce nikdy v žádné rozepři neuznala svoji chybu a nebyla ochotná měnit názory a přesvědčení. Je prostě bejk. Nezazlívám jí to, přesto si nemyslím, že jí tento přístup umožňuje býti úplně šťastnou.
Jde mi především o zdravý a radostný vývoj dítěte, proto nechci situaci řešit „silou“. Nicméně uvítal bych řešení umožňující alepoň částečně se podílet na výchově naší dcery a věnovat se jí, aniž bych tím způsoboval rozepře či zášť protistrany.
Pokud má někdo podobné zkušenosti či by jej pouze napadla jakákoliv rada, budu rád a předem děkuji.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
1.5.20 13:19
Vzhledem k tomu, že píšeš o rozvodu, tak musel proběhnout soud o svěření dítěte do péče, tj. máte určené alimenty a styk s dítětem. Dovolávat se dodržování rozsudku přece není nic proti matce nebo dítěti. Má právo na péči obou rodičů. Blbý je, že jsi to nechal už třičtvrtě roku být. 
Pokud nechceš podniknout nic, tak holt čekej, až a zda bude mít jednou sama dcera zájem tě poznat.
Změna sama od sebe očividně nepřijde. Ex vytvořila dceři novou rodinu, s novým otcem..ty proti tomu nic nepodnikáš..tak proč by to nedělala?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.5.20 13:21
Na ospod ses poradit byl? S ex komunikuješ nějak? S dítětem? Co navrhnout rodinnou mediaci? Jako samo se nic nezmění.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.5.20 13:24
Tak buď nechceš válčit a necháš je žít a nebo se chceš vídat s dcerou. Nic mezi tím neexistuje, sám sis pro to nastavil podmínky, jak přiznáváš. Čím déle budeš čekat, tím větší propast mezi tebou a tvým dítětem vznikne. Už těch 3/4 roku je hodně, mluvím z vlastní zkušenosti. Taky jsem k tátovi nechtěla, když o mě rok nejeví zájem, proč? Pokud ses jí nevěnoval ani v době, kdy jste byli s bývalou spolu, co od tebe má to dítě očekávat? Popravdě, pokud to dotáhneš k soudu, tak tě čeká ještě daleko větší boj. O lásku tvého dítěte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.5.20 13:43
@PP88 píše:
Zdravím všechny.Jsem chlapík věku 33 let, tři roky po rozvodu. Žiju sám v bytě a prozatím nemám možnost vídat se s osmiletou dcerou bez toho, aniž bych svojí snahou způsobil „válku“ (soudní či obdobnou cestou, což by ze strany bývalé manželky znamenalo ještě větší nenávist a o to větší „vymývání mozku“ dítěti).
Ačkoliv sebekriticky přiznám, že situaci jsem si, ač nechtěně a nevědomě, způsobil sám a příčiny rozvodu jsou cca z devadesáti procent na mojí straně, přesto se domnívám, že člověk by se vždy měl slušně a nekonfliktně domluvit. V našem případě však není zájem o jakoukoliv komunikaci či kompromis. Zatím to neumíme ani po dobrém, ani po zlém.
Dítě jsem neviděl již tři čtvrtě roku. Údajně nemá zájem. Také mě po rozvodu jakousi záhadou začalo oslovovat jménem, „tati“ říká partnerovi bývalé manželky.
S dcerou jsem měl vždy hezký vztah. Nikdy jsem ji neuhodil ani na ní nebyl verbálně ošklivý. Přestože jsem se jí bohužel příliš nevěnoval, jsem si jist, že mě má (ač „zakázaně“) ráda.
Znovu opakuji - jsem si vědom, že jsem v minulosti udělal spousty zásadních chyb a nechoval se jako správný a spolehlivý otec od rodiny. Přesto mě mrzí, že u bývalé manželky poté, co jsem ji zklamal a patrně zmařil plány (chtěla mít pohodový rodinný život a jistotu zázemí), je možná její nenávist vůči mojí osobě silnější, než láska k naší dceři.
Nevím jak situaci řešit. Jakýmkoliv nátlakem se bude situace pouze zhoršovat. Bývalá manželka není ochotná ke kompromisům, dokonce nikdy v žádné rozepři neuznala svoji chybu a nebyla ochotná měnit názory a přesvědčení. Je prostě bejk. Nezazlívám jí to, přesto si nemyslím, že jí tento přístup umožňuje býti úplně šťastnou.
Jde mi především o zdravý a radostný vývoj dítěte, proto nechci situaci řešit „silou“. Nicméně uvítal bych řešení umožňující alepoň částečně se podílet na výchově naší dcery a věnovat se jí, aniž bych tím způsoboval rozepře či zášť protistrany.
Pokud má někdo podobné zkušenosti či by jej pouze napadla jakákoliv rada, budu rád a předem děkuji.
Tady nejde o boj. Ty jsi se ani nepokusil o domluvu a zvolil jsi ústup. Dcera vidí jen to, že se nezajímáš. To bude pro ní důkaz, že jsi o ní neměl zájem. Ublížil jsi nejen ženě, ale teď ubližuješ v rámci zachování klidu i dceři. Přitom tento její věk je ještě doba, kdy máš u ní šanci. Mladší děti to berou volněji, lehčeji. Většinou je nezajímají problémy mezi rodiči, ale hodnotí pouze to, jak se k nim rodič chová. Když říká tati někomu jinému, tak je vidět, že už je skoro pozdě. Pak přijde puberta a bude to ztracené. Mám dvě dcery a mohu to posoudit. Jejich tatínek si také našel jinou. Starší měla tu tendenci mě chránit, posuzovala to z toho pohledu, že mě ublížil a zničil rodinu, proto se postavila za mě a jemu to dávala docela „sežrat“. Kdyby se na ní „vykašlal“ kvůli klidu a nezajímal se, nic s ní nepodnikal, tak by to brala tak, že o ní nestojí.
- Citovat
- Upravit
1.5.20 13:43
No gratuluji 
víš, ne vždy dá život možnost k opravě…snad si k sobě najdete cestu alespoň v její dospělosti. Ale pokud za rozvod můžeš Ty, tak možná nikdy. Děti jsou taky tvrdé palice. A spousta uživatelek se tu s vlastními otci nestýká právě z tohoto důvodu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.5.20 13:45
Pokud ti jde o zdravý a radostný vývoj dítěte, jak uvádíš, tak ten se z větší části odehrává do pěti let dítěte. V osmi letech už jej,,pouze" utvrzuješ (čerpáno s přednášek a literatury uznávaných odborníků).. Jednoduše řečeno, pokud jsi na to,,dlabal" do teď tak teď už tě k životu nepotřebuje, její jistoty a zázemí jsou jinde a ty můžeš jen doufat že si k tobě sama, třeba ze zvědavosti, najde cestu později..Jak je to ohledně legislativy a tvých zákonných nároků to nevím, snad poradí někdo se zkušeností.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.5.20 13:56
Hezký vztah s dítětem se tvoří aktivně, ne tím, že na dítě nerves a nevztáhnes ruku. To spíš vypadá tak, že jsi s ní čas netrávil, nevychovával..to bohužel nevratis a nenapravis. A už vůbec ne tím, že skoro rok nic neděláš, jen fnukas.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.5.20 15:20
Pikantní na příběhu je, že jsem dlouhou dobu žil jakýmsi dvojím životem. Unikal jsem totiž k návykovým látkám. Rodinu jsem dokázal finančně zabezpečit, vydělával dost peněz a v jednání, podobně jako na horské dráze, byl anděl i ďábel v jednom.
Asi jsem byl docela dobrý herec a svoje neřesti se opakovaně snažil dlouhou dobu tajit. Pochopitelně to však několikrát prasklo a ve finále manželce došla trpělivost a došlo k rozvodu. Poté jsem se „urval ze řetězu“, zadlužil se, přišel o příjmy, o auto, o barák a zadlužil se. Byl to pád na dno a paradoxně až ten mi umožnil se postupem času postupně vzchopit, vykašlat se na neřesti a vrátit se do normálního života.
Nyní jsem bez dluhů, daří se mi, opět vydělávám relativně slušné peníze a naučil jsem se o sebe postarat po všech stránkách včetně vaření, praní atd.. (toto je pochopitelně úplně samozřejmé, pro mě to však dříve samozřejmé zdaleka nebylo).
Manželka se mnou zažila svým způsobem peklo, a proto se na ni za její přístup částečně nedivím. Mrzí mě však, že čím více jsem se dával dopořádku, tím se paradoxně prodlužovaly rozestupy mezi možností vídat dítě.
V době po rozvodu jsem ženě v průběhu roku a půl napsal stovky a stovky zpráv přes elektronická média. Došlo to až do fáze udání za „nebezpečné pronásledování“. Bylo to hloupé jednání, přiznám. Avšak v té době jsem to bohužel neuměl jinak a i po rozvodu ženu stále miloval, ač jsem to nesmyslně vyjadřoval právě hloupými a někdy i trochu útočnými zprávami vůči ní a novému amantovi.
Z této lásky jsem, podobně jako ze závislosti na umělých látkách, naštěstí rovněž vyléčený a po jakémsi vystřízlivění se domnívám, že se u ní o opravdovou lásku možná nikdy nejednalo a v manželství tak mohlo jít především o hmotné a nehmotné statky či předpoklad finančně zajištěného a pohodlného života. Možná se mýlím, možná ne.
Jinak komunikace je nulová, pro bývalou manželku jsem mrtvej člověk. Vím, že sklízím, co jsem zasel (ač za problémy mohou vždy oba partneři, nikoliv jen a pouze jeden!), ale přesto věřím, že vše může mít nějaké řešní, aniž by bylo třeba válčit a dítě stresovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.5.20 15:47
@PP88 To je těžký, pokud jsi se o dceru nikdy nijak nestaral a nezajímal, jsi pro ni po těch letech defacto cizí člověk. Zvlášť když tam roli táty už dávno plní někdo jiný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.5.20 16:10
Mluvil jsem s mnoha lidmi, odborniky, radobyodborniky i mediacni sluzbou. Rada byla vzdy vesmes stejna. Soud. Vim, ze pravni cestou bych “vyhral” bez mrknuti oka, sle soud je prave to, co je proti moji filozofii. Pokud je totiz neco z donuceni, nemuze to fungovat. Pokud me nekdo k necemu nuti, o to vic to nesnasim a o to vice podvedome inklinuji k tomu delat naschvaly, ac v mezich zakona. Urcite veci vidim naprosto jinak nez velka spousta lidi a mozna zdaleka ne kazdy by me dokazal pochopit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.5.20 18:42
Tak ty jsi teda fakt dárek. Nedivím se, že se tě ex snaží zbavit a vymazat ze života. Některé chyby se napravit nedají a za chyby se platí. Zkazil sis to sám, manželství i dobu po rozvodu. Být tebou, dala bych pokoj. Nech je v klidu, ať má malá hezké dětství. Zničil jsi toho už dost.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.5.20 21:46
@andelka83 píše:
Tak ty jsi teda fakt dárek. Nedivím se, že se tě ex snaží zbavit a vymazat ze života. Některé chyby se napravit nedají a za chyby se platí. Zkazil sis to sám, manželství i dobu po rozvodu. Být tebou, dala bych pokoj. Nech je v klidu, ať má malá hezké dětství. Zničil jsi toho už dost.
Děkuji za názor 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
